Založit webové stránky nebo eShop

novinky

 

27. 3. 2015 - Posíláme pěkný jarní pozdrav :)

Všimla jsem si, že jsem ani pořádně neshrnula poslední rok.... chyba! Nutno napravit.... :)

V roce 2014 jsme obohatili svět o krásných 101 morčecích mimin, z toho 45 kluků a 56 holek. Tři jsme si nechali - rexičku Matyldu, rexíka Zikmunda a neidentifikovatelnou vořešnici Quiduši. 

Opustili nás dva zasloužilí chovní rexí samci Gregor (po něm se narodilo 22 vrhů jen v naší stanici.. a zhruba tak dalších 10 v jiných CHS... jeho odkaz je tedy opravdu značný:) a Uve.

U koček se za rok 2014 nic nezměnilo (!) - aspoň někde, máme stále stejnou trojici- Drápalovou, Špindíru a Prskavku.

Sekce psí se rozšířila o prastarou kokršpanělku Bobo a slepého knedlíka Batula, takže s Bubákem jsou hafáci už dohromady tři. Uf.

Nikdo další nepřibyl ani neubyl.

Bilance je jak vidno opět kladná.

--

A teď k novinkám prvního kvartálu tohoto roku:) protože trpíme nedostatkem vlastních psů, otočili se u nás v poslední době nějací, kterým jsme poskytli dočasnou péči, protože ji tito hafáci akutně potřebovali. Tohle téma sem vesměs nepatří, pro více informací kdyžtak koukněte sem: http://www.dejtenamsanci.cz (tyhle stránky se snažím aktualizovat trochu častěji, ale..........). Zmiňuji se i zde na svém morčecím webu proto, že nám doma nějací ti dočasníci trochu ,,zkysli" a tedy hledám pro ně páníčky i touto cestou.....

Takže- kdybyste nááááhodou někdo chtěl moc milého a hodného křížence pudla, hlaste se! Jmenuje se Eda, je černý s bílou náprsenkou, je mu asi 9 let. K nám šel z ulice, historii neznáme. Jeho srst vážila po ostříhání 5 kilo, on šest. Trochu přibral (fakt to potřeboval), teď má kilo asi tak sedm a je tak akorát. Pejsek měl opravdu v hrozném stavu ústní dutinu, takže podstoupil zákrok, při kterém mu veterinářka vytrhla 5 zubů které už se nedaly zachránit, udělala plastiku dásně, zbytek zubů vyčistila... Eda je teď jako nový :) Ze všech neduhů, které byly řešitelné, se už dostal. V době příjmu byl silně chudokrevný, měl úplně šedivý jazyk, ale i tohle už je v pořádku, jazýček při dobrém krmení krásně zrůžověl:) Eda je očkovaný, čipovaný, nelíná, je čistotný, nevynucuje si pozornost.. stačí mu lidská společnost a prostředí, kde ho má někdo rád. Dokonalý společník prakticky pro kohokoliv, akorát hrát si třeba s hračkami nebo klacíky si neumí, to bychom už od něj chtěli moc. Nicméně psí kamarád je to prima a mohl by se k tomuto účelu vyrábět sériově:) Věk sice není nízký, na druhou stranu jde o malého psa, takže má ještě spoustu let před sebou. Jediné s čím musí nový majitel výhledově počítat je, že asi bude časem potřebovat léky na srdce (pes, ne majitel:), Eda má na srdíčku šelest, a to ne úplně malý. V ničem ho to neomezuje, není to poznat, přišli jsme na to při předoperačním vyšetření. Aktuálně ponecháno bez medikace, ale časem bude možná nějaký ten prášek potřeba. Jinak je Eda opravdu bez chybičky. Postelový mazel.... (je to historicky první pes, kterému jsem dovolila spát na nohách v posteli... neuvěřitelné). Pokud byste se chtěli na Edíka podívat, stavte se, uvidíte sami. Fotky kdyžtak k dohledání v odkazu výše. Ve stejnou dobu jako Edu jsme si brali v zásadě poměrně problematickou stafordku Růženu, a u té se ozývala zájemců hromada (jedny opravdu skvělé jsme pak vybrali, když byla fenka v pořádku a mohla už jít od nás domů).... Eda byl oproti ní od začátku asi tak desetkrát vhodnější k adopci, ale je to holt střapatý vořech, tak se lidi nehrnou.. ale věřte, že je to pejsek, který vám všechno stokrát vrátí.

Dále bych ještě ráda nabídla dvě kočičky které mám aktuálně taky v péči, nikoliv v rámci občanského sdružení, ale tak nějak shodou náhod... k naší veterinářce přišli lidé utratit dvě kočky, paní veterinářka to odmítla, spojila se se mnou... a tak mám kočky teď u sebe. jsou černé, matka a syn, ale oba už kastrovaní. Kočce jsme odoperovali nádor, byl nezhoubný a dobře ohraničený, do budoucna s minimálními riziky návratu. Kočce je 17 a kocourovi 15. Věk na nich nepoznáte. Zdravotně jsou už ve 100% kondici, krevní testy na jedničku, vše zaléčeno, vzhledově jsou číči nádherné... jsou úplně v pohodě, jen staré. zvyklé celý život v bytě, čistotné, mazlivé... Hledám pro ně domov, my si fakt nemůžeme nechat všechno, vzala jsem je k sobě jen proto, že byly akutně ohrožené na životě. Dostanou do nového domova komplet vše co potřebují- záchůdek (iglů) s lopatkou, misky, svoje dečky... a taky jídlo a stelivo do začátku... co? někdo volno v obýváku na pohovce?

--

Takže to bychom měli takovou malou vsuvku :) (Eda vyšel v novinách Aha, v časopise Pes přítel člověka, bla bla.... a nic... inzerátem s kočkama jsem vytapetovala kdeco... a nic....... tak sázím na spřízněné morčatáře!)

--

A tedy konečně, co nového u morčat?

Bohužel nás z kraje roku potkaly i smutné věci. 14.1. nás opustila Medvědice (Nando´s Lesley). Jejímu konci nepředcházela žádná nepohoda, večer byla v pořádku, ráno už byla za duhovým mostem... v dubnu by jí bylo 8. Mohla tu ještě chvilku pobýt, ale věk je to pěkný, holt tu nikdo nejsme věčně...

Podstatně více nás zaskočil odchod rexice Waltrudy, která umřela 21.1., nebylo jí ještě ani šest... domnívám se, že za její krátký život mohla její tloušťka.. vyjma doby kdy kojila byla tlustá odjakživa a stabilně, ať jedla co jedla... jedla prostě tolik, že by byla jak knedlík snad i o senu a vodě... Stejně jako Medvědice umřela Waltruda bez varování, našel ji manžel... z pusy jí koukalo nakousané seno (v jejím případě to je velice příznačné.). Z toho usuzuji, že muselo jít o nějaké skutečně akutní a rychlé selhání (třeba srdce), protože kdyby se (byť třeba jen deset minut před koncem svého života) necítila dobře, těžko by se nacpávala... takže nejspíš nijak netrpěla a to je hlavní.

Doufám, že máme na zbytek roku s podobnými zprávami vybráno....

....a abychom to vyvážili, pojďme se pustit do zpráv z úplně opačného soudku..

11.1. porodila Yagga (otec je Wagner), má dva rexovaté kluky, červeno- bílého a červeného s bílou. 28.1. přivedla na svět Xena červeného rozetového jedináčka úctyhodné velikosti (otcem Čerťa... malý je celý po něm). 13.3. jsme měli dva vrhy. Jeden byl po Halině a Škvarkovi. Tito rodiče mají velmi povedená dítka, holku angoru černou s bílou, která neskutečně rychle a hodně roste, a klučíka angoráčka v himalájské kresbě. Druhým vrhem pátku třináctého byla mimina po Křenovi (Wasabi) a Borcovi, tedy spojení, ze kterého musí jít seriózní chovatel do mdlob, ale když vidím ten výsledek, mám chuť chovat jenom tohle....:)) Miminka jsou tři, všechno somali. Dva jsou kluci (černý s červenou a bílou, červeno- bílý s aguti zlatou) a zbylé mimi je holčička (aguti zlatá- červená)... no nádhera.. ty barvy, ty kudrlinky... takhle chlupaťoučká prostě běžná rexí miminka nejsou... jsem unešena:) A náš poslední vrh vykoukl na svět 17.3. Máma Euforie, táta Syčák, mimina 4, takoví normalizovaní červeno-bílí rexíci, přesně takoví, jací mají být :) Tři kluci a jedna holka.

Další miminka budooooou... aktuálně máme připuštěných několik samic- Kedlubnu s Bobišem, Tuty s Wagnerem, Xenu s Čerťou (odchov jednoho mimča na ní nezanechal sebemenší stopu, naopak při něm ještě i trochu přibrala... takže může pokračovat:), Míšu s Pepou (vrh očekáváme v září) a taky Džejára s Bžundou a Irenkou (u Irenky to bude její poslední vrh v chovné kariéře a pak nastupuje do důchodu). Džejár má nyní úplný harém... (asi chce dohnat v počtu vrhů svého tátu Gregora). Kromě Bžundy a Irenky má u sebe ještě hlaďandu Natašu, která si k nám vyrazila za účelem pořízení mimin od našeho milého známého Dana, začínajícího.. no, začínajícího... to rozhodně ne.... začínající není ani náhodou... ale zanedlouho bude patrně i registrován v klubu, takže v tomto ohledu nová tvář pro morčatářský svět, ale jinak morčecí nadšenec už dávno a hlavně prima kluk a velký fanoušek naší chovatelské stanice. Absolutně nemohu zapomenout na jeho první návštěvu u nás (už pár let zpět), kdy bezpečně dokázal pojmenovat každé jednotlivé zvíře v našem chovu a to včetně rodinných vazeb:) To mne tehdy skutečně odrovnalo:) Takže od Dana teď máme na návštěvě Natašu a uvidíme, co se z toho vyklube.

Jinak asi pro dnešek nemám nic, co bych potřebovala sdělit světu. 



3. 1. 2015 - Tak vás teda pěkně zdravíme v novém roce...

Do konce toho předešlého se kupodivu neudál už žádný další malér, což je sympatické :)

Máme nový psí přírůstek.... jojo.... je to tak. Když jsme si na jaře brali ve zlínském útulku Bobo, zaznamenala jsem tam existenci pejska Batula, který žil s nálepkou slepého nejistého psa který je ve stresu z vodítka (a tedy na něm vůbec neumí chodit) v útulkovém kotci 7 let. Pouze s drobnou přestávkou na nějaký pokus o adopci, ze které byl zase vrácen. Bylo mi z něj hrozně smutno - 7 let v kotci, čím dál starší, ne úplně malý, takže ,,nepřenosný" (což je s tím vodítkem pak trochu problém)... 7 let mu nikdo nedal šanci... Hodně jsem na něj pak myslela... ale chtělo to nějaké to poslední pošťouchnutí, které jsme dostali na konci září na útulkovém setkání, o kterém jsem psala v minulých novinkách. Seděli jsme tam s Pepou u stolku s občerstvením, kousali párek, a povídali si s paní, která má doma taky nějakého toho staříka z útulku, o našich mazlících. Zmínila jsem se jí o Batulovi, že je mi ho líto, že si ho tolik dlouhých let nikdo nevzal.... a pak ten rozhovor vypadal zhruba takto:

,,tak proč si teda toho Batula nevezmete?"

,,no my už toho přecejen máme dost, to víte, nějak už se na to necejtim...."

,,ty dva psy....?"

,,no, nejen dva psy.... člověk chodí do práce, barák... a tři kočky, padesát morčat...."

,,........a....????"

 

Odpověď na otázku ,,.....a........???" přímo na místě nepadla, ale šrotovala mi v hlavě celou cestu z útulku. 

A? No tak máme barák, práci, dva psy, tři kočky a padesát morčat. ......a....? A co teda z toho má vyplývat? Právě že celkem nic, když se nad tím člověk opravdu kriticky zamyslí :) Paní sedící naproti nám u stolu s párkama prostě tou svou provokativně pronesenou otázkou "....a...?" zamířila brutálně přesně. 

Takže třetí pes Batul se hezky zabydlel. A ani to nechtělo tolik trpělivosti a nervů ze železa, kolik jsem očekávala. Batulovi stačilo jen zjistit, že je někde doma a získat důvěru k těm dvěma, co mu plní misku. Což netrvalo dlouho. Následovaly obrovské pokroky, každý den. Útulkový popisek k Batulovi zněl, že je to slepý pejsek co se bojí vodítka, že bude spokojen když dožije někde navolno na zahrádce kde se bude moci procházet a slunit.... 

S čímž jsme se rozhodně nemínili spokojit. A Batul ostatně také ne :)

Je z něj naprosto vyrovnaný a pohodový pes, který opravdu nešetří pravou psí láskou. Strach ho přešel a v jednu chvíli mu prostě v hlavě zapadla kolečka správně do sebe... krásně se nechá přivolávat, naučila jsem ho ,,sedni", což teda dalo práci protože Batul z počátku vůbec nebyl zvyklý že by snad po něm někdo něco chtěl a že by měl plnit nějaké povely, ale strašně ho to baví, hodláme pokračovat... Lítá na procházce jako pako a vysloveně se raduje z pohybu, občas udělá kvůli svému zrakovému hendikepu kotrmelec, ale bere to sportovně... mimo civilizaci a v klidnějších uličkách chodíme zásadně navolno, stačí když s ním mluvím, dokáže se pak člověka držet; a podél větší silnice na vodítku, které mu je dávno úplně jedno. Jsem ráda, že jsme se z této psí výzvy nepodělali jako všichni před náma, a že jsme se nepotentovali ani ze svého ,,zaneprázdnění".. ten čas se prostě najde, když ho člověk najít chce (a nemusí jít jen o psa). Máme teď skvělého parťáka, se kterým když někam jdeme, jsme tak sehraní, jako by nám patřil celých těch 11 let svého dosavadního života. 

Krom toho pohybem už trochu zhubnul (byl trochu špekatý) a začínají se mu rýsovat svaly, takže za plotem už vypadá i docela ostře :)) Je to dost neidentifikovatelný kříženec, ale má veliký hrudník a takovou ,,hnědo-černě melírovanou" srst s bílou náprsenkou, kterou mívají právě ,,ostřejší plemena", rád si i zaštěká na kolemjdoucí...  

nicméně po předložení platného piškotu pustí do baráku úplně kohokoliv, je to spíš pan recepční, než hlídač...

Takže tolik k sekci psí. Nic dalšího nám nepřibylo a ti dva naši starouši se mají dobře.

Sekce kočičí bez personálních změn. Stále loví. Přes zimu se čičeny rozhodly, že budou svoje úlovky i jíst. Vyjma žaludků. Takže už denně nenacházíme na rohožce myši, ale pouze jejich žaludky, dokonale očištěné. Hnus. Nějaký žaludek už v minulosti na rohožce byl, ale nyní tam není nic jiného, je to skutečně odporné.

U morčátek pohoda. Nikdo nestůně, nikdo nebrblá. Zrušili jsme jednu z našich dvou kuchyní a nastěhovali do ní morčáky, kteří léto trávili venku. Takže jsme přes zimu všichni hezky pohromadě.

Od poslední aktualizace se u nás, jak jinak, opět mnoho urodilo :) Všechna miminka v pohodě, všechny mámy taky, spokojenost. Konkrétně se narodil vrh po Matyldě a Borcovi.. Tento páreček dala dohromady naše bouračka, a jak vidno, Matylda Borce ze šoku vyléčila dobře:) Výsledkem byla tři mimina. Holka rexička bílá- oranž- čoko (opravdu překrásná... kdo by to byl do rozetového tatínka řekl...), holka somali červeno- černá a holka somali aguti zlatá s červenou a bílou lysinkou. Krásná divočina:) Tento vrh se narodil 28.10. O den později porodil Křen (rexička Wasabi), tatínkem byl rexík Keksík, který byl u nás dlouho na prodej a bylo mu smutno, tak byl ubytován se samicí... mezitím prodán... ale stihl na sebe nechat památku. Miminka opět tři, pochopitelně rexíci. Dvě holky (červeno- bílá a červená s bílou lysinkou), a jeden kluk, černý s červenou. To byl opravdu špicový černokněžník, jako uhel... velmi sympatické morčátko, ale nakonec jsem odolala:) 5.11. porodila Yagga, tatínkem Wagner. Čtyři rexí bratři, jeden červeno- bílý, ostatní červení s bílou. 7.12. vykoukli na svět dva bráchové hladcí RG, jeden červeno- bílý a druhý černo- červený, nádherní kusanci, máma Bžunda, táta Džejár. Ve stejný den se nenechala zahanbit ještě Ušislava (otcem Bobiš), ta má dva neidentifikovatelné bílé tmavooké pankáče (holka a kluk) a holku rozetku červeno- bílou. Další den to vyklopila ještě Kedlubna, má trojčátka, dva hladké kluky (krémová- bílá s aguti šedou, druhý aguti šedá- krémová s bílou lysinkou) a holčičku rozetku, svojí malou kopii, v barvě aguti stříbrná- bílá. Otcem miminek je Myšák. Pak ještě porodila 10.12. Nugetka (otcem Čučák), miminka jak jinak než hladká, dvě holky (jedna je neskutečně rypatá ve zbarvení aguti zlatá s červenou, druhá je bílá- aguti zlatá červená) a jeden kluk (červená- aguti zlatá- bílá)..... a honem honem do konce roku 2014 ještě něco.... jo, povedlo se... 16.12. to vyklopila Eufoška, tatínkem Syčák, výsledkem tři rexí bratři, dva červeno- bílí a jeden červený s bílou lysinkou, který je oproti svým bráchům poloviční, ale balit to nehodlá, což je dobře. Toto spojení vypadá, že se pěkně sešlo, takže ještě zopakujeme, kluci jsou opravdu vydaření, trochu uvažuji, že jeden zůstane. Kdo zůstane určitě je ta šílená samička- pankáč po Ušislavě a Bobišovi, tu opravdu nutně potřebujeme:))

Takže takto plodně jsme uzavřeli rok. 

A mám ještě jednu poměrně zásadní novinku, rozšiřujeme sortiment :) Ne tedy snad o další živočišné druhy, ale o chovatelské potřeby. Stabilně máme na skladě kompletní morčecí výbavičku (klece, napáječky, domky, hobliny, krmení, kleštičky na drápky, přepravky v různých velikostech, hamaky,......) za slušné ceny, takže zájemci o morčátka od nás si můžou odvézt v případě zájmu rovnou komplet všechno, případně dokoupit, co jim doma chybí. Nabídka samozřejmě platí pro všechny, kdo budou mít o cokoliv zájem, ne jen pro nové majitele našich odchovů. Výrobky mám zatím provizorně naházené v sekci "prodej" (ve stejném albu, kde mám prodejná morčata), výhledově tomu chci dát ale trochu kulturu a hlavně rozšířit sortiment o cokoliv, o co bude zájem, a samozřejmě i o krmiva a potřeby pro jiná zvířata. Odběr je nyní možný u nás doma v Olomučanech, nebo v Brně na Palackého třídě, nebo poštou (s připočítaným poštovným dle velikosti a váhy a zásilky). Takže když budete něco potřebovat.... určitě se ozvěte. I pokud byste potřebovali pro své zvířátko (i jiné než morče) cokoliv jiného.

Při objednávkách samozřejmě nešetřím ani na našich vlastních zvířatech a i díky tomu to letos pod stromečkem (kam dáváme dárky i našim chlupáčům) vypadlo, jak když jsme vykradli zverimex:)))... dopomohl tomu i úžasný velikánský balík dobrot, který pod stromeček přišel našim morčounům od jedné spřízněné duše (už jsme poděkovali... ale děkujeme touto cestou ještě jednou.. a MOC!), zvířecí osazenstvo mělo tedy letos mimořádně štědré Vánoce:)  


30. 9. 2014 - Juchů, novinky jsou zase tady.... a že jich je.... no sakryš sakryš, odkud začneme?

Asi to budeme muset nějak rozškatulkovat. Třeba po měsících.

Takže tedy červenec - užívali jsme léta v našem novém působišti, vystřídalo se u nás spousta morčecích návštěv, všechny se tvářily, že náš aktuální způsob bydlení (něco mezi cikánskou maringotkou a staveništěm) naprosto chápou, děkuji tímto za projevené milosrdenství :) Hafáci byli v pohodě, kočky pokračovaly v lovu. Žádný nový živočišný druh jsem v jejich úlovcích nezaregistrovala. Dále jsme kultivovali poněkud zanedbanou zahradu, už to vypadá docela kulturně. Morčákům se všem vedlo báječně, nikdo nestonal, chodilo se na pastvu, no co víc si jen takové morče může přát než kotle trávy... všichni si tedy první prázdninový měsíc náležitě užili. Popojeli jsme též zas o něco dále v našem chovu. 12.7. porodila Matylda.... jakožto velmi mladá máma.... tatínkem miminek je Uve, budiž mu země lehká.. když už bylo jasné, že se jeho život chýlí ke konci, ubytovala jsem ho někdy na přelomu dubna a května právě s Matyldou, aby měl odchod z tohoto světa hezký.. ve společnosti mladé samičky, která mu nesebere všechno jídlo a bude na něj hodná.... Uve zanedlouho opravdu umřel... a ten konec života si užil fakt se vším všudy, protože z Matyldy vypadla 4 mimina...:) na první vrh opravdu solidní nálož. Jeden kluk a tři holky, všechno červeno- bílí rexové. Matylda odchov mimin zvládla dobře. Dále v červenci porodila Euphoria, tatínkem Džejár, porod raz dva tři, mimina pěkná, no problemo. Dva rexí kluci červení s bílou a holka červeno bílá. Tolik tedy červenec.... 

Srpen - největším zážitkem tohoto srpna byla asi naše cesta na dovolenou do jižních čech. Naložili jsme psy, kola a milion krámů a těšili se na aktivně strávený čas.. Řekli jsme si, že s sebou vezmeme nějaké morče a uděláme mu taky pořádnou dovolenou, s haldama trávy a vloček, prostě bez morčete je člověku nějak divně :) Volba padla na Matyldu, protože si to po odchovu čtyř mimin zasloužila. Mimina jsme vzali taky, sice už byla tak nějak odstavená, ale rodinka stále bydlela spolu. Dále jsme měli předávat jednoho malého samečka nové majitelce.. a s tím samečkem u nás do té doby bydlel rozeťák Borec... tak jsme si řekli, že aby ten prcek nebyl sám (nové majitelce měl být předán až na samém konci dovči), vezmeme je takto oba. Už jsme byli skoro u cíle, když jsme natrefili na (v srpnu nepříliš očekávaně) zmrzlou silnici. Chvíli před naším průjezdem padaly kroupy a na silnici byla ledová břečička. Zradu jsme netušili, vypadalo to jako normálně mokré... Náš vůz, oktávka kterému jsme familiérně říkali Červený Šíp, se nečekaného ,,náledí" jaksi zalekl, dostal smyk... proletěli jsme mezi dvěma vzrostlými stromy, vzali to párkrát přes střechu a dokutáleli se do pole. Naštěstí byla silnice celkem frekventovaná takže to divadýlko zahlédlo dost lidí, kteří zastavili a řítili se k nám, šťastnou náhodou byl mezi nimi hasič který na autě zajistil co je potřeba, vše zorganizoval, a a dobří lidé nás dostali z auta ven (lezli jsme z něj jako z kanálu, protože skončilo na boku). Jako správná zvířecí matka jsem na všechny otázky týkající se mého zdravotního stavu odpovídala ,,vytáhněte psy!! vytáhněte morčata"... takže se toho všichni chopili. Bubáka jsem měla při kotrmelcích auta pod nohama a přišlápla jsem ho, takže měl něco jako bezpečnostní pás:), Bobo za mým sedadlem vletěla pod sedačku a taky vyvázla bez úhony. Uf. Když byli psi z auta venku a byli v pořádku, ze srdce mi spadl kámen nepopsatelně obřích rozměrů. Po vytažení psů chlapi překlopili auto zpět na kola a začalo pátrání po morčatech. Na všechny otázky jsem stále odpovídala stejně: ,,hledejte morčata". ,,Chybí ještě 4 morčata". ,,Chybí ještě 3 morčata."... Takže morčata hledali i hasiči co na místo přijeli, i policisté... asi byli v šoku co to vidí za havarovanou Noemovu archu, tak bez řečí přijali moje instrukce... když bylo dohledáno, tak jsem se teprve mohla pokojně zhroutit a nechat se odvézt do nemocnice, bo se mi značně otřásal mozek a urvalo se cosi v rameni. Bohužel u morčátek to nedopadlo úplně dobře, přišli jsme o samečka který mířil za novou majitelkou a klučíka od Matyldy, který se vůbec nenašel. Matylda i její tři holky byly jen vystrašené, Borec měl opravdu těžký šok. Z nemocnice mezi rentgenama (kterých bylo tuším 15) a jízdou tunelem jsem pak Pepu instruovala co má dělat, aby Borcovi pomohl.... a součástí záchrany jeho života bylo i sestěhování s Matyldou a jejíma děckama. Samice je samice, Bobiš by mohl vyprávět, ten taky neumřel jen díky morčecí kámošce. Naštěstí to Borec ustál... a chudák Matylda asi bude podruhé morčecí matkou Terezou - posledně dělala společnost na smrt nemocnému Uvemu (a porodila mu ty čtyři prďoly), teď si to zopakuje s Borcem.... mno. Takže to jsme dopadli. Dovolená jedna radost :))) Totální tragédi, jen co je pravda. Rozstřelit se v srpnu na náledí, tím se může pochlubit skutečně málokdo.

Ale lidma které máme okolo sebe se může pochlubit taky jen málokdo. Začalo to opravdu ukázkovou pomocí ze strany lidí náhodně projíždějících okolo, nejen že nás vytáhli z auta ven, ale nabízeli i odvoz věcí kam bude potřeba, postarali se o psy i morčata, vytahali nám z auta všechny věci, pomoc to byla opravdu nedocenitelná. Odvoz od hodných cizích lidí nakonec nebyl potřeba, protože se svým autem přiřítila moje sestra. Přestože trvalo velmi dlouho, než byla na místě, jeden pán počkal a s naložením všech věcí pomohl.. úžasné. Pro našeho Červeného Šípa bohužel přijel ,,pohřebák" a odvezl ho na sešrotování. Bude se nám po něm stýskat. 

Po propuštění z nemocnice, kde se pořád všichni divili proč se ze mne bůhví odkud několik dnů sypou hobliny, mne Pepa se ségrou vyzvedli a po zbytek dovolené jsme si lízali rány :)) O morčátka se nám doma mezitím starala jedna naše morčecí známá, Míša Svobodová, která prostě ví co a jak a morčáky zajistila tak bravurně, že nás po příjezdu domů ani nijak zvlášť nevítali, jak byli nažraní a spokojení; a kočky měli na starost sousedi (ke kterým si taky můžeme gratulovat.. prima lidé).

Domů nás odvezl taťka, hodný to člověk též. 

A to byl konec naší dovolené, která měla být tuzemská a tedy nízkonákladová, a vrátili jsme se z ní dobití a bez auta. 

Ale protože těch dobrých lidí okolo nás je fakt hodně, máme teď autíčko půjčené od další naší morčecí známé, Jitky... než se nám vyrobí Yeti. Šíp je již ekologicky zlikvidován a úlohu druhého auta - zahnojeného hobliňáku věrně plní naše legendární felicie Delfín, která je nesmrtelná a stopro přežije i toho Yetiho.

Krom této naší anabáze už byl srpen v poklidu. Obohatily nás další přírůstky. 6.8. vyklopila Kedlubna tři mimina, otec je Čučák. Ve vrhu byli dva kluci (hladký a rozetový) a rozetová holka ve velmi pestrobarevném provedení. V době naší ,,dovolené" se dále narodil rexí vrh po Irence a Džejárovi, dva kluci, jeden červený s bílou a druhý červeno- bílý, dále vrh Bžundy (tatínkem Bobiš), ta měla ve vrhu dva hladké červeno- bílé kluky a jednu holku rozetovou v kombinaci barev bílá- aguti šedá- krémová (já přes genetiku barev moc nejsem, takže jsem na tuto barvu od tohoto páru koukala jako puk.. pro mne nečekané) a nakonec v době naší nepřítomnosti vybouchla ještě Tuty (otcem Wagner), ta nám nachystala kluka rexíka a holku rexičku, oba červeno- bílé. Srpnový baby- boom uzavřela Yagga (táta opět Wagner) dvěma holkama červeno- bílýma. Takže nakonec dobrý ;)

září..... už je zase o něco klidnější. Tedy ne že by se toho nedělo až dost, ale to na tyhle stránky vesměs nepatří :) Rodilo se méně. Krásnou nadílku vyklopila Xena (tatínkem Čerťa), ač oba rodiče rozetoví (a to tak, že dost... žádní dvouvírkáči to nejsou), dvě mimina jsou ve vrhu hladká.. červeno- bílý kluk a holka červená s bílou lysinkou. Další dva prckové jsou rozetky, obě holčičky, červeno- bílá a červená s bílou. Druhým vrhem měsíce září jsou miminka po Halině a Škvarkovi, dva kluci angoráci himalájci a holčička šeltička červeno- bílá.

Čičiny stále loví a loví. Mezi úlovky se nově objevil ocas od slepýše. No fuj.

A hafáci... nám trochu haprujou se zdravím. Bobo vyfasovala prášky na bolest, protože ji začala bolet jedna přední noha v rameni. Ať je to co je to, vzhledem k věku a dalším jejím zdravotním problémům už se to řešit nedá. V této nožce měla dřív osteosarkom (byl jí amputován prst), netuším jestli ta bolest třeba může být od toho že na nožičku jinak našlapuje... těžko říct. Pod druhou přední nožkou jí v podpaží pro změnu roste nádor. Ten naštěstí nebolí ani ji zatím neomezuje. Trochu holka i zhubla, nevypadala dobře... ale to by nebyla Bobo, aby se z toho zas neoklepala a nejela dál. Trochu krizi měla několik dnů, ale už je zase v dobré náladě. 

Bubák bohužel taky není v pořádku, dostal epileptický záchvat. Šli jsme to konzultovat na veterinu, kde ho celkově prohlédli a zjistili, že má v uchu polyp. Protože by bylo dobré dát polyp pryč, ale i kvůli případné léčbě epilepsie, brala se krev, aby se zjistilo, zda je možná narkóza a jaké prášky na epilepsii případně připadají v úvahu... a rozbor ukázal, že Bubákovi selhávají ledviny :( Epilepsii zatím necháváme bez léčby (záchvat byl sice pořádný, ale zatím jen jeden.. uvidíme, co bude dál.. pokud se to bude opakovat, samozřejmě už nějaká medikace bude), na ledviny to chce dietu. Což je u Bubáka problém, protože on granule prostě žrát nebude a hotovo, takže nějaká granulová dieta pro psy se špatnými ledvinami fakt nepřichází v úvahu, protože dřív by umřel hlady. Bojujeme tedy, jak umíme. To, co mu chutná, zrovna teď moc nesmí. Ach jo.

Ale i přes všechny své zdravotní potíže je s našima hafákama sranda. Například když jsme je nechali před pár dny ostříhat. Bobo zkrásněla, je ,,jako nová", ale Bubákovi se opravdu nešlo nesmát. V srsti vypadal ještě jakž takž, nebudil pozornost... ale ostříhaný vypadá jak kdyby měsíc nejedl, no něco příšerného.... protože se po ostříhání začal klepat jak ratlík, pořídili jsme mu károvaný gentlemanský svetr (a smáli se mu podruhé). Bobo má pro změnu mikinu. Ale ta je v ní aspoň roztomilá.

Naše dvě čerstvě ostříhané psí nádhery jsme vyvezli na výlet na Setkání útulkových psů a jejich pánů, které se konalo 27.9. v útulku ve Zlíně, odkud Bobo pochází (a Bubák tam jen kvůli naší svaté trpělivosti neskončil:). Bylo to opravdu krásné odpoledne, občerstvení, tombola :) ale hlavně majitelé vyprávěli o svých svěřencích, měli jsme z toho s Pepou chvílema značně skleněné oči. Skvělá akce, opravdu. Bobo byla vyhlášena nejstarším zúčastněným psem :) Tvářila se po celou dobu jak boží umučení (to ona umí... smutně koukat), takže způsobovala skleněné oči pro změnu jiným lidem. Po skončení programu jsme se ještě zastavili ve Zlíně za naší prima známou Lenkou, velkou milovnicí zvířat a úžasnou hostitelkou, která nachystala občerstvení nejen pro nás, ale i pro hafáky. Na ty dokonce čekaly i pelíšky na odpočinek. Bubák využil obojí, ale Bobo si nějak dobila baterky a přestože v areálu útulku vypadala sklesle, najednou ožila a tři hodiny si nelehla, nesedla.. no prostě vůbec nezastavila. Je naprosto nezdolná. Jako nejstarší zúčastněný pes si z útulku dovezla psí pamlsky, další pamlsky přidala Lenka.. tak teď se všema těma dietama trochu hřešíme. Ale když vidím s jakou vervou se Bubák s Bobo po psích sušenkách a sušeném mase vrhají a jakou radost z toho mají, tak si říkám, že to snad ani škodit nemůže, sice si nemocemi zkoušená psí tělíčka trochu máknou, ale ten nával hormonů štěstí to jistě vyváží :)

 

 

9. 7. 2014 - Množíme se a množíme, od poslední aktualizace vybuchlo několik morčecích tykví a svět je zas o nějakou dvacítku morčat bohatší... 28.5. porodila Kedlubna hned pět kousků. No slušný výkon, zvláště na takovou prďolu. Jsou to tři kluci- dva hladcí (bílý s aguti zlatou a červenou, aguti zlatá s červenou) a jeden rozetový (červená s aguti zlatou) a svě hladké holky (bílá- aguti zlatá a aguti zlatá s červenou a bílou), tatínek je Čučák. Ačkoliv miminkům koluje v žilách i nějaká ta modrá krev, jsou vzhledově naprosto nevyčnívající z běžného zverimexového průměru:)) Další vybuchnuvší tykví byl náš Křen, tedy Wasabi. Tatínkem je Džejár. Výbuch se konal 1.6. Jedna holčička je vysloveně džejárovitá (červená s bílou lysinkou a ultrakrátkou hlavičkou), druhá je červeno- bílá. Obě jsou k sežrání, jak jsou roztomilé. Co do roztomilosti jim zdatně konkuruje vrh, který přišel na svět hned po nich, 6.6.- a opět jsou to dvě rexí ségry, tentokrát obě červeno- bílé. Jejich maminkou je Irenka a tatínkem.... zase Džejár...:) Nemít to všechno tak příbuzné, tak si je snad nechám všechny 4.... ale podařilo se odolat a už mají všechny slíbený nový domov, jedna již dokonce odcestovala. .....a 12.6. následoval další vrh...a zase rexí.. a zase žůžo-boží. Dvě holky červeno- bílé a jeden kluk ve stejném barevném provedení... ze spojení u nás zatím neodzkoušeného - Tuty a Wagner. Tuty jsem si kdysi nechala z čirých sympatií a zcela kriticky musím říci, že je z hlediska standardu hluboko pod průměrem a neprolezla by registrací ani omylem. Wagner je nadějný rexí kluk, ale zatím ve věku, kdy se tak nějak dodělává... a doteď potomky neměl. Takže jak dopadnou miminka z tohoto spojení jsem neměla tušení. A dočkala jsem se milého překvapení. Zde teda musím říci, že se geny pospojovaly famózně a miminka jsou na jedničku s hvězdičkou. Rexíci, u kterých je už teď vidět, že to budou fešáci... mám hrozné roupy si něco nechat doma. Tento krásný vrh uzavřel v naší chovatelské stanici šestou abecedu.

Ve stejný den rodila ještě Píďa.... a nebylo to ani trochu slavné. Miminka zoufale slaboučká.. Tři mrňousci nepřežili porod.. no, tři.. vlastně skoro 4. Jedno z nepřeživších miminek bylo ,,siamské morče". V životě jsem nic takového neviděla a ani už vidět nechci. Mělo jednu širokou hlavičku se třema ušima a komplet dvě tělíčka. V tomto ohledu pánbůh zaplať, že byl vrh slabý a že všechna mimina měla malou hmotnost, protože kdyby tohle dvojmorče mělo být složené ze dvou mimin běžné hmotnosti, nemusela by ho drobná Píďa ze sebe vůbec dostat. Naštěstí ale žádné komplikace při porodu u Pídi nenastaly, malá nekřtěňátka jsme zakopali na zahradě a nechali mamku Píďu odpočívat se dvěma drobky, kteří jí zbyli. Oba váhově okolo 40 g, kluk a holka. Byli slaboučcí a nepili, jen se klepali, tak jsme zahájili dokrmovací režim, hezky po dvou hodinách ve dne v noci. Holčička se po třech dnech částečně chytla u mamky, takže už jsme ji jen přikrmovali, kluk (Adámek) byl na komplet umělé výživě. Pil ze stříkačky celkem dobrovolně, přibíral, začal běhat.. pak už pil více než dobrovolně, tahal za stříkačku jak žralůček :) vše vypadalo na skvělé cestě. Bohužel po devíti dnech, kdy už měl prcek spoustu gramů nahoře a zdálo se, že je vyhráno, se mu najednou u zadečku objevila krev. Ještě v tu chvíli hopsal, baštil, byl v pohodě. Tak jsme ho pozorovali a když po dvou hodinách začal jevit známky nepohody, nacpali jsme ho po konzultaci s veterinářem lékama.. bohužel, i když krev se už znovu neobjevila, něco bylo špatně a Adámek v noci umřel. Co to bylo, nevíme. Ségra Anetka měla štěstí víc, nakonec jsme ji přestali přikrmovat úplně a svůj život si vybojovala. Je to teď hezké tlusťoučké morčecí miminko, které všechno dohnalo, i když teda i s ní to bylo ze začátku hodně nahnuté. A protože už předchozí vrh Pídi nebyl nejpovedenější, naznali jsme, že toto fakt stačilo a Píďa tímto předčasně ukončí svoji chovnou kariéru.. Až pustíme do světa malou Anetku, přestěhuje se Píďa k Cumhildě a budou obě užívat důchodu.

Další porody už byly ,,na pohodu". Další Myšákovy potomky porodila Nugetka. Všichni jsou kuní- bílí hlaďáci, dvě holky a jeden kluk. Prospívají skvěle a nikde není žádný problém. Uf. Pak rodila početnou partičku ještě Ušislava (otcem Čerťa), naše skvělá a obětavá máma. Jedno miminko bohužel nepřežilo porod, ale při tom počtu to není až tak překvapivé- zůstali ještě 4 další prďoši. Všichni angory, dva kluci (červení s bílou) a dvě holky (červená s bílou a červeno- bílá). Jedna z holčiček měla porodní váhu jen 40 g, tak jsme se trochu báli, že si tu dokrmovací anabázi zopakujeme, ale naštěstí byla holčička jenom malinká, nikoliv slabá... Toto mikromorče mezi svými třemi o dost většími sourozenci v boji o cecíky obstálo výborně a pomoc z naší strany nepotřebovalo vůbec žádnou :) Celý vrh je tedy v nejlepším pořádku. Zato Ušislava je z mimin chudák úplně hotová, je to máma obětavá a vůbec na sebe nemyslí, pořád se jen stará a stará a je hubeňoučká, přestože udržujeme v misce stabilní hladinu vloček a směsky. Už se tedy jistě těší, až ta banda odroste. Necháme ji pak pořádně odpočinout.

V sekci psí bez novinek a změn. Bobošpaněl i Bubupudl si žijí své živůtky, my po nich poslušně sbíráme co z nich vypadne, a tak nějak si všichni v poklidu fungujeme. Když už jsem u tohoto nevábného tématu.... trávení našich psích kamarádů nás nepřestává fascinovat. Z Bubáka padá něco jako korund, div že ta hovna necinkají. Vše dokonale zpracované a ze zbylých nestravitelných zbytků zformované dokonalé kuličky. Bobo prozměnu vyrábí hnědý polystyren, jehož objem je větší než objem surovin na vstupu (nebo nám to aspoň tak připadá... no prostě nechápeme kde se ty hromady 4x denně berou).. máme výjimečné psy.

A u koček.. stabilně mne štvou svými každodenními úlovky. Nechápu co je to popadlo, v Dešné to s jejich loveckými snahami nebylo zas tak žhavé, ale v Olomučanech řádí jak pitomé, úplní teroristi. Ano, samozřejmě vím, že jsou to kočky. Samozřejmě vím, že to myslí dobře, když nám to rovnají před dveře.. ale ze své pozice milovníka všeho živého jim toto prostě neschvaluji :) ne a ne a ne.

Začalo to vybíráním hnízd rejsků. To jednomu pomalu utrhne srdce, rejsek je milé bezbranné zvířátko i dospělý, natož malý.. ani si netroufám odhadovat, kolik jich ty potvory zardousily. Následovali drozdi... jeden za druhým. Občas ozvláštněno vrabcem. A dokonce i úplně malinkými ptáčátky. No hanebnost. Myši a hraboši jsou v portfoliu samozřejmě také. Jednou jsem Prskavku přistihla dokonce když mordovala slepýše, ale ten se nakonec nějak zachránil. Sem tam jim z huby něco stihnu vyndat, a to pak nechápou, o co mi jako jde a vztekle mrskají ocasem. Možná jim se mnou chvílema taky dochází trpělivost... a možná proto jsem dneska dostala na práh vchodových dveří dárek ještě hnusnější než obvykle - myš, ale tentokrát vyblitou, což mi připadá už jako provokace.

No ne?

 

28. 5. 2014- Hlásíme se z nové adresy :) juchůůů! Přesun dokončen. Kopce Vizovických vrchů jsme vyměnili za kopce Moravského krasu a najdete nás teď v Olomučanech, obci nedaleko Blanska s asi 1000 obyvateli, což je pro nás teď skoro velkoměsto, po bydlení v Dešné, kde bylo lidí 10x méně.. ale pořád dostatek klídku, zeleně a kopců, a ,,vo to tady de" :) Dostupnost našeho oblíbeného Brna je též velice dobrá, no prostě pohoda. Dům je úplně k sežrání a zahrada za ním jakbysmet. I když i tak jak je je velká, šetříme do prasátka na dalších 1300 metrů které na ni navazují, protože tam jsou patnáctimetrové suprúžasné stromy (dub, třešeň, lípa, ořech a další.... no špica!), představa že by je někdo skácel a postavil tam barák (což bylo v plánu, pozemek je stavební) mi málem urvala srdce a děláme co můžeme aby tahle nádhera zůstala jak je a patřila k nám, snad se všechno povede, strašně moc o to stojíme, držte nám drápky.... každý kdo bude držet drápky si pak může u nás nasbírat do ořechy nebo třešně, pokud tedy bude držet drápky dostatečně na to, aby to vyšlo :))

Namlouvala jsem si, že ,,tentokrát bude stěhování v klidu, všechno bude v označených krabicích a dobře zorganizované".. ó já bláhová..... takže opět obraz totálního zmaru a zkázy. Do nastalého chaosu a banánových krabic jsme se ještě rozhodli škrábat a malovat některé stěny takže co se týče prvního dojmu který u nás návštěvy mají, slova jsou málo :)) 

Zvířena zvládla stěhování na jedničku. Bubák i Bobo se aklimatizovali velmi rychle. Bobo je dokonce nějaká ,,nabitá", je čím dál tím aktivnější, úplná tryskomyš, nic jí nesmí uniknout, všechno musí vidět.. a hlavně, po zaměření kuchyně a misek pro ostatní zvířata, být neustále ve střehu a hlídat nestřežené okamžiky, protože zakázané ovoce (v tomto případě tedy spíš zakázané maso) chutná nejlépe. 

Kočky jsme chtěli držet pár dnů doma aby pochopily, ke kterému baráku teď patří... pro obě strany to bylo k nepřežití a miciny zdrhly už druhý den, ale jsou chytré, takže zmapovaly terén, zabydlely se v patře kůlny, zkamarádily se s místním kocourem (který se první dny od domu vůbec nehnul, neustále něco mňoukal a zpíval a byl prostě úplně vedle z toho, že má za sousedky hned tři miciny naráz) a tváří se že v Olomučanech bydlí odnepaměti. Takže v cajku.

Morčáci taky v pohodě, jen jeden morčecí chlapík se nového bydlení nedočkal:( Morčák Uve umřel v neděli 11.5., den předtím, než se měl stěhovat. Věk neměl bůhví jaký (bylo mu jenom 5 let), ale byl delší dobu takový hubenější, i když jinak čiperný a veselý.. ale nějaký problém prostě měl, jen se nezjistilo jaký (na veterině jsme byli). Ale když už se to mělo stát, jsem ráda že umřel ještě v Dešné, bez varování (tedy i bez dlouhého trápení), v klidu ve své kleci, ve společnosti mladé rexičky Matyldy.. a ne někde v autě po cestě, to bych si vyčítala.

Než jsme se přesunuli, stihli jsme ještě jeden vrh- spojení Nugetka + Myšák. Takže hladká mimina. Měli holčičku v barvě bílá- kuní a dva kluky v barvách bílá- kuní (ale úplně jiné provedení... takové pěkně promíchané, melírované:) a kuní s krémem a bílou. Kluky ještě máme, jsou na prodej ;) Holka už bydlí v novém. Další mimina se narodila už v Olomučanech, 21.5., a to Bžundě (tatínkem Bobiš.. kdo jiný), obě mimina jsou trojbarevná hladká, kluk je v barvách bílá-červená- černá (klasika) a holka má místo té černé zlatou aguti. Velcí fešáci. Hlaste se, jsou volní ;)

Abychom trochu ulevili domu (pár měsíců v něm budeme bydlet s původní majitelkou, které se nový byteček v novostavbě teprve dodělává.. takže i když jsou v domě dvě bytové jednotky, je to trochu stísněnější), zavedli jsme pro část morčat opět letní byt (v Dešné bydleli všichni s námi v domě protože dispozice byla příznivá a hlavně jsme v něm byli sami tak jsme se dobře vešli) v podobě dvou králíkáren. Zbytek je s námi doma, a to doslova, čemuž už jsme trochu odvykli (v Dešné měli samostatnou místnost), takže si opět zvykáme na permanentní kvíkot kdykoliv se cokkoliv pohne:)) Výhledově, až budeme v domě sami, zlikvidujeme pro morčecí účely jednu z kuchyní.. což bude naprosto ideální řešení. Zůstane dřez pro plnění napáječek a mytí zeleniny, dveře ven jen přes pidichodbičku, takže to bude morčatárium jedna radost:) Tam ať si pak kvičí jak chtějí:)) Do té doby nás budou oblažovat svými hlásky v obýváčku (nebo jak to nazvat... chlupáči každý pokoj beztak ihned předělají na zookoutek a dokonale si ho přivlastní, ať je v něm jinak cokoliv). Mno, máme ještě co dodělávat, předělávat a měnit. Takže návštěvníky prosím o trochu shovívavosti :)) Ale návštěvy samozřejmě přijímáme! Kdo chce chlupáče nebo jen nakouknout, je vítán! A morčecí drobotě na prodej je teď taky dost... takže šup šup, čekáme!
 

11. 4. 2014- Ó, aktualizace, musím se pochválit :))) Máme se všichni báječně. Novinek kotel. Třeba že se zase budeme stěhovat (pokolikáté že už??? Tuším že budu morčecí cirkus stěhovat po dvanácté ale už si i přestávám být jistá:) prostě rutinní záležitost),  vzplanuli jsme láskou na první pohled k jednomu domečku u Blanska.. akce to nebyla zrovna dvakrát plánovaná (na to my ostatně moc nejsme) a dějových zvratů a překvapení při jednání s bankou a stávajícími majiteli (kteří jsou mimochodem úplně úžasní a od prvního setkání mám dojem že se známe tak nějak odjakživa... asi dobré znamení) atd. bylo požehnaně, ale podařilo se. Hurá. Sláva. Sice teda po těch peripetiích zcela neuvěřím dokud tam poprvé nepřespím, ale nemělo by tomu již nic stát v cestě:) Přesun ansáblu je plánován na první polovinu května, takže zlínští zájemci o naše morčecí mimina nechť stojí do konce dubna frontu na poslední kousky:)) Protože pak to budou mít daleko.

A vybírat je z čeho! Z morčátek, které jsou hned k odběru, máme dva super kluky rexíky (aguti zlatá s červenou a bílou, druhý červemá s bílou), brášky narozené v lednu Keksíka a Krispyho. Hlava mi nebere proč se o takové pěkné hodné kluky ještě žádná rodinka nepřihlásila.. ale jistě se i oni dočkají:) A pak je na světě ještě hromádka mimin, vesměs k odběru také ještě v dubnu, ale stále se kojíme. O miminech ale až níže.

Zvířecí novinky chci totiž vzít pěkně popořádku od největších chlupáčů.

Nalezený pudlí agresor Bubák se má k světu. Zjistil, že nás má rád:) Bohužel přišel i o ten minizbytek zraku co mu zbýval na jednom oku, je tedy slepý úplně. A nahluchlý taky fest. Stále též bojujeme s chronickým zánětem uší a taky s váhou, i přesto, že Bubáka krmíme dvakrát denně v množství adlibitním, je pořád hrozně hubený. V jídle se totiž rýpe a ačkoliv ho nijak neomezujeme, stejně toho sní tak akorát na přežití a na zbytek kašle. Nejraději by jedl jen uzeniny. Ale na tohle jeho vydírání mu neskočím:) Byli jsme několikrát u veterináře a věk byl odhadnutý spíše na více než 10 let.. spíš 12 nebo i víc.. Je to prostě dědek svéhlavý. Nechali jsme mu udělat komplet vyšetření krve abychom se ubezpečili že ta jeho hubenost není třeba z nějaké nemoci, ale krev má kupodivu v naprostém normálu. Tak ho necháváme dělat jak myslí, co se týče jídla, a časem se to snad všechno nějak vylepší. Od prosince máme nahoře slavných 400 gramů, takže hurá, ale zvládnul by klidně ještě dvě kila, aby vypadal trochu normálně.

Mno. Tím ale psí novinky nekončí..... prostě se stalo, že už Bubák není sám. Bylo to takové bleskové rozhodnutí.... dovedli jsme mu z útulku nevěstu. Byl to opravdu dobrý nápad, protože tím, jak se Bubák uklidnil a začal nás mít rád, se podle mne začal trochu nudit a byl takový lehce rezignovaný.. s těmi smyslovými handicapy to má ostatně dost těžké- žít v tichu a tmě není žádný med a drbat ho za ušima 24 hodin denně aby měl nějaký podnět a kontakt,  to není v našich silách. Takže k nám přišla Bobo. Bubák se zamiloval a rozhýbal, věčně teď se zájmem někde něco čmuchá. Nad první loužičkou, kterou Bobo udělala na dvorku, stál zasněně asi 2 hodiny:)) 

A kdo je tedy ta tajemná psí dáma? Je to černočerná kříženka kokršpaněla a je jí 16 let, posledních 5 let strávila v útulku, kde si ji nikdo nevybral. Kvůli rakovině byla v útulku třikrát operována a vždycky to zvládla:) Nádory na mléčné liště má tedy zas, ale v tomto věku už to na operaci není, tak doufáme, že ještě dlouhou dobu nebudou dělat zle a neporostou, teď jsou velmi malé.  Taky holka nemá ocas (fakt vůbec.. takže je těžké občas vypozorovat, co si myslí:) a kvůli nádoru také prst na jedné tlapce, který musel pryč. Taky má přísnou dietu kvůli cukrovce a cushingův syndrom. Vizuálně se tyto potíže projevují i na srsti a kůži, na zádech a zadku je paní Bobo bez srsti, ale s hormonama prostě nic nenaděláme. Tak bude na zimu slušivá bundička a na léto mazání opalovacím krémem. Ale je to neuvěřitelně statečné zvíře, žít ji zkrátka přes všechny těžkosti baví a je to vidět. Jsme z ní úplně vedle, ztraceni v jejích očích.... Není to ale pes který by byl hned kamarád. Je hodná a mírná, ale zatím si drží trochu odstup. Který jí ale kazí její značná zvědavost. Takže se v domě vyskytuje zásadně v místnosti, kde jsme my a vše se zájmem prohlíží, včetně nás... má v očích strašně moc otázek. Ovšem zároveň se snaží tvářit, že je jí vlastně úplně jedno že v té místnosti jsme a že tam vlastně vůbec není kvůli nám, ale jen náhodně prochází okolo:))) Snad nás i ona začne mít doopravdy po psím způsobu ráda.. když to zvládl i Bubák, tak o tom vůbec nepochybuju.

Tímto bych ještě chtěla vyseknout poklonu zlínskému útulku, který se o psy opravdu příkladně stará (samozřejmě že z pohledu psíka je to pořád jen útulek a k dokonalosti to má daleko, doma je doma... ale víc už podle mne prostě dělat ani nejde).. veterinární péče je špičková a personálu osud chovanců není lhostejný, velice mne překvapilo jaká pomoc ze strany útulku nám byla do budoucna ohledně Bobo nabídnuta, a to zcela a jen z vůle útulku, mne by ani nenapadlo že by mohla následně fungovat nějaká podpora, když už si člověk zvíře vezme. Zkrátka byla snaha ušetřit nám alespoň trochu starostí, když si bereme nemocného pejska a opravdu zírám a cením si toho.

Tak tedy máme Bubáka a Bobo a jsme zase citově obohaceni že to z nás stříká dva metry:))

U koček beze změn .) Nikdo nestůně, nikdo nepřibyl:) Z aristokratky Drápalové se s jarem stává hipík, rozkošnicky se rozvaluje na chodnících, cestách a ve všemožném bordelu a sluní se... a je tak neskutečně špinavá, že její občasné spaní u nohou v naší posteli (v zimě jsme párkrát vyměkli) je až do odvolání přísně zakázáno. Prskavka je stále dobře naložená a ukecaná a stále se snaží kamarádit s Bubákem, který jí na to ale zvysoka kašle. A Špindíra... ta je pořád tlustá jak koule protože se jí i přes všechny naše snahy zkrouhnout jí krmnou dávku vždycky povede někde někomu jinému nepozorovaně vymést misku, ať už jsou to její psí nebo kočičí přátelé. Je to odporné nenažrané kočičí čuně s jedinou životní náplní (sežrat úplně všechno a všem).

No a konečně k morčákům! Všem se vede dobře. V krmení jsme již najeli na travní režim a všichni se mohou užrat. Chodíme už i do výběhů na zahradu, když je na to počasí a vstřebáváme do kožichů sluníčko. Konečně! je mi chlupáčů vždycky přes zimu líto, že musí tvrdnout v klecích. 

A jak jinak, od poslední aktualizace se u nás zase rodilo. Tentokrát bez nejmenších zádrhelů, všechna mimina silná a od první vteřiny akční. 18.2. se narodil jedináček- samička Puclíková. Jde o poslední vrh naší Cumhildy, otcem je Džejár. Holka se povedla, veliká a macatá, jméno je prostě přiléhavé. Pak delší dobu nikde nic...... A pak až 25.3. rodil premiérově Křen (tedy samička Wasabi), tatínkem opět Džejár. Mimina rexíkvatá nádherná, dvě holky a kluk. Zahanbit se nenechala ani další prvorodička Yagga, ta porodila 30.3., taky tři kousky.. a všechno holčičky. Tatínkem je Uve. Všechna rexíčata jsou červeno-bílá nebo červená s bílou. Dále to vyklopila 31.3. Halina (otcem Škvarek), má holku angoru červenou s bílou a holku šeltii úplně špicovou- celou černou s bílými ponožkami na zadních nohách.. ta fakt nemá chybu. Tenhle vrh jsme trochu nevychytali, myslela jsem že Halina bude rodit trochu později, takže byl u porodu Škvarek a nejspíš to dopadne další várkou zdařilých chlupáčů.

A nakonec jsme se 7.4. dočkali miminek po Čerťovi, kterého máme v pěstounské péči, je to jeho premiéra:), maminkou jeho dětiček je Xena. Tedy opět prvorodička a opět šikovná. Dětičky jsou zase tři, rozetové. A svoje rodiče nezapřou, dvě holky jsou celé červené po Čerťovi a kluk je zase celá máma, červeno- bílý.  

Takže mimin hromada. Všechna budou na prodej! Tak se klidně hlaste. Na další mimi máme zaděláno. Neplánovaně tedy asi na mimina ze spojení Halina + Škvarek, dále máme (tentokrát už schválně) u sebe páry Píďa+ Borec, Irenka+ Džejár, Ušislava+ Čerťa (když se teda jako otec osvědčil:), Bžunda+ Bobiš (což nepřekvapí), Myšák+ Nugetka (úžasně k sobě ladí), Kedlubna+ Čučák (taky se dočkal baby:) a nakonec Tuty+ Wagner (též otcovská premiéra).

A to je vše přátelé. Tádydádydááá.
 

19. 1. 2014- Včera nám umřel Gregor:( Necelý měsíc před oslavou svých osmých narozenin:( Předevčírem nevypadal ve své kůži, měl trochu nafouklé břicho a nechtělo se mu do jídla.. tak jsme byli na veterině, dostal podpůrné léky... věřila jsem, že je to nějaká chvilková indispozice a bude zase v pořádku, ostatně bobky bobkoval úplně normální, takže neměl ani prázdná střívka, ani v nich nebyla žádná infekce (to by měl jinak průjem), i jinak se tvářil docela dobře. Těžko říct, co se tedy stalo.. ale možná, že to bylo prostě stáří.. něco v tělíčku přestalo fungovat. 

Gregor byl opravdu význačný člen naší party. Odchovali jsme po něm 22 vrhů a mnoho dalších se narodilo v jiných chovatelských stanicích (ke Gregorovi často jezdily dámské návštěvy).. jeho kulatou hlavičku a milý kukuč tedy podědil slušný počet potomků:) Zažil se mnou opravdu strašnou spoustu věcí; z naší současné sestavy byl posledním morčátkem, které pamatovalo počátek CHS Matadel Bohemia, když jsem ještě bydlela v podnájmu v Kraslicích v Krušných horách, kde jsem studovala průmyslovku. Jméno mu kdysi dala moje spolužačka. Gregora jsem nejprve jako mimčo prodala, slečna chovatelka ale s chovem skončila, prodala ho dál.. a tak nějak putoval.. až ke mně po roce a půl doputoval zpět.. ráda jsem ho přivítala zpátky. To už jsem bydlela v Brně a studovala vysokou školu.. Gregor mne provázel studiem, pak pracovními začátky, hromadou stěhování, zažil i moji svatbu.. je mi moc líto, že se nedočkal jarního sluníčka. 

Zůstala nám po něm doma dcera Kotletka a syn Džejár. A taky vnučky Irenka, Debrecínka a Yagga... a z pravnoučat Wagner a Wasabi...... tedy zatím:) takže nesmazatelná stopa v srdcích i v klecích:)

17. 1. 2014- Hlásíme baby boom:) ale bohužel všechno nejde úplně hladce takže už 14 dní máme v noci vstávací služby. Naši ložnici jsme proměnili na morčecí novorozenecké oddělení. Začalo to třetího, když porodila 4 miniaturní mimina naše Píďa. Dokrmovali jsme dvě nejslabší, bohužel to s nima šlo od desíti k pěti a uhynula po čtyřech dnech, kočičí mléko bylo houby platné:( Zbyl tedy kluk aguti zlatý s červenou a bílou a kluk červený s bílou. Těm se vede dobře.

Mezitím jsme do ložnice přesunuli i zbylé tři tykve před výbuchem. Exploze na sebe nenechaly dlouho čekat. První to vyklopila Bžunda (tatínkem je Bobiš) - 7.1. Jedno mimino bohužel nepřežilo porod, zbyly tři. Dvě z nich naprosto v pohodě, třetí ale bylo nějaké přidušené. Špatně se pohybovalo a vůbec nepilo od mámy. Začali jsme tedy tohohle klučíka dokrmovat, taky kočičím mlékem, které se obecně na dokrmování doporučuje. Za 4 dny postupného chřadnutí (opět!) ležel kluk na boku a ztěžka dýchal, myslela jsem, že bude za chvilku po něm, škubal nohama, lapal po dechu, přepadával na záda... ošklivý pohled. Nechala jsem ho tedy u mamky, ať v klidu odejde za duhový most. Když jsem ale šla klec po hodině zkontrolovat (s tím, že kluka vezmu a zakopu na zahradě), byl ještě živý. Překvapil mne a nedalo mi to, abych ještě nezkusila zdánlivě nemožné... dala jsem mu trochu glukózy a přemýšlela, co dál. Kočičí mléko jsem zavrhla protože to k ničemu nevedlo ani u těch dvou předchozích, ani u tohoto.. A jako poslední šanci jsem prostě chtěla použít něco jiného. Tak jsem mu dala jedinou věc která byla zrovna doma a která by se dala použít, a to jogurt (tedy démonizovaný mléčný výrobek). Za další hodinu už stál klučík na nohách, sice vrávoravě, ale stál. A přežil. Dva dny jsme ho tedy drželi na jogurtu. Evidentně se mu ulevilo, vypadal o 100% lépe. Ale váhové přírůstky nebyly úplně přesvědčivé.. tak jsme přesedlali na staromódní kašičku ,,borisovku" z mléka, tvarohu, smetany a žloutku. Na tu dávno přežitou věc, která je přece ve srovnání s vědecky vyvinutým sušeným mlékem na dokrm koťat dávno překonaná..... takže za nás: ne, není. Ze ztrápeného tvorečka se během dne stala úplná raketa a váha letí od té doby nahoru. Když se blížíme ke kleci, už běží k okraji a natahuje se, stačí prostrčit stříkačku mřížemi a už je na ní přicucnutý...

Velice lituji, že jsem se nechala strhnout všeobecnou masáží na diskuzních fórech a že jsem tohle nepoužila i u těch dvou mrňousů, místo nějaké nekřesťansky drahé vědecky vyvinuté srágory. 

Takže mléko na dokrm koťat vypijí kočky.. a až u nás zas bude nějaký malý mrňous potřebovat trochu přikrmit, budeme raději matlat kašičku borisovku.

Kluka jsme tedy zachránili, říkáme mu Lojza. Je hladký červený s černými gatěmi a trochou bílé na hlavě. Jeho dva sourozenci jsou rozetoví, kluk a holka, oba nádherně vybarvení (zlatá aguti- červená- bílá, barvy krásně rovnoměrně zastoupené).

....mezi tím vybuchují další tykve.... Po Bžundě byla na řadě Eufoška (tatínkem je Džejár), vyklopila to 13.1. Porod zvládla v pohodě a miminka jsou v pořádku. Jsou to tři holčičky rexičky, okaté a miloučké. Dvě jsou červeno- bílé a jedna je po tátovi, tedy červená s bílou lysinkou.

Po Eufošce porodia 15.1. Irenka (tatínkem je Uve). Má dvě nááádherné holky rexičky bílo-červené (bílé s červenými fleky.. parádně zbarvené) a kluka v témže barevném provedení. Nádherný vrh. 

A nakonec 17. 1. porodila Kedlubna (tetínkem Škvarek). Moc mne mrzí že jsme nezaznamenali probíhající porod, mohlo to dopadnout lépe. Že se něco děje jsme zjistili až když byl porod u konce. Mimin bylo šest, tři z nich bohužel porod nepřežila. Kedlubna možná nestíhala. Miminek je velká škoda, myslím, že kdybychom u porodu trochu asistovali, mohli to všichni přežít.. měli normální váhu, asi by se to zmáklo... a také byli mrňousové nádherní, každý úplně jinak zbarvený.. Tak máme miminka po Kedlubně ,,jen" 3. Dvě jsou rozetky v barvě aguti zlatá- bílá (kluk a holka) a jedna rozetka himalájka, holčička. Ta je opravdu maličká (40 g; ale není se čemu divit, že je nějaké mládě z tohoto vrhu takové, přecejen jich v břiše bylo 6), tak ji sleduji, jak to s ní bude vypadat.. dělá ale na mne dojem, že to všechno zvládne sama, i když je to takový klepací drobek. Tak uvidíme. Kdyžtak zase nastoupí borisovka.

A dál...... ? Ochuravěl nám Gregor, nějak nechce jíst a má nafouklé břicho, přijali jsme tedy patřičná opatření a doufáme, že se z toho rychle dostane.

Kočky ok.

Pes úspěšně ostříhán, takže už nedělá ostudu. Sice máme z pudla tak trochu knírače (stříhání tlamy mi rázně zakázal), ale oproti těm zacuckovaným dredům po celém těle je to opravdu změna převeliká.

 

4. 1. 2014- Palowští a jejich zvěrstvo zdraví všechny v roce 2014, jupíjou!

Jaký pro nás byl rok uplynulý? Pár lidí s náma nezávisle na sobě trochu vydrbalo a okradlo nás, ale i sedmimístnou cifru a pár tiskáren a počítačů a v neposlední řadě i nulovou součinnost naší slavné policie člověk nakonec obrečí a jede dál, nejsme žádný másla. Hlavně zdraví a taky mír a lásku všem:)            

 ......nebo skoro všem, ať nelžu :) :) Několik málo jednotlivců nechť klidně sežehne oheň pekelný. 

 Nehledě na některé jobovky, které beztak k životu patří, byl ale rok 2013 stejně super. Prožili jsme ho celý v klídečku vizovických vrchů v milé vesničce jménem Dešná, obklopeni zelenými kopci. Toto místo má tu skvělou vlastnost, že když si člověk vyleze před barák s kafem, sedne si na sluníčko na obrubník, hladí kočku, poslouchá jen zpívání ptáčků a šumění stromů (to je jediný zvuk co tu člověk běžně slyší... jinak je zde absolutní ticho a přes noc absolutní tma) a zírá do výběhu s morčatama, může mu celý svět políbit šos. Což se o všech místech na světě říci rozhodně nedá. Přesto hodláme v následujícím roce změnit lokál... stěhování na zlínsko před rokem a půl samozřejmě svůj účel mělo, ale už nás tu takřka nic nedrží a dojíždění do Brna, kde mám svoji pracovní základnu, je vopruz....  A taky je to z Dešné daleko do Příbrami za rodinou. Od Brna taky, ale je to přecejen trocu lepší:) Takže milí zlíňáci, pokud si s náma chcete užít grilovačku, letos bude poslední možnost:)

A nyní už pouze a jenom k našim milým zvířátkům:) Za rok 2013 je bilance kladná (a sakra). Bohužel jsme museli pochovat jednu kočičku, ale další dvě jsme se přinesli...:) Do dalšího roku s námi tedy vykročí celkem tři- Drápalová, Špindíra a Prskavka.

A pozóóóór..... opět máme i pejska! Jak jinak než zcela neplánovaného. Více se o něm rozepíšu níže.

Dále jsme v roce 2013 odchovali 59 malých morčátek. 6 z nich jsme si nechali - Wagnera, Wasabi, Yaggu, Xenu, Ušislavu a Tuty. Tím ale přírůstky nekončí:) Od naší kamarádky Péti máme ještě rexičku Eufošku..... a taky jsme zachránili a nechali si Čučáka.. dostali Myšáka.. a do ,,pěstounské péče" přijali Čerťu a Berušku.... 

Opustili nás morčecí přátelé Ufon, Quinten a Bachařka.

Takže plus jeden pes, plus jedna kočka, plus osm morčat. Naše rodina se utěšeně rozrůstá, jak vidím:) Budeme muset dát zase chvíli stop stav.

No a co se dělo od poslední aktualizace? Moc věcí:)

Například tři morčecí vrhy. 11. 12. porodila dva kousky Tuty. Má klučíka a holčičku, klučík je červeno- bílý a holka červená s bílou. Strašně dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, jak je vůbec možné, že je březí. A popravdě jsem na to nepřišla..... předchozí vrh měla Tuty 3.10., zabřeznout tedy musela v den porodu.... jenže.... v den porodu už nebydlela se samcem, ale s Halinou a jejími potomky, kterým bylo tou dobou deset dnů. A protože měla Tuty mimina slabá, hned v den porodu šla do samostatného boxu a s tím boxem k nám do ložnice, protože tam je tepleji. Kdy se jí při tomto scénáři podařilo zabřeznout a jak, to mi hlava prostě nebere. Asi jsme svědky neposkvrněného početí a vánočního zázraku, nebo fakt nevím... miminka jsou každopádně rexíkovatá (takže tehdy desetidenní synáček od Haliny je ze hry venku) a podle ksichtu Uveho..... nechápu, nerozumím, nevím:)  a fakt jsem se nezbláznila. Na nic se mne neptejte:) Další vrh na sebe nenechal dlouho čekat, jedináčka porodila Cumhilda a tatínkem je Džejár. Tento vrh uzavřel rok 2013... a hned začátkem roku nového, konkrétně včera, nás potěšila další droboť. Porodila Píďa, tatínkem je Syčák. Miminka jsou droboučká a slabá, takže jsou s námi zase v ložnici u topení. Jsou to tři kluci, dva červení s bílou a jeden aguti zltý s červenou a bílou, porodní váhy 50, 50 a 45 g, a jedna holčička červená s bílou s porodní váhou hrozivých 32 g. Kluci jsou malí a klepací ale strach o ně nemám, váha holčičky je ale opravdu na pováženou.. Normálně má člověk strach o padesátigramové mládě... a v tomto vrhu jsou ti padesátigramoví těmi většími.... takže holčičku krmím já, protože se mezi bráškama opravdu neprosadí, chce to dohled. Po dvou hodinách ve dne v noci. Držíme se dobře, od včerejška má jen dva gramy dole což je standard (od zítřka by měla zase začít nabírat), mlíčko pije, snaží se... tak to snad zvládne. Pokud ano, tak to bude morče s nejnižší porodní váhou, o kterém jsem kdy slyšela, že přežilo. Náš rekord je zatím 40 g.

A drobná vsuvka pro rýpálky, několikrát už jsem se setkala s kousavými poznámkami na naší adresu že ,,zachraňuju všechno, i to co by mělo chcípnout" v doprovodu báječného názoru, že jiní chovatelé nechávají slabá mimina napospas osudu (v případě jaký mám teď doma by byl ten osud jasný), protože v přírodě to přece taky funguje tak, že slabá mimina zemřou... a že se tím kazí chov a blá blá.

Takže těmto vzkazuji, že jim jejich přístup neberu. Ale osobně vidím situaci tak, že chov v zajetí nemá s přírodou vůbec nic společného a pokud je možnost, neměl by být chovatel líný (což je podle mne pravý důvod toho, proč někdo na slabá mláďata kašle, a ta příroda už je jen alibismus) slabšímu zvířeti pomoci, místo toho, aby se v klidu díval, jak prďola bez pomoci někde v koutku pomalu umírá (protože na to, aby slabé mládě dotyčný přírodomilec alespoň fofrem utratil, samozřejmě většinou nemá ,,koule"). Do chovu se pak takové zachráněné zvířátko přece vůbec zařazovat nemusí, udělá někomu spoustu radosti jako rodinný mazlík. U nás máme život prostě v úctě a pokud je šance, snažíme se ji využít.

Nehledě na to, že mi připadá úplně uhozené ohánět se přírodním výběrem a zároveň šlechtit šlechtice s kulatými hlavami a lovit s nima poháry po výstavách. Takže žádné vzkazy, díky:) Howk.

Dále čeká na explozi Kedlubna (bude to asi nářez, sotva se valí) a Bžunda (taky solidní tykev), ty porodí každým dnem. Následovat je pak bude Irenka, ve které už to taky solidně kope.

Jinak u morčat klid a pohoda a nic nového.

A teď k tomu psovi:) To si tak jednou (konkrétně 12.12.) jedu večer ze Zlína domů a na hlavním tahu (ještě v místě, kde je křižovatka) vidím zmateně pobíhat chuchvalec chlupů. Auta sviští okolo něj, milý chuchvalec má tedy kliku, že není na placku. Takže jsem v křižovatce zastavila, hodila blikačky a šla chuchvalec chytat. Protože byl ze strachu značně agresivní, lstivě jsem si sundala kabát (svůj nejhezčí) a chytala kousající psisko do něj. Místo chuchvalce chlupů bylo v tu dobu uprostřed křižovatky možné shlédnout barevné klubko se šesti nohama, jedněma brejlema a jedním ocasem. Blikající auto v křižovatce naštěstí budilo pozornosti dost na to, aby řidiči přibrzdili, takže tímto děkuji, že nás nikdo nepřejel:) Protože v zápalu boje nešlo určit, jestli není pes zraněný, zavolala jsem na veterinu, naštěstí tam i po ordinační době někdo byl. Ať na mne počkají, že vezu super překvapení. Mezitím byl Pepa obeznámen se situací  (,,Haló?" ,,No čau. Máme psa. Pudl či co. Kup v kauflandu obojek a nějaký maso." ,,Ééééé? Psa?" ,,jedu s nim teď na veterinu." ,,Éééé. Aha. Jo. No. Aha"). Na veterině proběhlo nasazení náhubku, které bylo dobrodružstvím pro tři lidi naráz. Za vydatného vrčení a mrskání se byl hafák vyšetřen a závěr byl, že zloměného nic nemá, takže paráda. Se zapůjčeným náhubkem (na veterině měli hodně soucitu a pochopení:) jsme tedy frčeli domů.

Ze zdredovatělého špinavsona se vyklubal střední černý pudl. Ok, bylo k tomu potřeba trochu fantazie...:) Stav mizerný. Pod ohavnou srstí se ukrývala hromádka kostí potažená kůží, pes je téměř slepý (na jednom oku spadlá čočka- možná starší úraz, takže na to nevidí vůbec, a na druhém zákal... na něj vidí za plného světla alespoň obrysy, pokud jsou hodně kontrastní.. do všeho pak tolik nebourá.. ale je to bída) a taky hodně špatně slyší. A když už slyší, nepozná, odkud zvuk jde. Možná měl nějaký úraz hlavy, bůh ví. Do toho opravdu hodně velký strach a s ním spojená agresivita... Věk asi deset let (odhad veterináře podle zubů a srdce).

Zkrátka rodinný mazlíček k pohledání. Dát takového psa do útulku, byla by to pravděpodobně jeho konečná.. a ani na chvíli nás to nenapadlo. Pes dostal jméno Bubák. 

Dostat se k srdíčku vystrašeného zvířete které strachy útočí a u kterého člověk vůbec neví co zažilo, je těžké. Specielně v případě, že je komunikace omezena víceméně jen na čich a hmat, případně řev jak na lesy:) Ale nemožné to není. Takže jsme nasadili pořádnou dávku trpělivosti, dlouhé rukávy, motorkářské rukavice a plnou kapsu moravského uzeného a šli do toho. Párkrát jsme se poprali, bylo prokousnuto několik rukavic, prstů a Pepova funglnová mikina s obrázkem jeho oblíbené kapely:) Ale výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, děláme pokroky každým dnem. Už po týdnu byl pes obměkčen natolik, aby s náma mohl absolvovat nějakou pochůzku mezi lidi, včetně návštěvy rodičů. Byl (a stále je) sice takový zaražený a že by si to užíval se říct nedá, ale zvládl to. Proměna opravdu veliká. Návštěva rodičů byla jak jinak než super a Bubák byl hlavní hvězda. Zbylí rodinní psi sice byli trochu zklamaní (Kulich z toho, že si jeho kolega pudl nechce hrát s tenisákem co mu přinesl a Cip byl vysloveně uražen a velice žárlil, protože dosud si držel status největšího chudáčka a zbědovaného pejska, na kterého je každý hodný, přece on...:))

A zhruba v tomto stadiu je to pořád. Můžeme s Bubákem bez větších kolizí vedle sebe fungovat, sem tam dá pes najevo, že mne rád vidí (Pepu zatím rád nevidí, má z něj strach a sem tam vyjede), zvládáme zapnutí vodítka bez toho abychom měli strach že nás pes sežere, venčení ok. Ale v pohodě Bubák zatím evidentně není, věčně se klepe a je nervózní, máme pár výchovných problémů, ale to si všechno časem sedne.. a radost ze života se určitě hafákovi vrátí v plném rozsahu:) Zatím má jen takové radostné záblesky a pak se zase stáhne. Ale vůbec nepochybuju že to odezní a mám z toho velkou radost. Držte nám palce!

 

3. 12. 2013- Dneska mám novinku velmi smutnou. Do morčecího nebíčka odešla předevčírem Beruška řečená Bachařka. Bylo to rychlé a nečekané.. Ještě odpoledne se nacpávala směskou a očuchávala čerstvě vyčištěnou klec, bez jakýchkoliv známek nepohody.... a večer jsem ji našla mrtvou. Je nám to strašně líto, Bachařka nám bude v partě moc chybět... Bylo to nezdolné zvíře, mrazuvzdorná a vitální matka asi patnácti vrhů (poslední mimina měla když jí bylo sedm), vždy ve formě.... tak ,,mimotabulkové" morče možná už ani nikdy mít nebudeme.


Ale i přes všechen smutek.... musím říct, že kdyby odchody našich morčecích přátel vypadaly vždycky jen takto, mohli bychom si gratulovat. Bachařka odešla s plným břichem, bez trápení a jen těsně nestihla oslavit desáté narozeniny.

Budeme na ni rádi vzpomínat a všem našim odchovancům ji budeme dávat za příklad :)

Titul nejstaršího morčete po Bachařce převzal Gregor, který v únoru oslaví osmičku. Sice ho bolí nožičky (má artrózu v kolenou), ale drží se skvěle. V kondici a dobré náladě ho udržují mladé samičky (všechny odstavené mladé holky bydlí s ním)... sice už neplodí, ale společnost mladých slečen je zkrátka společnost mladých slečen. 

Všichni Gregorovi přejeme, aby s Bachařkou minimálně remizoval:) A nejlépe aby tu desítku i pokořil.

27. 11. 2013- Hurá na první opravdické odporně sněhově ledové novinky:) 

To je najednou kosa. Ble. Nějak jsme se nechali zhýčkat dosud teplým podzimem..... budeme se ovšem muset se situací nějak smířit. 

Frčíme už jen na seně a zelenině a sníme sen o čerstvém mlíčí a jeteli....

Krom toho, že je venku hnusně, máme jen samé prima novinky. Nový vrh například. Svoje první mimina porodila chlupatice Ušislava. A pojala to ve velkém stylu. I když je sama ještě tak trochu ve vývinu, přivedla na svět hned čtyři prcky se solidními porodními váhami.  Ve vrhu jsou tři červeno- bílé holčičky (dvě rozcuchané vořešandy a jedna hladká s mírnými pěšinkami) a jeden rovněž červeno- bílý vořech vořechovitý. Po tátovi rexovi Syčákovi mají miminka vlohu pro rexí srst (což tedy v případě něčeho tak chovatelsky nepoužitelného nejni zrovna zcela zásadní informace, ale pro úplnost..). Klučík je zamluvený, holčičky zatím volné...

Kromě tohoto nejnovějšího vrhu máme v nabídce i miminka z vrhů předchozích... super zrzavého vořecha, dvě barevné rozetí holky (obě trojbarevné, ale každá má jiné barvy) a taky dva klučíky rexíky od Tuty (byli tři, jejich brácha už bydlí v Praze), říkáme jim Ftip a Fórek a fakt se povedli, z miniaturních třesoucích se miminek vyrostli dva stále dobře naložení neposední rošťáci s jiskrou v oku, pokud chce někdo dvě morčátka pro děti tak naprosto ideální volba, je s nima sranda.

Další pozitivní zprávou je, že jsem po zralé úvaze nechala vykuchat morčáka Čučáka (je jedním ze tří zachráněných kluků... někde níže je zmínka), už se dostal po všech svých trápeních do kondice a jediné co neštymovalo byla boule v třísle.... tak jsme ji nechali vydlabat, protože bylo podezření, že to je zhoubný nádor. Nic takového se naštěstí nepotvrdilo, z boule se vyklubal lymfom, ale ani lymfom nás nemá co otravovat, takže je dobře, že je pryč. Čučák ani nepostřehl že na nějaké operaci byl, není to zkrátka žádné ořezávátko. Do jídla se pustil hned jak se probudil a sešitý břicho je mu úplně šumák. 

Dále hlásíme dva nadplánové přírůstky, máme v pěstounské péči jednoho střapatého pána a jednu střapatou paní:) Morčátka byla příkladně opečovávaná, ale někdy má člověk bohužel jiné vážné věci k řešení.. takže jsme vyslyšeli SOS, které k nám vyslala majitelka morčátek a přijali je pod svá křídla. Možná se někdy ke své původní majitelce vrátí, uvidíme, co přinese čas. Tato naše pěstounská péče nám byla oplacena hromadou dobrot morčecích i lidských a ta hromada dobrot byla tak velikánská, že mi bylo poněkud trapné ji přijmout. Ovšem neměli jsme na výběr, druhá strana je jaksi neoblomná:) Děkujeme za to všechno tedy ještě jednou.... všechno využijeme, na všem si pochutnáme nebo už jsme si pochutnali;) Takovými fajnovostmi ani běžně nekrmíme, takže morčáci mají docela svátek:))

V případě nových přírůstků se tedy nejedná o nějaké chudáčky z otřesných podmínek, v porovnání s tím, jak o ně bylo postaráno, budou mít u nás režim o něco vojenštější... ale tváří se spokojeně:) samičku jsem ubytovala s Fany, která je po osmi vrzích čerstvě v důchodu, sameček  je prozatím sám a čeká, až mu doroste nějaká nevěsta:) 

A to je pro dnešek vše, přátelé.. ;)

 

9. 10. 2013- Tramtadadááá!! Pořád jsme tu a žijeme si :) V nezvířecím světě čím dál tím víc jobovek které si čím dál tím méně pouštíme k tělu abychom se z nich nezbláznili, takže se doma vlastně čím dál tím víc usmíváme a celý svět je ve výsledku růžový :) Abychom to všeobecné veselí ještě trochu podpořili, řekli jsme si s Pepou ANO, a to stylově v areálu zlínské zoologické zahrady. O krásné překvápko, které na těchto stránkách nejde nezmínit, se postarala moje svědkyně Dáša. Krom toho že si skoro o všem myslí to samé co já:)), je též velká morčatářka.... a obstarala nám super výzdobu na svatební vozy. Morčátko nevěstu se závojem a morčátko ženicha v cylindru. Oba jedinci plyšoví (kdyby snad někdo měl nějaké divoké představy). Paráda. Mezi svatebními dary se následně objevilo i morčecí žrádýlko a také 20 kilo granulí pro kočky. Ale jakých! Neobsahují žádné obilí a hlavní složkou je losos! Dále obsahují (kvůli specifickým látkám a vitamínům) třeba borůvky a brusinky... no toto......?!?! člověk když to složení čte, má sám chuť něco pro sebe udělat a nasypat si to do jogurtu... Takže kočky ze svatby nadšené. 

Když už čičiny zmiňuji.... vede se jim všem skvěle. Micinky utěšeně tloustnou. Své předchozí kočky jsem vždy krmila adlibitně, prostě v miskách pořád něco.. i u naší dospělé kočky Drápalové bych to mohla dělat. Ovšem u Špindíry s Prskavkou už musím příděly omezovat... žerou jak prokopnuté a rostou jim pupky. Z roztomilých koťátek máme dvě chlupaté koule.

U morčátek máme i jednu smutnou zprávu, přišli jsme o našeho krásného rexího chlapáka Quintena. Začal mít takové nejasné zdravotní problémy, evidentně ho bolelo něco okolo čelistí. Rentgen odhalil přerůstající kořeny zubů, nic jiného. Kluka zkoumalo hned několik veterinářů. Byla nasazena standardní podpůrná léčba, ale Quinten pořád trpěl bolestí, i přes poctivé dávky analgetik. Nezabralo nic, i když jsme se moc snažili. 3.9. odešel Quinten do morčecího nebíčka. Měli jsme ho krátce, stihl u nás jen tři vrhy. Jedny dětičky měl s Waltrudou (z tohoto vrhu jsme si nechali z chovatelského hlediska absolutně podprůměrnou, ale o to sympatičtější rexičku Tuty) a dva vrhy pak byly s Cívkou.

No a nyní k těm radostným zprávám. Střihli jsme si zas jednu záchrannou akci.. jeden můj kamarád kápl na tři morčáky, kteří měli opravdu hodně pohnutý životní příběh.. coby mimina je kdosi hodil v krabici do stájí ke koním. Lidé, kteří o koně pečovali, dali morčáky ke králíkům a tím péče tak nějak hasla. Po více než roce života morčáků je objevila kamarádova manželka, která si přišla do stájí zajezdit na koni... a pak se pohnulo soukolí vyjednávání a telefonování a nakonec ti tři morčecí zoufalci skončili u nás, kamarád mi je přivezl do Brna i s drobným kapesným do začátku léčby. Kluci byli v dost mizerném stavu, úplně dobití, zvláště jeden z nich byl opravdu takový chodící strup. Tak jsme začali s lázeňským pobytem:) Dva z kluků se plně vyléčili a dokonce už našli i nové domovy (pohodář Špekáček, který byl v nejlepším stavu, již bydlí společně s jedním námi odchovaým samečkem ve škole v Praze na Zbraslavi; a plašan Eda se stěhuje -rovněž s námi odchovaným malým samečkem- tuto sobotu až do Teplic k jedné moc sympatické nové majitelce a jejím buldočkům), třetí mi asi zůstane doma, i když to rozhodně nebylo v plánu. Ale bohužel jeho zdravotní stav zatím není dobrý. Má trvale poškozené oko (což by ale zas tak nevadilo) a bohužel ještě nejspíš nádor na mléčné žláze. Zatím to chirurgicky řešit nechci, kluk je ještě v rekonvalescenci z těch ostatních neduhů... a pak se uvidí. Držte mu tedy palce. Jmenuje se Čučák (protože na mne čučel z krabice když jsem si ho vezla domů). Kluky si můžete prohlédnout TADY  

Máme samozřejmě i nová miminka... a rozhodně jich není málo :) 27.7. porodila Cumhilda Džejárovi hned 4 kousky, roztomilé rexí medvídky.. dvě holčičky červené s bílou a dva kluky- jednoho celočerveného a druhého červeného s bílou. O den později vybalila Cívka miminka, jejichž tatínkem byl Quinten. Protože byl chlapec u porodu, stihl si s Cívkou těsně před svou smrtí vyrobit ještě jedny capartíky, ti se narodili 6.10. V prvním vrhu po Cívce a Quintenovi byli dva kluci (červeno- bílý a bílý s červenou) a jedna holčička červeno- bílá (úplně špicová.... ale protože na takovou rexičku dlouhou dobu trpělivě čekala jedna zájemkyně, tak jsem si ji nenechala), ve druhém vrhu jsou dvě holčičky červeno- bílé. No a mezi těmito vrhy Cívky a Quintena se narodilo ještě moooc miminek, konkrétně: 30.7. čtyřčata po Fany a Čmelákovi, tři holky  a jeden kluk, skvěle vybarvení (klasické morčecí barvičky), 4.8. (mně k narozeninám) porodila droboučká Píďa paterčata.. mimina šla nejspíš rychle po sobě a Píďa asi nezvládla vybalovat, dvě miminka bohužel porod nepřežila. Zůstaly tři holky, hladká RG SG aguti šedá- krém, rexička SG ve stejné barvě a nakonec hladká RG SG aguti stříbrná- krém. Dále to premiérově vyklopila hlaďanda Nugetka, spojení s angorákem Škvarkem přineslo opravdu parádní ovoce v podobě tří originálních vořechů kteří nepřipomínají žádné plemeno ani přibližně. Kluk a holka jsou po tátovi celí černí a třetí sourozenec, sameček, je červený s bílou. Dodnes nechápu kam je prvorodička Nugetka schovala, bříško měla jak nic... čekala jsem jedináčka nebo dvě drobounká miminka.. a byla tři a porodní váha v normálu.. nechápu. Ale hlavně že je to zdravý:) Den po svatbě, 22.9., porodila angora Halina. Tatínkem je hladký Myšák. Takže opět velice avantgardní spojení a opět fenomenální výsledky:)) Ve vrhu jsou dvě holky, protože na ně vyšlo zrovna písmeno D a narodily se den po svatbě, jmenují se Družička a Druhá Družička. Jsou to ,,rozetky", jedna v kombinaci barev kuní- krém- bílá, druhá je klasická tricolor (červená- černá- bílá). Kluk (Družičák) je ,,pěšinkáč" v barvě kuní- bílá. Družička si pár dní po narození stihla přivodit opravdu vážný úraz oka, trochu to vypadalo, že o něj přijde, ale nakonec jsme ho vybojovali. Uf. Dalším vrhem byl jedináček po Cumhildě a Džejárovi, buclatý rexík s velikou širokou hlavičkou, barva pro nás tradiční- červená s bílou lysinkou. Pak jsme si užili nervy ještě s premiérovým vrhem rexičky Tuty (tatínkem je Uve). Miminka se narodila 4, strašně slaboučká a s nízkými porodními váhami (43 - 55 g). Maminka se o ně ještě ke všemu odmítla starat. Začala jsem je tedy poctivě po dvou hodinách dokrmovat sama a když mimča nabrala sílu a přestala se tvářit že umřou, což bylo po dni, Tuty se rozhodla, že to s nimi zkusí. Matka je to tedy poměrně dost chladná, ale nakojí je... takže hurá. Bohužel ale miminka nezůstala v plném počtu. Holčička (jinak zbylí tři jsou kluci), a dokonce byla z vrhu největší, měla od počátku ještě jiné potíže- opravdu nekontrolovatelně se třásla a nefungovaly jí přední nožičky. Vůbec. Cit v nich měla, ale nedokázala na nich udělat ani krok, měla je jen složené pod sebou. Možná se nějak při porodu přidusila a něco prostě v tělíčku přestalo fungovat, nevím. Protože si kvůli své indispozici nemohla dojít k mamce pro mlíčko (ani všeobecně obstát mezi sourozenci), krmila jsem ji uměle. Snahu měla velikou, takže mi ani nepřišlo na mysl, že bych ji nechala uspat, říkala jsem si, že se třeba během růstu její stav trochu srovná.. že se poptáme na veterině a zkusíme to doma nějak ,,zrehabilitovat"... Mlíčko pila pěkně a s váhovými přírůstky za svými sourozenci rozhodně nezaostávala, pořád si držela post největšího miminka z vrhu. Bohužel, čtvrtý den svého života vdechla při krmení mléko a přišli jsme o ní....:( Její zbylí sourozenci se srovnali pěkně, i ten nejmenší klučík s porodní váhou 43 g už lítá jak raketa a pěkně nabírá. A vlažná matka Tuty se otráveně stará:) Pak už se narodili jen Quintenovi pohrobci.. ale o těch už byla řeč.

Uf. Takže pěkná smršť :)

Navrch jsme ještě drobně rozšířili řady o zvíře z dobrých podmínek určené k chovu.. což je tedy co říct:) Protože u nás se nyní vyskytují zpravidla jen naši odchovanci a pak nejrůznější morčáci v nouzi, které jsme adoptovali. Ale občas uděláme z tohoto schématu výjimku, tou výjimkou je nyní rexička Euphoria Erunis Meltulio (má krásně vznešené jméno, ale stejně se slečna šlechtična válí v bobkách a čurá kudy chodí jako její kámoši z hornbachu... podomácku jí říkáme Eufoš). Eufoš je dcerou naší odchovankyně Cappy, která bydlí v CHS Erunis Meltulio.. takže je tak trochu naše, stejně:) tatínkem je maďarský rex Umberto Honeyvalley.. tak ten tu krev trochu ředí:)

 

25. 7. 2013- Tak se hlásíme přesně po měsíci. V životě nezvířecím je to poměrně katastrofa (přátelé vědí), ještě že máme s Pepou jeden druhého a také ta naše chlupatá děcka... a taky policii a advokáta. Život zvířecí plyne jak jinak než báječně a bezstarostně. Obdrželi jsme další kočku (tu původně zamluvenou), dostala jméno Prskavka. Protože byla v době přinesení jednak taková unudlaná a uslzená, ale hlavně na zbylé dvě kočky delší dobu šíleně syčela a prskala. Bylo to podle mne spíš ze strachu a sresu z nového prostředí, než z nějaké čiré kočičí zášti, protože tyto ohavné projevy nakonec číču přešly a teď je se Špindírou i s Drápalovou velká kámoška. To spolu vyvádí se ani nedá popsat, to se prostě musí vidět. Je s nimi takto dohromady opravdu zábava, úplný balzám na nervy :) Tedy až na situace, kdy se třeba rozjedu autem ze dvora a uvědomím si, že koťata nikde nevidím.... a pak mne krátce zamrazí. Protože micinky moc rády spí v motoru, nechápu, co je to napadlo. Špindíru už jsem takto v motoru vyvezla na krátký výlet, nic se jí naštěstí nestalo.

A tímto vyhlašujeme kočičí stop- stav. Už Špindíra je nad plán.. a další překročení plánu realizovat nehodláme:)

U morčátek vládne radost, máme nová miminka. Porodila Irenka (tatínkem Uve) a Bžunda (tatínkem Bobiš). Mláďata po Irence jsou skutečně špičková, dva kluci a jedna holka, všichni červeno- bílí rexíci. Minimálně jedno mimčo si nechám, hodlám s ním drtit konkurenci, pokud se někdy dokopu k nějaké výstavě:) protože mláďata jsou to vskutku nadějná, opravdu nádhera. Mimina po Bžundě jsou samozřejmě taky boží, výtvarně jsou velice povedená, hýří barvami:)  Jsou to dvě holky a dva kluci. Holky jsou obě rozetky, jedna je červeno- bílá a druhá je červeno- černo- bílá. Kluk je jeden hladký (červeno- černý s bílou) a druhý rozetový (červeno- černo- bílý).

Další kotel mimin plánujeme, na 100% březí je Cívka, Cumhilda, Píďa a Fany (budou všechny rodit zanedlouho) a dále jsou připuštěné Nugetka, Tuty a Halina.

25. 6. 2013- Stránky trochu odpočívají.... aktuálně posouvám mílovými kroky vpřed jak své vzdělání, tak osobní i pracovní život a to poslední, na co má člověk (umlácený fyzikálními výpočty, svatebními přípravami provázenými místy ,,gratulacemi" ze kterých člověk pomalu nespí (ne každý je z našeho štěstí nadšený.. tak to občas bývá... ale nevycházím z údivu, kam až to může zajít) a jednáním s idioty a protivnou administrativou všeho druhu) v tuto chvíli energii, je klofat před večerním padnutím na ústa ještě stránky:) Ale dnes jsem si řekla, že si zaklofu, protože zvířeně je naše lidské snažení úplně šumák a žije si svým životem, kterýžto je většinou velmi radostný, tak proč trochu té radosti nenačerpat, a ještě se s ní nepodělit :)

Novinkou číslo 1 je nová micinka, jiná než ta, o které byla řeč v předchozím příspěvku.... zkrátka těch kočičích nabídek nakonec bylo více....:) tato je také od nás z vesnice, a je to dokonce ségra naší Drápalové. Zda je stejný i tatínek, to netuším, ale maminku má stejnou. Vybrali jsme si ji ze tří kočičích sourozenců, když se nám je horkotěžko podařilo přes jejich prskací, drápací a utíkací protesty pochytat.. chtěli jsme kočičku a zbylá dvě koťátka byli kocouři, tak jsme ani neměli těžké rozhodování. Číča dostala přiléhavé jméno Špindíra, protože když jsme si ji přinesli, nebylo prostě možné o ní mluvit jinak... tak už jí to zůstalo. S odstínem její srsti už je to od té doby o trochu lepší, postupně se zkulturňuje a dokonce se nás už přestala bát a je možné ji chytit. Je hodně podobná nebožce Kousalové a díky své divoké povaze to bude myslím velice důstojná náhrada :)

Drápalová byla z přítomnosti nové kočky krátce naštvaná a uražená, ale Špindíra ji brzo strhla ke svým kotěcím hrám a dámy už spolu vychází více než dobře.

I u morčat hlásíme přírůstky a radosti. Co se týče miminek, od poslední aktualizace máme jeden nový vrh. Premiérově se stala maminkou velice osobitá členka naší sestavy, rozetka Kedlubna. Tatínkem je Syčák. Mimina jsou parádní- červený klučík rexík, červeno-bílý dvouvírkáč a hladká holka červená s bílou. Ti dva nerexovatí mají pochopitelně po tátovi RG. Porod byl bezproblémový, odchov mláďat probíhá také jedna radost, takže co víc si přát.

No a asi nejvtipnější je náš nový dosělý neočekávaný přírůstek do morčecí party. Přitáhl ho Pepa. Byl cosi řešit za svou klientkou, a po vyřešení pracovních záležitostí se v rámci neformální loučící konverzace prořekl, že chováme morčata a máme jich habaděj a máme je rádi. Tak na cestu jedno dostal a k tomu dvě klece a veškeré vybavení:)) kluk se jmenuje Myšák, je to hlaďas starý prý něco přes rok, a docela dobře mezi nás zapadl. Už ty neplánované samce přestávám počítat, padla by na mne deprese :)) Ale hlavně zdraví.

20. 5. 2013- Tentokrát máme jednu novinku opravdu smutnou, do kočičího nebíčka bohužel odešla Kousalová. Léky na odvodnění zabraly, bříško splasklo a Kousalová se začala skvěle nacpávat a všeobecně vypadala že se jí ulevilo, naše radost ale bohužel trvala jen několik dní, hnusná nemoc FIP nad námi zvítězila.... najednou přišlo nečekané a rychlé zhoršení, ze kterého už nevedla cesta zpátky... 16. 5. jsme Kousalovou nechali uspat. Její ségra Drápalová je z toho trochu rozhozená, budeme muset pořídit novou kočičí parťačku nebo parťáka..... kočiček dle našich požadavků (aby měla čtyři nohy a ocas.... a když něco z toho bude chybět tak to vlastně taky neva) se naštěstí v okolí rodí dost a dost, takže už máme koťátko zamluvené o dva baráky vedle :) Prý jsou koťátka 4 a už ,,vidíja a chodíja", což zní dobře, Drápalová nebude čekat dlouho...:) Zítra se na ně jdeme kouknout a zamluvit si z nich to nejmenší a nejnešťastnější (jak se znám).

Novinky morčecí jsou radostnější. 11. 5. porodila Halina Škvarkovi tři malé Škvarky, každý chlup jinam, nádherné morčecí abstraktní umění. Protože budou mít po rodičích dlouhou srst, říkejme jim tedy angory....:) Je to jeden klučík v himalájské kresbě, s roztomilým kukučem a srandovníma ušima (úplně jako mladé lístky od ředkviček) a dvě holky, jedna himalájská a druhá oranž- bílá. Jednu z holek si asi necháme.... co mne trochu zarazilo je fakt, že během březosti se mámě Halině udělal na obou očích šedý zákal (jak už jsem psala v předchozích novinkách) a aby těch záhad nebylo málo, narodila se s ním i všechna mimina. Čím to je nemám tušení a domýšlet si nějakou hovadinu nechci, takže závěry netvořím a čekám, co se z toho vyklube. Se zákalem čoček u mimin jsem se párkrát setkala (zrovna u sourozenců Haliny z jiných vrhů a náhoda to asi nebude), vždy to do odstavu zmizelo, tak budu doufat, že to bude stejný případ. Ovšem že by společně s miminy měla zákal i máma, to vidím poprvé. Ale nijak nad tím nenaříkáme, Halina si poradí a mimina taky, i kdyby jim to zůstalo. 

Jinak žádné úplně zásadní novinky nemáme. Jen jsem dělala nějaké personální změny v boxech (aby nikdo nebyl sám, aby nikdo nebyl bit, aby nikdo kdo má odpočívat nebyl se spolubydlícím co mu nedá pokoj.....) a vznikly z toho nějaké nové párečky.... kromě četných párů které už jsou spolu nějaký ten týden se můžeme těšit na potomky po Cívce a Quintenovi, Fany a Čmeldovi a taky Pídě a Borcovi. Více v sekci "plánujeme".

 

9. 5. 2013Jaro zdárně pokračuje a morčounům praskají pupky... svědomitě sečou trávu okolo baráku a opravdu skvěle prospívají. Jediný kdo měl teď trochu krizi byl Gregor, je to starší pán, a nějak ho začaly bolet jeho nožky s artrózou, tak se pár dní netvářil zrovna nejšťastněji, ale pro jeho pohodu děláme maximum. Léčba nyní spočívá v lécích na bolest a mladých slečnách coby spolubydlících. Starouš bydlí s Nugetkou a také s čerstvě odstavenou rexičkou po Waltrudě. Je jim v této sestavě báječně... všichni tři potřebují totiž to samé- klid, pohodu a hodně jíst:) Malé holky jsou rády že je netyranizuje nějaká protivná dospělá samice a Gregor je spokojen, že má u sebe takové mladé fešandy. Doteďka Gregor bydlel s Cumhildou, a to nebylo úplně ono, protože mu všechno sežrala. Tak putovala ke Gregorovu synovi Džejárovi, ten jí alespoň trochu prožene ty její špeky. Tato personální změna v boxech je tedy všem ku prospěchu.

Další morčecí novinkou je milá morčecí návštěva z CHS Erunis Meltulio, vnučka naší Cívky jménem Daenerys. Je to solid aguti zlatá rexička, mezi tu naší flekatou bandou celkem vyčnívá. Přijela si pořídit potomky s naším Quintenem a pak zase pojede domů do rodné chovatelské stanice.

Převzali jsme si ji na morčecí výstavě v Přerově, kam jsme se jeli podívat jako diváci.... Můj drahý polovičák Pepa nikdy na morčecí výstavě nebyl, tak si musel doplnit mezery ve vzdělání:) jinak na vystavování už pár roků házíme bobek.... ale možná že se tento rok někam mrkneme i coby vystavovatelé..... naši rexové jsou stále konkurenceschopní:)

Kromě zmíněných dvou párečků (Cumhilda+ Džejár, Daenerys+ Quinten) máme ještě další.... Zanedlouho praskne Halina, která čeká mimina se Škvarkem. Předpokládám 4, má opravdu veeeliké břicho.... a kromě břicha má taky  počínající šedý zákal, který jsem objevila včera, když jsem ji prohlížela před vypuštěním na pastvu... těžko říci, co je příčinou, Halina je mladá, jinak zdravá morčecí dáma.. zatím to není nejhorší, určitě ještě poměrně slušně vidí.. a nijak ji to neomezuje, své spolubydlící Cívce dává občas sodu i se zákalem...  Dalším párečkem je Kedlubna a Syčák (jak už bylo avizováno v předchozích novinkách), dále již tradičně Bžunda+ Bobiš (ti dva jsou si prostě souzeni) a nově jsem dala k sobě dva opravdu exkluzivní kousky našeho chovu, rexíky Irenku a Uveho. Do věku na vdávání pomalu dorůstá Nugetka, ale ještě ji nechávám růst a sílit- u staříka Gregora, jak bylo již zmíněno v úvodu tohoto novinkového bloku:) Že by se pochlapil Gregor si už nemyslím, ani s Cumhildou se mu už nezadařilo a je v poslední době už opravdu sešlý.... ale kdyby náhodou, tak se taky houby stane.

Všechny páry naleznete v sekci "plánujeme", trochu jsem ji vylepšila, komentáře a nějaké další informace, tak se můžete mrknout, třeba Vás to pobaví:)

Od morčat je to vše...... a u koček pohroma. Máme potvrzený virový zánět pobřišnice (FIP) u Kousalové. Léčba neexistuje, takže jen frustrovaně sledujeme vývoj :( Sluníčko, léky na posílení imunity, společnost kočičí ségry a všeobecně láskyplné prostředí asi trochu zabírají, takže nám tato hnusná nemoc kočičku zatím nevzala. Co jsem o FIP četla nebo mi bylo referováno od lidí co se s tím setkali, je to obvykle horší a hlavně rychlejší. Kousalová zatím bojuje statečně, je to frajerka. Akorát se jí v břiše hromadí další a další voda, bojím se, že to přestane být únosné z čistě ,,fyzikálního hlediska"- objem do jakého se může břicho nafouknout přecejen není neomezený. Dnes začínáme zkoušet léky na odvodnění, uvidíme, jestli to alespoň částečně uleví.

25. 4. 2013- Jaro!!!!!!!!!! Konečně!!!!!!!!!!!! Už minulý víkend jsme zvládli s morčáky krátkou vycházku venku. Byli úplně všichni najednou, protože mi bylo líto někomu tento výjimečný zážitek odpírat (jinak většinou venčíme spíše po skupinkách). Většině našich svěřenců při dlabání trávy samým štěstím a také vlivem zaplněnosti ústní dutiny málem vypadly oči, obzvlášť Fany měla namále, ta do sebe trávu tlačila asi ze všech nejrychleji a nejvíc (dělala jsem takový soukromý průzkum). Takže vládne spokojenost. S drahou polovičkou se ve volných chvílích flákáme po okolí vybaveni badmintonovými raketami a taškou na trhání trávy a je nám taky fajn :)

 

Při příležitosti první jarní vycházky byly pořízeny nějaké ty fotky, můžete na ně mrknout sem: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=29675

 

Je na nich celá naše aktuální sestava.

Nové přírůstky teď nemáme, ale zanedlouho bude rodit Halina (tatínkem je Škvarek). Tak jsme na to samozřejmě hóódně zvědaví. U morčat vládne všeobecně klid a mír. Drobotina je vesměs odstěhovaná do nových domovů, jediní prďolové, které teď máme, jsou ti po Waltrudě, kteří se ještě svědomitě kojí. Jinak klídek, žrádlo a pohoda.

Zato u koček je teď o zábavu postaráno, protože nám onemocněla Kousalová, a to dost vážně. Vypadá to na FIP, virový zánět pobřišnice. Bohužel neexistuje léčba... jak toto jednou u kočky propukne, bývá to jen otázka času a ve většině případů toho času kočce moc naděleno není:( Zatím čekáme na výsledky krevních testů, ale na 90% je to bohužel právě FIP. Tak máme nasazenou nějakou podpůrnou léčbu a čekáme, co bude. Kousalová, někdejší šílenec a neposeda, má horečku, je unavenější... působí teď jako taková normální klidnější kočka, jenže my víme, co je její pravé já, takže nám to dělá dost starosti. Břicho má jak balónek (plné vody), nic hezkého na pohled. Ale netrpí, to je poznat. Hraje si, chce ven, šplhá po stromech... jen to prostě není, co to bývalo. Uvidíme, co bude dál. Rozhodli jsme se ji nijak neomezovat, nikam nezavírat, nešetřit.. prostě ať si lítá v rámci svých možností kde se jí zachce, ať může na sluníčko a ať je se ségrou. Kdybychom ji oddělily od ségry Drápalové a třeba zavřeli doma, tak by to byl její konec a Drápalová by to také nesla špatně. Tak nám držte palce. Zatím to micinka zvládá statečně. 

10. 4. 2013- Tak máme před barákem místo trávy pořád sníh a už nás to opravdu nebaví. Ale předpověď počasí je již optimistická, tak snad....

A k morčecím novinkám- tykev Waltruda vyklopila na velikonoční pondělí rexí miminka, tatínkem je Quinten, jsou to jeho premiérová mimča u nás. Bohužel tento vrh nepatří zrovna k povedeným:( Miminka byla váhově velice nevyrovnaná a podle toho to dopadlo. Jeden obřík se udusil při porodu... pak přišla na svět další dvě miminka, drobounká, ale ještě v normě (obě okolo 60 g). A nakonec minimorčátko, holčička s hrozivou váhou 35 g. Byla velice slaboučká a i přes naši velikou snahu jí pomoci a celkem slušný apetit (docela pěkně bumbala náhražku mléka, od maminky ale nepila), to po třech dnech vzdala. Zůstala tedy jen ta dvě ,,střední" miminka, červeno- bílý kluk a holčička červená s bílou. Těm se daří výborně, prospívají, rostou.. holčička zůstane, posílí naše chovné řady. A máma Waltruda půjde do důchodu. Tenhle vrh nebyl zdaleka ideální... a myslím, že to prostě stačilo. Waltrudě brzo budou čtyři roky, sedm vrhů na kontě... zaslouží si odpočinek. 

Kromě malé rexičky jsme si nechali ještě rypatou hladkou holčičku se stojacíma ušima Nugetku (kuní s bílou), která se narodila v prosinci našim význačným osobnostem bez původu Fany a Čmeldovi. A proč....? Pro slepičí kvoč:) Hezky se  leskne a je opravdu taková krásně nugetkově hnědá.. tak třeba proto:)

Do plánovaných odchovů přibyl nový exkluzivní páreček, naše veselá rozetka s rexgenem Kedlubna + rexí macek Syčák.. tak jsme na to zvědaví. Přejeme si somali (rexovaté rozetky), ať je nějaká změna :) Tak uvidíme, jestli se geny poskládají podle našeho přání, či úplně jinak. 

26. 3. 2013- Dnešek byl dnem velkého loučení, do Brna jsem vezla pět miminek jejich novým majitelům.... a aby se stavy trochu doplnily, porodila Irenka :) Tatínkem je Džejár. Jejich potomek je červeno-bílý, nádherný rexík. Má krásně rozložené barvy, skoro holandská kresba. Porodní váha 95 gramů.. takže pěkňoučké, ale ne vysloveně přerostlé mimčo... tak akorát. Protože ovšem bude mít maminku sám pro sebe, bude ho za chvíli určitě kus :)

Zanedlouho bude rodit ještě tykev Waltruda. Dosahuje impozantních rozměrů, bohužel asi částečně daných její nezměrnou žravostí.....  ale část její tělesné hmoty nyní tvoří i mláďata:)) už se pomalu otvírá... tak se moc těšíme. Bude to první vrh po holanďanovi Quintenovi.

22. 3. 2013- Žijeme si a máme se...... ale fakt nedočkavě vyhlížíme jaro..... protože to, co počasí v posledních dnech předvádí, považujeme za vrchol drzosti... už chceme sluníčko!!! 

V pondělí, den největší sněhové kalamity na brněnsku, jsem se zrovna nacházela v Brně. Na večer jsem měla domluvené předání holčičky Mayi (jméno Maya si přála nová majitelka.... ale protože na holku zrovna vyšlo "O", oficiálně je to O´Maya:) ), dcerky Pídi a Ufona. Už dorostla do odběrového věku. Původně jsem ji měla předávat u sebe na kanceláři, ale nová majitelka navrhla, že se můžeme sejít přímo u ní, že mi alespoň ukáže svoji druhou morčici a dáme si čaj a pokecáme. No proč ne. Tak jsme se večer s Mayou vydaly z kanceláře na cestu, která by jinak trvala asi čtvrt hodiny...... ale my jsme se plazily celou věčnost.

Auto tou dobou spalo pod úctyhodnou vrstvou mokré břečky, rozhodla jsem se tedy, že to vezmu tramvají... no to byl nápad.... tramvaj dlouho nejela a když už konečně jela, tak ne dost daleko takže se muselo přesedat, neuvěřitelné prodlevy, do toho vítr jako hrom a padající mokrý hnus... Maya se chudák klepala, tak jsem ji dala z přepravky pod svetr který mi po cestě stihla pěkně zřídit..... po poměrně dramatické (v očích morčete rozhodně) cestě jsme se závějema dobrodily na místo a konečně poznaly Jitku a její morčici Muky. Maya ale byla chudák na umření, něco takového jsem za celou chovatelskou kariéru ještě nezažila. Byla chudák v takovém stresu, že vypadala, že to snad zabalí.... s Jitkou jsme stály nad klecí, krve by se v nás nedořezal a kousaly jsme si nehty. Trvalo to strašně dlouho. 

Přepínač v morčecí hlavičce se stiskl až ve chvíli, kdy Jitka začala krájet na prkýnku zeleninu a Muky začala nervózně pobíhat po kleci a pištět. V tu chvíli se Mayin mozeček přepl do režimu "v pohodě, to znám, šílenství okolo jídla... tak to jsem asi doma...." a najednou se začala tvářit jakoby nic. Prozkoumala si klec, napila se, trochu najedla (pro samé průzkumničení nebyl čas) a nám s Jitkou spadl kámen ze srdce že to, jak Jitka trefně poznamenala, muselo být slyšet až v Austrálii. Na Mayino zdraví jsme si daly dva panáky a vykecávaly až do jedenácti do večera. 

Žádné další drama se nekonalo. Jen naše srandistka (a máma Mayi) Píďa si z nás doma jednou udělala dobrý den... při krmení jsem zjistila, že jaksi není na svém místě, ale v Syčákově kleci. Což znamenalo půlmetrový seskok na podlahu, doťápkání ke kleci s frajerem a skok otevřenými dvířky do ní. Docela dobrý výkon. Milenecká dvojice se tvářila jako by nic, hlásila se o jídlo.... no dobrý:) asi už Píďu štvali její odrostlí potomci... i přes její protesty jsem ji vrátila kam patří a teď jsem moc moc zvědavá, jestli to (opět) skončí neplánovanými miminky..... to by mě Píďa teda fakt dostala. Holka je zjevně trochu do větru....

Poslední novinka morčecí se týká přírůstků, narodili se další Ufonovi potomci:) maminkou je rexička Cívka. Má dvojčátka, hladká RG v kombinaci barev černá- červená- bílá, holka a kluk. Miminka jsou silná a opravdu legrační. Kluk má obrovský čumák a neskutečný profil, takové nosaté morče se jen tak nevidí:)

A ještě novinka ze sekce kočičí- obě micinky máme po kastraci, abychom doma za chvíli neměli kočičí farmu.... přiznám se že mi jsou podobné zákroky silně proti srsti, ale nějak převážily ty naše lidské ,,rozumné argumenty", že je koček všude plno a že je nezodpovědné je hlava nehlava množit, a pak jim horkotěžko hledat domov... no, asi ano.... nicméně, u nás byl zákrok podpořen i ještě trochu objektivnějšími důvody, protože Drápalová by po úrazu pánve mohla mít s porodem potíže. U ní to bylo jasné, zdravotní důvody jsou zdravotní důvody. U Kousalové jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, že bychom to nepodstupovali.... ale nakonec šla taky. Při zákroku se k obrovskému údivu veterinářů zjistilo, že má holka obrovitánskou cystu. Takže i zde to nakonec snad trochu pomohlo i zdravotně..... tak si holky zvykají na život bez dělohy:))) a mají se, krom toho že jsou trochu rozpárané, myslím fajn.

 

 

25. 2. 2013- Pondělí.... fujtajxl. Sbírám v sobě odhodlání (už asi hodinu) začít trochu pracovat, ale moc to nejde...... zprávy na idnesu mám přečtené, bulvární novinky taky..... tak ještě zvládnu aktualizaci, pak kafe, pak zjistím že už nemá cenu něco začínat a půjdu na oběd..... ach ty pondělky. 

O víkendu jsme se s přítelem věnovali mnohem příjemnějším činnostem, třeba obžerství, stavění sněhuláků (jeden z nich, ten nejblíž do ulice, určený kolemjdoucím vesničanům, kteří nás mají za magory od prvního okamžiku co jsme se nastěhovali a pořád je to nepřešlo, je ve tvaru obřího morčete) četbě a všeobecnému poflakování. Lyže, na které s oblibou varážíme, jsme tentokrát vynechali, protože ve čtvrtek jedeme na několikadenní lyžovačku, tak aby toho sportu náhodou zas nebylo moc:) takže byla spousta času. A abychom se teda jen neváleli, vyrobili jsme novou morčatárnu:)

V plánu to už bylo delší dobu. Na tuto myšlenku nás přivedl fakt, že se nám za loňský rok sešla slušná řádka darovaných klecí a některé z nich jsou stejné. Konkrétně mezi morčatáři dobře známý model "ferplast rabbit 100 deluxe" smiley se u nás objevil hned ve čtyřech exemplářích, tak jsme začali uvažovat o nějakém kulturním patrovém řešení. Od nápadu přivrtat ke zdi dvě stojky a boxy pak položit na nosníčky jsme upustili velice záhy protože zdi domu ve kterém bydlíme jsou sice zvenku oplácané izolací a mají skvělou zelenou fasádu (na počest "zelené úsporám") takže je domeček na pohled "jako nový", ale chtít po staré zdi nějaké velké nosné výkony, to raději ne, přecejen ty kleciska něco váží a jejich obyvatelé taky.... takže jsme skončili opět u staré dobré laminované dřevotřísky, dekor borovice:) Jeden takový panelák už máme, jen s vaničkami z ikey, teď tedy přibyl druhý. Ferplasťácké klecoboxy jsme do něj umístili 3, čtvrtý se může dát někdy úplně nahoru... ale nyní je tam klec s důchodkyněmi. Extra kvůli veliké důchodcovské kleci je strop morčatárny širší než zbytek paneláku. Důchodkyně si toto řešení velice pochvalují. Dosud jejich klec stála na zemi... a nyní mají parádní rozhled po celé morčecí místnosti a remcat a vyhazovat z klece hovínka mohou pěkně z výšky. Shrnutí celého víkendu, včetně fotky morčatárny (pouze smontovaná škatule, fotku paneláku ,,v provozu" ještě dodám) a fotky morčosněhuláka najdete zde.

Takže toto jsme přes víkend tvořili my, dvounožci. U hlodavců vládl klid a pohoda, jediný rozruch způsobila Fany svým vrhem tří hladkých holčiček. Tatínkem je Čmelda. Dvě holky jsou v barevné kombinaci kuní-bílá, jedna je ,,aguti kuní" s bílou, takový hezounký světlý odstín. Miminka se mají k světu. Nejsou bůhvíjak velká, ale energie mají na rozdávání.

Další tykví s nožičkama, která nás dlouho napínala, byla Bžunda. Ta porodila dneska ráno, tatínkem je Bobiš. Má dva kluky, jeden je celý tatínek, rozetový červeno- bílý s aguti zlatou, druhý je hladký, červený s bílou a aguti zlatou. Oba mají velké porodní váhy (109 a 112 g) a vede se jim dobře, maminka Bžunda je také v pořádku. 

 

22. 2. 2013- Tak frajer Ufon před svým odchodem na onen svět skutečně zářil.... kromě Pídi, která už tři malé Ufonky přivedla na svět, je v radostném očekávání ještě Cívka:) Malá Kedlubna zdá se vyvázla bez nakrytí. 

Kromě Cívky nám po boxech a klecích pochodují ještě další morčecí tykve,  hlavně Fany a Bžunda už se asi za chvíli  začnou kutálet. Netrpělivě čekám, co z nich vypadne. Dále máme připuštěnou ještě Waltrudu, Irenku, Cumhildu... a nově i Halinu. Ta sice byla na krytí u samečka Truhlíka, našeho dlouhosrstého odchovance který nyní bydlí se svými majiteli v Brně, ale bohužel se nezadařilo.... tak teď holka bydlí se Škvarkem.... ano, s tím samečkem, kterého jsme zachránili na Vánoce z Hornbachu (byl na tom dost špatně) a chtěli ho poslat po vyléčení dál.... no.... v prodeji tedy stále je.... ale....ehm......  nějak se s námi nebezpečně sžívá:))

5. 2. 2013- Poslední novinka byla smutná a týkala se Ufona.... a dnešní novinka je naopak veselá a týká se.... také Ufona:) Před svým odchodem za duhový most bydlel s holkama, protože jsem k němu neměla žádného mladého klučíka kterého by mohl vychovávat a nechtěla jsem, aby byl sám.. zdálo se mi, že stejně už není příliš při síle, a že z toho tedy nic nebude, chtěla jsem mu dopřát hezký podzim života... no.... a hezký podzim života bezesporu měl, protože se po něm dnes rexičce Pídě narodili tři mrňousové, dokonalí malí Ufonci.. vše hladcí himalájci, dvě holky a jeden kluk. Porod bezproblémový, probíhal zrovna když přítel vyměňoval kliku v morčecím pokojíčku, takže občas hodil oko jak si Píďa stojí.... a stála si na výbornou:) Tak máme na Ufonka hezkou památku. Spolu s ním bydlela ještě Pídi mrňavá dcerka z předchozího vrhu Kedlubna (kterou si budu nechávat) a také Cívka, takže teď u obou zmíněných dam budu sledovat zdali jim také tak trochu nerostou pupíčky.. to by se Ufon teda fakt vyznamenal, kdyby zvládl obšťastnit všechny tři:) ale skoro bych mu to i přála, měl by teď v nebíčku o čem vyprávět :)

13. 1. 2013- Máme smutný den, dnes nás opustil Ufon. Na jaře by slavil sedmé narozeniny. Ještě ve středu (devátého) byl na krácení zubů (ke stáru ho začaly zlobit stoličky), všechno zvládl s přehledem (ostatně nebylo to poprvé).. baštil a byl v pohodě až do samého konce, dneska dopoledne si pochutnával na zelenině, pak odpočíval vyvalený v seně, které si požvykoval, příjemná morčecí siesta.... a po obědě se převalil na bok a za půl hodiny bylo po něm:( s přítelem jsme byli u toho, byl to trochu šok... ale  jsem ráda, že se nijak netrápil, odešel hrozně rychle a s plným břichem.. Teď už je v morčecím nebíčku se svým kámošem Dýdžejem....

A jinak máme novinky pouze a jenom báječné. V pátek jsme jeli s přítelem přes celou republiku abych splnila svoji občanskou povinnost a nechala propadnout svůj nicotný pravičácký hlas ve prospěch Přemysla Sobotky. Trvalé bydliště mám v Příbrami a jsem trubice která nikdy není schopná si zařídit, aby mohla volit někde jinde...... cestou jsme se stavili v Praze u paní Vladařové (bývalá CHS z Bílé Hory), která mi snad už rok sušila samce do chovu (nějak se nám nedařilo se sejít), protože se svým chovem skončila.... jedná se o nádherného červeno- bílého rexe Uveho AndyMar. Při příležitosti jeho vyzvednutí jsem se potěšila pohledem na zbytek morčecího osazenstva, hlavně na morčáka Boříka, kterého jsem kdysi zachránila z jednoho příšerného zverimexu- viz novinky z března 2009. Bořík tehdy po vyléčení skončil právě u paní Vladařové. Toho jediného prý nikdy nikomu nedají:) Kromě něj bylo u Vladařů k vidění ještě několikero rexích sympaťáků.... a já prostě neodolala a odvezla si kromě Uveho ještě jednoho. Rovněž červeno- bílého, rovněž šampiona. Kluk se jmenuje Quinten a pochází ze stejné holandské CHS jako pocházela naše Bublina- CHS Cavifauna. Okamžitě si nás získal nejen vzhledem, ale i povahou, je to neuvěřitelně zvědavý tvor který se vůbec nebojí. A protože jsme od Vladařů dostali darem ještě asi deset velkých klecí (nabouchat to všechno do oktávky byl docela rébus, ale podařilo se, neb většina modelů byla nějak skládacích nebo stohovatelných), mohou se u nás oba rexí chlapci plně realizovat a plodit a plodit a plodit, protože místa pro mladé je ažaž:) Takže mockrát děkujeme za vše, samečci jsou prostě nádherní..... a klecí není nikdy dost.... hlavně teď, když po těch samcích budou samé hezké odchovy a všechny si je určitě budu chtít nechat:)

Po příjezdu do Příbrami jsem hodila lístek do urny a pak jsme se věnovali obžerství a venčení psů u mých rodičů. Při cestě zpět jsme naším klecoautem jeli místo přes Prahu přes Benešov, kde jsme vysadili dva naše prodejné kluky Ištvána a Lupínka u jejich nové sympatické majitelky. Doufáme, že nebudou zlobit a že na ně neuslyšíme žádné stížnosti:))) tímto se nám prodej zase trochu ztenčil, aktuálně máme v nabídce už jen srandovního samečka Škvarka, kterého jsem zachránila z Hornbachu.... k němu za chvíli doroste hladký bílý tmavooký kluk po Fany, tito dva by mohli jít do nového domova spolu, takže pokud uvažujete o nějakých těch morčecích přátelích....... ....... tak se ozvěte;)

 

30. 12. 2012- Nikdy jsem nejedla ovoce. Když se mne máma před Vánoci zeptala, jestli bychom s přítelem nechtěli pod stromeček odšťavňovač, moje odpověď byla jednoznačně zamítavá. Hned jsem si vzpomněla, jak jsem si asi před měsícem koupila (zhruba po třech letech) pomeranč, čtyři dny jsem sbírala sílu k tomu ho sníst a pak jsem ho do sebe nemohla dostat. Ale nějak se ve mně hnulo svědomí.... začala jsem přemýšlet..... že ta moje zchátralá tělesná schránka které k provozu stačí jen červené maso, balkánský sýr, mléčná čokoláda a kafe se šlehačkou (málokdo by hádal že se můj jídelní a nápojový lístek skládá hlavně z těchto položek, vážím s bídou 50 kilo) by mohla časem začít stávkovat.... že nějaký ten vitamín by neškodil.... a že ve formě šťávy (která se dá alespoň pořádně osladit, když už nic jiného) je to ovoce přecejen výrazně přijatelnější... takže od mamky jsme sice k Vánocům dostali něco jiného, ale myšlenka na odšťavńovač se začínala pomalu zhmotňovat.

Při té příležitosti jsme zjistili, že je to pěkná věda. Že existují odšťavňovače vysokootáčkové a nízkootáčkové. A že ty nízkootáčkové jsou lepší protože tak nepochroumají ovocné buňky či co, že jsou efektivnější a bůhvíco. Takže jsme včera pořídili nízkootáčkový odšťavňovač, v extází jsme nakoupili asi třicet kilo ovoce, morčátkům odtrhli od úst pár mrkví, a za radostného hýkání odšťavňovali jako blázni celý večer. Pokud bychom se u toho natáčeli, mohlo by takové video sloužit jako reklamní spot. Vyrobili jsme x litrů šťávy, všechno to vypili a bylo nám z toho kolosálně blbě. Můj organismus musel zažít šok, třeba kiwi jsem jedla naposledy možná tak na střední škole.

A protože při odšťavňování logicky vzniká odpad (zkoušeli jsme ho ochutnat a opravdu nás udivilo že je to víceméně bez chuti a skoro suché), napadlo mne hodit ten žblebt morčatům. Načež se rozjela ohromná soutěž ,,kdo z té barevné srágory vytáhne nejlepší kousek"... Syčák byl mimořádně spokojený s úlovkem zbytku pomeranče, někdo se rýpal více, někdo méně, Gregor stál šťastně u misky a bez probírání tu hmotu požíral dokud ji nesnědl do posledního kousíčku, mimina byla spokojená že se s tím nemusí moc kousat. Ale většina se v té hmotě zaníceně rýpala a hledala nejchutnější soustíčka (pak to sežrali stejně všechno), vidět u morčete takové zaujetí se mi dlouho nepoštěstilo, většinou do sebe všechno tlačí s vyvalenýma očima a závodním tempem, takto měli alespoň trochu zábavy, i když výživová hodnota je asi nula nic. Ale za tu srandu jim to zjevně stálo.

Takže odšťavňujte, přátelé. Když se použije hodně sladkých jahod, je to i k pití (když to říkám já, můžete tomu věřit) a uděláte tak něco pro svoje ubohé tělesné schránky zkoušené kancelářskými výpary z kopírek a nedostatkem pohybu. A s odpadem už víte, co máte dělat. Syčák doporučuje.

28. 12. 2012- 2 - Slibovala jsem sice už jen pozitivní novinky..... ale přidám ještě jednu takovou nezařaditelnou příhodu. Občas se mi někdo ozve, že mu umřel jeho čtyřnohý kamarád, že nový čtyřnohý kamarád už nebude... a dostaneme pak po zvířátku třeba nějaký zbytek krmení, domeček, mističky nebo jinou drobnost, protože u nás se užije všechno.

Bohužel se mi se smutnou zprávou ozvali i majitelé našeho odchovance Jamese. I přes opravdu příkladnou péči a snahu veterinářů morčák odešel za duhový most. A že prý nové morčátko nebude a že po Jamesíkovi něco zbylo, tak ať přijedu na kafe a zbytky krmení a nějaké drobnosti si pak mám vzít pro své svěřence. Tak jsem se vydala na kafe..... Příjemně jsme si popovídali o zvířátkách s celou Jamesovou rodinkou (do té doby jsme se prakticky neznali, viděli jsme se jen před pár lety u předání morčátka a občas jsem dostala mail s fotkou spokojeného morčouna).... no a pak jsem valila oči na ty ,,zbytky krmení a pár drobností". Pomalu se mi to nevešlo do kufru:))))))) Kdybych našim morčounům  prozradila, že ta obří hromada superkvalitních žrádýlek, dva pytle měkoučké řezané slámy, sušený hrášek a nádherná velká klec patřila jednomu jedinému morčátku (James měl kamarádku, ale ta zemřela už dříve), okamžitě by se ode mne chtěli odstěhovat ke Kleinům:)) Vrcholem přepychu byla kartónová krabice plná vlastnoručně sušených bylinek a nejrůznějších dobrůtek (kopr, slupky z mrkve).. nádherně to vypadalo i vonělo a když jsem toto našim zubatým servírovala, tak jim tlamičky jely na plný výkon:))

tímto Jamesovu bývalou rodinku zdravím, pokud ještě někdy na naše stránky zavítají:) se dvěma poznámkami- je pro mne vždycky velkým potěšením, když má mnou odchované zvířátko takovou kliku na majitele. A ta druhá poznámka je od našich morčat, jen přeložím do lidské řeči: už jsme to všechno snědli a moc nám chutnalo, kvičíme o bylinky a panička je bude muset začít taky sušit jinak budem naštvaný. Klec dostal Čmelda, ten z Hornbachu co ho panička zachránila loni a chtěla ho někomu dát, a on ho pak nikdo nechtěl, tak už zůstal. Moc se mu líbí. Kdybyste měli cestu směrem na Vizovice, tak se stavte. Kromě našich maličkostí je tu plno věcí k vidění, třeba zámek. Kvík.

A teď už ty jen a jen pozitivní zprávy- přírůstky. Vezmu to od trvalých přírůstků do našeho chovu..... Zůstávají oba kluci kteří byli dosud v prodeji, a to Čmelák a Vilda. Nějak jim vypršela jejich ,,prodejní lhůta", do které mi morče nestihne přirůst k srdci. Tak dlouho je nikdo nechtěl....... až je chci já a nikomu je nedám a basta fidli:) Čmelák je je sameček zachráněný z Hornbachu ,,za pět minut dvanáct" loni na Vánoce, Vilda je neskutečně akční a divoké zvíře po Fany a nebožtíkovi Frolíkovi, tedy náš odchov. Oba jsou totálně nepoužitelní pro nějaký smysluplný chov, ale jak víte, tyto záležitosti jsou mi srdečně jedno. Čmelda už se stal i otcem a nyní působí jako vychovatel mladých samečků, Vilda (řečený Agresor, tuto přezdívku získal jako malé morčátko když úspěšně seřezal svého staršího a tehdy o půl kila těžšího bráchu) bydlí s Medvědicí.

Miminka porodila Cívka (rexíci, holčička červená s bílou a dva kluci červeno- bílí; tatínkem je bezmála sedmiletý kanec Gregor), následovala Waltruda s jedináčkem Ječmínkem (rexík červený s bílou; tatínkem je Džejár), potom rodila premiérově rexička Píďa (nádherný vrh.... rozetka RG aguti stříbrná- bílá, somali kluk aguti stříbrný- bílý, hladký RG kluk kuní s krémem; tatínek je Borec), potom rovněž premiérově Borcova ségra Bžunda (miminka byla 4, dvě bohužel nepřežila porod; zbyla tricolor holčička a kluk rozetový v barvě aguti zlatá- červená- bílá; tatínkem Bobiš), pak opět Cívka (kluk červený s bílou, holčička červená s bílou, holčička červeno- bílá; vše rexíci, tatínkem jak jinak než Gregor) a nakonec Fany (ťuťu ňuňu miminka, maličká- okolo 50ti-60ti gramů, ale úžasně průbojná, takoví malí skřítci.... všechno hlaďáci, chlapeček bílý tmavooký a dvě holčičky: aguti stříbrná- bílá a kuní s bílou)

U Cívky máme podezření na cystu, takže se možná jedná o její poslední miminka. Na vyšetření pojedeme po odstavení  prďolů.

A aby bylo zas nějaký vzrůšo, máme ještě jeden přírůstek (bude k mání... tedy doufám.... aby to nedopadlo jako se Čmeldou)... protože vánoční dárky pro všechny chlupaté, opeřené, okrunýřované a oslizlé rodinné příslušníky kupuju v Hornbachu, neubránila jsem se návštěvě ani letos a dopadlo to jako obvykle adopcí nemocného morčátka. Jenom jednoho, ostatní byla kupodivu v celkem přijatelné kondici. Našemu přírůstku říkáme Škvarek. Není v tak strašném stavu jako byl loni třeba Čmelda. Je ,,jen" vychrtlý a má zánět v očích (snadno řešitelné, ale nepředpokládala jsem, že by si ho s tím někdo koupil, tak jsem ho pro jistotu sbalila já:), jinak je ok. A má super čertovský vzhled (černá barva, vírky, delší srst), je to originál... pokud by ho po vyléčení někdo chtěl, ozvěte se..... 

28. 12. 2012- Ohohó, stihla jsem aktualizaci ještě v roce 2012! Není možno! :)

Přemýšlím, odkud začít. Historek humorných i smutných je tolik, že to ze sebe chtě nechtě asi nevysypu všechno a budu se držet faktů.... takže začneme zvesela v říši nemorčecí.....

Jak již bylo řečeno níže, od loňského podzimu jsme byli bez kočiček..... od konce letošního července i bez psa..... a protože to bylo na pováženou, trochu jsme navýšili stav. Přítel na jedné pracovní schůzce nedokázal přehlédnout macatou březí kočku, otázal se majitele kdy to čekají, slovo dalo slovo, a když pak zmíněná kočka odchovala na půdě čtyři koťata, dvě jsme dostali. Jsou to krásné flekaté kočičky. Drápalová a Kousalová. Krom rozličných červů v útrobách nevykazovaly žádné nedostatky, což je na naše poměry docela s podivem, psy i kočky jsem vždycky mívala výhradně s nějakým velmi pohnutým osudem a chatrného zdraví.

Ale abychom se moc neradovali a přecejen si nějaké to piplání užili, rozhodla se Drápalová hned týden po přinesení, že nám to trochu osolí a skočila mezi trubky od topení tak šikovně, že jsme si mysleli, že bude po ní (čičinka byla ,,do vrtule" a nemohla se pohnout). Následoval nedělní pohotovostní výjezd na veterinu a diagnóza ,,proražená pánev vlastní stehenní kostí". Veterinářka Drápalovou uspala, nohu jí vytáhla z pánve ven, v rámci možností zafixovala a děj se vůle boží. Čičinka byla následně omezena v pohybu (přiklopením morčecí klecí) a čekalo se.... a vše tak nějak srostlo do použitelné podoby, na první pohled si člověk ani nevšimne, že je číča po úrazu. Šplhá po stromech, řádí a divočí. 

Nyní už jsou oběma ségrám 4 měsíce, drápou a koušou a vyvádí, prostě vše, co se od koček očekává.

A u morčat....? Oba ,,letní marodi" Bobiš a Kotletka se ze svých zdravotních problémů komplet dostali, přestože byly u obou ze začátku prognózy spíše špatné. Bobiš za to vděčí své nevěstě Bžundě, kterou prostě natolik miluje, že vedle ní nechřadne. Už mu porodila miminka.... pak měla pauzu a u Bobiše byl mladý sameček, soužití sice pohodové, ale bylo vidět, že ,,Bžunda je Bžunda", tak jsem ji po odstavení mimin víceméně nenechala odfrknout a šla k Bobišovi znova, jako terapeutka. Kondici má ostatně i po odchovu svých prvních mláďat parádní. 

Kotletka si spokojeně žije v obří kleci kde máme veškeré důchodkyně (kromě ní ještě Berušku, Zubejdu a také Kotletčinu dceru Debrecínku) a daří se jí skvěle. Nabrala zpátky vše co shodila během nemoci (a asi i něco navíc k tomu na horší časy:) a vypadá opravdu báječně. Všichni jí přejeme pevné zdraví v roce 2013:)

Další zdravotní problémy jsme neměli, tedy až na jednu ne zcela zásadní věc- Medvědice měla zánět rohovek. Nejspíš chlamydie. Zvládli jsme to a už zase vidí.

Bohužel jsme měli i nějaké ztráty, život už je takový.... Ve věku 6,5 roku umřel rexík DJ Kammi. Stárnul nám nějak rychleji než ostatní, měl už dlouhou dobu takové staříčkovské vzezření a pořád chrněl, žádné zdravotní problémy ale neměl. Jednou jsme dojeli domů a Dýdžej ležel na boku, bylo vidět že se chystá opustit tento svět. Tak jsme si naposledy popovídali a do dvou minut bylo po všem... v klidu, bez trápení.. celou dobu s ním byl jeho kámoš Ufon (oba staří pánové spolu bydleli, protože na nějaké rvačky a šarvátky se ke stáru vykašlali a vycházeli spolu skvěle).

Dále nás opustila Sušenka, velice náhle ve věku pěti let. Potvrdit jsem to nenechávala, ale pravděpodobně šlo o prasklou cystu na vaječníku. A do třetice všeho zlého jsme během podzimu po urputném boji na veterině přišli ještě o Bublinu, relativně mladou morčandu (4,5 roku) měla problémy se žaludkem.... 

Zbytek novinek doplním co nevidět... slibuji, že už budou jen veselé.

 

2. 9. 2012- Samá pohroma..... Začnu tou úplně nejsmutnější zprávou.... 30. července jsme bohužel museli nechat uspat našeho věrného psího přítele Oldu. Jeho zdravotní stav se pomalu horšil už delší dobu, ale pořád to tak nějak šlo..... až to najednou a zcela nečekaně ze dne na den vzdal. Jen ležel a čekal na svůj konec, nereagoval vůbec na nic.... když odvrátil hlavu i od perníku (pro perník by jinak udělal cokoliv), bylo jasné, že je konec.... tak jsme ho dál netrápili. Odpočívá na zahradě na chalupě v jižních Čechách a už ho nic nebolí. Několik jeho oblíbených perníků dostal s sebou, kdyby si to v nebíčku rozmyslel.

Vzhledem k tomu, že o obě kočky jsme přišli loni na podzim, skládá se náš ansábl aktuálně opět jen z morčat. A i ta nám dala v létě pěkně zabrat, naštěstí to v obou případech má dobrý konec (snad). Úspěšně nás potrápil nový přírůstek Bobiš. Vybral si k tomu den, kdy jsme nechali uspat Oldu.. Krmila jsem morčáky a zůstala jsem na Bobiše zírat- měl oko venku z důlku, nic hezkého. Takže jsem oko zapatlala mastí co to šlo a vyrazili jsme do Brna na kliniku, kde jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo- Bobišovi se při jídle několik týdnů předtím cosi zaseklo mezi stoličky a vlezlo to pod dáseň, která se za nečistotou ,,zavřela". Celá záležitost začala hnisat a postupovala po kořeni zubu směrem nahoru, kde se vytvořil absces. Ten vesele rostl, až jaksi neměl kam. A protože pod okem je kost nejtenčí, tak díky abscesu ,,prohnila", a absces se vylil pod oko, které pak vypadlo ven.... docela síla. Celé to muselo (dle rozsahu poškození) probíhat podle lékaře skutečně dlouho a v každém případě Bobiš už zánět měl když jsem si ho brala, jen to na morčákovi nebylo znát. Zpětně jsem si uvědomila, že nechával zbytky trávy (asi se mu jedlo trochu hůř, každopádně nápadné to rozhodně nebylo), bohužel jsem to přisuzovala tomu, že byl zvyklý na trochu jiné složení stravy a že je vyjukaný ze změny prostředí. A ejhle, on byl ten problém trochu větší:( což samozřejmě jeho původní majitelka absolutně nemohla tušit a dlouho jsem to pak netušila ani já, a to jsem měla kluka denně na očích. Bobiše jsem dostala jako krásně tlusťoučké, příkladně opečovávané morče a dokud mu nevypadlo oko z důlku, stále tak vypadal. Naštěstí vše dobře dopadlo, alespoň se to tak jeví. Zákrok byl celkem náročný a prognóza všelijaká, ale ustáli jsme to. O oko Bobiš přišel, to už se zachránit nedalo. Dále mu na veterině odvrtali postižené části lebky. Hlavu měl při zákroku otevřenou od ucha až ke koutku pusinky. Rána pak byla zašita jen z části, aby mohl případný další hnis odcházet ven. Bobiše jsem dostala domů s otevřeným kráterem v hlavě do kterého jsem v pohodě strčila palec, vypadalo to opravdu všelijak. Abych měla kontrolu jestli baští, měla jsem ho po zákroku samotného. Což se moc neosvědčilo, tvářil se velice bolestínsky.. tak jsem se po dvou dnech na sterilní samotku vykašlala a kluka dala ven na trávu (kam nechodí slunce, tam chodí lékař....), a k němu nejlepší léčebný prostředek na světě- mladou morčecí babu Bžundu:) V tu chvíli si Bobiš uvědomil že umřít by byla škoda, zapomněl že ho něco bolí, začal se dvořit Bžundě a futrovat se trávou, a jeho rekonvalescence od té chvíle probíhala na jedničku. Absolvoval ještě dva zákroky a dlouho bral antibiotika, ale pořád to bylo lepší a lepší... ještě máme před sebou jednu kontrolu, ale myslím si, že už se obejde bez narkózy:) paráda. Popravdě řečeno, když jsem ho viděla po první operaci a vyslechla si diagnózu, byla jsem trochu pesimista. Ale kluk překvapil. Takže konec dobrý, všechno dobré. Z darovaného voříška se tímto stalo nejdražší morče v historii naší chovatelské stanice, ale když ho vidím jak si se svou nevěstou Bžundou vegetí na zahradě a šibalsky blýská svým jedním okem..... rozhodně mi nepřichází na mysl, že by to snad člověk pro něj neudělal.

A abychom veterinu zasponzorovali ještě ,,trochu", tak jsme si opravdu užili s Kotletou (o jejím problému jsem psala už posledně)...Kotleta byla opakovaně rozřezaná a znovu sešitá, protože vyčistit od hnisu vnitřek krku je v podstatě nemožné, u tak drobounkého zvířátka jako je morče... a pořád se tvořil další a další hnis, nebralo to konce. Bylo to zkrátka dost komplikované a špatně se to léčilo, vypadalo to zle. Kotleta je ale veliká bojovnice a jako zázrakem to všechno přestála.... zdá se, že to bude dobré. Antibiotika bere chudák holka už přes měsíc a úplně ok ještě není, ale vypadá to všechno více než nadějně.

Takže nám držte drápky, ať se nám oba marodi plně uzdraví a dělají nám radost ještě předlouhá léta:)

Další morčecí pohromy naštěstí nemáme. A doufám, že dlouho mít nebudeme. Co se týče radostných novinek, nový rexí sameček avizovaný v předchozím příspěvku nám ještě nedorazil, ale snad se v dohledné době převoz podaří... a žádná nová miminka nemáme. Zanedlouho bude rodit akorát Cívka. Připuštěné jsou i jiné samice, ale tam je ještě čas.

25. 7. 2012- Dneska odolám pokušení rozepsat se o několika nejnovějších historkách ze života, byť by to bylo opravdu mimořádně vtipné.... nechám si to k pokecu ke kafi a zde to shrnu decentně:  .....nepřestávám se divit..... ;)

Ale jelikož a protože jsou tyhle stránky věnované hlavně mým morčounům a ostatním zvířecím přátelům, vzhůru do čtyřnohých novinek.

Olda dostal další prášky (kolikáté už.....???), asi se to tentokrát trefilo o něco lépe než jindy a pomohly mu, trochu se mu zlepšila chuť k jídlu, takže kromě šunky a sušených plic už akceptuje i kuřecí žaludky a makrely a celkově se tváří lépe. Vegetí si na dvorku, systematicky počurává rohožky, občas se snaží trefit i do bot, zatím bez úspěchu, po dobrání prášků se mu to možná povede, uvidíme:)

Morčátkům se vede dobře, v Dešné opravdu skvěle prospívají. Nejspíš to bude těmi neuvěřitelnými dávkami zeleného krmení, kterého je zde naprosto nevyčerpatelné množství. V Bílovicích i okrajových brněnských čtvrtích se mi stávalo, že jsem během sezóny zplanýrovala srpem veškerou zeleň v okruhu dvou kilometrů, v Dešné je něco takového zhola nemožné. O sekání a dodávky trávy do klecí se v novém bydlišti vzorně stará můj přítel a činí tak natolik poctivě, že mne morčata při vstupu do morčecí místnosti prakticky už ani nepřivítají..... protože já ty kýble nenosím. Typicky morčecí přístup k věci.

Co se týče radostných událostí, máme dvě nová hladká miminka po Fany a Džejárovi, trojbarevný kluk se jmenuje Hufnágl a červeno- bílá holčička je Hromádková. Obě miminka se mají k světu, hned den po narození už světácky pochodovala nejen po kleci, ale i po zahradě, rostou před očima a dělají nám jen radost. Další velkou radost si dopřejeme už zítra, kdy nám z Prahy dorazí nová posila do chovu, rexí sameček Uve AndyMar. Když nepočítám Bobiše, o kterém jsem psala v minulém příspěvku, tak si opravdu vůbec nemohu vzpomenout, kdy naposled jsme do svých řad přivítali nový přírůstek, který se nenarodil přímo u nás.... že by Frolík před více než třemi lety? Světe div se, nejspíš ano....

Takže už prostě bylo načase něco pořídit i do toho seriózního chovu, ne? Musím si nákup nového kousku do již tak přemorčatované domácnosti nějak ospravedlnit:)

No ale aby to všechno nebylo tak růžové, tak kromě zdravotních problémů Oldy (se kterými se ale už přecejen malinko počítalo, je to hafan velkého plemene a pokročilého věku) řešíme i jedno zdravíčko morčecí, a to Kotletčino. Během kojení Gumáka (její poslední miminko které se narodilo během stěhování) pozvolna začínala odmítat kousat předníma zubama. Baštila jen trávu, seno a podobně (prostě jídlo, které se kouše takřka výhradně stoličkami). Já jsem na příčinu problému nepřišla, veterinář také nic neviděl, zuby v pohodě, ústní dutina v pohodě.... po několika dnech úvah, co by to vlastně mohlo být, se holce udělal pod krkem absces, už na první pohled (spíše pohmat) ,,sídlící" hluboko v krku, ne pod kůží, takže ani nešel jednoduše otevřít a vyčistit. Původ je bůhví kde, pravděpodobně si při jídle vrazila něco do pusy a infekce prolezla ,,dovnitř". Měla hnisem obalený hrtan, velké cévy... prostě zevnitř celý krk. Navenek byla boule celkem malá. Kotletka je nyní po náročné operaci, čistit od hnisu tak důležité záležitosti jako jsou velké cévy, hrtan, jícen a spol, to byla přecejen dost náročná prácička (klobouk dolů před panem doktorem).... ale oproti všem předpokladům se, zaplať pánbůh, tváří statečně, je to bojovnice. Z mrtvých vstala už jednou (sjeďte na novinky z ledna 2010), i tehdy byly naděje velice malé, a přesto to zvládla... a já jí stoprocentně věřím i tentokrát, je to holka statečná. Až se Kotletka uzdraví, nastěhuje se do sekce důchodkyň a rentiérek- k Berušce, Zubejdě, Debrecínce, Sušence a Bublině. A bude si užívat už jen vycházky a žrádýlko.

Gumák byl kvůli Kotletčiným problémům nuceně odstaven o něco dříve než by byl odstaven za běžných okolností. Stalo se tak v Brně, kde byla Kotletka operována. Po odebrání maminky kvičel jako pominutý. Dovezla jsem si ho na kancelář, kde se trochu uklidnil, sedl si do rohu boxu a trucoval. Do večera se mi podařilo zkontaktovat jeho budoucí majitelku, která ho měla zamluveného, a protože zrovna měla čas, dohodly jsme se, že si ho tedy rovnou vezme, když už musel od mámy. Do jejího příchodu se Gumák se situací smířil, a když byla nová majitelka na místě, již významně pochodoval po boxu, povídal si u toho pro sebe, cpal se jako prokopnutý a nakonec se nám snažil něco svou morčecí řečí sdělit, no dokonalá reklama na morčátko z naší chovatelské stanice, komunikativní drobeček k zulíbání:) Takže Gumák už bydlí v novém. Aby mu nebylo smutno, dostane příští týden jako kamaráda jednoho z našich dvou odrostlejších kluků pro které hledám nový domov, buď Čmeldu, nebo Vildu, paní se ještě rozhodne.

Druhý kluk bude i nadále k mání, sledujte prodej! Dále máme delší dobu v nabídce na mazlíčka nešťastnou droboučkou rexičku Zuzu, která byla opakovaně rezervována, a vždycky to z nějakého důvodu neklaplo.... je to miloučké zvířátko které by si už také zasloužilo stálý domov, moc se za ni přimlouvám..... jedině ovšem k další samičce, samota není pro ni.

Pro dnešek vše:)

2. 7. 2012- Zdravím všechny naše věrné fanoušky i náhodné kolemjdoucí.... máme novinku jako řemen, a tou je další změna adresy:)) ano, je to opravdu tak. A aby to nebyla taková nuda, není to ani Brno, ani blízké okolí Brna, ani širší okolí Brna, ani jiné z četných míst kde už jsme někdy s morčátky bydleli, ale nádherná příroda Vizovických vrchů.... konkrétně díra jménem Dešná. Je to skutečně kouzelné místečko.... Krom toho, že v místě není signál pro mobilní telefony, to opravdu nemá chybu.  Pro někoho jako jsem já, kdo provolá měsíčně mezi třiceti a čtyřiceti hodinami, je to trochu podpásovka.... ale koho by to napadlo... koukáte se po baráčcích, když se nějaký zalíbí, tak vás hlavně zajímá kolik má místností, čím se v něm topí, jak velkou má zahradu... v neposlední řadě samozřejmě co to všechno stojí, ale ptát se ve 21. století na signál.... to člověka hned nenapadne:)))) takže je ještě nutno vyprosit si na telekomunikačním úřadu razítko a vztyčit na střeše malý vysíláček... a pak už bude vše v cajku a možná se mi i dovoláte:)

Pracovně budu i nadále částečně fungovat v Brně, nebudovala jsem si tam kanceláře abych je po půl roce zase pustila, takže morčecí poptávku z Brna budu moci plně uspokojit, o to žádný strach. Krom toho budu moci nabídnout pravidelné kurýrní služby na trase Brno- Dešná, to jest třeba Vyškov, Kroměříž, Zlín, Holešov, Slušovice.... klidně něco zubatého na těchto zhruba 120 kilometrech převezu, když to bude na trase.

Domeček má dispozici 5+1, takže morčátka vyfasovala svoji místnost a pořád je pokojů dost....:) plus králíkárna a výběhy na zahradě... všichni chlupáči nadmíru spokojeni:) a Oldík obývá dvorek. Bohužel už je to s ním v poslední době hodně špatné, velice se mu zhoršilo zdraví (hlavně srdíčko a nohy).. tak mu podstrojuju (ztrácí chuť k jídlu, takže se jeho strava aktuálně skládá výhradně z piškotů, sušených plic a plátkové šunky, což trochu leze do peněz, protože psík má bezmála 30 kilo a tudíž i trochu spotřebu.... ale co bych pro něj neudělala) a doufám, že si s ním užiju ještě minimálně celé léto. Je to takové střídavě oblačné, ale bojujeme....

No a konečně k morčecím novinkám- v den největšího stěhovacího šílenství porodila Kotletka jednoho klučíka, je to pořádný macík a je prostě nádherný. Červeno- bílý rexík. Spolu s mamkou Kotletkou bydlí s Dýdžejem, který už je starý a neplodí.... prcek se mu vozí na zádech.

Další miminka nemáme a průšvihy zaplať pánbůh také ne. Nějaké čerstvé morčecí zboží je na cestě, mrkněte do sekce "plánujeme".

Ale máme nový neplánovaný přírůstek.... asi tak hodinu před finálním odjezdem ze staré adresy v Bílovicích mi přišel mail s prosbou od paní která u mne byla kdysi na návštěvě, jestli bychom se neujali dvouletého samečka, kterému umřela jeho morčecí kamarádka. V rodině aktuálně nebyla úplně ideální konstelace k pořízení dalšího morčátka, a sameček byl ze samoty smutný a skleslý..... takže když jsem nakládala v Bílovicích do auta poslední krabici se svými věcmi,  přijela z Brna paní, vytáhla z auta klec, kterou jsem k těm svým věcem přidala... a společně s novým chlupatým kamarádem Bobišem jsme uháněli směr Dešná:) Bobiš je frajer morčák. Vořech s vírky v barvě bílo- červená se zlatou aguti, pořádný macek a sympaťák. Chytli jsme cestou otřesné horko a klimatizace v autě je kaput, takže jsme chladili na benzínce nohy a ouška a všechno jsme zvládli bez újmy. Doma dostal Bobiš jako kámošku březí Fany, chodí s ní na vycházky a nezávazně klábosí, a už se těší, až mu doroste nevěsta Bžunda, ze které zhruba za měsíc bude slečna na vdávání.

22. 5. 2012- máme se fajn.... morčonům se vede skvěle, nikdo nestůně ani si jinak nestěžuje, chodíme se pást a užíváme sluníčka, pohodička. Vyexpedovali jsme spoustu drobotiny, tradičně především na mazlíky, ale trochu jsme posílili i chovné řady, a to v CHS Austerlitz, kam odcestovaly naše rexičky z posledních vrhů Drahomíra a Editka. Na krytí jsme přivítali červeno-bílou hladkou morčinku Máňu z CHS Sivoj, kterou si vzal do parády náš rexí mlaďas Džejár. Takže i trochu zas děláme nějaký ten ofiko chov, ne že ne. Ale jinak se poklidně suneme směrem k originálním vořechům (třeba himalájcem s nádherně zřetelnou bílou lysinkou se myslím moc chovných stanic pochlubit nemůže, my ano:)) a nikterak nás to netrápí. Hlavně zdraví.

Od poslední aktualizace nám přibyl jeden vrh, a to po Fany a Džejárovi. Mají spolu čtyři nádherné hladké holčičky, tři trikolorky a jednu červeno-bílou. Taková ukázková, knížková morčátka:)) Když se řekne "morče", většina lidí si vybaví právě něco takového.

A jinak...... neustále se něco děje.... pokud nejste na těchto stránkách poprvé, tak jste si asi z mých poznámek na okraj všimli mé obrovské záliby ve změnách všeho druhu, nejlépe pořádných, typu práce, bydliště a podobně. Jen za poslední dva roky mám na kontě pět firem a tři adresy, když už jsme u toho...:))) a protože mi to stále nestačí a stále je co zlepšovat a měnit, vymyslela jsem si další veletoč, který zrealizuji cca za měsíc... ale o tom až příště;) 

19. 4. 2012- Nestíhačka.... takže stránky nám trochu pospávají. My ovšem nepospáváme. Za uplynulý měsíc a půl jsem stihla zase trochu pozměnit svoje pracovní fungování k obrazu svému. Můj vztah k práci je asi takový, že zaměstnanecký poměr jsem nedopustila nikdy, pak jsem vyškrtla pracovní dobu, následně jsem vyškrtla vedení které mi říkalo co mám dělat, a teď i vedení které mi sice do práce nekecalo, ale přecejen někde v Praze existovalo.. takže jsem pořídila patnáct stolů, dvacet židlí, dvanáct skříní a hromadu kabelů a elektroniky, pronajala si kanceláře do kterých se mi to nevejde, takže půlku těch krámů zase prodám:)), umístila jsem si na nejkrásnější místečko svoje velký černý výhružný šéfovský točící křeslo.... A protože celý ten kabaret stál hromadu času a peněz, tak teď dělám od nevidim do nevidim, sháním lidi, vymýšlím kraviny a těším se na další fázi, a to je ta, že budu jen sedět v tom výhružném křesle a práskat bičem, a nakonec ta poslední, totiž že nebudu makat vůbec:))

V případě zcela opačného vývoje si otevřu bazar s nábytkem a kancelářskou elektronikou:)) Ale snad nebude tak zle.

Nedostatek zkušeností je mi velkou oporou, protože zhruba o čtvrtině možných komplikací vůbec nevím, čtvrtinu si nepřipouštím, čtvrtinu beru na lehkou váhu a ten mrzký zbytek snad nějak vyřeším a přežiji.

Takže já jsem nespala.... a morčata také ne. Bohužel opět máme i novinku smutnou, ve věku 7,5 roku nás opustil Buvol.. měl zažívací problémy a jeho tělíčko je neustálo. Je to škoda, myslím si, že i když byl jeho věk už vysoký, kdyby se nepřecpal, mohl tu ještě chvíli být:( 

Další novinky jsou ale už veskrze pozitivní. Od náhradní mámy se vrátili sirotci po Termosce, Borec a Bžunda. Oba krásně vyrostli. Z Bžundy je nádherná průbojná vitální morčová, Borec je pořád trochu trouba a má delší vedení, ale snad z toho vyroste:) Co se týče dalších miminek, tak po Cívce a Gregorovi se narodily dvě červeno- bílé rexí holky, po Waltrudě a Gregorovi máme klučíka rexíka červeného s bílou lysinkou a nádhernou holčinu červeno- bílou, no a čerstvě (narodili se včera) nám přibyli ještě dva prďolové po Kotletě a Syčákovi, kluk a holka, oba v červeno- bílém provedení.

24. 2. 2012- Opět máme spoustu novinek, bohužel spíše smutných. 1.2., den po porodu svého pátého vrhu, nás opustila naše morčecí maskotka Termoska. Zdálo se mi, že nějak ,,příliš zhluboka" dýchá. Jinak vypadala normálně, starala se o malé.... dlouho jsem nad ní stála a přemýšlela, jestli se mi to jen nezdá, opravdu to nevypadalo nijak extra zle. Přesto jsem ji ale naložila a jela na pohotovost, pro jistotu. Tam zkolabovala veterináři pod rukama a už jsme jí nedokázali nijak pomoci, veškeré oživovací pokusy byly marné. Pitva ukázala absces v plíci.

Byl to velký šok, nádherná samice v plné síle pryč... zůstali po ní dva den staří sirotci, kteří dostali jména Borec a Bžunda. Začala jsem je intenzivně dokrmovat a shánět náhradní mamku, což se podařilo v CHS Pod Stránskou skálou. Děkujeme tedy morčandě Delilah za vlídné přijetí dvou malých vetřelců a chovatelce Míše Sadecké za vstřícnost a odborný dohled na Borce, který byl sice větší vzrůstem (porodní váha 114 g) než jeho sestra (ta měla jen 85 g), ale rovněž i větší trouba, trochu nám zapomínal pít mléko, jen seděl a koukal. Ale postupně se srovnal a pije zcela sám a bez přesvědčování. Jeho ségra Bžunda ho ale mezitím stihla v růstu předehnat, je to tvor velice živý, houževnatý a průbojný:) Borec v tomto trošku zaostává, ale věřím, že z něj i tak bude Pan morčák. U něj ještě doufám v to, že se mu během růstu vylepší zrak, narodil se totiž se zákalem čoček (nikoliv rohovek, jak je celkem běžné) na obou očích. Ale nesetkala jsem se s tím poprvé a miminům to zpravidla do odstavu mizí, tak doufám, že i Borec bude v pořádku. Už se moc těším, až se oba sourozenci vrátí k nám domů... kde už zůstanou;)

Ale aby těch průšvihů a odchodů mladých zvířat nebylo málo, týden po Termosce jsme přišli o Frolíka. Pootočil se mu žaludek. Stejně jako u Termosky je to opravdu nečekaná ztráta a je mi to moc líto. Frolík byl morčák na vrcholu sil, nebýt této nešťastné náhody, mohl tu s námi klidně být ještě hodně dlouho a zplodit ještě hromadu dětiček...

 

12.1.2012- Tak jsme přestěhovaní.... report přinesu později;) z nového bydlení máme skutečně radost.

Akorát s morčátky jsme nezačali zrovna dobře, dneska jsme přišli o Víťu:( Byl to sameček, kterého mamina kdysi u porodu nevybalila a kterého se mi tehdy po dlouhých dvou hodinách (kdy se mi ho vždycky podařilo rozdýchat a rozťukat mu srdíčko, a pak zase ,,odkvetl") podařilo přivést zpět na tento svět. Bohužel tu dlouho nepobyl, jen asi rok a půl.. Předevčírem jsem si všimla, že špatně dýchá. Ale jinak se tvářil statečně, dokonce i sám něco snědl. Hned ráno jsem ho vezla na veterinu, kde potvrdili ošklivý nález na plicích a nechali si ho tam. Byl na kyslíku, dostal všechny léky i výživu, ale bohužel dnes ráno i tak svůj boj prohrál:( Dle slov veterináře snímek plic ani průběh onemocnění nebyl úplně standardní, ve hře je zápal plic i nádorové změny, čekáme tedy ještě na výsledek pitvy. Je to trochu šok, Víťa nikdy nevypadal že by byl nějaký slabší, vyrostl z něj nádherný samec... a najednou nás takhle rychle opustil.... bude mi moc chybět. Naštěstí nám po sobě stihl něco nechat, Termoska čeká jeho dětičky.... tak jen doufám, že bude vše v pořádku a necháme si Víťova synka.

Ještě jsem si uvědomila, že jsme před Vánocemi měli dvě novinky, se kterými jsem se ani nepodělila... o první se postaral Víťův táta Dýdžej. Poranil si oko, a to opravdu hodně ošklivě, hrozilo, že o něj přijde. Naštěstí pomohlo jen na pár dnů sešít víčka k sobě (výsledek rozhodně nebyl jasný předem... byla to taková poslední možnost, jak oko zachránit)... a povedlo se. Oko mělo pod sešitými víčky klid na zahojení, flegmatik Dýdžej byl naprosto vzorný pacient (když mu sešili oko, ještě zjistili, že má brutálně přerostlé zadní zuby, a provedli broušení.... ani jedno ani druhé s ním nijak nehlo, probudil se z narkózy, nacpal si břicho, ,,nové zuby" ani zašité oko vůbec neřešil a šel si lehnout, což má ve velké oblibě... je to moje jediné morče, které dokáže velice tvrdě spát:)). Takže uff, pohroma zažehnána.

Další novinkou byli dva přírůstky z Hornbachu, kluk a holka, jak jinak než v totálně dezolátním stavu. Samičku se mi bohužel zachránit nepovedlo, sice se stále lepšila, ale asi po týdnu (kdy už byla veselá, pěkně baštila a přestala prskat) nečekaně umřela. Klučík, který původně vypadal hůř, vše naštěstí zvládl. Byl opravdu příšerně podvyživený, nemohl chodit kvůli avitaminóze, lezly mu všechny kosti, byl naježený a vypadal všeobecně děsně, takový hornbachový standard..... ale už má trápení za sebou... teď bydlí se Syčákem a je z něj veselý morčecí chlapík. Ještě nám zbývá doléčit plíseň a může se stěhovat do nového domova;) Tak kdyby měl někdo zájem... je to milý chlapeček... vypadá skoro stejně jako vypadal náš Honzík (viz sekce "vzpomínáme"), který byl shodou náhod také zachráněný z Hornbachu v dost podobném stavu.    

5.1.2012- Pozdrav Pánbůh.....

Díky přetrvávající posváteční totální pracovní neschopnosti je nějaký ten čas na aktualizaci, takže vzhůru do ní...... úvodem mi dovolte popřát vám i vašim zvířecím přátelům vše nej do nového roku..... ať je všeho víc než byste si vůbec troufali přát, no a hlavně to zdraví:)

Kdybych měla nějak zhodnotit uplynulý rok, stálo to skutečně za to, nenudili jsme se. U zvířátek bylo smutno i veselo, devět morčecích přátel nás bohužel opustilo, ale světu jsme dali pětačtyřicet jiných morčecích přátel, takže čísla jsou kladná. Kočičky nás v průběhu roku opustily obě, ale tajně doufám, že jen daly přednost jinému gauči. Raťafák Olda klape šibalsky zubama stále, aktuálně sice bere antibiotika, ale nastávající rok vyhlíží s velkým optimismem.

Změn nezvířecích bylo taky více než dost- nové bydlení (ale všeho do času... za dva dny se zase stěhuju), nová práce, nový chlap, titul před jménem (beru se teď opravdu vážně....), nový účes /dlouhé vlasy skončily v průběhu oslavy narozenin kdesi pod barem, je ze mě celkem hezký chlapeček/, nové nápady:) V roce 2012 budu pilně pracovat na neustrnutí, začnu tedy hned pozítří, stěhovačkou.

Domeček pronajatý od zahrádkářů se zprvu zdál být vynikajícím nápadem. Spousta životního prostoru, který si člověk z jedné slušnější výplaty pronajme na celý rok. A hlavně, bláhově jsem se domnívala.... že když je nemovitost ,,všech a zároveň ničí", nebude nikdo nic řešit. Bohužel opak byl pravdou, všichni řešili všechno:))) svaz zahrádkářů je totiž banda nudících se důchodců se kterou normální smrtelník dbající na svou důstojnost a jednání na úrovni a neřešící kraviny opravdu nemá šanci vyjít.

Takže pozítří hurá zpátky do Bílovic, natrefila jsem tam na prima baráček.

Co se týče nových přírůstků- od poslední aktualizace jsme stihli odchovat tři rozeťáky (dvě holky a jeden kluk) v červeno- bílé barvě po Halině a Syčákovi, a dále máme dvě holčičky- rexičky (červená s bílou a červená) po Cumhildě a Gregorovi a tři hladké RG klučíky (bílo- černá s červenou, bílo- červená s černou a černo- červená) po Waltrudě a Ufonovi.    

 

18. 11. 2011- No, s těmi aktualizacemi to vypadá na celkem slibné cestě, jak vidím:) pouhý měsíc za námi a nové hlášení je tu!

Špatnou zprávou měsíce je, že se nám ztratila i druhá kočka, Špagetka:( Jednoho dne nepřišla domů a nic o ní nevíme. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spíše domácího pecivála který se věčně cpal do tepla, nevidím to s jejím návratem moc dobře. Budu tedy muset počkat až si mě zase nějaká opuštěná kočičí duše najde, až to budu nejméně čekat. Už jsem si na kočičáky v mojí posteli docela zvykla.

U morčat klid a mír, nikdo nás neopustil ani jsme nerozšířili chovné řady, akorát miminka se rodí jak na běžícím páse, máme doma úplnou morčecí školku (a základku). Přijeďte si vybrat, opravdu je z čeho:)

15.11. porodila svoje premiérová miminka rexička Irenka (tetínkem je Frolík). Všechno zvládla levou zadní, přišla jsem už k hotovému. Má tři prcky, dva kluky rexíky oranž s bílou, a holku hladkou, celou černou, jen s bílými prstíky na jedné nožce. 17.11. po dlouhém napínání vybouchla i Zubejda, taťkou opět Frolík (kanec jeden), miminka jsou tři, holčička saténová rexička (čoko himalaya), holčička hladká satén aguti oranž, a kluk hladký (čoko hialaya), který je ze sourozenců největší a o první chvilky je to skutečná morčecí osobnost. Je velice sobecký (sestry začal odstrkovat od mamky už minutu po narození, vysloveně vyžadoval, aby se Zubejda věnovala jenom jemu), velmi povýšeně zírá, a není ani trochu roztomilý:))) I když na tento vrh vychází písmenko X, tomuhle přidrzlému nevychovanému miminku říkám Pepík, protože v mém příteli stejného jména vzbuzuje velké sympatie a vůbec to není náhoda (svůj ke svému:))).

No a nakonec se musím pochlubit moc milou návštěvou od Jevíčka, Šárkou a jejím synem Danem (v doprovodu kamarádky Aničky), kteří mi zpříjemnili čtvrteční sváteční den. Už při prvním telefonátu se Šárkou mi bylo sděleno, že Dan je velkým fanouškem naší chovatelské stanice, pravidelně sleduje stránky, a chtěl by nás navštívit.. což mě samozřejmě potěšilo, ale takových lidí už tu pár bylo, takže ,,normálka".... ovšem když jsme se pak opravdu setkali a já chtěla trochu představit svůj chov, nebylo to vůbec potřeba, protože Dan značnou část našich svěřenců suverénně poznal a pojmenoval, to celé včetně rodinných vazeb:)))) (něco ve stylu ,,jo, a támhleto je Kotletka a támhle její táta Gregor, jo a to jsou ty malý po Termosce a to je Lesley, ta co už nemůže mít mladé,....,...) což mne teda dostalo, tak velkého fanouška jsem na návštěvě skutečně ještě neměla:)) Celé setkáníčko bylo fajn a určitě nebylo poslední. Už proto, že si u našeho kance Frolíka nechal Dan na krytí samici ze svého hobbychovu, hladkou himalájsou sympaťandu s kulatou hlavičkou jménem Beruška. A aby byly počty morčat vyrovnány, jedno si od nás prozměnu odnesl. Dostala jsem milé dárečky (ještě jednou díky), jeden z nich budu muset vyfotit a umístit na stránky, to budete zírat:))

19. 10. 2011- Po delší době opět nutno uklidnit svět, že pořád existujeme....:))) Jen času není nazbyt... krom toho se v poměrně reálných obrysech rýsuje další stěhování, od mých osmnácti už to bude tuším jubilejní desátá adresa (plus mínus.. už skutečně ztrácím přehled:)) ale ještě uvidíme, kdy na to dojde.

A jak se máme...... v globálu výborně, radostně a divoce, pořád se něco děje, bohužel ale máme i novinky smutné. Vezmu to tak nějak popořádku...

V sekci psí víceméně beze změn, starouš Olda se drží statečně, sice ho trápí prostata a kyčle, ale je to pořád veselý psí pán s jiskrou v oku.

V sekci kočičí bohužel nejspíš hlásíme ztrátu:( už téměř dva týdny postrádám kocoura Čičmunďáka. Bojím se nejhoršího, protože nějaké toulačky trvající déle než den nikdy neprovozoval. Vždycky celý den někde lítal, ale nad ránem se vždy přišel najíst a schrupnout si ke mně do postele. Tak uvidíme, jestli se ještě neobjeví....

V druhé půlce kočičí sekce máme jedno upřesnění- z kocoura Tygra, jehož příchod do domácnosti jsem hlásila v jednom ze srpnových příspěvků, se vyklubala kočička:) byla tedy překřtěna na Špagetku. Je to ta nejhodnější kočka na světě. Nezlobí, neničí, neprudí ani nedivočí, dokonce ani nemňouká:) Asi má něco s hlasivkami, nevím. Prostě udělá ,,mňoukací obličej", ale žádný zvuk z ní nikdy nevyjde. Je to taková nenápadná, tichoučká a miloučká součást zvěřince. A je i krásná... ze všech neduhů (a že jich bylo) se úspěšně vylízala a září zdravím.

V sekci morčecí je novinek jako obvykle nejvíce. A nejen těch radostných.... naše řady opustilo několik našich svěřenců-začátkem září jsme přišli o rozetku Aminu. Byla březí a uhynul v ní plod. Její stav se horšil velmi rychle a chirurgický zákrok neustála. Je mi to moc líto, byla to mladá morčová....:( 13.10. umřela podmračená merinka Sisinka. Měla za sebou už sedmé narozeniny a delší čas jí vyměřen nebyl.... a nakonec 17.10. odešla Balara, příčiny neznámé. Byla jsem několik dní mimo domov (péče o morčata byla zajištěna), před mým odjezdem jsem si ničeho podezřelého nevšimla, a když jsem se vrátila, našla jsem ji mrtvou.... nemám vůbec žádný nápad, co se mohlo stát, její odchod je velice překvapivý... ach jo. Zůstali po ní čtyři prckové, naštěstí už soběstační.

Prcků ale bylo víc.... tři rexí prďoly porodila Gregorovi Cumhilda, další tři rexí prďoly přivedla na svět Kotletka (tatínkem je Syčák), čtyři kousky stihla odchovat nebožka Balara (tatínkem rovněž Syčák) a čtyři hlaďase má na kontě Fany (tatínkem Frolík). Všechny porody proběhly v pohodičce, všechna miminka byla včas vybalena a náležitě obstarána. Další přírůstky samozřejmě čekáme.

Co se týče posil do našeho chovu- nechovu, jsou výhradně ,,z valstních zdrojů" a pořád se mi je nepovedlo doplnit, ale již brzy vám budou v sekci "naše morčata" představeni rexík Džejár (po Aylin a Gregorovi), angora Halina (po Berušce a Ferdovi.... tak dlouho jsem jí hledala nového majitele, až jsem ho hledat přestala.....) a rexička Irenka (po Kotletě a Syčákovi).

 

6. 8. 2011- Dneska naše řady opustila významná morčová, saténka Leticie. V červnu oslavila sedmé narozeniny, takže měla za sebou celkem dlouhý (a myslím že i hezký) život. Nijak se netrápila, ještě včera působila, že je úplně v pořádku. Dneska byla od rána skleslá a večer ve svém domečku v klidu umřela, ve společnosti své morčecí kámošky Haliny. Kéž by ty odchody vypadaly vždycky takto. Leticie nám bude chybět, byl to prostě inventář.. aspoň, že nám po ní doma něco zůstalo- její dcera Zubejda.

5. 8. 2011- Hlásím, že žijeme:) Byla jsem z nejrůznějších důvodů trochu na štíru s časem, takže web trošku pospával. Ale v reálu to u nás žádné pospávání nebylo, novinek je kopec. Postupně se je pokusím doplnit i s detaily (třeba na pasáž o novém bydlení si skutečně počkejte, ta bude stát za to, popsat ho jednou větou by byla veliká škoda:)))

Ale než se mi podaří v nějakém chronologickém sledu dát dohromady obsáhlejší info, tak jen telegraficky:

sekce psí: dědek Olda stále dobře naložen a aktuálně ve vynikající kondici.

sekce kočičí: Čičmund je frajer jako býval vždycky. Našel si v Bosonohách přítelkyni, příšerně velkou a chlupatou. Dále je v kočičí sekci ještě jedna zásadní novinka, a to nový kočičí člen domácnosti, kocour Tygr, kterýžto se ke mně a k Oldovi přidal na jedné z vycházek coby podvyživené kotě se zanícenýma očima. Už je to s ním výrazně lepší, roste a  sílí. Je moc hodný a milý. Čičmund ho z celého svého kočičího srdce nenávidí.

sekce morčecí: tak tady je novinek fůra, bohužel nejen těch hezkých. Od poslední aktualizace nás několik morčecích přátel opustilo. První odešla na druhý břeh Trumpeta, která přes úpornou snahu žít nezvládla svůj komplikovaný stav po předčasném porodu. Do poslední chvilky se neuvěřitelně snažila, šel mi z toho mráz po zádech. Dále jsme se rozloučili s naším sluníčkem Aylin, příčina je neznámá. Bylo to rychlé, umřela během několika hodin od prvních příznaků nepohody. Bylo jí teprve něco přes tři roky. Nic kromě přechodu na zelenou stravu (v době kdy nás Aylin opustila jsem zrovna začala krmit ve větší míře trávou) mě nenapadá. Ale asi to nebude ten důvod, protože s něčím takovým jsme problémy nikdy neměli a kromě Aylin se žádné morče netvářilo, že by mu něco bylo. Takže opravdu nevím. Několik dnů po Aylin jsme přišli o Ferdu. Spolubydlící měl návštěvu se psem a nenapadlo je nic lepšího, než ho nechat volně se pohybovat po domě. Morčata jsem měla tehdy (krátce po nastěhování) všechna uvnitř. Bohužel jsem zrovna nebyla doma a Ferda cizí nedbalost zaplatil životem. Strašně mě to mrzí, na šestileté morče byl v perfektní kondici a určitě by s námi ještě nějaký čas byl, bylo to nádherné zvíře v plné síle. Posledním čtyřnožcem, který už tu s námi není, je peruánka Babynka. Měla nádor na děloze. I přesto, že byla už přes sedm let stará, zkusili jsme operaci. Bohužel ji neustála.

Dále jsme měli nějaké ty přírůstky... nejdříve porodila Waltruda, tatínkem byl Ufon. Mláďata ale byla slabá a nepřežila. Tím ale byla smůla vybrána, pak už jsme při porodech zažívali jen samou radost. Tři pořádné macky (dva kluky a jednu holčičku) porodila Ferdovi sedmiletá rekordmanka Beruška. Dvě angory (kluka a holku) přivedla na svět Berušky dcera Halina (zabřezla omylem, proto u nás na porod zůstala.. ale jinak je k mání... do nějakých superdobrých rukou, už mi hodně přirostla k srdci). Další rodičkou byla Cumhilda (tatínkem je Gregor), ta měla rexíky, kluka a holku. Dále máme tři hladká mimča po Fany a Frolíkovi. A nakonec čtyři holčičky a jeden kluk po Termosce, tatínkem opět Frolík. Holek mělo být ještě o jednu víc, bohužel nepřežila porod. Ale i pět kusů je teda docela síla:) Měla rodit ještě texlička Sušenka, ale nechtěla zabřeznout, tak jsem se rohodla nelámat to přes koleno a poslat holku do důchodu. Bydlí s mámou Sisinkou a jen kvete, je to macek chlupatý:)

Další miminka čekáme. 

Nechala jsem si i nějaké odchovance coby pokračovatele do dalšího chovu-nechovu:) průběžně doplním do sekce "naše morčata". Jedná se spíše o srdeční záležitosti než nějaké hypernadějné jedince:) Ale to vás asi nepřekvapuje, že:)

 

.....takže tak. Postupně tyto telegrafické zprávy snad nějak rozpitvám a odatuji:) 

9. 3. 2011- Co se týče chovu, tak aktuálně běhám víceméně jen kolem Trumpety, která mi zabírá téměř veškerý čas který na svoje morčouny mám. Takže zbytek bandy vždycky akorát dostane baštu a je fofrem vyčištěn, a hurá na krmení Trumpety.... stále je zcela bezvládná, zadníma nohama nevládne vůbec, na předních se aspoň občas zvládne trochu vzepřít, ale jinak leží na boku. Nožičky na pravé straně těla má oteklé a když na této straně těla leží, otok se trochu zvětšuje, takže jsem holku pokládala spíš na stranu levou, a na to konto se nám začala úspěšně tvořit oleženina. Takže jsem dámě věnovala svou čepici (stejně už bude jaro a nebudu ji potřebovat:) aby byla na měkkém a tak nějak ji otáčím, aby ani více nenatékaly packy, a aby se ani nezhoršovala oleženina. No síla. Oči má ale stále jasné a snaha žít je také stále stejná- obrovská. Pravidelně jí pokládám hlavu do misky plné vloček, něco zbaští. Ždíbe i seno. A poslední položkou kterou je schopná sama pozřít jsou listy z kedluben a ředkviček. Protože jak je jecdnou chytne do tlamičky, už je do sebe nějak nasouká. Zeleninu a ovoce sama nezvládá, protože není schopná hlavičku udržet na jednom místě, aby mohla ukusovat. Když se na packách vzepře a horkotěžko zaměří kus mrkve, tak jí hlava lítá ze strany na stranu tak, že si prakticky nekousne. No hezký pohled to teda není. Zbytek krmné dávky se do holky snažím nacpat stříkačkou, baští dobrovolně. Ale je to i tak dost vyčerpávající. I nadále každý den píchám antibiotika a přidávám vitamíny a povzbuzováky (céčko, duphalyte, immunovet), bohužel pokroky nezaznamenávám vůbec žádné (akorát pevně doufám, že ten zánět už je na ústupu... ale potvrzené to zatím nemám, budeme se muset stavit u doktora).

Aby problémů tohoto typu nebylo málo, tak mezi 3.3 a 4.3. (celé to trvalo asi 12 hodin) potratila Bubbelisious. Příčiny neznámé. Naštěstí se tvářila kysele jen bezprostředně po potratu. Okamžitě jsem ji vezla k veterináři, sono vypadalo v pořádku, ale vzhledem ke kyselému výrazu ještě stejně dostala oxytocin, kdyby v ní náhodou ještě něco bylo. Naštěstí už nic nevyšlo. Holka je přeléčená antibiotiky a je v pořádku, už druhý den vypadala úplně normálně. Ale žádný další porod už s ní riskovat nebudu, takže nastoupí do předčasného důchodu a bude bydlet třeba s Debrecínkou, kterou také nepřipouštím. Zatím ji mám samotnou, abych měla dokonalou kontrolu nad tím, jestli dobře baští.

Kocour Čičmund, který zdravotně také trochu stávkoval (asi prostě jen nastydl při těch posledních mrazech.... ale celonoční výlety si prostě vymluvit nenechal, i když bylo třeba mínus sedm) už je dávno v pořádku, hned na první ozdravné vycházce chytil myš, takže vše ok.

Nové bydlení už máme takřka dohodnuto, až to klapne úplně (nerada bych něco zakřikla a smlouvu ještě v ruce nemám), tak o něm napíšu více a ručím za to, že vás to královsky pobaví:))) underground jako blázen, ale o duševní klid jde především, a ten bude zaručen.

3. 3. 2011- Novinek morčecích zas tak moc není, zato s novinkami nemorčecími se roztrhl pytel a až na pár čestných výjimek je to jedna jobovka za druhou:)) Proto se omlouvám za pozdní odpovídání na morčecí maily apod. (raději prosím volejte), protože už mi na ně jaksi nezbývá duševní potenciál.... práce práce práce, a spousta jiných veselých záležitostí k řešení, třeba nové bydlení.. baráčisko s krásným výhledem, třiceti jabloněma, terasou a velkým bazénem již nebude pronajímáno, anóbrž jde do prodeje, a se mnou a morčatama by si ho asi nikdo nekoupil a já šest milionů nemám, z čehož logicky vyplývá, že si musíme sbalit svých pět mrkví a poohlédnout se jinde. A to pokudmožno hned.

Po probrání se z prvotního šoku jsem vyrazila do jednoho domku k pronájmu na prohlídku, a řeč samozřejmě musela padnout na zvířata, leckde to je kámen úrazu. Na můj skromný dotaz, zda by majiteli vadilo, kdybych si dala na dvorek králíkárny s morčatama, mi bylo odpovězeno: ,,Jasně že nevadilo, máte chov jo?" ... a já na to: ,,nojo, mám.." a pán opáčil: ,,no počkejte... a kolik toho jako máte? ať se bavíme konkrétně a mám představu, kolik by toho jako bylo...." ...po téhle vsuvce jsem si začala nervózně připravovat odpověď (třicítka morčat většinu majitelů nemovitostí děsí), ale pán byl rychlejší, a povídá: ,,tak kolik? stopadesát kusů, dvě stě.. víc asi ne, že? zas aby tady toho nebylo moc...."

:))))))) Takže tady dobrý. Pokud si plácneme, mám se zvířaty ještě značné rezervy:)

A teď k těm zvířecím novinkám. Nejsou nic extra. Zhruba před deseti dny onemocněl Čičmund, zatím se nepřišlo na to, co mu vlastně je... ale jeho energie je tatam a strašně se ňoupe v jídle, sní toho žalostně málo... bere širokospektré léky a čekáme, jestli se budou dít nějaké změny.

Další zvířátko které mne teď značně zaměstnává je Trumpeta. Její stav se prakticky nelepší, stále se nemůže postavit na nohy, hlavu zvedá jen obtížně... leží na boku a vůbec se nezvládá nějak pohybovat. Ale když jí přisunu k hlavě jídlo, tak i něco sní, a když jí položím hlavu do misky, tak žere třeba i vločky a granule (i když ne v dostatečném množství, protože jí to vysiluje).. zbytek jídla dodávám stříkačkou a držíme se. Několik dnů byla úplně ledová a promodralá, tak jsem zahřívala všemi možnými způsoby... a zaplaťpánbůh už má teplotu zase normální.Prodělala i příšerný průjem, ale i ten se zvládl... trávení už zase funguje. Ale jinak holka vypadá strašně a myslím si, že by jí 90% chovatelů nechalo utratit nebo v klidu umřít, ale nedá mi to.... má totiž úplně jasné, doširoka otevřené oči (jako by se nic nedělo). A takhle se na svět nedívá zvíře, které ho hodlá opustit.

K chovu odjakživa přistupuji s takovou ,,racionální láskou".. baví mne se o morčata starat, pozorovat je.. a vysloveně mě těší, když se jim dobře vede (třeba když se vyvalují ve výběhu s břichama nacpanýma trávou a mají siestu).. nikdy jsem ale neměla snahy morčata nějak polidšťovat (leda v legraci) nebo se nemístně dojímat nad reflexivním chováním o kterém zvíře v podstatě ani neví, či ho nějak nesmyslně ,,počlověčensku" interpretovat... ale Trumpeta mě trochu vykolejila, žádný boj s morčecí nemocí jsem nikdy takhle neprožívala. Z toho jejího pohledu a úporné snahy žít mám opravdu chvílema husí kůži.  

Vzhledem k nelepšícímu se stavu jsme s veterinářem provedli na Trumpetě nějaké hokusy pokusy, RTG, sono, výtěr,... a dobrá zpráva je, že Trumpety děloha je v pořádku a neprobíhá v ní žádný zánět, po předčasném porodu super. Zato pohled do dutiny břišní je jak pohled do kalné louže, zánět pobřišnice jako hrom. Je otázka jestli je příčinou nebo důsledkem Trumpetiných problémů, ale každopádně je tam... takže jsme změnili antibiotika a dál bojujeme, držte nám palce.

25. 2. 2011- To čeho jsem se bála se naplnilo, s Trumpetou je něco v nepořádku. První dva dny po nepodařeném porodu vypadala k světu, ale pak to s ní najednou začalo jít neuvěřitelně rychle z kopce, prvních náznaků špatné nálady jsem si všimla předevčírem večer, během noci na včerejšek se stav ještě velice zhoršil a myslela jsem, že dneška už ani nedožije... Ale bojujeme jako draci a alespoň se nám společnými silami podařilo zaseknout se na mrtvém bodě, další zhoršení nepozoruji. Trumpeta nejí, nepije, je hubená a slabá.. možná toxémie (ale z dechu žádné ketony cítit nejsou). Dostává obvyklé léky (u veterináře jsme nebyli, protože jsme vybavení a nic jiného by nám stejně nedal), krmím ji za pomoci mírného násilí stříkačkou. A také se stala prvním ,,pokusným morčetem" do kterého cpu jeden v ČR zcela nový zázrak veterinární medicíny, silně imunostimulační přípravek, který dostala naše partička na ozkoušení (Termoska pak o účincích napíše článek do nějakého odborného časopisu:))))... možná i tohle Trumpetu teď drží.. čert ví. Tak hlavně aby to zvládla. Pokud se mi podaří ji z toho dostat, má ode mne slíbenou vééélikou řepu, kýbl hrachových lupínků a doživotní pokoj od samců.  

21. 2. 2011- Bohužel mám špatnou zprávu- pod Trumpetou jsem dneska našla mrtvá mláďata. Takovouhle špatnou bilanci (přijít o dva vrhy po sobě) jsme snad za celou chovatelskou kariéru neměli. V předchozím případě (u Aminy) bych to viděla jen na nějaké zmatkování u porodu, protože měla mláďata veliká a početná. U Trumpetky byla mláďata (oproti předpokladu tři kousky.. myslela jsem, že jich bude méně) trochu drobnější, je možné, že měla ještě v břiše chvíli zůstat. Ale rozhodně ne moc dlouho, vysloveně nedovyvinutá mi nepřipadala.  Když jsem je  ráno objevila, byli všichni ještě mokří, ale bez známek života, jedno mimi bylo nevybalené. Je to obrovská škoda, mohl to být skutečně špičkový vrh. Máma Trumpeta naštěstí vypadá v přádku, baští. Co mohlo být příčinou nezdaru nemám tušení, Trumpeta bydlí doma, byla v dobré kondici, jako spolubydlící má nedávno odstavenou, hodňoučkou samičku Halinu (koukněte do prodeje) se kterou od prvního okamžiku báječně vychází, takže stres žádný.. tak hlavně aby byla v pořádku.

6. 2. 2011- Dneska jsme (velice zanedbatelným způsobem:))) snížili stav, poslali jsme domů do CHS Antares fešáka Yarise, který přijel na krytí za naší Trumpetou (Katko, díky ještě jednou). Jako výraz díků s ním odjela naše odchovankyně Etelka, béžová saténová rexice, na kterou bylo zvědavých celkem dost lidí, a fotku jsem stihla udělat až dneska před odjezdem, takže v prodeji už nebude.... tak ať vás neochudím, ta fešanda na fotkách níže je ona. Teda ne že by byla bez chyby (to ani zdaleka), ale jisté kouzlo osobnosti jí nelze upřít:) Tím ostatně vyniká celý vrh, její hladká sestra Edna roste do podoby maltézáčka (jak trefně poznamenala Katka), protože jí z naprosto nepochopitelných důvodů vyrostla srst do délky a jak je saténová a jemná, je věčně zelektrizovaná a trčí na všechny strany. Bráchovi Edovi charisma také nechybí... posuďte sami na fotce celého vrhu:) No a na poslední fotce je ještě Trumpeta s Yarisem, krásný páreček.. už se moc těším na mimina. Zas to vypadá že budou maximálně dvě, Trumpeta je strašně lakomá.

 



















  




















5. 2. 2011-
Po špatné zprávě s dobrým koncem tu máme jednu zprávu celou špatnou- přišli jsme o celý vrh. Co se stalo nemám tušení. Šla jsem ráno krmit, vyběhla mi naproti hubená Amina, tak jsem se těšila, že bude v domečku nadílka, ale nenaskytl se mi moc hezký pohled. Měla s Frolíkem 4 miminka, bohužel všechna mrtvá. Jedno bylo nevybalené, ostatní byla sice vybalená, ale bez známek života a částečně okousaná (což samozřejmě nebylo příčinou úhynu, ale až následkem, morčecí mámy nikdy mimina nerdousí). Vše vypadalo velice čerstvě, prďolové museli umřít během porodu. Byli ještě úplně mokří, ani Amina nebyla ještě pořádně očištěná. Těžko říci, co se dělo. Porod byl v termínu, miminka byla pěkně velká (takový lehký nadprůměr, ale žádný extrém), Amina už také není žádné nezkušené trdlo, bylo i krásně teplo.. vážně nevím, jak si to vysvětlit, tohle se nám ještě nikdy nestalo. Amina je naštěstí zcela v pořádku, tak aspoň že tak. 

29. 1. 2011- při krmení dravé zvěře před čtyřmi dny jsem zjistila, že má Ufon špatnou náladu a ďábelský průjem. Takže jsem ho přestěhovala od přítelkyně Waltrudy (která je v pořádku) na marodku do kuchyně, nacpala do něj všechno možné (antibiotika, smectu a výživu ze stříkačky, a navrch jsem ještě kápla stronghold, protože se nám kluk nějak podezřele drbal a vypadalo to na počáteční svrab- asi vlivem snížené imunity kvůli průjmu)... bála jsem se problémů, průjem byl ošklivý, ale zvládli jsme to nakonec sami bez doktora, Ufonek už je zase fit.

4. 1. 2011 večer:) První radostná zpráva na sebe nenechala dlouho čekat... Když jsem přišla domů z práce, čekalo mne milé překvapení pod naší Balarou:) tři holčičky rexičky, všechny červeno-bílé a pořádně macaté, jedná se o vrh J4. Balara bydlí s Kotletkou, tak mají teď takovou pěknou dívčí školku.. dohromady obě maminy kojí sedm výstavních červeno- bílých samiček... tomu říkám podařené vrhy:)

4. 1. 2011-  Andy se nijak nezlepšil, a tak jsem ho nechala po pečlivém zvážení uspat. Zákrok (korekci zubů a otevření abscesu) sice bylo možné udělat, ale Andyho tělíčko by si s tím vším metabolicky těžko poradilo, tak jsem se rozhodla to neprodlužovat.. Je to takový blesk z čistého nebe, Andy byl člen naší smečky se kterým se prostě ještě počítalo, vždycky byl tak krásný a dobře naložený, vůbec by mne nenapadlo, že nám takhle rychle odejde... byly mu teprve čtyři roky. Mrzí mě, že jsme nový rok začali zrovna takto.. snad přijdou už jen samé dobré zprávy.

3. 1. 2011- Dokrmování maroda Andyho bylo úspěšné, pěkně spolupracoval a podařilo se mi do něj dostat dost bašty na to, aby i malinko přibral. Celkově se pořád tváří velice statečně a má jasné oči. Bohužel se vše zkomplikovalo ještě abscesem na čelisti, který jsem původně považovala za otok (stoličky dráždí zevnitř tváře).. takže jedna radost navíc:( A na veterině mne dneska vůbec nepotěšili- kluk má opravdu velice špatné krevní testy a absces chytil kost. Což je (i přes poměrně dobrou náladu morčáka) velice špatné a bohužel to bude nejspíš na uspání:( Andy dostal velké množství různých léků a také ho veterinář hodně zavodnil (to už jsme absolvovali jednou v sobotu), aby se ledviny a játra ,,propláchly". S krácením zubů a otevřením abscesu počkáme do zítřka, přistoupíme k němu pouze tehdy, pokud se krevní testy alespoň trochu zlepší. Tehdy by mohla být šance, že to Andy ustojí, protože zatím je na něm vidět, že to nevzdal.. a kdyby i tělíčko začalo trochu více poslouchat, naděje by byla. V opačném případě (pokud budou testy stejné nebo horší) by to ale bylo jen zbytečné trápení. Uvidíme, jak to celé dopadne. Přiznám se, že jsem v tomto případě pesimista, ale naděje umírá poslední.

1. 1. 2011- Tak teda všechno nejlepší do nového roku, no:)

Po předchozích veskrze radostných zprávách přišla dneska studená sprcha, onemocněl nám Andy. Náš obrovský kusanec, který byl vždycky zdraví samo, po celou dobu co ho mám vypadal báječně a nikdy nestonal. V posledních dnech trochu pohubl, ale nebyla to žádná katastrofa, před třemi dny jsem ho při čištění měla v ruce a ač mi připadal hubenější, nevypadal nijak sklesle nebo nemocně.. a vzhledem k tomu, že během mrazů mírně ztratilo na váze více morčáků, vůbec mne nenapadlo, že u Andyho bude problém jinde. Dneska ráno mě nešel přivítat, takže jsem bohužel pořádně zbystřila až nyní:( Dosud si vždycky pro jídlo běžel, dnes už byl ale tak vysláblý a bez nálady, že si ho ani nevzal... důvod jsem zjistila hned (podle mírně našikmo obroušených řezáků jsem usoudila, že bude mít přerostlé stoličky), dále mne opravdu zarazil odér z Andyho tlamičky. Buď má nějaký vnitřní problém (ledviny), nebo má vzadu v puse opravdu parádní zánět. Nacpala jsem do kluka alespoň glukózu a vyjeli jsme na veterinu. Tam mi moje domněnky veterinář potvrdil, v pondělí jsme objednáni na korekci zubů a případně krevní testy, pokud v tlamičce zánět nebude (teď bez narkózy do ní nebylo úplně dobře vidět ani kukátkem). Chudák Andy dostal pod kůži všechno možné, celkový objem byl hrozivých 30 ml, kdyby chtěl dát někdo tak velkou injekci mě, tak bych omdlela už při pohledu na ni... Andy to ale nesl statečně, není žádná hysterka. Nyní ho intenzivně dokrmuji, protože sám se nenají a doufám, že to do pondělka nějak překlepeme a že bude lépe. Je chudák strašně hubený (v minulých dnech si sice pro jídlo běžel, ale kvůli zubům ho nejspíš skoro nejedl a všechno sežrala morčecí spolubydlící Debrecínka). Jeho vyhublost bohužel není přes jeho krásnou srst vidět, takže jsem si teď během těch posledních třech dnů co jsem ho neměla v ruce dalších váhových úbytků nevšimla.... doufám, že není pozdě. Držte nám drápky.

28. 12. 2010- Byla jsem přes Vánoce potěšit (teda doufám, že potěšit:))) svou přítomností rodiče a sestru do daleké Příbrami a vrátila jsem se až včera. Nad morčákama a Čičmundou mezitím držela dozor sousedka. Aby neměla moc práce, tak jsem větší část krmení naházela morčákům do klecí a kotců ještě před odjezdem, takže měli chlupáči štědrý den se vším všudy- nezřízené obžerství....

A celkově se jim vedlo dobře, novinek je za těch pár dní víc než dost, a všechny radostné. Avizovaný baby boom je tu. Na Štědrý den vybouchla Cívka (vrh F4), má tři klučíky, dva jsou celý tatínek Gregor (červení s bílou lysinkou) a jeden je ukázkově červeno- bílý, nádherně rovnoměrně flekatý.

Cívku následovala Termoska, která porodila 26. 12. Břicho měla velké (ne tak velké jako posledně, když měla šesterčata, ale cca 4 mimina jsem čekala). Vrh G4 ovšem čítá pouhé dva kousky. Ale pořádně velké. A s obrovskýma nohama:))) takové tlapy u nás snad nikdy žádné miminko nemělo, kam mi paměť sahá, tak toto nepamatuji.. ,,mrňousci" mají přední packy velké skoro jak dospěláci a zadní jen o trochu menší:) no nářez. Miminka jsou po tátovi Ufonovi hladká, holčička je bílá- sable a kluk je bílý se stříbrnou aguti. Opravdu vydařené kousky.

No a pokračujeme v krasojízdě, v noci na dnešek (to jest 28.12.) porodila Beruška (pořád v kondici.. neuvěřitelné zvíře) 3 vírkaté caparty, dva kluky (oranž s bílou) a jednu holčičku (tu bych nazvala spíše červeno- bílou, pigmentu má více a i odstín srsti je znatelně tmavší). Porod vrhu H4 proběhl kupodivu v domečku, nikoliv venku na mrazu jako obvykle, z Berušky se věkem stává starostlivá máma:))

A dopoledne pak vybuchla ještě Kotletka, která má 4 holčičky rexičky, všechny červeno- bílé a výstavní, nádhera. Jedná se o vrh I4.

Všechny holky porodily perfektně, nikde žádné miminko udušené při porodu nebo slabý kousek, prostě úspěšnost porodů stoprocentní, maminky v pořádku a mimina všechna s pěknými porodními váhami a veskrze životaschopná, super.

Teď čekáme ještě na explozi Balary, která aktuální počet 15 čerstvých mimin myslím dotáhne na rovných 20, protože má břicho opravdu impozantních rozměrů. Ale dávám jí ještě tak týden, zatím skoro není otevřená, takže je ještě chvíli čas. A pak bude s miminama chvilinku klídek.

20. 12. 2010- doplnila jsem nějaké to povídání o mých nemorčecích čtyřnohých přátelích, najdete ho v podsekci "ostatní zvířata" (přístupná z úvodní stránky našeho webu), tak se stavte, až půjdete okolo.... :)

18. 12. 2010- Začíná nám vánoční baby boom.... bude rodit hodně holek (všechny, které rodily v červenci... měli jsme tehdy v nabídce přes dvacet mimin:).. takže bude z čeho vybírat:) první to vyklopila Zubejda. Má tři dětičky. Jedno miminko je hladká holčička s rexgenem bílé barvy (předpokládám, že to bude čoko himalaya, ale zatím to pochopitelně není poznat), potom máme klučíka rexíka v barvě aguti oranž a nakonec holčičku rexičku která je asi béžová. Nebo lila? nějak nemám s těmito barvami pořádnou zkušenost a Zubejda i táta vrhu Frolík mají rodokmeny tak divoké, že jsou nejspíš možné obě varianty. Ještě ji pořádně prozkoumám, případně se poradím s někým, kdo tyto barvy chová. Každopádně je krásná. A jinak všechna miminka jsou (pokud mne zrak neklame) saténi. Kluk se tak neleskne, takže u něj trochu váhám (ale i tak bych spíš řekla, že saténový je), holky jsou saténky na 100%. Celé rodince se daří dobře. Zubejda při porodu ztratila trošku víc krve než je standard, tak je taková unavenější, ale už se nacpává (dostala část ovsa, který pěstuju specielně pro její mámu Leticii, která je aktuálně náš největší chabrus). Do toho Zubejdě léčím oko, protože si do něj předevčírem vrazila seno a tak má na rohovce zákal a vůbec to nevypadá vábně, ale brzo bude fit.

Jinak hlaďanda Pepina už je v pořádku, ale zatím se o ní nikdo nepřihlásil.... spolu s Arankou čekají na nové majitele a prý by nejraději šly spolu:) Zbytek odstavených morčátek je zamluven, čtyřiadvacátého se pro ně zastaví ježíšek a roznese je pak různě po Brně:)))

6. 12. 2010- Bylo by to trochu na dlouhé povídání... ale zkrátím to- obloukem přes další chovatelku si ke mně našla cestu roční morčanda Pepina, která se po zrušení jedné CHS ocitla v nouzi. Má trochu kožní problémy a vyražené zuby (strouhám zeleninu), ale je to úžasné stvoření- milé, hodné, okaté.. morčat už mám ale celkem postačující množství, takže u nás Pepča pobude jen dobu nezbytně nutnou k rekonvalescenci a pak jí najdu nový domov. Je s PP, hladká bílá tmavooká, nádherná, po jednom vrhu. Na svůj věk ale skutečně maličká, takže by jí bylo nejlépe jako mazlíkovi. I povahu na to má:) mohla by jít do nového domova s naší Arankou, která je také malinká, také hladká a také vhodná hlavně jako mazel. Fotky Pepiny přidám při nejbližší příležitsti do prodeje, kdybyste o ni (nebo o obě holky) měl někdo zájem, tak se ozvěte.

Jinak všechno v pořádku, Zubejda (které tekla před dvěma dny krev z nosu) je v pohodě, byla to zřejmě jen prasklá cévka z chladného počasí. Takže se spokojeně nacpává (je to nadšený jedlík) a čeká na porod (za pár dní).

4. 12. 2010- Když jsem před třemi dny psala, že přituhlo, tak jsem ještě netušila, že to je teprve začátek.... Pořádné mrazy teprve přišly.. ještě včera bylo přívětivě okolo nuly, a dneska rovnou mínus dvanáct. Takže jsem hned ráno v půl šesté běhala kolem kotců a zjišťovala jestli je všechno v pořádku a jestli se někdo náhodou netváří kysele.... a žádný pokles nálady se nekonal, všichni kvičeli že něco chtějí a vypadali k světu. I déčková mimina, kterým je dneska přesně 14 dní, vypadají spokojeně. Oba klučíci už pokořili váhu 200 gramů. Domů jsem po zralé úvaze odnesla akorát Lesley, protože té se moc nechtělo z domečku ven. A kdo vesele neběhá po kotci i přes zimu a nejde mi naproti, ten má prostě nárok na teplo kuchyně. Lesley v kuchyni ještě nikdy nebydlela, je venku odjakživa, ale letos zkrátka nějak změnila názor, tak teď bydlí s Buvolem, kterýžto je starý a choulostivý, takže už je v kuchyni nastálo. Hned na úvod mu sežrala jeho kousek řepy a zalehla domek.

Během dopoledne byla domácí sestava rozšířena ještě o Zubejdu, které tekla krev z nosu. Nevím co si o tom myslet. Holka je v poměrně vysokém stupni březosti, tak o nějaké komplikace opravdu nestojím.... ale třeba se jen o něco píchla, nevím.. jinak vypadá normálně, je při chuti, veselá. A to byla i venku.

Máme i pár dalších drobných novinek- na krytí za krásným coronetem Fidem do CHS od Ječmínka (děkujeme) odjela naše Sušenka, spolu s ní odcestoval i její tříměsíční synátor Truhlík (ale s ním už se neuvidíme, jel za novými majiteli). A večer přijede morčecí návštěva prozměnu nám, a to trojbarevný rex Yaris, který jde požádat o ruku naši Trumpetu. Bude to krásný pár, moc se těším na mimina. 

A nejlepší novinka na závěr - nevím čím to, ale stav Leticie se výrazně zlepšil. Srst je tedy pryč pořád, lupy jsou taky pořád, ale na prasklinách se udělaly strupy a docela dobře se hojí. A hlavně Leticii se očividně zlepšila nálada. Co jí dodalo tolik energie netuším, ale hlavně, že to tak je.

1. 12. 2010- Tak nám nějak přituhlo, a to docela nárazově, z čehož nejsem dvakrát nadšená... a taky nám dneska úspěšně nasněžilo (resp. byl nafoukán nějaký ten sníh) do téměř nového senového šneka..... který se mé přízni netěšil ani předtím, protože se kvůli němu musím cpát lékama (nevím, jak se jmenuje ta tráva, ze kterét šnek je, ale je jisté, že to je přesně ten jeden jediný druh, ze kterého se vysloveně dusím)... no a teď do té třímetrákové kupy alergenů ještě nasněžilo, no paráda :-/

Venkovní morčoni naštěstí žádné starosti nemají a ani zima jim zjevně na náladě neubírá. V domečcích tráví víc času než dosud, ale jinak pohoda. Spokojeně si žijí. Ti domácí samozřejmě taky.

Jediný morčecí problém mám teď s naší Leticií. Už půl roku vypadá, že to do druhého dne zabalí.... silná artróza, ňoupe se v jídle, celé dny spí... ale na to už jsem si zvykla, že to je normální stav a že se nemám znepokojovat:) Na artrózu máme léky, ňoupání v jídle kompenzuji kaloričtější stravou... a co se týče spaní, tak ať si spí jak chce. V poslední době se ale přidaly dost otřesné kožní problémy. Ani jsem nějak necítila potřebu to sem v začátcích psát, myslela jsem, že je to svrab- tedy nic extra zajímavého k publikování. Ale ukázalo se, že se pletu. Holka byla léčena dvěma přípravky na svrab a dvěma na plíseň, a jaksi bez efektu. Po celém těle se příšerně loupe, velké šupiny kůže jdou dolu i se srstí, na lopatkách jí kůže ve dvou místech praskla, srsti jí zbyla tak třetina. Ale nějak nevím, jakou strategii mám vlastně volit. Trochu se bojím, že by jí moje případná snaha o "echt léčbu" mohla spíš ublížit, než prospět. Mám strach ji někam vozit, dát jí antibiotika... ani z koupání (v léčivých přípravcích.. jen tak z plezíru ji samozřejmě nekoupu) jsem neměla dobrý pocit, několikrát jsem měla dojem, že to s Leticií každou chvíli sekne. Tak jsem načerpala nějaké praktické rady od nejrůznějších morčecích známých, a zatím zkusíme léčit doma mastičkami a řepíkem.. když to bude alespoň o malinko lepší, nechám Leticii na pokoji a hezky doma, ale pokud by se to i nadále horšilo, veterina nás holt nemine. Co se týče názoru Leticie samotné, tak ta asi o doktora dvakrát nestojí. Kůže jí nesvědí, je v teple doma ve svém... v zásadě jí nic nechybí, krom toho hezkého saténového kožíšku, který dřív mívala.

26. 11. 2010- Jedna velevýznamná zpráva z kočičí sekce: Čičmunda dnes ulovil svoji první myš! Chodil s ní okolo baráku, vrčel a byl pyšný jako páv. Roste z něj správně kočkovitá kočka. Předpokládám, že časem prožene každou bílovickou kočičí sukni, že se bude domů vracet velice nepravidelně s natrženýma ušima od kocouřích bitek, případně se stále většími a četnějšími úlovky.

20. 11. 2010- Hurá hurá, konečně zase nějaké dobré zprávy:) Aylin porodila krásná silná dvojčátka- dva kluky rexíky. Jeden je červený s bílou (114 g) a druhý červeno- bílý (111 g). Tatínkem je Gregor. Máma Aylin při krmení vypadává z kotce (bez legrace... má ohromný apetit, a když vidí jídlo, ztrácí pud sebezáchovy, takže ji občas musím chytat) jako obvykle, což značí, že je po porodu naprosto v pořádku:) o miminka se vzorně stará. Se zahříváním v pošmourném počasí pomáhá teta Cumhilda.

V pořádku je po časnějším porodu a ztrátě mimin i Bubbelisious, jen jí opadal celý podvozek (hormony pracují).

14. 11. 2010- Tak tu máme nějaké špatné období.... oba včera narození kluci to bohužel vzdali:( Celou noc jsem k nim vstávala, zahřívala jsem je (v domečku měli pod sebou hřející sáček a vedle sebe lahev s horkou vodou zabalenu v utěrce), přesto měli stále nízkou tělesnou teplotu a menší klučík byl úplně modrý. Ve dvouhodinových intervalech jsem je dokrmovala, moc nespolupracovali, ale nějak to šlo, když se člověk obrnil trpělivostí. Bohužel ale byli opravdu hodně slabí, menší chlapeček to vzdal dnes ráno a větší odpoledne. Bubbelisious se o ně celou dobu normálně starala, ona naštěstí vypadá v pořádku. Chtěla jsem k ní dát Aranku (miminko od Fany, které poměrně výrazně zaostává v růstu za svými sourozenci) aby měla cecíky jen pro sebe, ale zjistila jsem, že Bubbelisious mléko prakticky nemá.. je to celé takové divné.... doufám, že bude holka v pohodě i nadále.

13. 11. 2010- Dneska porodila Bubbelisious... ale s nadšením jsem zatím opatrná. Miminka jsou totiž velice slabá. Jsou to dva klučíci (třetí porod nepřežil), jeden je rexík červený s bílou (58 g) a druhý červeno- bílý (52 g). Prďola, kterého jsem našla mrtvého, byl také červeno- bílý a vážil dokonce pouhých 42 g. Nízké porodní váhy jako takové by mne až tak neděsily, takových mimin už bylo... ale u kluků je na první pohled naprosto jasné, že nejsou prostě jen malí, ale že se narodili o něco dříve než se měli narodit. Mají kraťounkou srst, jsou opravdu úděsně hubení, celkově jaksi ,,nedodělaní" a vůbec nevypadají jako rexové.. kdybych nevěděla, že je tatínkem Gregor (což potvrzuje jeden z kluků, který je mu neuvěřitelně podobný ,,v obličeji":), a že se tedy nic jiného než rex narodit nemůže, tak bych prcky z fleku označila za hladká morčata. Tak mají tu srst špatnou. Rodinku jsem přesunula zvenku do kuchyně, aby byli všichni pod dohledem a aby bylo malým tepleji. Trošinku jsem je přikrmila, protože na pití od mamky jsou moc slabí, a teď uvidíme, jak se s tím životem poperou. Za celou chovatelskou kariéru jsem se s něčím takovým setkala jen jednou, a to v případě rexího jedináčka Nanuka, který se narodil někdy před čtyřmi lety. To byl úplně ten samý případ. Tehdy to oproti veškerým předpokladům dopadlo dobře, tak doufám, že budeme úspěšní i tentokrát. Máma Bubbelisious vypadá v pořádku, ale i ona bude pod velice bedlivým dohledem, protože její trochu předčasný porod nějaký důvod mít musel.

24. 10. 2010- Dnešní novinka je smutná. Ačkoliv se všechno několik dnů po operaci zdálo v naprostém pořádku, Pirátová svůj boj prohrála. Od středy (kdy jsem ji dostala domů) až do pátku baštila, pila, pošťuchovala svoji spolubydlící Leticii, nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco v nepořádku. Včera se ale něco zvrtlo, přestávala sama jíst. Krmila jsem ji tedy stříkačkou, jedla víceméně dobrovolně a měla dobré reakce, pořád to nevypadalo nijak zle. Dneska ráno už ale byla Pirátová špatná. Dostala pod kůži všechno možné, aby se tělíčko povzbudilo, cpala jsem do ní krmení stříkačkou, ale odpoledne už ho vůbec nechtěla polknout a bylo jasné, že to vzdala. Tak už jsem ji dále netrápila, dala jsem jí jen analgetika, aby jí nic nebolelo, a nechala jsem ji v klidu odejít. Leticie u ní seděla až do konce.

21. 10. 2010- A hned zčerstva další vrh... po Berušce a Ferdovi (to už tu dlouho nebylo...).. Beruška s věkem ubírá počet mimin ve vrhu, což je dobře, aspoň s nima nebude mít tolik práce. Tentokrát má dva vírkaté klučíky, oranž s bílou, oba jsou pořádní mackové. Beruška je samozřejmě porodila mimo domeček, jak má ve zvyku.. sice asi byla otrávená, že tentokrát bylo pět stupňů nad nulou a ne pod nulou (jak má nejraději), ale i tak budou kluci při její tvrdé výchově disponovat záviděníhodnou obranyschopností:)

20. 10. 2010- Pirátová už je doma, hurá hurá!!!! Ale jak to tedy celé bylo- předevčírem šla morčová ne rentgen. Zdálo se, že má velkou cystu na vaječníku a nějaké změny na děloze, byla doporučena operace, která proběhla včera. Při ní překvapený doktor zjistil, že to, co považoval za velikou cystu, je velice netypický nádor. A jako reakci na tento nádor měla Pirátová ještě celou břišní dutinu vyplněnou jakousi tekutinou. Takže se řezalo, odsávalo a šilo... a vše snad dobře dopadne. Pirátovou mi dneska ještě nechtěli dát domů, že prý nežere a všeobecně se tváří velmi ,,bolestínsky", tak že prý by si ji na klinice ještě raději nechali.. ale ukecala jsem to (doma je doma) a babiznu si odvezla.. doma jí její nechutenství přešlo, nacpala se trávou a paprikou, pak zabořila hlavu do misky se směskou, a když měla břicho plné, prohnala ještě po boxu svou spolubydlící Leticii, aby bylo jasné, že šéfová se vrátila:) občas je sice vidět, že rozpárané a znovu sešité břicho asi trochu bolí, ale tlumíme to léky.. na to, jak velký to byl zákrok (a ještě u tak starého zvířete- cca pět a půl roku), vypadá Pirátová skutečně znamenitě. Doufám, že se rychle zahojí.

19. 10. 2010- Úspěšně jsme uzavřeli třetí abecedu a načali čtvrtou... konec třetí abecedy patří pemiérovému vrhu naší rexičky Cívky. Tatínkem je Gregor. Miminko je jedno jediné, ale obrovské (140 g).. bude to chlapisko... rexík červený s bílou, s obrovskou hlavičkou... Cívka se musela u porodu takového valibuka pěkně nadřít.

A začátek další abecedy je dílem naší vrchní rypoňky Fany. Šťastným tatínkem je Frolík. Čekala jsem tak tři mimina, ale je jich pět:) všichni jsou drobínci malincí, ale čiperní a v pořádku. Máme dva klučíky zatím bílé s červenýma očima (předpokládám, že se brzy začnou barvit do himalájské kresby) a tři holčičky, každou jinou- zlatá aguti s červenou a bílou, tan béžová a čoko s oranž a bílou:) nádherně vybarvený vrh, tak to máme rádi:)

17. 10. 2010- Pirátová je na klinice na podpůrné léčbě a je stále při chuti a v kondici. Krvácení bohužel pokračuje, ale stav nebyl zhodnocen jako vysloveně akutní, takže byl rentgen odložen na zítřek, protože nedělní rentgeny jsou zatraceně drahé a paní doktorka ze mne nechce sedřít kůži, proti čemuž teda rozhodně nic nemám... i tak už ze mne za mou chovatelskou kariéru vyrazili na klinice tolik peněz, že bych tam měla mít někde na zdi přitlučenou zlatou desku s vyrytým jménem a poděkováním za sponzorství:) ale co by pro ty obludy člověk neudělal, že:) tak doufám, že zítřejší rentgen příčinu odhalí a že diagnóza bude nějaká z těch lepších variant, které jsou ve hře.

16. 10. 2010- Máme další nepříjemnost.... včera mě vyděsila naše Klárka alias Pirát, když na mne ,,vykoukla" (v uvozovkách, protože je slepá...) z boxu a měla čumák od krve. V první chvíli jsem si myslela, že se snad na stará kolena porafaly s Leticií, vzápětí jsem ale zjistila, že Pirátová bohužel krvácí ,,zespoda" a skutečně to není nějaký planý poplach (moč zbarvená od červené řepy a podobně), ale čistá krev (naštěstí ne nějaké velké množství). Čumák si ušpinila, když se čistila. Jinak ale byla veselá, jedla, žádné změny v chování. Po telefonické poradě s veterinářkou jsem Pirátové dala antibiotika, aby případně zabrzdila zánět (ať už by byl příčinou, či důsledkem krvácení) a dneska jsem morčovou odvezla na veterinu, aby byla vypátrána příčina. Dobrá nálada naši dámu neopustila ani přes noc, což je výborné. Tak jsem zvědavá, co z toho vyleze.

9. 10. 2010- Včera jsme málem přišli o Vaflíka (miminko po Amině a Dýdžejovi). Když jsem šla odpoledne krmit, ležel v příšerné pozici na zádech, v první chvíli jsem myslela, že je mrtvý. Po bližším ohledání bylo jasné, že je sice skoro na druhé straně, ale sem tam se ještě nadechl.. jinak ale hrůza, byl úplně studený a bezvládný. Ačkoliv jsem byla dost skeptik, rychle jsem udělala všechno co se udělat dalo- prcka jsem narvala glukózou, mluvila jsem mu nějakou dobu do duše a pak dala v přepravce k topení. Moc nadějně to zrovna nevypadalo. Ale kupodivu se asi po třičtvrtě hodině (kdy to několikrát vypadalo, že vydechne naposledy) začal stavět na nohy. Děsně se u toho klepal (nebylo to klepání jako když je zvířeti zima, ale nedokázal normálně ovládat svoje končetiny), ale přecejen to byl posun vpřed. Tak jsem do kluka ještě násilně vpravila vitamín B a naslazené kočičí mléko a nechala ho ještě hodinu tak něějak stabilizovat. Během této doby se dokonce snažil jíst trávu, kterou jsem mu dala, ale nešlo mu to, pořád se klepal a měl naprosto nekoordinované pohyby, vypadal hrozně, ale bojoval. Když jsem začala mít dojem, že prďola přežije cestu, tak jsem ho spolu s mámou, sourozenci a spolubydlící Termoskou naložila a vyjela na veterinu.. kde se ovšem nezjistilo vůbec nic. Bála jsem se hlavně poslechu plic, ale všechno bylo v naprostém pořádku.... doma jsem Vaflíka ještě párkrát přikrmila... a docela se zvetil. Tak snad bude v pořádku, dneska už vypadá skoro normálně.

5. 10. 2010- a další grázlovina, tentokrát není v hlavní roli Čičmunda, ale můj raťafák Olda s kamarádem Bímou (pes mých spolubydlících)... vyhlédli si jeden z pytlů s počůranou podestýlkou, který byl připraven k likvidaci (až bude auto opět pojízdné) a užili si s ním kopec srandy.... před domem nastláno jak v cirkuse:)

  

















2. 10. 2010- Tak si tak jedu autem narvaným špinavou podstýlkou (odvážím ji do ekodvora, který máme u nás ve vesnici)... a cestou mi upadl výfuk a v ekodvoře jsem ještě nacouvala do kontejneru.... autíčko má dneska špatný den a já s ním......

25. 9. 2010- no a ještě jedna zpráva z kočičí sekce (sešlo se mi pár dotazů jak se vede Čičmundovi:)).... takže: Čičmundovi se vede přímo skvěle! Dokonce se mu uzdravily zadní nohy (prostě byl jen vysílený a bez svalů...) a přestal u jídla skřípat zubama:) Roste před očima a všechno špatné nechal za sebou. Je z něj pěkný divočák a konečně má jasné, živé oči. Už chodí sám ven (doma ho držet nehodlám) a na těchto svých obchůzkách loví vše, co se jen trochu hýbe. V noci spí se mnou v posteli a než usne, tak alespoň čtvrt hodiny v kuse vroucně přede, otírá se mi čelem o krk a přehrabuje se mi packama ve vlasech. Mám trochu dojem, že si myslí, že je člověk:) Se zbylýma kočkama v baráku Ošem a Dudlou totiž Čičmunďák skoro nekámoší (a nekámošil ani s Dudly koťatama, když tu ještě prckové byli- teď už jsou v nových domovech), zato společnost lidská je mu vysloveně po chuti:)

Občas ale fešák udělá lotrovinu za kterou bych ho nejraději přizabila... například.... psací stůl mívám často pokrytý notama, jak se v nich hrabu když cvičím na trumpetu a pak je samozřejmě neuklidím... tlustá hromada papírů je asi velkým lákadlem, takže se mi milý kocour do této hromady opravdu poctivým způsobem vyčůral, čímž dal ostentativně najevo, co si myslí o mém snažení na poli hudby. Takových hříchů má Čičmunda více, ale tento je zrovna z takových, který mě mimořádně vytočil... smradlavá hromada not nyní čeká venku, až se dohrabu k tomu ji oskenovat a znovu vytisknout.

18. 9. 2010 - 19. 9. 2010- ....a do letošní výstavní třetice všeho dobrého a zlého.... udělali jsme si výlet do Chotěboře. Moje felda odpočívala, tentokrát jsem se vetřela do vozu k Sadeckým (CHS Pod Stránskou skálou). Tuto jejich laskavost (děkuji děkuji) jsem splatila hromadou jablek, hromadou bílovické trávy (kterážto je narozdíl od brněnské prostá olova i psích exkrementů) a miskou sušených hub.

Reprezentanty jsem měla opět jen v sekci mazlíků, protože za á mě čistokrevný chov už trochu nudí a mazlíci jsou u nás v přesile, a za bé i ta nepočetná hrstka vystavovatelných šlechticů je březí, kojící, nebo čerstvě zdevastovaná po odchovu mláďat. V mazlících za nás tedy soutěžila Termoska, a dále macek Syčák a jeho dokonalá kopie (akorát v menším provedení) Debrecínka. Opět jsem měla pocit že mám reprezentanty dokonale připravené a opět jsem se (alespoň první výstavní den) přesvědčila, že tomu až tak úplně není....

První den výstavy se nám zase podařilo ,,zabodovat" v oblasti, kde nikdo bodovat nechce, a to s hnidama v kožichu (na mou duši mrtvýma, protože všichni reprezentanti byli drhnuti v antiparazitárním šamponu a navrch ještě přestříkáni Arpalitem).... U Debrecínky prostě pár těch potvor zbylo. Všimla jsem si toho ve chvíli, když u holky ještě nevisel posuzovací lístek, takže jsem se rychle snažila to na poslední chvíli zachránit a drbala jsem a drbala (kartáčem zapůjčeným od kamarádky Ivy z CHS Margarita), až jsem i tu poslední chcíplou hnidu z kožichu vydrbala. S ulehčením jsem šla Debrecínku vrátit do klece, ale v tu chvíli už u ní visel posuzovací lístek s diskvalifikací.... zrada! V době mého snažení s kartáčem byli totiž mazlíci již dávno posouzeni, akorát nebyly rozvěšené lístky:) Ale Debrecínka tak byla alespoň skvěle nachystaná na další den. Zbylí dva závodníci si vedli dobře, Termoska byla v mazlících druhá a Syčák třetí.

Druhý den výstavy se nám dařilo ještě lépe, tentokrát jsme byli ušetřeni studu za hnidovou diskvalifikaci. A Termoska byla v mazlících první, a vydrbaná Debrecínka druhá! Super. Syčák se druhý den neumístil, ale to ničemu nevadí:)

Morčecí známé z CHS Pod Stránskou skálou a Margarita tradičně podrtily konkurenci, takže dosáhly na ceny nejvyšší. Jednou z cen, které obě vyhrály, byl Arpalit. Obě pohlásily, že používají na všenky jiné přípravky a že tedy Arpalit nevyužijí, a že mi ho rády dají. Iva mi věnovala i kartáč ketrým jsem drhla hnidy z Debrecínky. Prý ho na rexe využiju lépe než ona na hladké. No.......... za štědrost děkuji.......... i za ta milosrdná odůvodnění takových darů:))))))

18. 9. 2010- Další mimčááá!!! Dneska porodila Waltruda, tatínkem je Gregor. Máme tři kluky (dva jsou červení s bílou, třetí je červeno- bílý a typově nádherný) a jednu holčičku (červená s bílou). Vrh je velikostně vyrovnaný a spokojený, máma je též v pohodě:)) S kojením malých pomáhá Trumpeta, která má jen jedno mimčo, takže nemá problém vypomoci.

16. 9. 2010- dnešní novinka je bohužel smutná... malinkou holčičku, která se před pěti dny narodila Aylin, jsem dokrmovala, protože byla velmi slabá a vedle větších sourozenců se absolutně nedokázala prosadit (a když už to říkám já, tak to tak bylo na 200%... jsem totiž drsňák a obvykle nechávám i úplně malá slabá mláďata ať si poradí- samozřejmě pod dohledem... většinou to totiž je v jejich silách.. a výsledek je pak rozhodně lepší, než kdybych je od začátku navykla na umělou výživu.... ale v některých případech je dokrmování bezpodmínečně nutné, a Aylinina holčička byla zrovna jeden z nich). Na umělé výživě neprospívala prťavka bůhvíjak hvězdně, ale držela se statečně. Dneska jsem ji ale bohužel našla mrtvou- s prokousnutým krkem. Možná se stalo, že když Aylin malou čistila od zbytků dokrmovací kašičky, od které byla permanentně upatlaná, tak prostě v nějakém místě se slepenými chlupy zabrala moc... nebo malá umřela, a ránu na krku jí způsobila matka z nějakých neznámých pohnutek až poté.. skutečně nevím. Ať tak či tak, prťavce to život nevrátí. Je jí škoda, moc nechybělo, a mohla tu být s námi. 

12. 9. 2010- Máme další mimča:) maminkou je Cumhilda (jedná se o její premiérový vrh) a tatínkem Gregor. Ve vrhu jsou tři klučíci rexíci, všichni celý tatínek (červení s bílou lysinkou). Jsou krásně tmaví. Rodince se vede skvěle.

11. 9. 2010- Dnešek je na novinky bohatý...  nechala jsem se zlákat na výstavu (letos jsem byla zatím jen na jedné) do do Hradce Králové, protože byla zajímavě pojatá a já jsem byla zvědavá:) Díky účasti na výstavě mi den začal brzy (Hradec není zrovna za rohem). Když jsem se ve čtyři ráno potácela rozespalá kolem kotců, vytahovala z nich závodníky a krmila zbytek, objevila jsem mimina po Aylin a Gregorkovi:) vzhledem k tomu, jak světácky na mě prckové civěli a jak zkušeně pobíhali po kotci, si myslím, že datum narození bude včerejší. Jsou to všechno rexíčata, kluk a dvě holky, všichni červení s bílou. Jedna z holčiček je strašně malinká, váží pouhých 40 g. Její sourozenci jsou skoro třikrát tak těžší. Uvidíme, jak si poradí, snad bude v pořádku.

Po zběžném ohledání nových přírůstků jsem sbalila co bylo potřeba a poněkud se zpožděním (protože potřeba toho bylo nějak moc a nanosit to všechno do auta zabralo dost času.. a ještě nová miminka do toho) jsem za vydatného řevu skvělého dixielandu (na českém rozhlase byl zrovna výborný program) vyrazila směrem k Tišnovu, kde jsem do uřícené škytavé feldy přibrala ještě reprezentace CHS Margarita a CHS Juráš.. do autíčka se to všechno vlezlo docela dobře a transport zpět měl být ještě pohodovější (neb v Hradci jsem ,,vysazovala" dva obří pytle Delikanu a nějaké sponzorské dárečky)... nakonec to tak nebylo, auto bylo při cestě zpět ještě natřískanější než při cestě tam, ale o tom až dále...

Cesta se obešla bez ztrát na životech i bez ztrát kamarádství, Ivě i Jirkovi tímto děkuji za velkorysost v hodnocení mých řidičských schopností.

Mno, a jaké to tedy bylo na výstavě- tak předně nutno podotknout, že na tuhle výstavu jsem jela s ještě menšími ambicemi než obvykle... hlavně z čiré zvědavosti, a taky popovídat si se známými, které jsem dlouho neviděla. Co se týče našich závodníků, tak do "áček" jsem vzala Hrušku Dýdžeje (ať se lidi můžou mrknout, jak vypadá šafrán) a do mazlíků Temosku s Debrecínkou. Den před výstavou jsem (žel při umělém osvětlení) kontrolovala, zda všem po ošetření úspěšeně opadaly z chlupů hnidy a spát jsem šla s klidným svědomím, na parkovišti v Hradci na denním světle jsem ale zjistila, že pár chcíplých hnid ještě v kožichu máme... tak jsem drbala a drbala hřebenem, až jsem je vyydrbala, bohužel u Debrecínky jsem nedrbala dost, takže byla diskvalifikována. Dýdžej byl diskvalifikován také, ale nulu měl v kolonce "typ a stavba". což jsem viděla snad poprvé v životě, že by morče vyletělo na tomto:))) no to je mi teda zase prvenství:)) Holt přezdívku "Hruška" nemá náš hošánek jen tak. Naši reprezentaci zachránila až Termoska, která se stala nejlepším neušlechtilým mazlíkem výstavy. Což je meta, o které každý chovatel ušlechtilých morčat jistě tajně sní:)))))))

Moji spolucestující si také odnesli ocenění (ale nikoliv v kategorii mazlíků, ale v kategorii těch, co to myslí vážně). Hlavně Iva tradičně nenasytně hamounila ceny ,,co to dalo":))

Z výstavy a její organizace jsem vysloveně nadšená, neobvyklé roztřídění morčat nikoliv podle plemen, ale podle barev, bylo mezi výstavami, které jsou všechny na jedno kopyto, velice příjemným zpestřením. A také skvělou možností pro chovatele ,,složitých" barev (brindle, aguti...), které díky tomuto systému konečně taky někdo pořádně ocenil. Super. Za dobrý nápad považuji i oslovení jednotlivých chovatelů coby drobných sponzorů, i tento šikovný tah nejspíš umožnil organizátorům ,,být v plusu"- a tento výtěžek z výstavy bude věnován na nákup školních potřeb pro děti v jednom mozambickém městečku, což je jistě chvályhodné... o Mozambiku byla na výstavě přednáška, kterou jsem si šla se zájmem poslechnout.. pán, který přednášel, mluvil o tamnějších obyvatelích moc hezky.. neb měl nějaké podivuhodné štěstí a při návštěvě této země se mu nestalo, že by ho hned na hranicích někdo obral, že by mu chvílemi dost nesnesitelné děti vřískající naučené "sweet, sweet" strkaly nenechavé ruce do auta kdykoliv by se odvážil otevřít při pomalé jízdě pískem okýnko, že by ho zastavil mozambický policista a vyžadoval pokutu za rychlou jízdu na jediné asfaltce v zemi, která je tak děravá, že by se na ní nedalo jet rychle ani na kole, či že by mu nějaký dobrák černoušek odřízl baterii z lodi..(což jsou všechno moje osobní zážitky ze země, ve které jsem před časem strávila měsíc.. a odjížděla jsem odtamtud jako poloviční rasista:))) ale pastelky dětem přeju, to zas ne že ne). 

8. 9. 2010-  Máme další mimča- po tricolor pětivírkaté skororozetce Amině a šafránovém rexovi Dýdžejovi (což je naprosto exkluzivní páreček:)))) Byl to trochu adrenalin... byla jsem zrovna na odchodu do města, když jsem si řekla, že se ještě skočím podívat pod terasu za morčákama, jestli už Amina neporodila. Zastihla jsem ji po porodu, jedno mládě Amina dočišťovala, další dvě mimina seděla v domečku už očištěná a další dvě bohužel ležela nerozbalená stranou. Strašně mě zamrzelo, že jsem nepřišla o deset minut dřív a nezastihla Aminu přímo při porodu. Přestože jsem byla přesvědčená, že takto pozdě už s nerozbalenými mláďaty nic nezmůžu, rozbalila jsem je a pokusila jsem se je oživit. Ani jeden prcek nejevil známky života, miminka byla studená, nedýchala, netlouklo jim srdíčko. Masírovala jsem hrudníčky, třepala jsem prckama hlavou dolu, zkoušela jsem umělé dýchání.... a světe div se, ozvalo se zakuckání! nemohla jsem tomu uvěřit. Jedno z miminek -klučík- se chytlo!! Jeho sestřička bohužel to štěstí neměla. Chlapeček se ale úspěšně nadechl a srdíčko začalo bušit. I tak jsem ale měla ještě co dělat, protože klučík odkvétal a znovu vstával z mrtvých ještě dvě hodiny... do života jsem ho vracela naněkolikrát. Po těch dvou hodinách se konečně jakž takž přestal dusit.. ale jinak nevypadal vůbec dobře, ležel na boku, klepal se a jen občas zahrabal nožičkama...  ale už to bylo jen na něm a na jeho mámě, v tuto chvíli už bych mu víc pomoci nedokázala... s dvouhodinovým skluzem jsem odjela tam kam jsem měla původně namířeno a při návratu jsem trnula, jak to dopadlo... .....a....? kluka jsem našla v chumlu svých sourozenců, přicucnutého k mámině cecíku. Krásně se srovnal a už je naprosto v pořádku:) Mám z něj obrovskou radost. No a nakonec- jak teda vlastně ta mimča vypadají: máme dva kluky a dvě holky, všechno nestandardní rozetky. Zachráněný klučík je kuní s krémem (porodní váha 73 g), druhý klučík je krémový (53 g) a holky jsou v barvách kuní s krémem (78 g) a červené (77 g). Nerozbalená holčička, kterou se mi nepodařilo zachránit, byla hladká kuní s krémem. všem čtyřem sourozencům, kteří měli víc štěstí než ona, se vede dobře, a stejně tak i mámě Amině, která se vzorně stará.

7. 9. 2010- Tak konečně pořádná morčecí novinka.. radostná jen napůl.. dneska porodila Trumpeta. Miminka byla dvě, ale s jedním se něco muselo stát už během březosti, bylo nedovyvinuté (víceméně neosrstěné), vypadalo, jako kdyby v břiše mělo být ještě tak 14 dnů. Situace, že by byla samice nakryta dvakrát (jednou, a pak znovu za dva týdny při další říji.. stát se to ve výjimečných případech může) je ovšem zcela vyloučená, protože krytí Trumpety byla jedna velká Syčákova lotrovina a záhy poté, co se mu to povedlo, byl nemilosrdně zavřen do jiného kotce a s jiným samečkem Trumpeta do kontaktu nepřišla. Takže čert ví, co se stalo. Toto mládě jsem pochopitelně našla po porodu mrtvé. Druhé miminko je v pořádku, váží 70 g, je to klučík rexík v barvě černo- bílá s červenou, moc hezký! Dostal jméno Ubrousek. Mamce Trumpetě se vede dobře.

A když už píšu, tak jen v krátkosti o vývoji stavu našeho kočičáka- už si začal i hrát:) a příšerně se nacpává a vůbec není vybíravý, když zblajzne maso, zlikviduje ještě kočičí kapsičku a navrch nepohrdne granulemi, vděčný strávník. Vypadá, jako kdyby spolknul tenisák:) prostě kostlivec s obrovským břichem. Už aby se mu ta hmota začala rozlévat i mimo žaludek, potřebuje to jako sůl, nemá vůbec žádné svaly.

5. 9. 2010- Třikrát sláva, Čičmunda začal jíst! V pátek už byl v opravdu katastrofálním stavu, ale přes kapačku kocour zjevně dostal ,,novou krev do žil", takže včera už to bylo trochu lepší:) a dneska po probuzení vymetl misku a hlasitě se dožadoval přídavku. Od té doby nadšeně drtí vše co dostane, maso vede, od konzervy je olepený dokonce až na čele a granule jsou nakonec také vyluxované. Kanylu jsem mu tedy vytáhla, už nebude potřeba. Ohavný červový průjem už není, blechy z kožichu jsou pryč a ušní svrab je též na ústupu, paráda. Hrát si ještě nezačal, energie zatím není nazbyt, ale už si aspoň znovu čistí srst, chodí se mazlit a pořád si pro sebe přede nebo pomňoukává. Chce to ještě pořádnou rekonvalescenci, kočičák váží hrozivých 440 g (na to jak je velký by ale měl mít cca třičtvrtě kila a na to jak je starý nejspíš ještě víc... ale jak je přesně starý nikdo neví.. každopádně vysloveně malé kotě to není, protože oči má už klasicky dospělácky žlutozelené, nikoliv koťátkovsky modré.. takže těch 440 g je docela síla) a má hnusnou srst. A jsou i další věci, které se mi moc nezdají- první položkou jsou zadní nohy, jedné nožce Čičmunda občas trochu ulevuje a na kočku má velice mizerný odraz a dost tvrdý dopad. Ale třeba je to jen celkovým vysílením. A druhou věcí je příšerné skřípání zubama při jídle, o kterém jsem se z několika celkem důvěryhodných pramenů (především poznatky z praxe) překvapivě dozvěděla, že obvykle značí nějaký celkový zdravotní problém, včetně těch skutečně průšvihových. Ale i to by šlo zatím přičíst Čičmundově celkově špatné kondici.. uvidíme jak nabere sílu ve dnech následujících:) třeba skřípat přestane:)

V sekci morčecí i psí vládne klid a mír.  

3. 9. 2010- Čičmunda to přes noc málem zabalil, takže dnešek proležel na kapačce. Byl i na rentgenu, jestli nemá v břiše krom té hromady rozpadlých červů ještě něco jiného co tam nemá být, ale nic nalezeno nebylo. Kapačka klukovi prospěla, je zavodněn a vyživen, vypadá lépe. Aktuálně mi sedí na klíně a pospává, občas mi zírá do očí a mňouká:) Kočičí řeči moc nerozumím, ale snad se mnou bude mít trpělivost, jednou jistě pochopím, co tím myslí:) Kanylu jsme mu nechali, zítra nejspíš dostane ještě jednu kapačkovou dávku, neb k jídlu se stále nemá, ačkoliv má k dispozici všechno možné od mléka pro koťata přes maso, psí a kočičí konzervu, rybu, sýr, paštiku, rohlík až po granule. Pořád doufám, že ho něco z toho osloví, ale kdepak, chodí se akorát napít  (a to ještě málo) a čas od času si lízne mléka. Jen bezprostředně po odpojení z kapačky snědl asi tři kostičky z "kočičí kapsičky", což je tedy žalostně málo, ale aspoň že ho to po tak dlouhém půstu napadlo. 

A jinak.. mám již výsledek pitvy druhého hornbachového morčecího kluka. V jeho případě se o infekci na plicích nejednalo (překvápko.. myslela jsem si, že měli kluci oba to samé). Měl prý v dezolátním stavu víceméně všechny orgány (dle slov doktora měly "drobivou strukturu", některé byly malé). Vše důsledek naprosto nevyhovující péče, o žádnou nemoc se nejednalo. Hnus. 

2. 9. 2010- s Čičmundou to jde od desíti k pěti a krom toho že už třetí den nežere, si i přestal hrát, průzkumničit a čistit si srst, což je u kočky známka slušného maléru. Když se do něj snažím dostat nějakou výživu stříkačkou, tak ovšem zmobilizuje všechny síly a střídavě je vynakládá k zatínání zubů a k prskání kašičky okolo. Výživu tedy dostal injekčně pod kůži, což ho trochu nakoplo a budeme doufat v obrat k lepšímu... když se do zítřka takový obrat nedostaví, bude muset být kocour napíchnut na infuzi.. a to si u takového kostlivce velkého jak půlka morčete skoro ani neumím představit, takže držte všechny palce a drápky, ať to není potřeba.

No a konečně trochu pozitivně: z CHS Žižkova studánka, kde máme už sakradlouho na krytí naši Sušenku (nějak se pořád nedařilo) mi dorazila zpráva, že nejen že se krytí konečně povedlo, ale dnešním dnem je Sůša matkou:)) má prý tři šeltičky. Převoz maminy k nám je již dohodnut, takže se ne celou rodinku moc  moc těším.

1. 9. 2010- Dneska jsem se vydala koupit nalezenému kocourovi (kromě ,,kolovrátku" ho oslovuji i ,,Čičmundo", a to jméno mu asi zůstane) záchůdek (doteď měl jen provizorní z krabice), a to do Hornbachu, kde mají v chovatelských potřebách velký výběr a celkem rozumné ceny. Sekci živých zvířat jsem nejprve obešla obloukem, ale pak mi to nějak nedalo, vrátila jsem se, a ve dvou terárkách objevila po jednom morčeti.. která teda nevypadala vůbec zdravě (to v Hornbachu nikdy, ale tentokrát to bylo ještě o chlup horší). Jedno bylo vyřízené tak nějak komplexně, sedělo a nereagovalo vůbec na nic ani otočením hlavy, druhé za sebou ,,jen" tahalo zadní nohy (klasický projev avitaminózy).. tak jsem k tomu personálu řekla svoje a nechala jsem si je zabalit. Jít koupit záchůdek polomrtvé nalezené kočce a odejít ještě se dvěma dalšími polomrtvými přírůstky, to už je docela síla, ale nemohla jsem si pomoct, já to zvířecí utrpení prostě nemůžu vystát. S krabicí s morčákama a novým záchůdkem pro Čičmundu jsem jela rovnou na veterinu. Během cca dvaceti minut které mi cesta zabrala jedno (to horší) z morčátek padlo na bok a hrabalo nohama a v ordinaci chvíli nebylo jasné jestli ještě žije, ale přes to přes všechno se doktor rozhodl to s ním ještě zkusit, napíchal mu kde co a dal ho na kyslík. U druhého nic kromě avitaminózy neshledal, tak mi ho dal aniž by mu něco předepsal domů ,,na vypiplání", takových případů už jsem měla mraky. Zvíře skutečně nevypadalo, že by to chtělo ,,zabalit", jedlo trávu a mělo celkem jiskru v oku. Doma klučík přes krabici slyšel moje morčata a hlasitě se s nima vítal, po ubytování v karanténním plastboxu začal trochu jíst, prostě nic nenasvědčovalo tomu, co se stalo o pouhé tři hodiny později, když jsem ho našla v posledním tažení. Naložila jsem ho a jela k doktorovi na uspání, protože tady už nemělo smysl cokoliv zkoušet. Chudáka morčáka jsme po poslední injekci rovnou otevřeli. Dlouho nebylo k nalezení nic podezřelého, nakonec byl ale objeven řádný krvavý výpotek na plicích. S nejvyšší pravděpodobností tedy šlo o nějakou mimořádně agresivní infekci. Tak agresivní, že čtyři hodiny předtím na specializované klinice (na eutanazii už jsme jeli jinam- tam, kde to bylo blíž) nikdo nic nepoznal, ačkoliv bylo morče pečlivě prohlédnuto. Druhý z kluků to také nepřežil, ale výsledek pitvy ještě nemám. Je známé, že u morčat jde všechno rychle, ale s něčím takovým jsem se opravdu ještě nesetkala a jsem moc ráda, že jsem to nebožátko držela od svých morčat preventivně v uctivé vzdálenosti. Takže další úžasná vizitka pro Hornbach, sprostý komentář nechť si každý vymyslí sám.

Aby toho nebylo málo, tak Čičmunda taky pěkně stávkuje. Předevčíem byl -jak jsem psala- odčerven, takže jsem si v záchůdku mohla prohlédnout nádhernou tasemnici i jiné skvosty a celou noc nám kocour vesele prozvracel. Ačkoliv byl zvolen nejšetrnější možný typ odčervovacího přípravku (u kterého by parazité měli alespoň  z větší části hynout teprve poté, co se dostanou z kočky ven, a silně začervenému kotěti tak nezpůsobit otravu), Čičmundovi jaksi nesedl a krom neusálého zvracení přestal žrát, takže už ani chudák nemá co zvracet.

30. 8. 2010- Máme nového kamaráda:)

Včera jsem byla s jedním ze svých četných spolubydlících na výletě na hradě Buchlov. Kde jsme shédli mimo jiné kostru nenarozeného dítěte, v lihu ponořené prasátko s jednou hlavou, dvěma tělíčky a osmi nožičkama a nakonec pravou egyptskou mumii i se sarkofágem, kterážto byla svatebním darem pro posledního hradního pána... čili spousta zajímavostí, které by člověk na prohlídce hradu snad ani nečekal:) Dojmy z výletu jsme pak probírali na parkovišti pod hradem, kde jsme měli auto, a kde se nacházel i stánek s občerstvením. Kolem stánku se motalo umolousané hladové kotě. Většina lidí se pouze rozplývala jak je roztomilé, akorát jedna osvícená paní mu hodila kus párku, jinak si ho nikdo nevšímal. Od neméně lhostejného personálu stánku jsme se dozvěděli, že ho tam prostě někdo vyhodil a nechal osudu. Když kotě usínalo skrčené do klubíčka na betoně pod cedulí s denní nabídkou, málem mi ten pohled utrhl srdce... no, takže jak to asi mohlo dopadnout.. kocourka jsme naložili a odjel s námi do Bílovic, kde byl řádně nakrmen a pomazlen a nakonec šťastně usnul na koši s prádlem, vesele kolem sebe trousíc blechy a zákožky svrabové.

Dám ho dohromady, a pak se uvidí, co s ním. Je to totiž trochu nošení dříví do lesa, protože v domě s námi bydlí už kocour Oš a kóča Dudla (kterážto má teď koťátka.. viz fotka níže.. naštěstí všechna zadaná:))), ale prcek si trochu té péče a lásky prostě zaslouží. Ještě dneska ráno by se na něm dalo dělat poučné parazitologické praktikum, ale pracujeme na nápravě. Prďola byl odčerven (odčervovací pastu prskal v okruhu dvou metrů, ale pevně doufám, že nějakou jsme do něj s veterinářem dostali) a následně jsem ho vykoupala a napudrovala antibreberkovým pudrem. Od té doby se z kocourka sype neskutečné množství mrtvých blech.  Nikdy by mě nenapadlo, že jich tak malé koťátko může mít na sobě tolik. Léčíme též pokročilý ušní svrab, z uší mrňousovi tahám neuvěřitelné věci.

Jinak se drobkovi vede dobře. Nepřestává mě dojímat. Když ho nechám v pokoji samotného a vrátím se, tak mi vyšplhá po kalhotách až na hrudník a nechává se hladit, s naprostou důvěrou mi lehává na klíně.... a když sedím u počítače, vyleze mi alespoň na rameno, kde se nějakým záhadným způsobem uvelebí, a spí. V učení na provizorní kočičí záchůdek jsme též velice úspěšní:) No prostě zlatíčko. Jméno zatím nemá, říkám mu různě, nejčastěji kolovrátek, protože pořád přede, ale to je trochu dlouhé jméno, takže ještě něco vymyslím:)

3. 8. 2010- Novinek je celá řada a jsou to novinky s velkým N, tj. totální zemětřesení skoro ve všech oblastech mého konání a existence (mezilidské vztahy, práce, škola... bydlení tomu uniklo jentaktak). Tentokrát je klídek jen u těch morčat, Bejbyna je naprdnutá jako vždycky, Kotleta vříská jako vždycky, Lesley je nenažraná jako vždycky... a nic proti tomu. Svět se mění, ale morčata zírají pořád stejně hloupě :)

Pár drobností z morčecího světa by se ale našlo. Kupříkladu Cumhilda si někde úspěšně vytrhla drápek. Zjistila jsem to dneska, když jsem šla morčákům dělat pedikůru a na jednom Cumhildině prstíku jaksi nebylo co stříhat. Žádná infekce ale zjevně neprobíhá, bolístka se zdárně hojí a Cumhilda nekulhá, takže to veterinární zásah nevyžaduje. Uvidíme, zda drápek někdy doroste, nebo ne. Dále tu máme nějaké personální změny. Včera jsme měli na návštěvě delegaci z CHS Galaxie morčat, která přivezla Gregorovi nevěstu z CHS Z Bílé Hory (Gregor má teď pět ženských). Na výměnný pobyt odjel do zmíněné CHS náš Syčák, ať Gregorovi nemusí závidět. Měl se nám z Prahy vrátit Krtek, ale nějak to neklaplo, tak si na něj budeme muset ještě počkat. Fany, ke které se měl Krtek po návratu nastěhovat, nám velice zdárně roste, asi budu muset dát k jinému samečkovi.. už by bylo vhodné, aby zabřezla.

Nevěstu má teď u sebe i náš nejstarší sameček Buvol, dostal na krytí hladkou holčinu jedněch našich ,,příbuzných přes morčata", tak pyšně bublá a je spokojen.    

27. 7. 2010- Naše nezdolná supermatka Beruška dnes porodila svůj sedmý vrh u nás (a bůhvíkolikátý v kariéře). Miminka jsou tentokrát tři, dva kluci a jedna holčička. Všechna jsou vírkatá (cca 4 vírky), kluci jsou oba světle červení s bílou (váhy 77 a 90 g, Snoopy a Scooby), holčička je tricolor (83 g, Speedy). Už se rozkoukávají a rozhýbávají nožičky, aby mohli začít řádit:) Máma Beruška je v naprostém pořádku, zkušeně obstarává děťátka a ještě u toho stíhá odbíhat a žebrat dobroty (když otevřu dvířka kotce, div nevypadne zvědavostí ven), tatínek Ferda je tradičně trochu zdrženlivější (s lidmi moc nekámoší), ale s výsledkem svého snažení je jistě také velice spokojen:) všechna miminka budou na prodej.. oba kluci jsou předběžně rezervováni, holčina je zatím zcela volná:)

 21. 7. 2010 - a jedna novinka nemorčecí (ale jinak v podobném duchu jako několik novinek předchozích).... dneska jsem v žoku na seno objevila překvápko:) 



19. 7. 2010 večer- Tak už vybuchla i Kotletka... má trojčátka (tatínkem je Syčák). Jsou to dva kluci rexíci červeno- bílí Roger(102 g) a Rocky (96 g) a holčička rexička taktéž v červeno- bílém provedení Róza (95 g). Všechna miminka jsou nádherná v typu a mají naprosto špičkové rozložení a poměr barev.. pokud pěkně zježatí, budou to výstavní kousci.

19. 7. 2010- ...exploze samic pokračují.... máme miminka i po Zubejdě, tatínkem je Frolík. Jenom trojčata:) A to holčička rexička oranžová Qeuelly (100 g), holčička rexička bílá č.o. Quickie (92 g) a okatý klučík hladký RG bílý č.o. Quick (84 g). Z těch bílých by se mohla vyklubat čoko himalaya, uvidíme. Žádný satének se tentokrát nevyvedl, ale všichni mají po mamce SG. Miminka jsou krásně kulaťoučká a tlusťoučká.. A neustále jsou napojena ,,ke zdroji", takže budou ještě kulatější. Celé rodince se daří dobře.

Nyní netrpělivě čekáme už jen na explozi Kotletky a pak bude s miminkama chvíli klídek:)

18. 7. 2010- ....a další.... a ještě víííc... Dneska před půlnocí explodovala s velkou parádou Termoska. Vykutálelo se z ní hned šest povedených kousků:) navzdory počtu všichni s docela obstojnou hmotností a hlavně s obrovskou energií.. jindy bych u šesterčat asi měla trochu strach, aby některé nebylo odstrkováno, ale u této bandy mě podobné myšlenky opravdu nepřepadají, protože zde jsou síly naprosto vyrovnané a mimina nesmírně čilá a životaschopná, no prostě RADOST! Šťastným otcem je Ufon. No, a teď k tomu, co že se nám to vlastně narodilo: kluk hladký bílý s červenou a aguti zlatou Pickwick (77 g), kluk hladký bílý-aguti stříbrný Pepe (69 g), kluk vírkatý bílo- kuní Patrik (83 g), další kluk vírkatý bílo- kuní Paddington (84 g)... no a pak dvě holky. Které mají zbarvení, jaké jsem v životě neviděla a ani o něm neslyšela. Jde o kombinaci tmavé kuní+ světlé kuní (vzhledově lila) a bílé. A aby toho nebylo málo, tak na té tmavé kuní je zřetelný ticking ve světle kávové barvě (s aguti šedou nebo stříbrnou to vážně nemá vůbec nic společného). No je to vážně moc hezké:) jedna z holčiček je vírkatá a má kromě této ,,divné kuní aguti+světlejší kuní k tomu" více bílé a jmenuje se Peťula (váha 67 g), druhá holčička je také vírkatá, ta má bílé málo a říkáme jí Pišťula (63 g). Máma je v pořádku.  

17. 7. 2010- ....zase je nás víc... dneska porodila Balara. A to hned pět rexíčat- dvě červeno- bílé holky Ofélii a Olinku (88 a 59 g), dva červeno- bílé kluky Olivera a Otíka (82 a 60 g) a jednoho kluka bílého s červenou Oskara (74 g). Máma je v tom vedru po porodu tolika mimin vyčerpaná, ale jinak v pořádku..baští a nabírá síly.. a mimina taktéž. Nejmenší klučík Otík je sice takový ,,klepací drobínek", ale myslím si, že se chytí.. takových už tu bylo.. a teď jsou z nich kusanci morčouni:)  všechna miminka budou na prodej- tímto prosím rezervující, aby se kdyžtak preventivně ozvali.. sice si myslím, že mám v hlavě všechny potencionální zájemce a hodlám se ozvat mailem.. ale sichr je sichr.. Balara dlouho nezabřezávala, takže některé rezervace jsou poměrně staré.. tak se trochu bojím, abych na někoho nezapomněla.

4. 7. 2010- Máme další mimča- po Trumpetce a Syčákovi. Čekala jsem je trochu později, takže to bylo překvapení jak se patří... když jsem šla dopoledne krmit ,,březí" Trumpetu, ťapali už prckové po kotci:) Porod musel být rychlý a profesionální, nikde nebyla ani kapka krve, Trumpeta UMÍ! Miminka jsou dvě, kluk Napoleon (červeno- bílý, 95 g) a holka Nina (červeno- bílá s černou, 105 g). Napoleon je zatím takový pomuchlaný, má hlavičku na stranu a chodí mírně ,,šejdrem", ale předpokládám, že si během dne až dvou srovná všechny části těla tak, jak mají být:) Obě mimča budou na prodej (mám nějaké předběžné rezervace, uvidíme, jak se potencionální zájemci vyjádří nebo nevyjádří..), vypadají pěkně, ušiska i očiska pěkná a srst se snad taky povede, do chovu budou oba, Napoleon by mohl být vhodný i na výstavy.

 26. 6. 2010- dneska oslavila Leticie svoje šesté narozeniny... a její spolubydlící Pirát má někdy teď v létě páté, takže oslava byla dvojitá..... obě dámy se rozjely a narozeninový pugét sežraly dřív, než jsme jim stihli popřát:) takže narozeninová oslava přesně podle morčecího gusta.

 

 

 

 

 

 

 

21. 6. 2010- Po dlouhé pauze máme další miminka- vrh M3. Maminkou je Bubbelisious, tatínkem Gregor. Prckové jsou dva, holka Malina (93 g) a kluk Melounek (97 g). Oba jsou po taťkovi- rexíci červení s bílou:) Měla jsem to štěstí opět pozorovat celý porod a utvrdit se v tom, že je Bublina prostě frajerka. Všechno bylo hotové raz dva, celá rodinka je v pořádku.

3. 6. 2010- Ufon byl dneska u doktora. Nějak mi připadal, že není ve stoprocentní kondici, a hlavně mě zajímalo, co se dá nebo nedá dělat s dírou, kterou má na zádech po tukové bulce. Ta mu praskla už koncem února, takže jsem ji tehdy řádně vyčistila a odstranila všechen tuk. Zavřít se to odmítlo, ale jinak to paseku nedělá, jen čas od času se vytvoří další troška tuku, takže čas od času čistím. Doktor naznal, že tuková žlázka zlobí přesně tak, jak by v takovém případě čekal, a že v tomto stavu klidně může být ponechána, není to nic akutního. Výhledově by ale prý možná nebylo od věci nechat ji vyříznout, protože může Ufonovi ,,ubírat trošku imunity" (odtud možná můj dojem zhoršené kondice). Takže počkám na nějaké klidnější období, až nebudu mít pracovně-studijní honičku od rána do večera, a nejspíš to radikálně vyřešíme, protože nechat morčákovi na zádech ,,díru do živého" na věky, to se mi moc nezamlouvá. Teď jsou mu čtyři roky, takže je to chlap v plné síle, ale později už by mu to mohlo komplikovat život. Takže tak.

Jinak se nic nového neděje.. klid a mír.. morčáci se cpou trávou, která vzhledem k počasí roste jak o život, bohužel ale nemohou chodit sekat zahradu osobně, protože věčně prší. Vody už je opravdu příliš.. Dokonce i jindy poklidná řeka Svitava nyní dost zlověstně rachotí, ještě včera v poledne nebyla ani na prvním povodňovém stupni, a dneska už jí chybí jen 15 centimetrů do nejvyššího. Tváří se, že by nejraději z Bílovic nad Svitavou udělala Bílovice pod Svitavou:) Ale to by si musela dát ještě hooodně práce... takže si blbé vtipy můžu dovolit.

26. 5. 2010- Tentokrát mám bohužel velice smutnou zprávu, která se mi opravdu nepíše lehce, svědomí mi dává pěknou sodu... Kvůli mé blbosti jsme totiž přišli o Legolase.... nejraději bych si nafackovala.. 

A jak se to stalo..: Zatoulal se k nám pejsek, tlustý gaučák šmatlající na zadní nohy, upravený a evidentně výborně opečovávaný... bez obojku, bez ničeho.. takový zmatený, ale hodný. Měla jsem dojem, že vím, komu patří, tak jsme ho spolu s naším psem Oldou šli domnělému majiteli vrátit.. bohužel jsem se ale mýlila, psa (skoro stejného) nepostrádal. Bylo jedenáct večer, takže nějaká další řešení (nahlášení na úřad atd.) nebyla možná. Rozhodla jsem se tedy psa nechat do druhého dne u nás na zahradě a hned ráno vyvěsit cedulky a nechat na sebe kontakt na policii i obecních úřadech. Už jsem u sebe takto jednou měla zatoulaného pudlíka, kterého si pak nadšený majitel přijel vyzvednout po dvou dnech. Pes tedy dostal napít a najíst a zůstal zavřený na zahradě, kde si mohl lehnout na matraci pod stříšku nebo Oldovi do boudy, Oldu jsme nechali vevnitř, aby se neškádlili. Pejsek stál se staženým ocasem u prosklených dveří, klepal se a koukal nám do kuchyně. Byla jsem tvrdá, ale když se spustil liják, bylo mi líto ho tam nechávat.. evidentně to nebyl venkovní pes, ale řádný domácí mazánek, ostatně i jeho hmotnost o tom dost vypovídala. Rozhodla jsem se tedy, že ho dáme na noc do prázdného pokoje u nás v domě. Otevřela jsem tedy dveře zvenku do kuchyně s tím, že přes kuchyň psa provedu a pak ho zavřu v té prázdné místnosti, která s kuchyní sousedí... zavolala jsem na něj, vlezl dovnitř, očuchával terén, byl takový nesvůj, no prostě ztracený pes, budil dost lítost.. ale je to moje neodpustitelná debilita, že jsem si absolutně nepřipustila možnost jakékoliv ,,zrady".. a to bohužel až do chvíle, kdy pes zavětřil, rozběhl se a skočil do jednoho z boxů s morčaty v protilehlém koutě kuchyně. Bylo to něco naprosto nečekaného.. Okamžitě letěl na zahradu déšť nedéšť, ale i těch pár vteřin na obrovský průšvih stačilo.. vytáhla jsem z boxu otřeseného Legolase... Myslím si, že ho pes ani nekousl (nevím to ale jistě), bohužel i přesto morčák přestal během chvíle dýchat..... kromě šoku možná sehrál roli i jeho celkově mizerný zdravotní stav (nefunkční značná část plic).. ale to je jedno, prostě tohle se nemělo stát a můžu za to já.. ty pocity které se dostavily a dosud mě neopustily (a těžko kdy opustí) se ani nebudu snažit popisovat. Je mi z toho opravdu hrozně. Odchod mých zvířat mne sice vždycky zabolí, ale převáží racionální pohled na věc- že se měli dobře a že to prostě k životu patří. Ale to, co mne provází po smrti Legolase, je něco úplně jiného.. nikdy si tuto svoji fatální chybu neodpustím. Budiž to odstrašujícím příkladem pro ostatní morčatáře, které by snad taky napadlo něco tak pitomého, jako vzít si domů cizího psa, byť v nouzi.  

22. 5. 2010- Dneska odcestovala poslední dvě rexíčata- Kryšpín do CHS Od Červeného potoka a rexička Líba odjela coby zakládající členka další CHS, která zatím nemá jméno:) Líby nová rodinka mi přivezla úžasný dáreček- reprezentační tričko naší CHS s vyšitým morčetem- rex na první pohled!! (kuk na fotku níže) Děkuju, udělalo mi to opravdu radost :)

Jinak je u nás ticho po pěšině.. mimina zatím v nedohlednu (žádná připuštěná samice ještě není na rozsypání), pohromy žádné... naopak, všem se na jaře daří přímo skvěle (to dělá ta čerstvá strava, já to říkám pořád:), sluníčko a tráva udělala morčákům dobře, všichni zkrásněli. I stav marodů je o něco lepší, Legolasovy plíce už sice nikdy zdravé nebudou, ale jeho tělesná schránka vypadá nejlépe za poslední půlrok.. Nesmírně kalorickou stravou a hromadami zeleného se mi podařilo dostat ho na kilogram váhy, což je na něj sice stále málo, ale už to není taková katastrofa, jako někdejších 800 g a lezoucí žebra. Je to vzorný pacient, nacpává se jako blázen a to ho drží v relativně dobrém stavu.

Gregorovi je teď také celkem fajn, léky na jeho kolínka s artrózou výborně zabírají (a doufám, že ještě dlouho zabírat budou), takže se mu ulevilo. A pozor, naše morčecí bonsaj, uměle odchovaná Debrecínka, už pokořila magickou hranici půl kila!! Sice se tváří, že dál už moc růst nehodlá a vedle svých stejně starých spolubydlících (Cívka, Cumhilda a Fany) je poloviční, ale i tak z ní mám radost.

No.. a tady slíbený detail rexího trička, a taky číča Dudla dohlížející na pastvu:

  



















16. 5. 2010- Máme pár drobných novinek.. včetně jedné veselé historky.. včera jsem jela do Prahy, při kteréžto příležitosti jsem chtěla předat našeho rexíka Karla novým majitelům.. vstávala jsem brzo ráno, tradičně nic nestíhala, stres, panika... popadla jsem krabičku se zvířátkem a ostatní proprietky a vyrazila ku Praze.. zhruba na osmdesátémpátém kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu jsem ale zjistila, že nevezu Karla, ale Líbu....:)))) Takže jsem zavolala novému majiteli, ať na smluvené místo nejezdí, že mu jaksi nemám co předat... a mezitím jsem přemýšlela, co budu s Líbou při nabitém pražském programu vlastně dělat, představa, že ji nosím celý den s sebou, se mi zrovna nezamlouvala... budoucí majitel Karla ale prokázal neskutečnou dávku empatie a zachoval se jako ten nejkladnější hrdina, kterého si lze představit... nabídl se, že se o Líbu přes den postará.. takové řešení mi bylo trapné, ale vymluvit si to nenechal:) takže přijel na smluvené místo, rexovou si vzal k sobě, a odpoledne před odjezdem mi ji zase přivezl, ukázkově obstaranou, dlabala petržel a granule, výlet do Prahy se jí zjevně líbil.... od někoho, koho jsem nikdy předtím neviděla, to bylo opravdu úžasné gesto, kterého si moc vážím.. takže Kubo, díky!!!!! Občas mám obavu, aby některé moje morče neskončilo ve špatných rukách, ale v případě Karla se rozhodně bát nebudu.. jen si na něj nový majitel musí ještě chvíli počkat.. snad už nesáhnu vedle:)))

No a další novinky- Bubbelisious je v pořádku, průjem měla jen tři dny a zvládli jsme to bez zásahu veterináře..

Z Prahy nám dorazila zpráva, že texlinda Rebeka (domovem v CHS Brusinka) porodila našemu staroušovi Buvolovi čtyři krásné prcky:)

A jeden méně radostný poznatek- Gregor má artrózu v kolenou..... :(

Šesté narozeniny, což je v morčecím světě poměrně významné životní jubileum, oslavila Bejbyna... a také Beruška.. u druhé jmenované sice přesně nevíme, kdy šesté narozeniny má, ale klidně by to také mohlo být někdy teď, nebo už je možná i měla.. tak jsme jí popřáli společně s Bejbynou, aby jí to nebylo líto. Obě holky dostaly jedlý pugét... přejeme jim hodně zdraví a osobní spokojenosti do dalších let...















  





8. 5. 2010-
Máme tu pěkný poněkud aprílový den.. do nového domova odjel Kojak, rexí školka tedy čítá už pouze tři prťousky... no, prťousky... samička Líba moc prťousek není, z té roste neskutečný macek a chlupáč.. po deštivém týdnu pěkně dorostla tráva, takže naši hlodavci mají plné tlamičky práce s údržbou zahrady.. při této údržbě pokosí kdeco (posledně to odnesl třeba hyacint, čímž mne neznámý pachatel pěkně naštval)... a právě z něčeho takového má možná trochu problém Bubbelisious.. dostala chudák opravdu solidní průjem.. příčiny neznámé, ale jedna z variant je, že jí nesedla nějaká rostlina.. možná.... tak jsem se do ní jala cpát příslušné léky, což se jí nelíbilo, tak mi neskutečně zřídila kalhoty..:)) jinak ale vypadá normálně, baští, je aktivní, jen je občas vidět, že jí břicho trochu bolí.. doufám, že to zmákneme bez doktora. 

Kromě nepříjemnosti s Bubbelisious máme ještě jednu novinku, a to tu, že Beruška si úspěšně vyvzdorovala zpátky svého dlouholetého parťáka Ferdu. Dříve jsem je nerozdělovala (byli tak zvyklí od předchozích majitelů), ale protože jsem měla u šestileté Berušky už trochu obavu o její zdraví (plodná a náruživá je i ve svém pokročilém věku:), tak jsem pár dala nakonec od sebe...než se tak stalo, tak oba vychovali ohromné množství krásných zdravých potomků, jejichž prodej nám zaplatil nejprve králíkárnu ke které jsme Berušku s Ferdou dostali, a pak ještě jednu další:)) (dlouho jsem váhala zda sem tento poněkud drsnější, ale jinak celkem vtipný poznatek mám psát, ale doufám, že většina čtenářů těchto stránek mne alespoň trochu zná a ví, že to s morčákama myslíme dobře;). Po rozdělení Beruška zůstala bydlet se svojí dcerou Aminou a Ferda dostal k sobě jinou samičku a byl také celkem spokojen. Jenže teď má Amina vhodný věk i kondici na vdavky, tak šla k samci a Beruška zůstala sama...Veškeré pokusy seznámit tuto drsnou babiznu s jakoukoliv jinou samicí, či s kastrovaným samečkem Andym, dopadly naprosto katastrofálně- tekla krev. Beruška by ale sama byla nešťastná, takže došlo na jediné možné řešení- má Ferdu zpátky. Krev neteče a vládne spokojenost.

A jen tak pro zajímavost, Beruška nám v poslední době ztmavla snad o čtyři odstíny (zatímco rexové utěšeně blednou:))...asi tmavla vztekem, že jsme jí místo Ferdy cpali kastrovaného Andyho... i posuzovatelka na výstavě se divila, co to mám u Berušky napsané za blbost... takže jsem krapétko přehodnotila její zbarvení.... to, co jsem velmi dlouho považovala za sable s buff, je nyní světlejší, ale naprosto jasnou černo- červenou. Berušce to sluší.

1. 5. 2010- Po delší době jsme se aktivně zúčastnili výstavy, tentokrát v Prostějově. Ve standardu A naši chovatelskou stanici reprezentovaly tři holky (původně jim měl dělat společnost Hruška Dýdžej, ale dva dny před výstavou ho kousnul spolubydlící Fík do čumáku, kde se pak Dýdžejovi udělal stroupek, takže musel zůstat doma). Holky dostaly od posuzovatele pěkný výprask:) Kotletka ve třídě dospělých schytala nulu za málo ježatou srst, sestřičky Cumhilda s Cívkou vyletěly za to samé pro změnu ve třídě baby.. Osobně mi Kotletka tak katastrofální nepřipadá (ale to nikoho nezajímá:))) a u malých holek jsem zase doufala, že se ohledně srsti přihlédne k jejich věku, ale posuzovatel měl jiný názor a laťky jsou čím dál tím výše, takže nula nic, holky se akorát výborně nažraly a tím to pro ně skončilo. Kotletka získala alespoň registrační číslo a stejně tak Trumpeta (která nemůže soutěžit kvůli špatnému poměru barev). Esem v rukávu však byla Beruška, která se ve svých šesti letech a po cca 12ti vrzích rozhodla, že se dá na kariéru výstavní samice v sekci mazlíků. Takže se poprvé v životě:))) vykoupala, načísla ofinu, a šla do toho... Ačkoliv doteďka znala jen svůj kotec a na výlet se vydávala maximálně po zahradě, šrumec na výstavě zvládla levou zadní a světácky se vyvalovala s nohama nataženýma dozadu, přežvykovala u toho pampelišky a byla naprosto v klidu. Beruška už prostě ví, o čem ten život je.. k tomu je krásná a zachovalá dáma, na které nejsou věk ani mnohačená mateřství vůbec znát,  což bylo náležitě oceněno a v početné konkurenci bezmála třiceti mazlíků získala Beruška úžasné druhé místo. Celá výstava byla povedená, organizačně na jedničku s hvězdičkou, super. Škoda občasného vedýrka ve výstavním prostoru, ale i to se nakonec nějak zvládlo. Příště pojedeme zas. Beruška si odvezla hromadu nádherných cen a turek u občerstvovacího okénka mne svou silou málem zabil, takže jak vidno, na ničem se nešetřilo. Potkala jsem hromadu dvou- i čtyřnohých známých, takže jsem se mohla dosytosti vypovídat ze svých morčecích historek, které už doma nikdo nechce poslouchat. Za svezení moc a moc děkuji Sadeckým.. máte to u mě.. až nám dozrají jablka, budu na vás myslet ;-) 

....a nějaké to foto..... Beruška na výstavě, a Beruška s ukořistěnými cenami:)

 

28. 4. 2010- Z dlouhé rozsévací mise se nám dneska vrátil Frolík.. huráá! Netrpělivě na něj čekala Zubejda, takže kluk nevyjde ze cviku... a Krtek prozměnu na čas odjel- vyhlédla si ho jedna morčecí krasavice z Prahy. Bude to Krtkova plodící premiéra, tak mu držíme palce:) Gregorova rýma už je pryč, jen je potřeba dobrat antibiotika, což přináší jisté svízele... s antibiotiky jsem v našem chovu dosud nikdy nezaznamenala problém, z nejrůznějších důvodů je mělo předepsáno mnoho našich svěřenců a nikdy se nevyskytl ani náznak průjmu nebo nějaký jiný vedlejší účinek... až na Gregora, kterému teď léky udělaly v břiše takový kolotoč, že chudák fňukal tak, že jsem ho podezřívala, že má snad ještě močové kameny (což se naštěstí nepotvrdilo).. takže teď prášky vydatně zaléváme smectou a sabsimplexem a držíme tak Gregorovo břicho v relativním klidu.. a těšíme se, až od léků bude pokoj.

....a ještě mám jednu malou novinku.. kterou sice vím už několik málo týdnů, ale na webu jsem ji jaksi pozapomněla uvést- naše Zubejda není bílá s červenýma očima (jak jsme si dva roky všichni mysleli), ale velice dobře utajená čokoládová himalájka:) Teď -po dvou letech- jí začaly na čumáčku růst hnědé chlupy a dokonce tmavnout packy (opravdu je nemá špinavé).. že se himalájská kresba vybarvuje dlouho je mi známo, ale že může vylézt i po dvou letech, to by mne nenapadlo.. Zubejdě to asi přišlo vtipné, takže se postarala o překvápko:)

22. 4. 2010- Onemocněl nám Gregor... má chudák opravdu pořádnou rýmu.. poslech plic je naštěstí naprosto v pořádku. Takže Gregor jen řádně smrká a jinak se mu vede dobře. Dostal antibiotika a nastěhoval se i s manželkou Bublinou (kterou to nepostihlo) zvenku do kuchyně, kde se dá jistě brzo do pořádku.

15. 4. 2010- Dnes se konal ,,návrat ztracené dcery". Z Prahy k nám totiž dorazila trojbarevná rexová Trumpeta, naše odchovankyně, která nám více než dva roky dělala čest coby chovná samička v CHS AndyMar, ale po redukci chovné základny v této stanici se chudák octla na ,,prodejní listině", takže bylo její další směřování celkem jasné.. U nás na ni svou příbuznou už netrpělivě čekal nevlastní brácha Gregor, neteře Líba a Kotleta s dcerkou Debrecínkou a synovci Karel, Kojak a Kryšpín:)

12. 4. 2010- Máme tu další vrh... už je to L3:) Postarala se o něj Aylin. Břicho měla slušné, ale kupodivu ho má slušné i po porodu.. z jakého důvodu je tak příšerně tlustá, je mi záhadou. V první chvíli jsem se lekla, že v mamince ještě něco zůstalo, ale nic jsem nenahmatala, je to opravdu jen halda špeku.. Takže místo předpokládaných cca třech miminek máme miminko jenom jedno:) Je to holčička, červená s bílou (těšila jsem se, že si z tohoto vrhu nechám samečka..... tak příště...), a protože je sama samotinká, je náležitě velká (pěkných 120 g). Typově je naprosto špičková, má velikánskou a širokánskou hlavu, obří dokonale kulaté oči a ušiska bezmála sloní velikosti, od první chvilky krásně sklopená a postavená pěkně daleko od sebe, všechno přesně tak, jak to má podle standardu vypadat. Konstrukčně je holka prostě bez chyby- však má taky býti po kom. Ale aby to nebylo všechno úplně dokonalé, je poměrně světlá, což je překvapivé, protože rodiče mají na rexe pigment skvělý a z tohoto spojení nám vždycky lezli rexíčci s pěknou červenou. Táta Gregor je červený celkem slušně, a máma Aylin má na rexe červenou dokonce nadprůměrně pěknou. Ale nevadí, z holčičky máme velkou radost i tak:) jediné co sleduji trošku s obavami je fakt, že se rexinka při porodu asi (lidově řečeno) trochu ,,skřípla", nebo přidusila.. chodí, pije, ale působí jaksi zvláštně ,,nestabilním dojmem" (nevím, jak to lépe popsat) a trošku jí to táhne k pravé straně. Porod byl možná příliš dlouhý (což by u Aylin nebyla žádná novinka, v minulosti rodila už třikrát, a ani jednou to nebylo úplně košer).. doufám, že se z toho holčička vzpamatuje a bude v pořádku.

5. 4. - 6. 4. 2010 Kromě čápa nás navštívila jedna méně radostná záležitost, a to svrab. Trochu podezřívám kočky které se nám válejí v seně, ale teorií přenosu svrabu je spousta, takže bych je nerada nařkla neprávem:) Několik našich morčat je ,,naprosto jasných"... ale protisvrabovou kůru podstoupí úplně všichni, i ti, co  se nedrbou, aby byla jistota. Už jsem se vybavila (v lékárně se na mne při mém přání třiceti jehel dívali trochu divně), takže večer vypukne hromadný řev při aplikaci antiparazitárních injekcí.

5. 4. 2010- Velikonoční pondělí přineslo chlupatou nadílku- naše Waltruda se stala poprvé maminkou a těsně před půlnocí porodila tři klučíky- rexíky. Tatínkem je Gregor. Dva prckové jsou červení s bílou (oba 79 g) a jeden je celočervený (72 g). Jména jim ještě musím vymyslet:) Celý porod jsem pozorovala, Waltruda s ničím nespěchala a všechno prováděla nesmírně ležérním tempem, ale bezchybně. Jí i miminkům se daří dobře.

19. 3. 2010- Byla jsem na klinice na kontrole s našimi marody Zubejdou a Legolasem. Zubejda šla na vytažení stehů  z rány po odoperovaném nádoru (spíše stehu, protože o větší část nití se už postarala sama Zubejda a její spolubydlící), rána je krásně zahojená, paráda. Zubejda je tedy naprosto v pohodě, ještě čekáme na výsledek histologie, kam doktor vyoperovaný nádor poslal, protože mu připadal nesmírně zajímavý:)) nu proč ne, budeme mít podrobnější závěr... a hlavně že takové výstřelky nemusím platit já, takže spokojenost:) S Legoušem je to všelijaké. Velké dávky antibiotik se naprosto minuly účinkem, nález na plicích se nezměnil ani trochu Takže aktivní zánět to v žádném případě není. Ovšem co to tedy je, ví jen pánbůh. Podrobná vyšetření krve neukázala vůbec nic, krom bílých krvinek lehce nad průměrem (ale stále v mezích normy), což se vůbec nedá považovat za nějaký objevný nález. Veškeré ostatní hodnoty jsou naprosto v pořádku, což je s podivem, protože Legouš je po fyzické stránce v naprosto katastrofálním stavu. Váží o 400 g méně než by měl, takže si jistě dovedete (nebo možná ani nedovedete) představit, jak asi vypadá. Žere přitom s obrovským nadšením a dostává dvojnásobné dávky krmení než ostatní. Každý den suché krmení (ovesné vločky, delikan placky, granule.. no nic kaloričtějšího už morčeti dát nejde), celou papriku, půlku jablka, kusanec řepy, k tomu samozřejmě seno, do napáječky vitamíny, další den to samé.. jiné morče by z takové výživy bylo během pár dnů jak koule, ale Legolas je stále vychrtlý že už to víc nejde. Ale dobrou náladu má neustále. Je to velká záhada. Protože nikdo neví, co s ním, léky už nebude brát žádné. Bude dostávat jen čaj z ostropestřece a hromady žrádla, a až se  ještě trochu oteplí, bude chodit na procházky na sluníčko. Třeba to nakonec bude ta nejlepší terapie.

14. 3. 2010- Dneska držíme smutek, přišli jsme o naši miniaturní pajdavou rozetku Madlenku:( Seběhlo se to dost rychle... bylo okolo poledne, když jsem si při krmení všimla, že nějak není ve své kůži. Okamžitě jsem tedy zkontaktovala veterináře, naložila Madlu a vyjeli jsme na pohotovost. Tam rentgen ukázal, že má zvětšený žaludek. Doktor si myslel, že se jí v něm nahromadilo moc potravy která nestíhá odcházet dále do střev (toto už jsme řešili dvakrát.. ačkoliv je to velmi nebezpečný stav, v obou případech zabraly koňské dávky medikamentů a morčata to přežila ve zdraví a bez chirurgického zákroku). I zde jsme se dohodli, že nejdřív zkusíme léky, a až kdyby to bylo bez efektu, půjdeme do zákroku. Madlenku jsem tedy nechala na klinice. Nedlouho poté, co jsem se vrátia domů, mi veterinář volal, že se Madla zhoršuje a že bez operace nemá šanci. Svolila jsem tedy k zákroku. Ten ale bohužel nedopadl dobře, po otevření bříška veterinář zjistil, že problém má závažnější příčinu- vaz, na kterém visí slezina, se omotal kolem žaludku a doslova ho uškrtil. Ačkoliv to bylo velmi čerstvé, poškození žaludku byla tak rozsáhlá, že už by to nezachránila ani operace, takže veterinář Madlenku již déle netrápil.... je to hrůza, holka nám tu bude strašně chybět, to byl prostě inventář bez kterého už to nebude ono:(( 

12. 3. 2010- Máme další přírůstek k vypiplání:) Objevila jsem ho dneska v Hornbachu... jistě není potřeba se sáhodlouze rozepisovat, v jakém tam zvířata bývají stavu.. morčecí chlapeček dostal jméno Čudlík:) Je to roztomilý okatý hladký aguťáček s mírně delší srstí. Není na tom vysloveně zle, už jsem měla doma mnohem horší případy, ale je příšerně vyhublý, z nedostatku vitamínů má oteklé klouby, hůře chodí, a na bříšku má trochu plíseň.. takže jsem si ho vyprosila a se skřípajícími zuby zaplatila, a teď stačí jen počkat, až se dá prďola trochu dohromady.. tipuji to tak na 14 dní.. pak bude Čudlík k odběru, takže se klidně hlaste. Je to mlaďas, tipuji tak šest týdnů starý.. váha 180 g. Fotky si můžete prohlédnout v prodeji.

10. 3. 2010- Oba marody už mám u sebe. Zubejdě byl nádor beze zbytku odstraněn a vše má ukázkově zašité, není na ní znát sebemenší známka nepohody. Přestože byl nádor na tváři, normálně papá a zjevně jí nic nebolí, takže to dopadlo na jedničku. Nemusí brát ani žádné léky, jen za deset dnů necháme vytáhnout stehy, a bude hotovo. S Legolasem to (na možnosti, které se nabízely) dopadlo také ještě relativně dobře. Já jsem tipovala nemocné ledviny, ale na rentgenu se zjistilo, že má cosi s plícemi. V některých jejich částech je hmota, která tam být nemá. Bohužel se na základě rentgenu nedá určit, zda jde o nějakou reakci na zánět nebo něco podobného, nebo o nádorové onemocnění. To by se do toho muselo píchnout, ale s veterinářem jsme se shodli, že to dělat nebudeme, vzhledem k umístění problematických částí plic- okolo srdce. Vyšetření krve ukázalo zvýšenou (ale ještě těsně v normě) hladinu bílých krvinek, takže se Legoušovo tělíčko zjevně něčemu brání. Ovšem co to přesně je, to se pro tuto chvíli nedozvíme. Klukovi byla nasazena vysoká dávka antibiotik a za deset dnů jdeme na kontrolu, při které se zjistí, jestli tělo na léky pozitivně zareaguje a poslech plic se trochu ,,vyčistí", či nikoliv. Doktor to tipuje spíše na zánět a s ním spojené pochody, já bych rozhodně nevyloučila ani variantu nádoru, protože Legolasovy problémy jsou opravdu dlouhodobého charakteru, chátrat začal už na začátku podzimu (ale byl -a stále je- plný energie a velmi žravý a veselý). Byl jen hubenější, ale připisovala jsem to věku, zimě, velké aktivitě a jeho dvoření se samici:).Teď vidím, že to byla chyba.. ale že by se zánětem plic vydržel bez zhoršení stavu, ztráty dobré nálady a chuti k jídlu celý podzim a zimu ve venkovním kotci při letos opravdu hodně nízkých teplotách, to se mi až nechce věřit.. takže tohle by spíš nahrávalo (alespoň dle mé laické úvahy) tomu nádorovému onemocnění.... kořínek má každopádně sakra dobrý, to se musí nechat...  tak teď budeme léčit a podstrojovat, a za deset dnů budeme možná trochu chytřejší.

9. 3. 2010- Tak máme za sebou návštěvu veteriny. Zubejda se chystá na sál, protože to, co má na tváři, je skutečně nádor. S jeho odstraněním by prý neměly být problémy a holka by již brzo měla být zase fit. Legolas nakonec neskončil na odběru krve, ale na rentgenu, protože má neurčitý nález v hrudníku- zjednodušeně řečeno je mu špatně slyšet srdíčko, jako kdyby v hrudníku bylo něco navíc, co tam nemá být. Ke vší radosti mu ještě přerůstají kořeny stoliček. Ale to se naštěstí vůebc nijak neprojevuje, Legolas baští hodně a s nadšením. Obě morčátka máme tedy na klinice a čekáme.

5. 3. 2010- Nějak se nám to nešťastně sešlo, někteří naši svěřenci mají trochu zdravotní problémy,  tentokrát mimořádně neurčitého charakteru (kromě Ufona, který chytil naprosto ukázkový svrab... s tím jsme ovšem již zatočili příslušnou injekcí).... Legolas setrvale hubne, je z něj už úplný kostroun, ale nikdo neví proč. Zuby má v pořádku, trávení také, apatie žádná (stále vesele vybíhá z domku kdykoliv jdu kolem a natahuje se z kotce zvědavostí, div nevypadne ven) a chuť k jídlu obrovská... příští týden nás čeká vyšetření krve, které by mohlo vše objasnit. Navzdory Legolasově skvělé náladě jsem trochu pesimista, protože morče na dialýzu či transplantaci jít nemůže, ale doufám, že to nakonec bude něco, co půjde řešit. Dalším nešťastníkem je Zubejda, která má na jedné tváři cosi naprosto neidentifikovatelného. Vypadá to jako čerstvě prasklý a vyčištěný absces, jenže to čerstvě prasklý a vyčištěný absces není. Je to otevřená ranka, která nijak nepáchne ani z ní nic neteče, ale nemá sebemenší snahu se hojit. S ničím takovým jsem se nikdy nesetkala a veterinářka, která Zubejdu prohlížela, konečné stanovisko také nevynesla. Domnívá se ale, že má celá záležitost charakter nádoru a bude potřeba chirurgické řešení. Takže začátkem týdne jdeme nejen s Legolasem na krev, ale nejspíš i se Zubejdou pod kudlu. Popravdě řečeno, chirurgický zákrok zrovna na tomto místě a v tomto rozsahu si absolutně nedokážu představit, ale nepředbíhejme.. uvidíme, co na to odborník.  Třeba to nebude tak vážné... posledním morčákem, které není úplně stoprocentně fit, je Fík (viz poslední únorové novinky). Jeho nožičku už viděli i na klinice, ale s takto malými kostičkami se prostě nic dělat nedá. Má to nejspíš silně zhmožděné, nevím, co vyváděl... Packu má lehce vytočenou, v zápěstí silnější než tu druhou a občas ji dává nahoru, ale nedělá mu to problémy a je to veselá kopa.. roste z něj úžasný rodinný mazlík, je ohromně milý a zábavný. S pochroumanou nožkou se holt musí nějak naučit žít. Možná se to s růstem srovná.

Zbytku osazenstva se vede výborně, leháro a zeleninka... mimina zdárně rostou, Krtek úspěšně vychovává malé odstavené samečky, již naprosto zdravá Kotleta huláká kdykoliv někdo projde kolem, morčecí bonsaj Debrecínka trochu poporostla, mrazumilovná Beruška je naštvaná že se otepluje, Lesley žere za tři a alfasamec Gregor zdárně plodí.

21. 2. 2010- Máme další vrh z naprosto neplánovaného spojení (doufám, že to je na dlouhou dobu poslední takový. už to začíná být fakt na pováženou), krásné capartíky přivedla na svět béžová merinka Adélka Lovestory, které jsme poskytli dočasný domov po zrušení CHS od Eviky a vletěl nám na ní rex Syčák, jenž tak udělal čest svému jménu. Miminka jsou tři, holčička merino/rex černo- červená s bílou (89 g), kluk merino/rex červený s bílou (93 g) a kluk texel/rex černý s červenou (89 g). Porod byl naprosto bezproblémový a celá rodinka je v pořádku, takže radost veliká.

A jedna zpráva špatná- všimla jsem si, že Fík (klučík z vrhu F3) ulevuje jedné přední nožce. Po bližším přezkoumání jsem zjistila, že má na vnitřní straně zápěstí otok a jakoby modřinu, asi nějaký výron. Otok není moc velký a kluk zdatně běhá i skáče na domek, ale občas zakulhá a když sedí, dává nožku nahoru, takže ho jistě bolí. Uvidím, jak to bude vypadat zítra, v případě potřeby to prokonzultujeme s doktorem.

A další drobná nepříjemnost, Fíkovu tatínkovi Ufonovi dnes praskla tuková boulička kterou měl na zádech asi rok a půl (aniž by rostla nebo byla bolestivá, takže jsem necítila potřebu s tím něco dělat).. teď když boulička praskla se s ní ale něco udělat muselo, a tak jsem okolí ostříhala, řádně se v tom porýpala, všechen tuk odstranila a vzniklou díru co nejpečlivěji vyčistila a vydezinfikovala. Ufon při celé této nepříjemné proceduře ani nekvíknul, je to kluk statečný. Tak teď doufám, že se mu kráter na zádech pěkně zahojí a všechno bude v pořádku.

20. 2. 2010- Udělala jsem si výlet na výstavu do Rychnova. Protože jsem předem nevěděla, jestli budu mít čas, nebyla jsem přihlášená a jela jsem tedy pouze jako divák. Vetřela jsem se do vozu kterým na výstavu putovala reprezentace CHS Margarita (děkuju moc za svezení) a CHS Juráš. S sebou jsem vezla holčičku rexičku z vhu C3, která na přání nového majitele dostala jméno Celza. Z Rychnova pokračovala až do Polska, do CHS Obuchowo. Doufám, že poroste do krásy a bude dělat radost. Také jsem předala naši texlici Sušenku, odjela za ženichem Olinem do CHS Žižkova studánka, Jitce děkujeme za ubytování a už se těšíme, co z toho bude:) Doplnila jsem též jeden z restů a nechala zaregistrovat Bubbelisious... a převzala jsem nevěstu pro našeho Buvola, úžasnou texličku Rebeku Cavia Berusia (domovem v CHS Brusinka), ke které jsme dostali úžasné věno v podobě čtyř kilogramů hrachových vloček (velice oblíbená to pochoutka:), děkujem:) jinak jsem po celý den klábosila se známými a všemožně se poflakovala, byl to příjemně strávený den a žádná pohroma se kupodivu nekonala:)) Výstava se kapku protáhla, takže jsem dojela domů až po desáté, a doma byl shodou náhod večírek v plném proudu (v rodinném domě kde bydlím je nás dvanáct, což má za následek, že důvody k bujarým oslavám se hledají velice snadno), takže se příjemně strávený den protáhl do čtyř do rána a po probuzení to už bylo příjemné o něco méně:))

16. 2. 2010- Tak Amina to vzala fofrem... když si šla ráno pro baštu, hned mě praštilo do očí, jaká je  divně hubená... už to holka vyklopila:) Má dvojčátka, klučíka bílého (nejspíš himalájec) hladkého který dostal jméno Iceman, a holčičku celočernou rozetku Imrišku. Black and white dvojici se vede dobře, nejsou to sice žádní obři, ale jsou v pořádku. Koluje v nich nemrznoucí krev po babičce Berušce, takže počítám, že se zanedlouho budou navzdory nepříznivému počasí procházet po kotci. Mladá máma Amina také nemá sebemenší problém. Jen trochu zapomínala, kde si mimina odložila, takže jsem snížila počet domečků v kotci ze dvou na jeden, aby vždycky vlezla do toho správného- k potomkům:)

14. 2. 2010- Při prvotním zběžném ohledání čerstvě narozených Termosčiných mimin jsem se poněkud sekla s pohlavím, takže dodatečně opraveno:) To jen abyste se nedivili, že jste tu před třemi dny četli něco trochu jiného:)

11. 2. 2010- Termoska se stala matkou:) Miminka se narodila v noci, ráno jsem přišla už k hotovému. Tatínkem je náš merinek-senior Buvol (Damien z Panelbergu), který je  i přes svůj věk stále naprosto spolehlivým morčecím chlapem:) Miminka jsou tři, dva kluci a holka. Kluci jsou hladký bílý- aguti zlatý s červenou (96 g) a crestedík aguti zlatý- bílo- červený (99 g), holka je hladká bílo- černá s červenou (105 g). Všechna mimča mají po taťkovi merinkovi TG, resp. RG,  to je asi správnější označení, protože srst asi budou mít spíše kratší, či někde na půli cesty. Kluci zdědili po mámě Termosce očiska obrovských rozměrů, prostě kukadla jak zrcadla. Všechna mimča jsou zdravá a šikovná a máma Termoska je také v pořádku, takže co víc si přát.

A ještě tu máme pár dalších novinek.... Kotletka s Debrecínkou už jsou naprosto v pořádku a vede se jim výborně. Akorát z Debrecínky nám (ne)roste jakási morčecí bonsaj, ve svých dvou měsících má váhu, kterou mají morčecí miminka zhruba ve třech týdnech- 213 g a vůbec se netváří, že by snad někdy měla být větší. Má i jiné libůstky- i ve svém věku zůstala neuvěřitelně závislá na mamince, což rozhodně není obvyklé. Jak uvádí osvícená literatura i moje vlastní pozorování, malá morčátka se k mamce tulí jen ve velmi útlém věku.  V období okolo odstavu už se chodí prakticky jen napít, ale jinak si někde něco kutí a kontakt s mámou nevyhledávají. morčata obecně jsou velmi společenská, ale zároveň velmi nekontaktní, ideálním stavem je pro ně kamarád v jedné kleci, ale v jiném domku. nebo rohu. Debrecínka jde v tomto trochu proti proudu, protože je nalepená na maminku nepřetržitě, nehne se od ní na krok a pořád se k ní schovává a tulí.. a máma Kotletka jí to kupodivu nemá za zlé (normálně by se morčecí máma myslím dost ošívala, kdyby se k ní takto mělo mládě, které již nekojí)... na obě je neskutečně dojemný pohled.  Debrecínku jsem chtěla původně věnovat do nějakých extra dobrých rukou jako mazla, ale na přetrhávání tak nádherného pouta opravdu nemám žaludek, takže se místo shánění nového majitele raději kochám, jaký k sobě mají tyhle dvě morčinky krásný vztah.

A ještě výčet našich průserů, abych všímavým drbnám vzala vítr z plachet:) ne každý odchov je plánovaný.... o dvě takové perly se postaral Dýdžej... Samic už mu v různých chovatelských stanicích cpali neuvěřitelné množství, ale nikdy z toho nic nebylo.. jediným úspěchem bylo kdysi nakrytí Kotlety, které jsme teda taky neplánovali, a to se mu povedlo snad po čtyřech měsících... od té doby pak bydlel s několika dalšími samicemi, i v řádu měsíců, a houby z toho. Takže dost důvodů k tomu považovat ho za neškodného..... až jednou.... když jsem hlídala morčinky po zrušení CHS od Eviky... dostala se ke mně malinká hlaďanda, měla jsem ji mít u sebe na hlídání pět dní. Moje samice ji tyranizovaly, tak jsem ji dala právě k Dýdžejovi, že na ni bude hodný. A co se nestalo, za těch pět dní ji evidentně stihl nakrýt (CHS Little Goldie gratuluji k pěknému vrhu a doufám, že se nezlobí....:).. o čemž jsme samozřejmě strašně dlouho neměli ani ponětí, takže jsme služeb ,,hodného strejdy na hlídání" využili ještě jednou, s rexičkou kterou jsme také měli přechodně z CHS od Eviky (jinak náš odchov), a scénář se do puntíku zopakoval (hobbychovu Domunax přejeme bezproblémový porod a zdravá mimča), akorát s tím rozdílem, že tato samice na to už měla věk (i když to také budou její první mláďata), takže aspoň že tak. Z toho plyne závěr, že už Dýdžejovi nevěřím ani slovo (tváří se totiž, že neumí do pěti počítat, a že ho ženský nezajímaj), a že je Dýdžej asi tak trochu pedofil, protože veškeré samice se kterými se mu zadařilo byly ještě panny, a v některých případech opravdu velmi mladé:)))))

Ale pozor, tímto náš úžasný výčet zdaleka nekončí... při posledním čištění mne zaujala hned dvě morčecí břicha..... jedno je Adélky Lovestory (z CHS od Eviky, jak jinak:))))... ta se ke mně dostala březí. Dala jsem ji tedy k Syčákovi, aby měl společnost, protože byl zrovna sám. Porod proběhl poněkud dříve než jsme čekali, takže mu byl kluk přítomen. I chvilička stačila na to, aby se nám Syčák pěkně vyřádil, takže se těšíme na přírůstky plemene "rex-tex". No a poslední úžasná zpráva tohoto typu je březost naší Aminy, dcerky od Berušky. S rodinkou bydlel Ufon, ale dala jsem ho pryč když byly miminům (tedy i Amině) tři týdny. Zjevně mu to stačilo. A máme tu další závěr, a to takový, že Beruščiny dcery kliďánko zabřezávají i ve třech týdnech věku a teplotách hluboko pod nulou (což dává pěkně za uši zažitému tvrzení, že přes zimu venkovní samice téměř nezabřezávají). Ale vlastně se není čemu divit, Beruška a její potomci jsou ohledně odolnosti proti nízkým teplotám poněkud mimo veškeré tabulky a někdy i mimo lidské chápání:) S Aminou mě to štve, na březost měla ještě spoustu času. Nebojím se, že by to nezvládla, je to na svůj věk obrovské a silné morče, ale je to prostě zbytečně brzo..:( Ale už se stalo. Takže budou další malí Ufonci.  

16. 1. 2010- Z plodícího turné se nám konečně vrátil Gregor (na podzim předával geny v CHS Pod Stránskou skálou, a pak si odskočil ještě do CHS Medinilla), všichni ho moc rádi vidíme:) Na uvítanou dostal hned dvě ženské naráz, aby nevyšel ze cviku.

Kotletka s Debrecínkou tráví veškerý čas s hlavičkami zabořenými do misky a rekonvalescence zdárně pokračuje.. 

 tady je pár fotek našich hrdinek.... Debrecínka sosající actimel (teď už ho nedostává) a Kotletky pusa během zánětu a dnes (už je to podstatně lepší- posuďte sami).... není to hezký pohled, ale berte to jako povzbuzení... že když vaše morče potká něco takového, nic není ztraceno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14. 1. 2010-  Můj tři dny starý vtípek (viz odstavec níže- ,,víc kluků jsem po hmatu nevyšátrala, tak snad to jsou všichni:)") měl dneska stylovou dohru... čistila jsem kotce, a když byl na řadě ten, ve kterém bydlí Beruška s dcerou Aminou a třídenními miminy, tak jsem si při odklopení domečku a prošátrání jeho obsahu dvakrát promnula oči, jestli dobře vidím:))) Tak miminka nejsou tři, jak jsem si do dneška myslela... je jich pět:))))) doteď jsem domek nenadzvedávala abych nevětrala teplíčko a prckové v mrazivých teplotách nenastydli, kontrolu jsem prováděla jen poslepu (strčila jsem do domečku ruku, nahmatala tři mimina, šťouchla do nich, jestli čile reagují a tím byla kontrola skončena) či namátkou (občas jsem na malou chvíli některé mimi vytáhla ven.. ale vždy jsem trefila jedno z těch tří původně odhalených, takže jsem nepojala žádné podezření, že by jich snad mohlo být více).. no.. ale při čištění se musí postupovat komplexně, takže domek byl odklopen a Beruščino tajemství vyzrazeno. Toto se mi opravdu ještě nikdy nestalo:)))

Takže opravuji výčet z jedenáctého. Máme 4 kluky s různým počtem vírků a pěšinek v barvách sable s buff, bílá s červenou a černou, černo- bílo- červená a černo- bílá s červenou, a k tomu jednu pěšinkatou holčičku černou s červenou, která se zarputile tváří jako satén, ale tomuto překvapení zatím odmítám věřit, to už by byla fakt síla... ještě ji podrobím důkladné kontrole na denním světle.

A ještě jedna novinka, miminkům po Madlence (jejich počet je nezměněn, protože Madla ví, že opakovaný vtip není vtipem:) začínají černat uši, takže se jistojistě jedná o malé himalájce.

11. 1. 2010- Máme tu první miminka roku 2010! Maminkou je Beruška (kdo jiný:). Tentokrát má miminka s  himalájcem Ufonem. Nejspíš to jsou její poslední potomci, protože už má přecejen nějaký věk (je ročník 2004) a doslova nepočítaně mláďat za sebou... tak ji asi necháme již odpočívat. Posledně měla tři holky, teď jsou to pro změnu tři kluci. Čtyřvírkový rošťák v barvě bílo- černá s červenou, potom klučík s blíže neurčeným počtem vírků (prostě rozcuchánek) bílý s černou a červenou, a nakonec největší ze sourozenců, kluk sable s buff a pěti vírky. Doufám, že v domečku není ještě nějaký další:)) nechtěla jsem domek odklápět, abych miminům nevyvětrala teplo, a víc kluků jsem po hmatu nevyšátrala, tak snad to jsou všichni:) Všem se daří dobře, máma Beruška zvládá mateřství levou zadní, ostatně jako obvykle..

A další skvělé zprávy- s našimi marody to vzalo výrazný obrat k lepšímu. Nejkritičtějším obdobím byly tři dny po Silvestru, to jsem měla chvílemi výčitky svědomí, protože jsem Kotletce při jídle působila tak příšernou bolest, že vřískala na celý dům a slabší povahy odcházely do vedlejších místností. Bylo to opravdu hrozné a chvílemi jsem pochybovala, jestli má tak strašné trápení vůbec smysl. Zánět byl v těchto dnech nejbolestivější a jídlo jsem do Kotletky dokázala nacpat jen po ,,totálním znehybnění" (když jsem ji celou zamotala do ručníku že jí vykukoval jen čumáček a pusa, pevně si ji přitiskla k hrudníku a stříkačku jí nacpala až do krku). Vážně to nebylo pro slabé povahy, ale zachránilo jí to život. Pátého se pozvolna přestávala tak urputně bránit a byli jsme u veterináře, který konstatoval zlepšení o 100% (poté co se podivil, že vůbec přežila víkend), a v případě Debrecínky již úplné vyléčení:)

Takže Debrecínka má už všechno špatné za sebou, pevně doufám, že se na ní velmi brzké odstavení (Kotleta po pár dnech od začátku své nemoci ztratila mléko) a umělá výživa do budoucna příliš nepodepíší. Nyní váží 170 gramů a actimel už víceméně nechce, takže už ji asi nechám životem kráčet samostatně a přikrmovat ji budu minimálně.

Kotletka se od pátého ledna do dneška postupně rozjídá, dnes jsem u ní též skončila s krmením stříkačkou a nechám to už na ní. Jde s váhou pozvolna nahoru, což je dobré. Pusinka je vyléčena, broušené zuby se snad Kotletčinou chutí k jídlu správně srovnají. Celkově je silnější a v lepší kondici (jednu dobu se kvůli zesláblosti špatně pohybovala, vrávorala a padala na stranu), ale imunita podlomená zánětem, bolestí, stresem a léky udělala svoje a Kotleta opravdu obstojně zplesnivěla (plíseň od ní následně chytila Debrecínka, a pak i já:) a taky trpí průjmem, ale to není nic, s čím bychom si neporadili. Holky jsou zavřené ve svém boxu-marodce daleko od ostatních, dostávají tu nejlepší péči, na likvidaci plísně se pracuje, úplné uzdravení nebude jistě trvat dlouho. Takže hurá hurá, je to již skoro uzavřená kapitola.

31. 12. 2009- Nechala jsem Kotletce zabrousit přerostlé zuby... ať člověk aspoň ví, jestli nežere kvůli zubům, nebo kvůli zánětu v pusině.. doktor tak měl výbornou příležitost dokonale vše prohlédnout... a měl pro nás jen špatné zprávy- zánět je velmi nepříjemný, rozsáhlý a nesmírně bolestivý, hlavně na jazyku.... prognóza ,,opatrná"... :( Ale pokusíme se. Když to šlo doposud.... Debrecínky plíce se lepší. Kotletka vypadá vysloveně mizerně (váha 550 g, přičemž normálně má cca 900 g), ale jiskru v oku zatím neztratila, a to je dobré znamení. Myslím, že se s malou Debrecínkou vzájemně drží. Malá je úplně nepříčetná když ji maminku při krmení odeberu, srdceryvně kvíká..  i Kotletka je bez malé velmi nervózní... i přes svůj špatný stav se o ni stará tak dokonale, že to člověka skutečně dojímá... doufám, že to všechno dobře dopadne a bojím se, že kdyby odešla jedna, ztratíme i druhou:(

no.... a když už tu tedy máme ten konec roku..... tak všem přeji i za všechny členy smečky všechno nej.... a ať vaše neúspěchy nejsou tak velké.....:))))

.....do nového roku se starými cíli!! (však to všichni známe, ne?)

tak ať se daří!

30. 12. 2009- Konečně nějaká dobrá zpráva- máme další miminka:) porodila nám Madlenka. Je to šikulka, všechno zmákla na jedničku. Má dva prcky, holčičku a kluka, dle plemene a zbarvení jsou to potomci Ufona (který byl s Madlou několik měsíců bez úspěchu a pak byl vystřídán Ferdou)... tak to kluk nakonec stihl..:) Holčina i klučík jsou bílí s červenýma očima, uvidíme, zda z toho časem vyleze himalájská kresba či nikoliv. Navzdory hnusnému počasí se mají čile k světu, máma Madla je vzorná a zahřívá.

A když už píši, tak ještě zpráva o našich bojovnicích- s Debrecínkou jsme dneska oslavili dosažení 100 g hmotnosti, takže hurá hurá. Je to zřejmě na dobré cestě (v počátku léčby jejích plic měla podstatně méně). Což se bohužel nedá říct o Kotletce. Ta je sice stále velmi živá a zvídavá, ale doslova se ztrácí před očima. Nejsem schopná do její bolavé pusinky nacpat stříkačkou tolik, kolik by potřebovala. Přes to všechno si zachovává optimismus a o malou Debrecínku se vzorně stará. Ale pokud to v nejbližších dnech nevezme nějaký výrazný obrat, tak se bojím nejhoršího.... nemůže být živá jen na několika stříkačkách co do ní dostanu..... pořád doufáme..

28. 12. 2009- Máme za sebou další návštěvu veteriny, Debrecínky plíce vypadají lépe, Kotletě kvůli nedostatečnému příjmu potravy bohužel přerostly zadní zuby.... usilovně pracujeme na vyléčení puchýřů v puse, doufám, že to stihneme dříve, než Kotletě dojdou síly (protože tolik dnů nejíst je zátěž sama o sobě, a ještě k tomu kojí.... a také potřebujeme, aby byla alespoň trochu v kondici, aby bylo možné ji přispat a zuby zabrousit), obě holky jsou statečné, držte palce.

26. 12. 2009- A máme tu další pohromu... přijeli jsme domů od rodičů, kde jsme byli od štědrého dne (Kotletku a její mimi jsme měli s sebou, o zbytek morčat se starala spolubydlící)... a čekalo nás nemilé překvapení- umřel klučík po Adélce, kderý třiadvacátého cosi vdechl. V době našeho odjezdu se tvářil již naprosto v pořádku, ostatně i veterinář říkal, že ať vdechnul cokoliv, již se s tím vypořádal... ale někde mu asi něco zůstalo:(( Kotletce i Debrecínce se daří docela dobře, Debrecínka pije actimel jako prokopnutá a zapíjí to mlíčkem od mámy (která ho ale nemá asi příliš kvalitní, protože je živá jen na tom, co do ní násilím nacpu), Kotleta sice pořád nežere, ale drží se.

25. 12. 2009- Dneska umřelo další miminko- poslední klučík:( Holčičce se daří dobře, zdá se, že nejhorší má za sebou a trochu přibrala. Aby byla situace ještě komplikovanější, tak jsem zjistila, že má Kotleta v tlamě jakési puchýře (něco na způsob aftů). Slintá již třetí den, ale na puchýře jsem přišla až teď. Nejprve jsem se totiž jen divila, že jsou mimina oslintaná. Ukazovala jsem to i předevčírem veterináři, který řekl, že je to dost svérázná forma péče o ně (i já jsem si myslela, že je to jen Kotletky nevšední nápad)... ale dneska jsem si teprve všimla, že má Kotletka od slin celý krk.. takže mimina neoslintávala schválně, ale prckové se namočili když se k ní tulili. Takže jsme vyjeli na pohotovost, abychom si nechali poradit. Antibiotika nyní dáváme mamině i malé (začala jsem jí říkat Debrecínka), obě dokrmuji stříkačkou (malá pije výborně, ale Kotleta prská všechno okolo, protože jí pusinka bolí), no není to teda žádný med....

23. 12. 2009- Tak tu zase máme pěkně blbé období:( Dneska ráno jsem uslyšela dost podivné zvuky, které vydávalo jedno z miminek po kudrnaté Adélce z CHS od Eviky, která u nás našla dočasný domov a porodila ve stejný den jako Kotletka. Klučík kašlal, prskal, zjevně se dusil a lítal po boxu jak pominutý, z nosu mu šly příšerné bubliny, nestačila jsem mu ho utírat. Hned jsem ho naložila a vyjeli jsme na veterinu. Přibrala jsem i Kotletku s jejími miminky, protože se mi prostě nějak nezdají- jsou taková nanicovatá, a i když žerou, tak nerostou a oproti ostatním miminům jsou tak nějak bez energie. U doktora jsme se dozvěděli následující: prskající miminko po Adélce něco vdechlo, ale během cesty se mu to podařilo vykašlat.. máme předepsaný dětský nasivin a budeme kapat do čumáčku, aby se dýchací cesty zklidnily. Zato u Kotletiných mimin byla diagnóza podstatně horší- všechna mají ošklivý nález na plicích:( Jejich maminka naštěstí ne. Takže jsme vyfasovali antibiotika a uvidíme, jak to dopadne, nevypadá to zrovna nejrůžověji... Menší z chlapečků svůj boj o život prohrál už tento večer, zbylá dvě mimča- kluk a holka- se drží statečně. 

20. 12. 2009- S Kotletčinými miminky zjevně něco není v pořádku.... dneska jsem našla ,,v posledním tažení" největšího kluka z vrhu. Ležel na boku, měl zavřené oči a zdálo se že ani nedýchá, myslela jsem, že je mrtvý. Když jsem ho vyndala a položila na postel, tak se ani nedokázal postavit na nohy, jen dál ležel na boku, měl trochu křeče, občas zahrabal nožkama.. zdálo se, že bude za chvíli po něm, hrozné.. ale po dřívější zkušenosti s Knedlíkem (Kotletiným bratříčkem), kterého jsem když byl malý obrečela a málem pohřbila (ale jednalo se o hypoglykemický šok, ze kterého se probral a nyní je to naprosto normálně prospívající morče) jsem rozhodně nepropadla chmurným myšlenkám a jala jsem se do prcka rvát koňskou dávku glukózy. Za chvíli už stál na nohách. Pořád je takový nanicovatý, s jásáním jsem opatrná, ale je naprosto evidentní, že se díky glukóze o 100% zlepšil, a to téměř ihned. Teď sedí v domku u mámy spolu se sourozenci a vypadá pořád lépe a lépe. Snad bude do rána dobrý. Nabízí se, že se u včerejšího úhynu jeho sourozence jednalo o to samé, jen jsem bohužel nebyla nablízku abych mimču včas dodala cukr.. :( Možná by stálo za úvahu udělat u Kotlety nějaké vyšetření krve, protože se zdá, že tohle prostě ona a její příbuzní ,,mají v rodině" (už z minulého vrhu, který měla s jiným samcem, totiž uhynulo jedno mládě- ale až po odstavu, u nových majitelů.. také zdánlivě bez příčiny... kluka našla nová majitelka mrtvého, když přišla z práce, naprosto bez varování).. když tomu připočteme ještě Kotlety brášku Knedlíka, který utekl hrobníkovi z lopaty jentaktak, určitě stojí za to problému přijít na kloub.    

19. 12. 2009- Když jsem přišla z práce a šla nakrmit naší rexí školku, čekal mne smutný pohled- umřelo jedno z Kotletčiných miminek... s něčím podobným se jinak v chovu nesetkávám (za pět let existence naší CHS nám z živě narozených mláďat uhynula asi jen dvě nebo tři, a to taková, která opravdu od začátku působila velice neživotaschopně...), takže jsem byla opravdu pořádně zaskočená. Žádné z miminek nevypadalo že by mu něco scházelo, ještě ráno všichni prcci běhali po kleci... a najednou jedno mrtvé:( Bohužel, dovnitř tvorečka člověk nevidí.... ostatní jsou v pořádku a mamka Kotletka se o ně pěkně stará.

A ještě jedna novinka, veselejší: jako náhrada za kočku Hedviku II. k nám přicestovala malinkatá mourinka, který dostala jméno Dudla (Hedvika III. to fakt nebude, to jméno je tak trochu prokleté....). Krásné koťátko:)

16. 12. 2009- Dneska máme plodný den:) v noci porodila Kotletka náš vrh D3, jsou to 4 úúúžasní prcci, v poslední době máme skutečně kliku na mimořádně vydařené vrhy. V tomto jsou tři kluci a jedna holčička. Dva kluci jsou červeno-bílí, jeden bílo-červený a holčička je bílá s červenou. Kluci jsou neskutečně podobní příbuzným z matčiny strany:), hlavně tedy dědovi Gregorovi, po kterém zdědili širokánské krátké hlavy a velké kulaté oči.. kéž by všechny naše odchovy vypadaly v typu právě takto... je to opravdu dokonalé. Holka je zase pro změnu dokonalá kopie tatínka Syčáka, a to jak stavbou a typem, tak i barevně (dvě červené plotny kolem očí a červená prdelka:). No radost veliká. Jména opět nemáme a fotky taky ne, ale slibuju, že to v dohledné době napravím..

Během dne porodila ještě texlička Adélka která u mne spolu s jinými morčaty našla dočasné útočiště po zrušení CHS od Eviky. Miminka byla 4, ale dvě z nich nepřežila porod.  Jedno z nich ani nebylo pořádně vybalené, prvorodička Adélka asi trochu zmatkovala, nebo ho rodila dlouho a poznala, že je mrtvé..čert ví...Přeživší kluk a holka se ale mají čile k světu a máma se o ně vzorně stará. Narodili se venku a měli tam i zůstat, ale když jsem druhý den (17.12.) viděla ráno na teploměru mínus devět, tak jsem vyměkla a dala jsem rodinku dovnitř. Ve venkovním domečku to sice měli krásně vyhřáté, funěli zdatně a měli ho pořádně vycpaný senem, ale doma je doma. Nějak nevím jestli jsou sourozenci vrhem O od Eviky, nebo E3 Matadel Bohemia, až si to s Evčou dohodneme, tak dostanou jména:))

....a ještě k nám dorazila zpráva, že v CHS pod Stránskou skálou vykoukly na svět holčičky po našem Gregorovi, kterého jsme tam půjčovali na krytí.. tak jsem moc a moc zvědavá...

Abychom se jen neradovali, tak jsme v neděli velice nešťastně přišli o kočku Hedviku II. Nebyla tedy přímo naše, ale našich spolubydlících, každopádně to byl ale inventář našeho domu, který nám teď chybí.. našli jsme ji v bazénu.. těžko říct, jestli se dřív utopila nebo zmrzla.. ale je to velmi ošklivý konec.. když člověk pomyslí, co musela prožívat, je to hrůza:((( na bazénu byl tenký led, který byl trochu zasněžený.. takže kočka asi myslela, že to je pevné a propadla se... do bazénu jednou spadla už v létě, ale to normálně vylezla ven.. člověk by řekl, že si to bude pamatovat....:( takže kocour Oš zůstal sám... ale jistě ne na dlouho....

 

5. 12. 2009- Letošní nepříliš obsáhlou (tedy co se týče našich účastí, jinak výstav byla spousta) výstavní sezónu jsme zakončili v Olomouci. Málem jsem napsala ,,zdárně zakončili", ale to bych opravdu lhala:) Dopadli jsme tak strašně, jako ještě nikdy.. jestli jsem v minulosti označila některé naše výsledky spojením ,,šli jsme odtamtud jak zpráskaní psi", tak opravdu nevím, k čemu to připodobnit tentokrát:)))

Ale vezměme to pěkně popořádku.. celý výstavní den začal transportem jednadvaceti (ano, čtete správně) morčat k Míše Sadecké (CHS Pod Stránskou skálou), kde jsme společně čekali na Ivču Hanákovou (CHS Margarita), nic netušící ochotnou osobu, která se nabídla, že nás (ještě společně s Jirkou Kytnerem z CHS Juráš) na výstavu doveze svým miniaturním pežůtkem:))) Světe div se, toto autíčko, které popírá veškeré zákony fyziky (tj. platí v něm, že lze narvat větší do menšího), to zmáklo! Celkem jsme tedy jeli čtyři chovatelé a na každého z nás připadalo deset kusů hlodavců (a cestou zpět byl prostor auta ozvláštněn ještě pytlem biostanu a úctyhodnou hromadou cen...).

Proč tolik chlupatců? V posledních čtrnácti dnech jsem se totiž stala překladištěm CHS od Eviky, která končí chov. Většina Evčiných svěřenců u nás našla na pár dnů až týdnů přechodné bydliště... a několik z nich bylo potřeba přepravit právě do Olomouce novým majitelům. Dále jsem vezla Evy morčata výstavní. A výstavní morče mojí známé. A svoje dvě morčata pro novou majitelku. A svého samečka k zapůjčení na krytí........ a kupodivu i svoje výstavní kusy, jejichž výlet byl ze všech vyjmenovaných skupin zvířat s přehledem nejzbytečnější:)

Takže jak jsme dopadli? V mazlících nás reprezentovali Gregor, Krtek a Termoska. Body měli celkem pěkné, ale na umístění to nestačilo- Gregor 97, Krtek 98 (prý že je drobnější.. aby taky ne, když se narodil v červenci) a Termoska celých 98,5 bodu. Celou dobu měla chudák vyvalené oči a byla úplně tuhá strachem.. už ji asi výstavami trápit nebudu. Zato Gregor (který jel na výstavu rovnou z CHS pod Stránskou skálou, kde vyrobil nějaké to děcko) veškeré výstavní dění znuděně ignoroval a Krtek si naopak šrumec užíval, protože je nesmírně společenský:)

Ve standardu A to bylo opravdu peklo na zemi. Aylin byla diskvalifikována za nevýstavní kondici, ale u posuzování jsem nebyla, tak nevím, co tím bylo myšleno (protože všenky opravdu neměla)..ale v každém případě na konkurenci z CHS AndyMar opravdu neměla ani kdyby prošla. Rexí třídu mladých tvořil náš vrh W2:) Waltruda, která soutěžila za nás, Wilhemine (za CHS od Eviky) a Wolfram (který je mazlíkem v jedné rodince, kde mě poprosili, zda bych ho také nevzala vystavit). Wolfram s Wilhemine mají zatím poměrně lehlou srst, tam jsem diskvalifikaci i čekala- prozatím, než poporostou. Že neprošla Waltruda, která má srst dle mého názoru na svůj věk naprosto normální, je registrovaná a na své předchozí výstavě s 95,5 body ve své třídě vyhrála, mne sice docela překvapilo, ale nedá se nic dělat, každý posuzovatel má jiný metr. Však ona vyroste a srst se zlepší. Jediným  naším posouzeným morčetem se stal Hruška-Dýdžej, získal celých 93,5 bodu:))) Byl na to náležitě hrdý... jsem překvapená, kolik lidí ho v kleci poznalo..  už si zjevně vydobyl pevné místo mezi našimi obecně známými maskoty:)) takže aspoň takový úspěch.. jeho body samozřejmě úspěchem nebyly.. No... takže nula nic....

Do nových domovů odcestovali naši malí kudrnáči Zinajda a Zdeněk Matadel Bohemia, odjeli se sympatickou chovatelkou do kvalitní polské CHS Mientus. Ještě než odjeli, tak jim kožuchy zkontroloval polský adept na posuzovatele M. Kožuch.... a výhrady jsem nepostřehla. Tak snad nám budou dělat dobrou reklamu:)

Dále odjel Frolík na výlet do CHS Ranč u Montyho (děkuji Zdence Kupkové za převoz), kde dostane hned dvě rexice. Ten se má:) A zdárně jsem předala větší část Evči morčat, které jsem předat měla. Bohužel ne všechna, protože domluva s některými lidmi je naprosto tristní.

Zbytek naší výpravy si vedl slušně- Ivana i Míša si odvezly četná ocenění. Jirka Kytner dopadl zhruba stejně jako my, tak jsme aspoň mohli spolu sdílet své kyselé ksichty a totální porážku:)

Pro spravení nálady jsem si ve fotografickém koutku Ondry Výška alespoň nechala zvěčnit Gregorka ve společnosti dýně, fotka je krásná a Gregor z ní zírá naprosto typickým vytřeštěným způsobem. Když už jsme u něj.. hned po výstavě se přesunul do CHS Medinilla, kde bude pokračovat ve své úspěšné rozsévačské misi.

No.. takže tak. I přes špatné ,,výsledky" (dá se tomu vůbec říkat výsledky?) hodnotím den kladně.. výstava byla jako vždy perfektně zvládnutá, chlebíčky dobré (jsem stará vyžírka a toto dovedu ocenit).. příště pojedem zas.. horší už to být nemůže, takže ať to příště dopadne jakkoliv, bude to posun vpřed.

Cesta zpět se obešla též bez potíží, ačkoliv pytel biostanu budil trochu respekt.. ale do pežůtku se vešel i ten. Příště můžeme jet klidně v pěti lidech... co, Ivano, co myslíš? :))) ...moc díky za svezení i za prima společnost (to platí pro všechny).

 

4.-5. 12. 2009- Po předlouhé (a ve výsledku zcela zbytečné, viz výše:))) předvýstavní přípravě, která se protáhla až do půlnoci, jsem se konečně chystala došourat se do postele.. když jsem zaslechla typické ,,porodní zvuky"- pokvikování čerstvě narozeného miminka.. Bubbelisious si porod přichystala přesně na půlnoc:) Takže plán jít spát byl opět zmařen a místo toho jsem pozorovala porod, jako vždy profesionální, Bublina to prostě umí. A mimina se skutečně vydařila na jedničku s hvězdičkou, takový vrh se stane jistě předmětem závisti:))) hned tři velké okaté výstavní samičky s ukázkovým poměrem barev! Jména zatím nemají, C je takové blbé písmeno (Cuketku a Cibuli už jsme měli), ale něco vymyslím:) Celé rodince se vede skvěle.

3. 12. 2009- Miminům se vede dobře a -tříkrát sláva- našemu marodovi Bejbyně taky. Nechutenství se změnilo v typickou Bejbynovskou rozmlsanost. Takže už nám holka vesele baští sama, ale jen to, co jí obzvlášť chutná. Asi dostane nějakou společnici (když onemocněla, tak jsem ji oddělila od ostatních), aby ji trochu motivovala k jídlu, protože jak známo, morče je tvor nepřející a než aby nechalo něco kolegovi, raději sežere i to, nad čím by jinak ohrnulo nos. Takže to bychom měli. Dobereme antibiotika a bude pohoda. Bejbyna se tímto úspěšně vyhnula zimě ve venkovních kotcích (protože teď ji tam po týdnu v domácí péči už vrátit nemůžu, na to je moc velká zima), ale přeju jí to, hlavně že je zdravá. Zařadí se mezi VIP důchodce žijící v kuchyni.. Abychom ale náhodou neměli všechno v pořádku, máma od miminek Zubejda se rozhodla, že si vytrhá srst na zadku. a vzala to tak razantně, že výsledek vypadá opravdu otřesně. Proč to dělá ví asi jen ona sama... vitamínů má dost, kůži zdravou.... nedrbe se.. až do porodu se chovala úplně normálně a jen co porodila, začala s touto destrukcí. Asi nějaké poporodní šílenství..... snad se umoudří a dá s tím pokoj.... jinak jí nic neschází, baští a o mimina se vzorně stará.

2. 12. 2009- Hurá hurá, Zubejda je zase maminkou! Tentokrát vrhu B3, který se moc povedl. Miminka jsou zajímavá a zdravá, maminka je též v naprostém pořádku a vzorně se stará. Tatínkem je hlaďák Frolík. jsou to jeho premiérová mimina:) A máme hned dva saténové rexíky! Prckové jsou čtyři: holčička hladká RG SG oranž  Bačkůrka (89 g), krásně okatá a čiperná, bohužel jeden zálomek, ale jinak pěkná; potom holčička rexička satén bílá červenooká Brusinka (78 g), tváří se docela nadějně:).. dále kluk rex SG též bílý červenooký Bobík (69 g), se zálomkem, spíše na mazla, ale velký sympaťák. A nakonec kluk rex satén Bohouš (66 g) v barvě aguti oranž, což je naprosto skvostná, neobvyklá a působivá kombinace.. i typově je solidní.. nádhera. Saténová mimina jsou saténová opravdu festovně, jejich saténovost byla jasná na dva metry:)))) mám z netypických přírůstků velikou radost. Ale nafukovací to tu nemáme, takže budou všichni na prodej. Fotky do příslušné sekce doplním až mi to čas dovolí, ale pokud máte i z pouhého popisu dojem, že by se vám některé z miminek zamlouvalo, tak napište. Saténi by mohli být zajímaví do chovu, nesaténi jsou spíše na mazlíky (zálomky). Vývoj srsti rexů si odhadnout netroufám- to ukáže čas. U Bohouše ještě musím překontrolovat, zda nemá v srsti jednobarevné chlupy.. u pomuchlaného lesknoucího se miminka to nebylo moc dobře vidět.. takže toto ještě prověřím;)

....další porody na sebe nenechají dlouho čekat, na rozsypání je i Bubbelisious a Kotletka... to pak bude teprve školka:) 

29. 11. 2009- Bejbyna se drží statečně. Je zvědavá jako obvykle, žádná apatie se nekoná. Vytrvale do ní cpu čtyři druhy léků a zdá se, že nejhorší je za námi. Jediný problém je v jídle- Bejbyna nechce jíst téměř nic. A když už něco sní, tak je toho žalostně málo- třeba jen půl kolečka okurky a dál ani ťuk.... Dokrmování stříkačkou se absolutně neosvědčilo, protože Bejbyna 90% kaše vyprskala všude okolo, takže jsem přistoupila ke stylu krmení kterým se cpou husy:) mám sice trochu ohlodaný ukazováček, ale do Bejbyny (která u toho příšerně poulí očima, ale nic nezmůže) takto dokážu nacpat všechno možné, od jablka až po granule.. takže snad kritické období takto nějak přetrpíme.. aby toho chudák neměla málo, tak občas dostává ještě stříkačku oleje, neb se střeva občas zaseknou a Bejbas pak nebobkuje.. a po promazání je vše ok:) zkrátka, není jí co závidět, ale jsme na dobré cestě.

 

....pořídili jsme něco málo sena....                        ....trochu granulí......

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 







......a pár kousků zeleniny....
 

 

....a zima klidně může začít!!!!!
























zásilku převzali Krtek s Buvolem a paprikožravý pes Olda; všechno je prý v pořádku....

   


























 

 

 

25. 11. 2009- Bejbyna nám stůně:( Dneska ráno mě neběžela pozdravit, takže bylo jasné, že něco není v pořádku. Jinak vypadala normálně. Ale když Bejbyna nevítá příchozí, nelze to brát na lehkou váhu. Takže jsme vyjeli na veterinu. Tam doktor nahmátl v Bejbasově břiše podivný tvrdý útvar. Sono ukázalo, že to je kus zaníceného střeva. Zánět jsme prý chytili v počátku, což je ohromná klika, protože morčata mají střeva neskutečně citlivá a když se v nich něco přihodí, jde to pak strašně rychle (morčatáři vědí..). Díky včasné léčbě by se snad z toho měla dostat. Tak držte palce. Byla bych moc ráda, kdybychom s Bejbynou mohli oslavit její šesté (klidně i sedmé, osmé...potenciál na to má) narozeniny...

15. 11. 2009- Konečně výstava kvůli které nebylo potřeba vstávat v pět ráno:) Probíhala totiž v Brně, a do Brna to máme blízko. Jak už jsem nastínila v předchozím povídání, této výstavy jsme se zúčastnili především proto, že jsem se těšila na popovídání se známýma. Velké ambice  jsme si skutečně nedělali, neb naše výstavní krásky jsou teď plně zaměstnané březostí či mateřstvím:) Ale ani náš  tým ,,náhradníků" ostudu (víceméně) neudělal, charisma jednotlivých členů asi zapůobilo i na posuzovatelku:) Nejlépe dopadla rexička Waltruda, s 95 body si odnesla pohárek pro nejlepšího mladého rexe a byla zaregistrována. Hruška DJ, který je až na tradičně zapařené břicho v celkem slušné kondici, trhnul svůj životní výstavní rekord a získal 94 bodů, což stačilo na třetí rexí místo v kategorii dospělých. Z těchto úspěchů mám radost, protože rexí konkurence byla poměrně početná a kvalitní. V hladkých nás (ne)reprezentoval Frolík. Mezi zástupy světlých morčat s obrovskýma očima a buldočíma hlavama (tak je to teď u hladkých prostě v módě a na výstavách už nic jiného prakticky není k vidění) zpestřenýma flekatými kousky z CHS Elegans působil Frolík jak pěst na oko a odnesl si s přehledem nejnižší bodové ohodnocení- 92,5 bodu, a to na něj byla posuzovatelka ještě hodná:)) No a náš posledn reprezentant Krtek to schytal nejvíc, ten nedostal ani těch milosrdných 92,5 bodu, ale rovnou nulu. Což ho ovšem netrápí. Proč by taky mělo, my ho máme rádi i tak.

Výstava byla perfektní, nikde nic nedrhlo (a jestli jo, tak my jsme to teda nepostřehli:), všechno šlapalo, žádné zmatky ani kyselé obličeje, no super. Mně osobně chyběla jen pravá venkovská tombola, ale ta by v Brně byla stejně nepatřičná jako byl Frolík ve výstavní kleci, takže ani tento fakt na celkově superkladném hodnocení výstavy nic nemění.

10. 11. 2009- Místo plného pracovního nasazení si válím šunky doma (každý podzim mi totiž alespoň na týden obrostou dutiny mechem a já mám dojem, že si snad vysmrkám i mozek... a nejinak je tomu letos), a tak mám alespoň fůru času připravit na sobotní výstavu v Brně náš all star team- Hrušku Dýdžeje, Krtka, Waltrudu a Frolíka. Účast této sestavy na výstavě je tak trochu aktem čirého zoufalství, ale veškeré výstavní kusy něžného pohlaví máme buď březí, kojící, nebo nedlouho po porodu v blbé kondici. A Legolas, který už má nejlepší výstavní věk za sebou, je zchátralý tak, že by budil spíš soucit, než obdiv. Ale na výstavu se těšíme, už jsme hodně dlouho nikde nebyli. Tak bude trochu změna a hlavně zábava, protože takovéhle individuality nevšedního vzhledu i povahy (která všem čtyřem přímo kouká z očí), ty na výstavu obvykle nevozíme ani my (natož seriózní chovatelé). Takže, milí návštěvníci brněnské výstavy, až vás mezi jinak zcela homogenně kvalitním osazenstvem klecí zaujme hruškovité morče s lalokem pod krkem a mimořádně hloupým výrazem, morče které vypadá spíš jako krtek než jako morče a uši mu trčí k nebi, hlaďák s rypáčkem který už se mezi hlaďáky dávno nenosí a rexička, která vypadá spíš jako hladké morče, než jako rexička, tak vám bude hned jasné, odkud tyto skvosty jsou... i bez katalogu:)

5. 11. 2009- A hned z čerstva jsme načali třetí abecedu. Dneska porodila Beruška Ferdovi další potomstvo, tentokrát tři holky, pořádně macaté, plemene vořech s polodlouhou srstí:) Tentokrát byla rozumná a mimina porodila v domečku, tedy aspoň trochu v teple (Beruška je totiž ochotná klidně rodit mimo domeček i při teplotách okolo nuly, jak nám již  v minulosti předvedla.... prostě tvrdá výchova od začátku... Beruška se s ničím nemaže). Nejmenší holčička je oranž s bílou a čtyřmi vírky (94 g) a jmenuje se Aťka, pak máme oranž s bílou se dvěma vírky v půlce zad  Agátu (116 g; dva vírky v půlce zad je specialitka miminek po Berušce a Ferdovi, vždycky nějaké takové vyvedené morčisko ve vrhu je) a nakonec černo-červenou s bílou se čtyřmi vírky Aminu (119 g)..Všechny holky jsou velmi aktivní a silné, mám z nich radost. Všechny tři jsou nesmírně charismatické:)) Jednu bychom si rádi nechali, po dlouhém zvažování to bude Amina.

3. 11. 2009- Chtěli jsme pomoci naší kamarádce Evě (CHS od Eviky), které zemřela kojící samice. Idea byla taková, že čerstvé mamině Sušence podstrčíme ještě morčecí sirotky. Takové adopce u morčecích maminek bývají často úspěšné, ale Sušenka bohužel patří k těm samicím, které se o cizí mimina postarat odmítají:( K malým se chovala vysloveně nepřátelsky. Takže Eva dokrmuje ručně.... držíme palce.

2. 11. 2009- Tak konečně trochu veseleji: Sušenka se dneska stala maminkou dvojčátek! Jejím vrhem jsme úspěšně dokončili druhou chovatelskou abecedu. Tatínkem je coronet Azgalor z CHS Ceres (této CHS ještě jednou díky za zapůjčení), který se postaral o drobné překvapení- ačkoliv jsme ve vrhu čekali coronetíky, obě miminka jsou kudrnatá. Holčička Zinajda je červeno-bílá texlička s porodní váhou 118 gramů, kluk Zdeněk je červeno-bílý merinek vážící 116 g. Takže pěkní pořízci:) Obě mimča jsou super v typu, mají pořádně široké hlavy a dokonale kulaté velké oči. Celkově vynikají mohutnou stavbou, nejsou to žádná chrastítka a mají strašně veliké nohy:))) I rozložení barev je přímo ukázkové, takže máme velikou radost. Tento vrh u nás rozhodně patří k těm velmi podařeným.

19. 10. 2009- Musíme oznámit velmi smutnou novinku, dneska jsme přišli o Honzíka:( Včera mi přišlo divné, že nedojedl zeleninu, protože jinak to byl morčák s obrovským apetitem. Situace ale nevypadala nijak extra vážně., morčák byl bystrý, reagoval... jen méně jedl. Dneska ráno jsem ale kluka vzala ,,pro jistotu" na veterinu, ať se na něj podívají. Čekala jsem, že dostaneme lék na plynatost a antibiotika a půjdeme domů. K mému zděšení ale rentgen ukázal, že má Honzík přetočený žaludek, a tak na klinice zůstal. Bohužel se jeho stav během přípravy na riskantní operaci zhoršoval takovým způsobem, že jsme nakonec zvolili uspání, protože naděje že Honzík zákrok přežije byla téměř nulová. Je to docela šok. Honzíka jinak vůbec nic netrápilo a jeho problém s přetočeným žaludkem bohužel spadá do kategorie ,,pitomých náhod". Pitva totiž kromě přetočení žaludku neprokázala vůbec nic, žádné hlubší důvody proč se to stalo nalezeny nebyly.

Opravdu moc mne mrzí co se stalo, Honzík byl výjimečný morčák.. budiž nám malou útěchou vědomí, že i těch 4,5 roku co s námi prožil bylo v jeho případě obrovské štěstí- kdybych ho neobjevila v Hornbachu jako téměř mrtvého prcka a nezachránila ho, tak by jeho život skončil už v nějakých dvou měsících. Tehdy si o něm veterinářka myslela, že má přeraženou páteř (byl totálně chromý a bezvládný kvůli dlouhodobému strádání), radila mi ať ho nechám utratit. My s Honzíkem jsme se ale nedali, léčili a klouby postupně rozhýbávali, a za měsíc už běhal, i když mu nožky zůstaly křivé.  Nikdy už dalšími zdravotními problémy netrpěl a stal se u nás i taťkou. Vlastně měl v životě asi spíš kliku...

4. 10. 2009- Přihlásili jsme se i na dnešní den, kdy posuzovala jiná posuzovatelka. Ta byla přísnější. Pořadí zůstalo nezměněno, ale body horší.

3. 10. 2009- Zase jsme si vyjeli na výstavu (resp. zase jsem se s přepravkou vetřela do auta k rodince Sadeckých- CHS pod Stránskou skálou, kterým tímto ještě jednou děkuju za svezení;). Narozdíl od loňského ročníku nás cestou neatakovaly neukázněné srny, ani jsme nebloudili, takže jsme na místo dorazili za chvilku. Spousta věcí ale byla s loňským ročníkem dokonale shodná- počínaje poněkud syrovým počasím a konče expozicí šibalských nutrií, které se tvářily stejně nevraživě jako loni:) Náš chov reprezentovala rexí rodinka Legolas, Balara a jejich dcera Waltruda. Ta mi udělala velkou radost, vybojovala 94,5 bodu (kdyby stresem nesložila uši, bylo by to ještě lepší!), což je na rexe starého dva a půl měsíce podle mne hezké. Legolas získal jen 93,5 bodu. Přecejen už není nejmladší a tělesná schránka mu adekvátně jeho věku chátrá.... Balara byla nejlepší, získala 95 bodů a stala se třetím nejlepším rexem výstavy (ještěže Kroftovi přivezli rexe jenom dva:)). Výstava byla moc fajn, bylo na co koukat, s kým poklábosit, guláš skvělý, nálada výborná:)

27. 9. 2009- Tak se nám kluci pěkně servali..... běžně jsem je celé léto nechávala běhat hromadně navolno na trávě před domem, na velikém prostoru nikdy neměli chuť si ubližovat, potyčky se vždycky vyřešily zacvakáním zubama, moudřejší ustoupil a šel se nažrat.... Frolík (hlavní hrdina dnešní historky) vždycky dolézal za ostatními samci a chodil za nimi, ovšem nikdy se ani náznakem nesnažil s nějakým z nich poprat.... až do okamžiku, kdy dostal za ženu saténovou krasavici Zubejdu (což je dva dny zpátky) a nemístně mu stouplo sebevědomí.... chtěl to natřít úplně všem. Dovolil si kupříkladu na Honzíka (který si jinak jde po svém a rvačky nevyvolává), ale ten si to líbit nenechal a Frolíka pěkně zřídil, takže desinfikujeme nosánek.... do rvačky se připletl i Krtek, který nevyvázl s pomláceným čumákem, ale s regulérním monoklem (jak se tohle komu povedlo, to je mi opravdu záhadou). Oko má naštěstí v pořádku a krev nikde žádná. Ach jo, to nejklidné mládí:)) Příště už půjdou na vycházku jen starší pánové, kteří už toto nemají zapotřebí.....

19. 9. 2009- Po delší době jsme se podívali na chovatelskou výstavu, tentokrát do Chotěboře.... a nejen podívali, vyslali jsme samozřejmě i svoje závodníky. Jeli Balara a Legolas. Původně měli dělat doprovod své dceři Waltrudě, ale ta do výstavy nestihla pořádně dorůst (chybí jí dvě deka.. holt si musí ještě počkat), proto zůstala doma. Vzala jsem i Sušenku se Syčákem na registraci, a Krtka na posouzení správnosti kresby (na registraci má ještě čas). Sušenka na výstavě dostala povolení zaplnit místo Waltrudy výstavní klec, takže jsme poprvé v kariéře vystavovali i dlouhosrsté morče:))

A dopadli jsme solidně. Balara získala 96,5 bodu a odnesla si pohár nejlepšího rexe výstavy. Legolas byl tentokrát až třetí, s 95 body. Spolu získali medaili jakožto 3. nejlepší krátkosrstý pár výstavy. Sušenka se v texelech neumístila, ale na to, jak mizerně byla připravená (nápad, že bych ji mohla vystavit místo Waltrudy, jsem dostala až na místě) neměla hodnocení zas tak zlé- 94,5 bodu. Podle plánu jsme doplnili i nějaké ty naše registrační resty, Balara, Sušenka i Syčák dostali registrační číslo. Krtka Vrbíka jsme podrobili kontrole kresby (protože kresby typu tan, lux, fox jinak opravdu nechovám, takže jsem si nebyla úplně jistá její správností), a prý je v pořádku:)

V jedné z výstavních klecí jsme potkali i naši odchovankyni, coronetku Queen, která závodila v barvách CHS Žižkova studánka. Dostala krásných 97,5 bodu (že bych se vybodla na rexe a začala chovat coronety? :)), ale když už ji posuzovatelka podávala k odnesení, všimla si, že má na hlavě všenčí hnidu.... nojo, stane se, všenky jsou potvory, a i když člověk zvířata proti těmhle potvorám ošetřuje, občas někde zůstane něco nalepené:( Takže byly Queen její krásné body škrtnuty a dostala nulu, je to škoda.

Výstavu jako celek hodnotím veskrze kladně, byla fajn. Obzvlášť tombola, kde byla hlavní cenou šestikotcová králíkárna, takže všem morčatářům svítily oči a kupovali jeden lístek za druhým:) Nebyla jsem výjimkou, ale odvezla jsem si jen dubové podtácky, dubový rošt pod hrnec, držák na šroubováky a pytlík pšenice:)

Městečko Chotěboř jsem si ani neprohlédla. Z brzkého vstávání jsem byla jaksi bez energie, pročež jsem zvládla jen cestu k tombole, ke klobásám, k nutriím a na záchod (to celé dvakrát), a zbytek výstavy jsem proseděla na lavici poblíž posuzovacího stolku a lila do sebe turky. Bylo nás tam takových víc:)

Chtěla jsem fotit, tak jsem na sebe byla velmi pyšná, že se mi podařilo den předem nabít baterku do foťáku (většinou na to zapomenu, pak otráveně zírám na nápis "low battery" a posléze na černý displej). Takže jsem v Chotěboři šťastně vytáhla nabitý foťák, zapnula...... a pro změnu si přečetla sdělení "chybí paměťová karta". Tak zas nic, no.

Závěrem tohoto reportu bych chtěla moc a moc poděkovat Míše Sadecké (CHS pod Stránskou skálou) a jejímu drahému polovičkovi za místečko v jejich oktávce, protože jinak bych vstávala ještě dříve a nedošla bych pak ani k té tombole:) Takže díky moc za odvoz, máte u mě bednu nefalšovaných bílovických biojablek a krycí služby našeho Gregorka:)

17. 9. 2009- Dneska ráno porodila Aylin s napětím očekávaná miminka- vrh Y2. Musím ji pochválit, jako máma se oproti minulým porodům výrazně zlepšila a dneska už věděla velmi dobře co a jak:) Miminka byla 4. Nádherná velká červenobílá holčička ale bohužel nepřežila. Šla jako poslední, Aylin se pár vteřin neměla k jejímu rozbalování, tak jsem malé protrhla blánu kolem čumáčku, ale ani tak se nenadechla:( Pokusila jsem se ji rozdýchat, ale marně. Možná  zemřela už v porodních cestách, protože si myslím, že jsem zareagovala včas. Tři sourozenci kteří šli před ní jsou naštěstí v naprostém pořádku a s jejich vybalováním jsem pomáhat nemusela, Aylin všechno velmi pečlivě zvládla sama. Jsou to tři kluci. První přišel na svět červený klučík s bílým čumáčkem Yahoo, (79 g) pak červenobílý klučík s obrovskýma očima Yoyo (58 g)  a nakonec červený klučík s bílou lysinkou Yankee, celý taťka (79 g). Ten je z vrhu nehprůbojnější, hned jak ho máma vysvobodila z plodových obalů, tak se postavil na nohy a trochu se poohlédl po okolí:) Všichni kluci budou na prodej.

19. 8. 2009- Dneska navždy odešla Zrzečka, naše téměř slepá, neskutečně žravá důchodkyně. Opustila nás rychle, netrápila se, do poslední chvilky se chovala jako obvykle. Po dlabanci se šla natáhnout a už se neprobrala:(

17. 8. 2009- Množíme se a pomáháme množit se i ostatním....:) Dneska k nám dorazil červenobílý coronet Azgalor ze slovenské CHS Ceres (děkujeme CHS Ceres za zapůjčení a Míše Sadecké za kurýrní služby), bude ženichem pro naši Sušenku. Ta je sice trochu pohoršená z toho, že Azgalor je asi o polovinu menší než ona, ale snad se přes to holka nějak přenese:)) Spolu s Azgalorem nás poctila návštěvou skutečně nádherná hlaďanda v barvě ice cream Doubravka od Doubravky, kterážto touží po miminech s naším Dýdžejem (nebo po tom spíš toužíme my chovatelky, a chudák Doubravka musí tiše trpět toho hruškovitýho troubu s lalokem pod krkem).....

A ještě jedna ne tak úplně čerstvá (pár dní uleželá) novinka: ačkoliv je náš dům (ve kterém za plného provozu bydlí až třináct lidí, což je samo o sobě solidní:)) už slušně zanesen nejrůznějšími živočichy, přidal se k nám další.... neznámo odkud se na naši zahradu zatoulal zbědovaný zrzavý kocour, kterého jsme nikdy předtím ve vesnici neviděli (a který opravdu nevypadal, že by někomu chyběl), a protože zkrátka máme měkké srdce a dali jsme mu vydatně nažrat, rozhodl se, že se přistěhuje natrvalo:) Dostal jméno Oš. Kočičí dámu - Hedvu II.- už tu máme, takže do budoucna se můžeme určitě těšit i na malé Hedvičky a malé Ošíky, tihle dva spolu budou mít určitě božská koťátka. Mrkněte na kočičí album....: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=15103

12. 8. 2009- Jupí juchů, zase je nás o něco více:) Dneska porodila Beruška Ferdovi už x-tá mláďata, příznačně se jedná o vrh X2 :) Ve vrhu je jeden kluk Xaver (nádherný okatý rošťák v barvě krém-bílá, plemenem nezařaditelný vořech s polodlouhou srstí a dvěma várky v půlce zad:) porodní váha 82 g), potom holčička rovněž krém- bílá Xoraya (ta má ovšem vírky 4, a porodní váhu 62 g) a holčička oranž s bílou Xanda (též 4 vírky, 61 g). Třetí velká (100 g) vírkatá holčička v barvě černo-červená s bílou porod bohužel nepřežila:( Nebyla jsem u toho, takže nemám tušení, co se stalo. Maminka Beruška je v nejlepším pořádku a tři caparti také. Táta Ferda je spokojen:)

19. 7. 2009- Legolas je už zase taťkou! Dneska mu tři miminka porodila Balara. Jsou pěkně velká a silná, určitě z nich vyrostou fešáci s výstavními předpoklady. Všichni jsou červeno- bílí rexové, dvě holky Waltruda a Wilhemine a kluk Wolfram. Jedna z holek možná zůstae doma (ještě uvidíme), ostatní hledají nové domovy.

10. 7. 2009- Máme zpátky doma všechna miminka z vrhu T2 po nebožce Grešli. Dneska jsem je jela osobně odtrhnout od jejich náhradních maminek. Z další změny ve svém životě jsou chudáčci trochu v šoku. Ale až se z toho oklepou, budou to prima morčátka:) Všem se u náhradních samiček dařilo dobře, mají pěknou váhu. Turbína a Tyglík brzo pojedou do nového, Termoska zůstane u nás a převezme roli hlavního zpravodaje na úvodní straně:)

4. 7. 2009 odpoledne:) Zubejda se zjevně nechtěla nechat zahanbit a vyklopila to taky:) Opět má 4 kousky, a opět jsou dva tmaví a dva světlí:) Porodila je neskutečně rychle.... máme 2 kluky Vrbíka a Viktora v barvě čoko lux a váhou 70 a 79 g (tváří se to opravdu jako čoko, ale uvidíme jestli z toho nebude kuní.... možné je obojí), potom holčičku bílou červenookou Vendulku (79 g) a kluka taktéž bílého č.o. Vojtu (76 g).

4. 7. 2009- Máme přírůstky:) V noci porodila Kotletka miminka lumpovi Dýdžejovi, který se opravdu dlouhou dobu před jejich početím tvářil tak neplodně, že jsme mu to uvěřili:) Miminka ze spojení červenobílá - šafrán jsme tudíž opravdu neplánovali.... ale prckové jsou miloučcí a hlavně všichni i s maminkou jsou v pořádku. Kotletka porod zvládla evidentně bez nejmenších potíží, v boxu nebyla vůbec krev a miminka opečovává opravdu pečlivě, dělá nám radost. Prckové jsou 3, všichni oranžoví s pigmentem, kluci mají i pár bílých chlupů a hlavě. Jmenují se Ušák (75 g), Ucháč (78 g) a holčička je Ušanka (87 g).

28. 6. 2009- Tak jsme se zúčastnili výstavy Propet v Brně.... ....a dopadli jsme jak sedláci u Chlumce:) Soutěžili Legolas, Aylin a DJ. Šampion Legolas získal celých 93 bodů, což je největší propadák v jeho kariéře:) Aylin měla 93,5 a chudák DJ jen 90 bodů. Takže jsme z výstavy odešli jak zpráskaní psi, ale všechno ostatní bylo vydařené. Víkend jsme prožili ve společnosti Evči z CHS od Eviky a Ilony z CHS Elegans (+jejích dvou roztomilých feneček), které u nás nocovaly; přímo na výstavišti jsme se pak potkali s celou řadou dalších morčecích známých, což bylo příjemné a zlepšilo to mizernou náladu z výsledků našich svěřenců:)

Do nových domovů jsme odeslali pár morčátek, a sami jsme dostali tajnou zásilku, dárek od Hanky z CHS Barrandia. Jmenuje se Frolík a je to hlaďáček v barvě oranž aguti. Frolík je velký sympaťák s netuctovým kukučem a netuctovým rodokmenem, takže do našeho chovu-nechovu výborně zapadne:) Už se zabydluje a dělá nám radost:)

19. 6. 2009- Roládka bohužel svůj boj o život prohrála, neustále se horšila, dneska jsem ji nechala uspat. Co se vlastně stalo nemám tušení, protože všechno mělo velmi podivný průběh. Nejneobvyklejší na celé věci bylo, že Roláda celou dobu (ač se nemohla vůbec hýbat) jedla, a normálně bobkovala. I rozbor moči (jak už jsem psala posledně) ukazoval normální hodnoty. Což opravdu není v takových situacích obvyklé, morčátko při jakémkoliv zdravotním problému většinou přestává žrát, v případě poporodních komplikací by člověk v moči čekal třeba ketony, případně krev, ale nic takového u nás nebylo. Ale její stav byl čím dál horší, navzdory Roládčině chuti do života ji tělíčko prostě postupně přestávalo poslouchat. Bude se nám po těch kukadlech a přátelské povaze moc a moc stýskat.

S údivem zjišťuji, že nás tedy od začátku roku předčasně a zcela nezávisle opustily dvě morčecí rodinky- Čert s Vincentkou a jejich dcerou Grešlí (Čert měl cirhózu jater, Vincentky organismus byl rozhozený z březosti tak, že to neustál; a Grešli vyhřezla při porodu děloha). A potom Nellinka s Juráškem a jejich dcera Roláda (důvod Nellinčiny smrti přesně neznám, Jurášek měl nahromaděnou v osrdečníku krev, a nakonec teď ta Roládka).... trochu se tedy nabízí varianta, že Grešle s Roládou prostě neměly po rodičích dobré geny a tuhle skutečnost jsme nebyli schopni překonat ani dobrou péčí.

16. 6. 2009- Ačkoliv Roládka po předčasném porodu vypadala dva dny dobře, její stav se o mnoho zhoršil:( Dneska se úplně přestala hýbat, sebemenší pohyb je pro ni obrovský problém, jenom leží, a i příjem potravy je pro ni na první pohled velmi vyčerpávající. Naštěstí ale papá aspoň trochu a trávení funguje, což je dobré. Apatická není, reaguje,  oči má živé, ale prostě se nedokáže ani postavit na nohy. Na veterině žádný problém objeven nebyl, moč je v naprostém pořádku, toxémií ani ničím podobným netrpí, zraněná není. Vnější příznaky by odpovídaly silnému odvápnění, ale  nedává to příliš smysl, protože holka vždycky baštila hodně a pestře, nic by jí chybět nemělo, nikdy jsme neměli odvápněnou samici ani po standardním porodu a následném odchovu mimin. Kdyby kojila, tak by se to snad ještě dalo pochopit, ale takto....?? Prostě nikdo neví co to má znamenat. Dáváme dologran pro dodání vápníku a dalších prvků (co kdyby náhodou), když se stav nesrovná do deseti dnů, nastoupíme na další (detailnější) vyšetření. Držte naší Roládce palce.. je na ni teď opravdu smutný pohled, ale věřím, že se z toho dostane, snahu má. Přes den odpočívá venku ve výběhu na trávě ve společnosti její kamarádky Leticie, pomalinku ukusuje stébla co má pod hlavou a tak do sebe dostane aspoň něco.... v noci je s námi doma.

A jedna pozitivní zpráva- miminkům po Grešli se daří dobře, náhradní mamky se svědomitě starají. Jedna z holčiček zůstane doma. 

13. 6. 2009- Máme smolné období... dneska z naprosto nepochopitelných důvodů začala rodit Roláda. Porod byl předčasný, miminka ani nebyla pořádně osrstěná. Odpoledne porodila Roláda jedno mládě, a pak nic. Dostala  injekci glukózy a kalcia, a vyčkávali jsme. Další mládě bylo venku až někdy po desáté hodině večerní, zbylá šla naštěstí okamžitě po něm, celkem jich bylo pět. Zachránit se pochopitelně nedala, nebyla dost vyvinutá. Roládě se naštěstí daří dobře. Po chvilkovém vyčerpání z dlouhatánského porodu se rychle vrátila do normálu, žere, vypadá v pořádku. Tak aspoň něco. Ale důvod proč začala rodit tak brzo asi zůstane navždy utajen.

11. 6. 2009- Dnešek je na novinky bohatý. Bohužel ale musíme začít velmi smutnou zprávou- v noci umřela naše maskotka Grešle. Večer ještě byla v pořádku, ráno jsem ji našla mrtvou a vedle ní tři její čerstvě narozená miminka. Ta jsou naštěstí v naprostém pořádku.... Grešli při jejich porodu vyhřezla děloha. Kdybychom u toho byli, možná bychom ji včasným převozem na veterinu mohli zachránit.. to štěstí ale bohužel neměla:(

Malí sirotci jsou zaplaťpánbůh plní síly a ztrátu maminky nejspíš ustojí. Okamžitě jsem jim začala shánět náhradní morčeí chůvu. Naše Bubbelisious už má mláďata poměrně velká, takže u ní případná adopce není možná. S prckama jsem odjela do Blanska do CHS od Macochy, kde jsme se pokusili přidat prcky k týdenním mládatům švýcarské teddičky Ibizzy. Nedopadlo to úplně ideálně, Ibizzky mláďata se o své mlíčko příliš dělit nechtějí a Ibizzka samotná nepřijala sirotky s bůhvíjakým nadšením. Naštěstí se mi mezitím ozval ještě náš morčecí známý Pavel z CHS Eden a nabídl další kojnou samičku čerstvě po porodu. Po zralé úvaze jsem v Blansku zanechala pouze hladkou samičku Turbínu, která je z mláďat nejsilnější a která se jediná dokáže prosadit i vedle větších mimin. Se zbylýma dvěma prckama jsem to tedy otočila do Brna do CHS Eden. Tam to dopadlo na jedničku, čerstvá rodička zbylá dvě miminka přijala okamžitě. Jen na tři vteřiny měla takový výraz ,,Sakra, co to je? Tolik mimin? Já myslela že mám jen jedno!", a pak už se vrhla na péči o nově příchozí:) Takže všechno dobře dopadlo. Po příjemném kafíčku a shlédnutí krásných a bezchybně opečovávaných morčounů v Edenu jsem se vydala s klidným svědomím domů. Alčo a Pavle, ještě jednou moc díky za pomoc!

A jaká miminka vlastně máme? Máme dvě holčičky- hladkou Turbínu (bílá s červenou a aguti zlatou, 85 g), rozetku Termosku (bílá- aguti zlatá- červená, 77 g) a klučíka cresteda Tyglíka (aguti zlatá- červená, 90 g).

Další novinkou dne byl hromadný morčecí jekot při píchání injekcí. Honzík a Leticie totiž mají svrab. Ostatní morčata ho nemají, ale vzhledem k tomu, že se všichni morčouni věčně pasou pospolu a tudíž si všechny brebery v kožichu nadšeně předávají, rozhodla jsem se ošetřit celý chov, a to bez výjimky. Na pomoc přispěchala Evča Poukarová z CHS Od Eviky, a společnými silami jsme napíchali jednoho po druhém. Akorát těhule, kojící a mimina injekcím unikli:) Ale důkladnému odparazitování se nevyhnou, budou všichni ošetřeni Strongholdem, který je šetrný i k této skupině našeho morčečenstva:)

Při píchání injekcí byla zjištěna další novinka dne, a to ta, že se náš ,,neplodný" Dýdžej (kterého už měl u značného počtu samic značný počet chovatelů, a nic z toho nebylo) zamiloval do naší Kotletky, kterážto se stala majitelkou slušného pupku (a z přežrání to tentokrát není). Takže se těšme na mimoplánové rexíky z divokého spojení šafrán+ červeno- bílá:)) 

7. 6. 2009- S naší slepou tlusťoučkou důchodkyní Zrzečkou to dneska z ničeho nic začalo vypadat nahnutě :( Nežrala (u ní opravdu neobvyklé), seděla s hlavou do rohu, nechodila a nekomunikovala... myslela jsem na nejhorší.... ovšem na pohotovosti nás uklidnili, rentgen ukázal, že se Zrzečka jenom životunebezpečně přežrala:))) Je prostě tak narvaná jídlem (žere i za svou spolubydlící Klárku), že je jí z toho zle. Takže dostala nějaké léky na zažívání a analgetika, bude chvíli na dietě a mělo by se to zase srovnat.... léky jí ulevily, večer už začala ukusovat seno:)

30. 5. 2009- Vyjeli jsme na výstavu do Příbora.... Cestou jsme ještě přibrali reprezentaci z chs Mown Hay v počtu dva lidi a sedm morčat, abychom nejeli prázdní:) Soutěžila stejná sestava jako posledně v Olomouci- v "áčkách" Legolas, DJ a Kotletka, a v mazlících Gregor a Ferda. V rexících jsme tentokrát byli sami, takže Legolas získal první rexí místo tak trochu bez práce, ale zaslouženě- s pěkným výsledkem 96 bodů. Díky tomuto bodovému ohodnocení dneškem splnil podmínky pro udělení titulu MORČE ŠAMPION, takže jsme na něj patřičně pyšní:) Kupodivu se vyhlašovala i druhá rexí cena, kterou získala naše chodící hruška Dýdžej s poněkud neuspokojivým výsledkem 92,5 bodu. Kotletka byla ohodnocena stejně, což je pokrok, protože jsem čekala, že bude opět diskvalifikována za příliš mladicky lehlou srst. Kluci mazlíci si vedli taky solidně, měli shodně 97,5 bodu, ale našli se i lepší. Takže se jen dobře nažrali a odjeli neoceněni:) Naši rexíci se líbili i návštěvníkům, takže hned zítra očekáváme návštěvu z Ostravy, která si odveze naše poslední volné rexí miminko Plukovníka. Celou výstavu potažmo celý den hodnotím veskrze kladně, až na naši neschopnost odhadnout čas potřebný ke zdolání trasy Bílovice-Příbor (pořadatelce se z nás asi trochu otvírala kudla v kapse...).

24. 5. 2009- Bubbelisious nás přestala napínat a vyklopila mimča:) Měla jsem tu čest pozorovat celý porod, který byl naprosto ukázkový. Bubbelisious prostě UMÍ. A výsledek? Tři krásná rexovatá mimča- holčička Stáňa (červená s bílou, 93 g), holčička Slávka (bílo- červená, 84 g) a klučík Syčák (bílý s červenou, 90 g). Všechna miminka jsou úžasně ušatá.

22. 5. 2009- Už máme výsledky pitvy- Jurášek odešel proto, že se mu celý perikard (osrdečník) naplnil krví. Někde v těchto místech mu praskla cévka. Jako důsledek špatného stavu se objevila i voda na plicích. Naštěstí se prý nejedná o nic, co by bylo geneticky podmíněno (prapůvodcem těchto problémů zřejmě byl skrytý lehký zánět, který se navenek neprojevoval), takže v případě Juráškových potomků můžeme zůstat v klidu. Škoda ho, kluka.. ale myslím, že měl u nás pěkný život.. a hlavně kdyby nás nepotkal, odešel by na druhý břeh už jako dvouměsíční mládě, byl jedním z morčátek které jsme zachránili před jistou smrtí.  

20. 5. 2009- Dnešek nezčal vůbec dobře, dopoledne nás z nejasných důvodů opustil Jurášek. Je pravda, že byl poslední dva dny o chlup méně aktivní a semtam nechal zbytek trávy, ale rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že to s ním jde z kopce (každé morče je občas přecpané že nechá trávu), takže nás jeho smrt poněkud zaskočila.....:( Přesnou příčinu Juáškova odchodu určí pitva.

Ztratili jsme tak náš nejoblíbenější objekt dětských návštěv.... Jurášek byl naše nejpřátelštější morče.

Budiž nám málou útěchou, že po sobě stihl (kromě již odrostlých četných potomků) ještě na poslední chvíli něco zanechat.. zrovna včera mu samička Hvězda z CHS od Eviky porodila 4 prcky:)



 

 

 

16. 5. 2009- Zůčastnili jsme se výstavy v Olomouci. Tentokrát jsme na výstavu poprvé v historii jeli vlastním autem, kteréžto jsme si nedávno pořídili, takže se zábavného článku o strastech cestování s deseti morčatama v autobuse tentokrát nedočkáte:) Přibrali jsme ještě Alču Vráblíkovou z CHS od Macochy a její reprezentanty, aby byl kufr morčaty zacpán lépe:) Naši CHS reprezentovalo pět morčounků. Ve standardu A soutěžil Legolas, Kotletka a DJ, ve standardu C naši červení kluci s bílými lysinkami Gregor a Ferda. Nejlépe (podle předpokladů) dopadl Legolas. Získal sice jen 94 bodů, ale stačilo to na druhé místo, protože rexové měli celkově hodnocení dost nízké. Škoda že dostal strženo za barvu (nažloutlý nádech- o tom se rozhodně nepřu, ale nechtěla jsem našeho kluka koupat, aby mu prozměnu nelehla srst). Bod dolu měl i za kondici, co tím bylo myšleno těžko říct, protože Legouš ani v tomto teplém počasí výjimečně neměl zapařený podvozek a uši a žlázku jsme čistili poctivě:) No, příště to snad bude lepší. Dýdžeje jsem vzala hlavně ze zvědavosti- že to není žádný šampion mi bylo jasné, ale zajímalo mne, jak konkrétně bude zhodnocen posuzovatelkou. Dostal takovou lehkou srážku za vše a skončil s 92,5 body. No a Kotletka bohužel neprošla, neb je ještě malinká a má pořádně lehlou srst. Moje doufání, že by se nad tím mohlo u mladého zvířete přivřít oko bylo marné:) Tak uvidíme jak bude růst a krásnět. Kluci v mazlících také bůhvíjak neperlili- Ferda vybojoval 96 bodů a chudák Gregor jenom 92,5 bodu.. což je teda na registrovaného chovného samce dost tristní:))))) ach ty mazové žlázy a orvané uši:))

 

 9. 5. 2009- Dneska dotlouklo srdíčko Tomíkovi, věrnému pečovateli o naše slepé samičky Zrzečku a Klárku. Umřel bez trápení, půl hodiny před svým odchodem ještě pokukoval z klece a žebral baštu a pak klábosil se svými kamarádkami. Pár minut nato už tu s námi nebyl. Bylo to úžasné zvířátko, na které rozhodně nezapomeneme.












 

8. 5. 2009- Máme se fajn.. Aylin se pěkně stará o svěřená mimča (což je skvělé, protože chudák Zubejda je z péče o miminka dost vyčerpaná a tak je ráda, že má o dva svěřence méně), Bubbelisious je na 100% březí s Legolasem, který přestal dělat drahoty (myslím že se zadařilo i u Balary), Sušenčina mimča rostou jako blázni.... Všude spousta trávy a mlíčí, tak jsou naši bobánci celé dny venku (dostali pracovní nabídku od jedné rodiny u nás v ulici- sekají jim zahradu:) je to skvělá zakázka, protože naše zahrada už jim přestávala stačit:))) Večer po sekání naše pracovníky vždycky posbíráme a uložíme do kotců, a další den ráno jdou zase makat:) Morčáci ovšem nezahálejí ani v noci, protože v noci chroupou jejich oblíbené placičky delikan..... dostali jich od hodné Zbyňkovy maminky (která bydlí nedaleko závodu kde se placičky vyrábí) patnáctikilový pytel, takže mají co dělat.. moc jim chutná, děkujeme a zdravíme do Lipníka;-)

Takže vše v nejlepším pořádku. Snad až na jednu lotrovinu..... dneska někdo chuděře Leticii roztrhnul ucho na dvě půlky. Taková hodná stará morčecí paní to je a takhle ošklivě se k ní její  kamarádky chovají...  Incident se odehrál o morčecí pracovní době na sousedovic zahradě a nebyli jsme u toho, takže nemůžeme viníka potrestat a dát mu menší porci placiček delikan, protože nevíme, kdo to byl:) Když jsem se ptala, nikdo ani nekvíknul..... Ale tipuju to na Sisinu:))  

6. 5. 2009- Aylin bohužel přišla o miminka:( Měla dvě, ráno jsem je našla mrtvá. Mimča byla větší velikosti, jejich porod asi trval dlouho, nebo je Aylin nestihla včas rozbalit (posledně to taky nestíhala, jenže to jsme byli se Zbyňkem u porodu a včas jsme zasáhli). Aylin je naštěstí v naprostém pořádku. Dostala na opatrování dvě ze Zubejdiných dětiček.

1. 5. 2009- Na světě je vrh Q2! Maminkou je naše texlička Sušenka, tatínkem coronet Fido Chlupáček z CHS Od Ječmínka. Čekali jsme početný vrh, protože Sušenka měla velké břicho.... ale.... Sušenka má velké břicho i po porodu, jsou to špeky:))) Miminka máme dvě (třetí bohužel porod nepřežilo)- samička se jmenuje Queen (porodní váha 88 g) a sameček je Quaint (porodní váha 98 g). Oba jsou červeno- bílí coroneti.

27. 4. 2009- Dneska porodila Zubejda, poněkud mimo plán a proti všem předpokladům (v důsledku čehož se přihodilo, že se u porodu vyskytl i táta vrhu Zoltan.... takže nejspíš Zubejdu hned znovu nakryl:( ..... teď už s tím bohužel nic nenaděláme... budeme muset Zubejdě obzvlášť podstrojovat. No a konečně k tomu dnešnímu vrhu: jsou to tři kluci a jedna holčička, všechno rexíci SG. Dva kluci jsou bílí s červenýma očima (Plukovník a Pantáta, porodní váhy 71 a 82 g), barva třetího kluka Purkmistra je velmi zajímavá kuní s rubínovýma očima (k tomuto závěru jsem dospěla po konzultaci s chovateli kteří genetice rozumějí lépe než já, tímto děkuji); porodní váha 80 g. Holčička Pupi je divoce pruhovaná, po důkladném ohledání se pod těma pruhama skrývá kresba lux, takže čoko lux s krémem. Každopádně je miloučká:) Ale prozatím je nutno jí držet palce, je maličká, porodní váha pouhých 52 g. Všichni drobci budou na prodej.

25. 4. 2009- Máme další morčátka z Lesné:) Dneska se tam pro ně vypravil náš spolubydlící.... ve zverimexu mu bylo řečeno, že ,,obnovují chov" a že mají morčat málo  (že by výsledek další kontroly?), takže z nich vydyndal pouze dvě.... a to v překvapivě dobrém stavu. Rozhodně to nejsou olezlí kostnatí chudáčkové jako posledně. tato zvířátka určitě pochází z nějakého jiného, čerstvého zdroje. Takže s jejich léčbou atd. nebude problém, nemusí se kurýrovat z ničeho extra vážného:) Jsou to dvě holky, klasické trojbarevné hlaďandy, pár měsíců staré (mají zhruba půl kila), moc hezky flekaté (taková ta správná morčecí klasika). Budou k mání (fotky dodám do prodeje), takže kdybyste o takovém morčátku uvažovali... nejlepší by asi bylo kdyby zůstaly spolu. Je jim spolu totiž fajn:) Jen je potřeba počítat s možnou březostí (ani jedna jako březí nevypadá, ale pravděpodobnost je dost velká).

15. 4. 2009- Dneska ráno jsem v Karkulčině boxu objevila malé překvápko- krásného rozetového chlapečka kterého jsme pojmenovali Olda. Na to, že je na světě pár hodin, strašně rychle běhá.. a vůbec vypadá až nadprůměrně životaschopně:) Porodní váha 104 g, barva oranž- aguti oranž s bílou. Karkulka porod zvládla zjevně dobře, je v dobré náladě a nebýt jedné jediné krvavé hobliny, člověk by ani neřekl, že se vůbec dneska rodilo:)

14. 4. 2009- Polovině našich chovných kousků jsem udělala nové foto (viz sekce "naše morčata"), abyste se mohli podívat, jak jim to teď na jaře sluší.... druhá polovina má zatím smůlu, protože mi došla trpělivost (s některými jedinci se při focení spolupracuje opravdu bídně:)))) 

 12. 4. 2009- Tak jsem se právě vrátila z Balkánu a můžu dopsat novinky z uplynulých dní (a taky odepsat na všechny maily.. mějte strpení, sešlo se jich hodně)... V době mé nepřítomnosti se o zvěřinec staral Zbyněk.... staral se na jedničku, ale některé věci člověk bohužel neovlivní:(((  9. 4. se udělalo zle březí Vincentce. Odmítala jíst některou zeleninu (jindy mlsná nebývala) a byla zalezlá v domečku. Zbyněk vše prokonzultoval s veterinářem z VFU a bylo mu doporučeno, ať ještě počká do druhého dne do rána, a když se stav nezlepší, tak Vincentku donést na veterinu. Její stav nevypadal vysloveně špatně, jedla trávu, okurku.... bohužel, vše šlo neuvěřitelně rychle a rána (10.4.) se už Vincentka nedožila:( Pitva prý prokázala ketózu jater (to bych skutečně nečekala, protože věčně zvědavá Vincentka nebyla rozhodně tlustá, a do porodu svých čtyřech miminek měla ještě spoustu času, a za takových podmínek je riziko toxémie celkem nízké). Zítra ještě budu volat doktorovi pro podrobnosti.... je nám to moc líto, absolutně jsme to nečekali.. Vincentka byla krásné vitální mladé morče.

Kromě Vincentky odešla do nebíčka i Hedvika- kočka našich spolubydlících, kamarádka celého domu. Někdo ji srazil na jinak velmi klidné silnici kousek od domu... nevím, kam koukal:( I ona měla v bříšku mimča:( Ach jo..

Ke vší radosti nám ještě Zubejda, Babynka a jedno z Beruščiných mimin chytli plíseň.... když se daří, tak se daří. To ale hravě zvládneme, není to žádná tragédie, jen malinké nenápadné flíčky se kterými hnedka zatočíme.

Ostatním se vede výborně, s jarem všichni zkrásněli.. už běhají venku a cpou se čerstvým mlíčím, tak si to patřičně užívají. Karkulka je těsně před porodem (už je otevřená), Aylin na 100% březí a Zubejda březí na 200% (pořádné břicho....) :))) Grešle se vzteká a mohutní, dělová koule Roláda žebrá jídlo... všechno při starém:) K Roládě se přistěhoval ženich Cornetto, černý rex z CHS Antares. Má úžasný kukuč:)

28.- 29. 3. 2009- Konečně trochu jarní víkend...... a tak došlo na zvelebovací práce:)

  

Nějak se nám nakupila odporná použitá podestýlka:))))







 

 












A taky došlo na pálení větví z čerstvě ořezaných jabloní, kteréžto jsou nyní dokonale připraveny plodit a plodit a sytit hladové morčecí krky........... 

 

 














Čas zbyl i na jarní vycházku okolo domu, kterou ocenil hlavně průzkumník Dýdžej (na fotce ještě s Roládou, Madlenkou a Ferdou)

 

 ...............jinak se nic až tak zásadního nedělo:) Do nových domovů se odstěhovala nějaká ta morčecí droboť.... jsem velmi překvapená, jak obrovský byl zájem o zachráněné prcky, i když jsem měla původně strach že mi zůstanou doma, poptávka nakonec poněkud převýšila nabídku a už jsou skoro všichni v novém (máme doma už jen dvě holky a obě rezervované) :)

Lesley se daří dobře, zlepšuje se. Jen je šílený problém nacpat do ní léky.... takovou paličatou odpůrkyni čehokoliv co se dává násilím do pusiny, to jsme tu ještě neměli. Ještě že tu potvoru tvrdohlavou nemusím dokrmovat.. I přes prodělané trápení a totálně rozpárané a znovu sešité břicho papá poměrně slušně sama.












27. 3. 2009- Lesley už máme doma:) Všechno s nejvyšší pravděpodobností dopadne dobře. Holka papá a bobkuje (méně než by bylo záhodno, ale bez donucení, a to je důležité). Zatím špatně chodí (ale chodí, což je opět dobrá zpráva). Tak jí teď budeme podstrojovat aby bylo uzdravování rychlejší....

26. 3. 2009- Vypadá to dobře! Lesley už se prý rozjedla (to je jí podobné.... je to naše žravá medvědice) a začíná se i hýbat.. pánevní kosti se vrací zpátky, žádné komplikace nenastaly.... zítra by už mohla jít domů! Huráááááá!!!

25. 3. 2009 odpoledne:) - Lesley se prý lepší, vypadá lépe než ráno. A že prý i sama baští (málo, ale přece). Takže máme obrovskou radost a doufáme, že se to takto bude vyvíjet i nadále. Ale samozřejmě nechceme nic zakřiknout, vyhráno ještě zdaleka není.

25. 3. 2009- Lesley přečkala noc v pořádku a je na tom o malinko lépe než včera. Více informací budu mít odpoledne.

A ještě jedna roztomilá historka: včera večer jsme ještě šli k veterináři u nás v Bílovicích, a to se Sisinkou. Na píchnutí Ivomecu, neb neznámo kde na ní naskákala zákožka. Po dotazu zda jí toho nechce paní doktorka píchnout náhodou nějak moc (dávka byla dvojnásobná, přičemž poměrně drobné Sisince by stačila ještě menší než poloviční) se paní doktorka Drábková urazila, ječela že s náma skončila a že to bylo naposled co jsme se jí ukázali ve dveřích, na Andyho (který se Sisinkou bydlí) se odmítla i podívat, natož ho snad ošetřit, a vyrazila s náma dveře.

Takže další tip, kam k veterináři rozhodně nechodit:)

DO PRODEJE BYLY VLOŽENY NOVÉ FOTKY ZACHRÁNĚNÝCH MORČÁTEK!

24. 3. 2009- Čím víc se člověk na něco těší, tím hůře to dopadá.... Když jsem šla v půl sedmé ráno krmit morčata, měla Lesley stahy. Radostného pokračování jsem se ale nedočkala. Holka tlačila a tlačila, a nic. Nechala jsem to v její režii asi hodinu, a když se nic nedělo, zabušila jsem na dveře našeho spolubydlícího Milana (kterýžto v tu dobu tvrdě spal, ale ke své smůle vlastní auto), a uháněli jsme na veterinu. Mildo, tímto děkuji ještě jednou;-)

Tam doktor dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že Lesley opravdu úporně tlačí a nic nevzdává, a přesto bez výsledku, nemá smysl do ní píchat oxytocin a snažit se porod vyvolat. A přistoupil rovnou k císařskému řezu. Ještě předtím nechal Lesley 40 minut na kyslíku. Celé to ze začátku vypadalo poměrně dobře, protože Lesley nekrvácela a ani jí netekla plodová voda.

Ačkoliv byla miminka po mém příjezdu živá, zákrok nepřežila (přesný důvod neznám). Lesley to ustála, ale nemá zdaleka vyhráno, její stav je velmi vážný. Celý důvod potíží tkví v následujícím: na pravém vaječníku měla Lesley obrovskou cystu, proto byl pravý vaječník nefunkční. Tři prckové se všichni tísnili v levém rohu dělohy, kde byli doslova narvaní a nemohli tam ani zpět. Dělohu tím poškodili, takže se potrhala a krvácela. Byla nutná kastrace (na pravé straně cysta, levá strana potrhaná, nebylo co zachraňovat). Ještě ke všemu má Lesley vodu ve střevech. Což je mi z celého nálezu nejvíc nejasné, protože Lesley je odjakživa obrovský žrout a nejinak tomu bylo v posledních dnech. Byla v kotci sama, mističku měla tradičně vzorně vyjedenou a seno k dispozici, takže nechápu, kde se mohla vzít ve střevech voda.

Zkrátka není co slavit. Držte Lesley palce s námi. Čert vem veškeré chovatelské ambice které jsme s ní měli, hlavně aby to vydržela.

22. 3. 2009- Tak jsme se zůčastnili pražské morčatářské schůze. Nedozvěděli jsme se nic světoborného, ale aspoň jsme mohli poklábosit s morčecími známými, které jsme dlouho neviděli. A také jsme poslali do nového domova první ze zachráněných morčátek- Boříka. Bude působit jako mazlíček paní Vladařové a její dcery v právě se rozjíždějící CHS z Bílé Hory. A bude se tam mít královsky, to je naprosto jasné. Moc to klukovi přejeme:) Za Boříka jsme dostali neuvěřitelnou hromadu naturálií, za kterou naše morčátka moc děkují (už to postupně chroupou a moc jim chutná...:), další hromadu naturálií jsme dostali za naše kurýrní služby na trase schůze- Brno, takže u našich svěřenců vládne spokojenost.

A další novinky? Šest zbývajcích zachráněných prcků si vede výborně, všichni se zlepšují. Eliška už by byla k okamžitému odběru, takže pokud se vám líbí...........;-)

Lesley se pomalu otvírá, takže se zatajeným dechem čekáme, co se narodí (a spolu s námi obrovský zástup rezervujících, jejichž počet poněkud překračuje možnosti Lesleyina břicha... mimochodem, o mimina po Lesley mají zájem i v Německu, Rakousku a Itálii:)))) ale byla by škoda poslat je tak daleko a už se s nimi nevidět, takže dám rozhodně přednost Blansku (Alčo, už se těš), případně středočeským luhům a hájům.

A na závěr něco pro ochlazení jinak vynikající nálady: Sisinka má skutečně ohavné kožní problémy. Nejdřív se to tvářilo jako plíseň, ale teď to vypadá spíš na nějaký bakteriální zánět, případně snad svrab(??). Její spolubydlící Andy má kůži naprosto čistou a ostatní naše morčata též. Kde to Sisinka sebrala nemám nejmenší tušení, ale s nejvyšší pravděpodobností tomu pomohl fakt, že pod Sisinky kožichem (který přes zimu ještě zhoustl, že by se z něj daly plést svetry) kůže moc nedýchala a nějací ti neřádi si tam mohli pěkně vegetovat. Nyní je holka ostříhaná úplně nakrátko, Andy zahřívá:) Dneska naše veterinářka neordinuje, ale zítra to rozhodně půjdeme řešit, na tohle sami asi stačit nebudeme.

14. 3. 2009- Sláva nazdar, samé skvělé zprávy! Všichni se radujte, Lesley je konečně březí! S Legolasem je od začátku září a už jsme téměř nedoufali:) Ale mimina kopou, není nejmenších pochyb, že tam prostě JSOU. Juchů! Další dobrá zpráva je, že nový domov už má přislíbený další ze zachráněných kluků:)

13. 3. 2009- Tak zachráněným prckům se vede výborně, jeden z nich už má dokonce zajištěné nové bydlení, až se uzdraví:) Všichni jsou vykoupaní a najedení a vypadají o mnoho lépe. O víkendu dostanou všichni injekci proti svrabu (resp. ti větší, o Pitrýska a Čendu mám přecejen zatím obavu aby injekci ustáli, lék není zrovna šetrný). Občas někdo i poskakuje a otáčí se ve vzduchu, což je výborné znamení:) Také mne velmi překvapilo, s jakým přehledem všichni používají napáječku, ačkoliv ji v životě neviděli. Pochopili to okamžitě. Jsou chytří:) Jediná nepříjemnost se týká Pitrýska, jeho zlomený prstíček mu odpadl (nebo si ho spíš ukousl, protože ho asi bolel). Ale to ho v žiotě nijak handicapovat nebude. Nožička mu nijak zvlášť neotekla, tak ž to snad bude dobré.

10. 3. 2009- Je čas oživit novinky nějakou pořádnou zprávou.... ta dnešní je z větší části velmi špatná.... Ve zverimexu na Halasově náměstí (Brno- Lesná), kam jsem už jednou posílala veterinární správu (čtěte novinky z 27.10., 27.11 a 27.11.08) už je zase všechno víceméně při starém. Nejprve to bylo opravdu děsivé, potom (po návštěvě vet. správy) se situace na čas zlepšila, a teď jsou morčata opět ve velmi špatném stavu. Nadále jsou všem na očích, ale pro běžného smrtelníka nejsou na prodej, prodávají je pouze hadařům (protože moc dobře vědí, jak jsou na tom zdravotně mizerně) jako krmení. Na znečištěné podestýlce živoří skupina morčat silně napadených svrabem, mezi nimi březí i kojící samice, všechno většinou mladá zvířata. Personál s nimi nezachází jako s živými tvory, ale jako s kusy masa. Jedinou možností, jak alespoň některým zvířatům dát šanci na život se vším co k němu potřebují bylo přijít do obchodu jako hadař-hulvát. Zbyněk předvedl divadelní kousek a byl úspěšný (po dotazu jaké hady chová se z těch lží sice poněkud zakoktával, ale jinak to bylo na Thalii:)). Musel se přitom dívat na to, jak morčata majitel obchodu hází do krabice div jim něco nezlomí. Takto jich tam naházel sedm, vzal si za ně sto korun (za všechny) a tím nám začalo další období usilovného piplání................................

Než přejdu k té optimističtější části, a to představení morčátek která jsme si donesli, tak bych jenom chtěla zdůraznit, že já osobně proti hadařům vůbec nic nemám a nevadí mi představa, že hadi žerou morčata (svoje odchovy bych ale jako krmivo pro hady pochopitelně neprodala). To, co mě nesmírně vadí (a co musí vadit skoro každému) je, že ve zmíněném obchodě morčata velmi trpí. Když už morče sežere had, který také musí něco jíst, neměl by to pro morče být konec utrpení, ale konec života.

A nyní už trochu vesele, pojďme si představit naše nové obyvatele:) Jsou chudáci příšerně vystrašení, hubení a zasvrabení, ale bude dobře. Všechny problémy které mají jsou řešitelné, nikdo není například slepý a nikdo nemá extrémně pokročilou avitaminózu. Až budou prckové v pořádku, budeme jim hledat nové domovy v dobrých rukách..... takže kdyby Vás nějaké morčátko zaujalo, přihlašte se o něj klidně už nyní. Po dokonalém vyléčení může být Vaše;-)

Diagnóza je u všech stejná- celkově jsou morčata velmi zanedbaná, mají svrab (někdo víc a někdo míň) a rány po těle. Nebudu tedy stav morčete popisovat u každého zvlášť.

 Pitrýsek je ještě miminko, kromě standardní léčby a péče ho ještě dokrmujeme actimelem. Váží 154 gramů, je hladký v barvě aguti šedá- krém s bílou. Je moc roztomilý. Ze všech morčátek budí největší soucit, protože má chudák velké trápení, a ještě je bez mamky.Na jedné přední nožce má zlomený prst. Ale všechno snáší statečně, vůbec se o něj nebojím.













 Béďa je také prcek- velikost má jako čerstvě odstavené mládě (ale bude o něco starší, tipla bych u aspoň dva měsíce). Je to červeno- bílý rozetový kluk, váží 277 gramů. Má takový smutný výraz, ale věřím, že bude už za pár dnů působit veseleji;-)









 

 Bořík je nezařaditelný voříšek. Má dva vírky na zadku a slušivého kohouta na hlavě. Barvu má bledou černo- červenou s bílou. Je to hubeňour a je hodně pokousaný. Nyní váží 279 g.










 

 Čenda je černo- červený šeltiák. Je to věchýtek, váží jenom 189 gramů. Ale až se dá do kupy, bude z něj překrásné morče.











 

 Karkulka je sympatická rozetka v barvě aguti zlatá- červená. Ze všech morčátek je největší (395 gramů), ale potřebovala by přibrat a ještě trochu zkrásnět.. obojí se jistě brzo podaří.








 

 Eliška je hladká morčinka v barvě bílo- sable- buff Ze všech morčat je v nejlepším stavu, k cestě do nového domova by mohla být připravena v poměrně krátké době. Nyní váží 282 g.







 

 Lotka je rozetka v barvě oranž- čoko s bílou. Nyní váží 241 gramů. Bude to určitě fajn morčová :)













 

 


 

8. 3. 2009- Dolétla k nám smutná zpráva, hlaďáček Uday Metropol (solid šedý aguťák), který měl přijet z CHS Antares na námluvy za naší Roládou, už není mezi námi:( Podlehl prý průjmovému onemocnění:( Je nám to moc líto.... náhradní ženich je v jednání....

4. 3. 2009- Za našima klukama dorazily na krytí holky z CHS Od Eviky. Obě jsou trojbarevné hlaďandy. Jedna je u Juráška a druhá u Gregora, oba kluci jsou vysloveně nadšeni:)

Do sekce "naše morčata" byla doplněna naše odchovankyně Kotletka:)

3. 3. 2009- Hurá jupí juchů, Beruška opět nezklamala... Vybalila 4 krásné drobky. Tentokrát se ani neobtěžovala přivést je na svět v domečku.... asi už podle Berušky není taková zima, aby to bylo nutné:) Tak ať se mladí tuží hned od začátku, že:) Když nemrzne.... miminka se mají čile k světu a jako vždy jsou divoce vírkatá a divoce barevná. Jsou to dvě holky (Maruš- oranž s bílou, dva vírky, 106 g a Marlenka- překrásně rozložená čoko- oranž- bílá, čtyři vírky, 85 g) a dva kluci (Milda- černo- červeno- bílý, dva vírky, 111 g a Mufík- oranž s bílou, dva vírky v půlce zad:), 77 g). Pyšného taťku Ferdu jsem před blížícím se porodem odstavila (aby Berušku neprudil aspoň bezprostředně kolem porodu), ještě uvidíme kdy ho vrátíme... sice pár jinak nechávám spolu pořád (jak byli zvyklí než se dostali ke mně), ale i přes neskutečné Beruščiny mateřské schopnosti a vitalitu ji necháme asi přecejen trochu odfrknout... vždyť už má pět let... Ferda to bude muset chvilku vydržet:)

.....a také máme novou posilu:) Není to posila do chovu, ale posila našich četných sympaťáků bez chovného využití:))) A kdo že to je? Není to nikdo jiný než sameček DJ Kammi, krásný šafránový rexík s neodolatelným spodním pyskem:) Nejdřív působil jako chovný sameček v CHS Velvet, ale jednoho dne si řekl, že už na ženský kašle. Jel to zkusit ještě k nám (se Zubejdou) a pak do CHS Mown Hay... bez výsledku..... no a nakonec skončil zase u nás.... a to už nastálo:) Posíláme do CHS Velvet pozdrav a děkujeme za milého morčouna, který se jistě zařadí k Juráškovi, Madlence a Roládě do skupiny přátelských miláčků publika:)

23. 2. 2009- Máme za sebou první výstavu v tomto roce:) Vypravili jsme se na ni do Rychnova nad Kněžnou. Výsledky solidní, ale tradičně nedostačující na ty úplně přední příčky (na kterých sedí rexí krasavci z CHS AndyMar; hlavně jejich Ontarina, která nás vždycky vyklepne s naprostým přehledem:) Ale Lesley jí tentokrát slušně dýchala na záda, tak jsme spokojeni:) Ani ostatní nepodali špatné výkony, musím naše svěřence pochválit.

Naše odchovankyně, červenobílá rexička Formule, která jinak bydlí v CHS Od Macochy (v době kdy se podávaly přihlášky na výstavu nebyla ještě tato CHS oficiálně schválena, proto jsme se dohodli, že Formulka pojede soutěžit za nás) se velmi líbila. Dokonce dostala registraci, což je na čerstvě tříměsíčního rexe docela úspěch. Posuzovateli se na její věk zdálo všechno super. Bohužel se ale mladých rexů nepřihlásilo dost na to, aby měli samostatnou kategorii, a věkové třídy byly sloučeny. Dospělým Formulka i přes všechny klady konkurovat nemohla, ale do budoucna to s její výstavní kariérou vypadá solidně, jsme na ni pyšní:) celkové hodnocení SG.

Aylin měla hodnocení také překvapivě dobré, ale srst přecejen nemá tak kvalitní a není moc velká. Má ale jiné přednosti. Posuzovateli se ale velmi líbil její typ. Aylinky oči, uši a čumáček ukazoval přihlížejícím jako naprosto příkladný a v posuzovacím lístku se v příslušné kolonce objevila poznámka "WOW!!!". Celkové hodnocení SG.

Roláda posuzovatele pobavila, nechávala se drbat a dělala stejné ksichty jako když vykukuje u nás doma žebravě z boxu (z našich morčat je to takový největší ,,miláček publika"), celkově se i přes světlejší barvu líbila, jen si musela vyslechnout poznámky o své hmotnosti.. prostě ráda papá.... celkové hodnocení SG.

U Legolase zase mělo úspěch rozložení barev, líbil se i kožich. No je to fešák. Celkové hodnocení těsně SG (ale skoro tam bylo HV;)

Nejvíc zabodovala Lesley, i když by teda taky mohla být hubenější, to všichni víme. Má holt pořádné zimní zásoby:) Líbila se celá, závěrečný rozstřel tří nejlepších rexů byl velmi napínavý a dlouhý (hlavně mezi druhým a třetím místem se rozhodovalo strašnou dobu), bohužel to pro nás nedopadlo nejlíp, nakonec to třetí místo zbylo právě na Lesley. Ale pořád je to medaile a prima úspěch+ další čekatelství na šampiona. Celkové hodnocení HV.

Veškeré zážitky z výstavy jako takové ale zastínilo cestování do Rychnova a zpět. Bylo to něco šíleného, hlavně v částech trasy kterou bylo nutno zvládnout autobusem.... těch beden bylo přecejenom dost (vezli jsme nejen svoje morčata na výstavu, ale také jsme dělali kurýra dalšímu zástupu chovatelů). Největší ,,odvaz" byla cesta zpět, kterou jsme zahájili tak, že Zbyněk v nestřežené chvíli víceméně tajně naházel do naprosto narvaného autobusu naše bedny bočními dveřmi a rychle se s výrazem ,,to není moje, vy jste si něčeho všimli?" prodral davem až k nástupním dveřím, kde jsem srdnatě držela místo (měli jsme kliku, že jsme na autobusové nádraží dorazili s půlhodinovým předstihem, jinak jsme si taky mohli hledat ubytování na další den, protože nic jiného už nejelo). Takže to se zvládlo. Další zádrhel přišel v Letovicích, kde jsme měli přesedat na vlak do Bílovic. Do Letovic totiž náš autobus dorazil příliš pozdě, vlak už byl fuč a další by jel až ráno. Pročež jsme se rozhodli nevystupovat a pokračovat autobusem dálších šedesát kilometrů do Brna, kde byla šance, že stihneme vlak jedoucí do Bílovic z druhého směru. Šance se postupně začala vytrácet, a tak jsme přemluvili řidiče, aby nám zastavil úplně jinde než měl stavit, abychom vlak dokázali doběhnout. Řidič měl pochopení, takže nám vyšel vstříc a dveře otevřel.. když viděl, co všechno z autobusu vyndaváme, nestačil se divit, ale to už bylo pozdě, už jsme zmizeli v podchodu:)

Takže jsme jeli šedesát kilometrů z Letovic do Brna načerno (a se značným množstvím kvíkajících pasažérů kterými jsme ucpali celý prostor prostředních dveří), celý autobus jsme vystlali senem a jiným všmožným bordelem a ještě jsme si nechali zastavit mimo zastávku...ale vše se v dobré zvrátilo, vlak jsme stihli. V Bílovicích jsme ještě překonali pověstných 144 schodů od nádraží a doma jsme padli na hubu (to se prostě jinak napsat nedá:)

Už si to auto opravdu koupíme.

5. 2. 2009- Honzík je tatínkem! Madlenka mu porodila krásné tři prťousky. Už je určitě ráda že to má za sebou, protože v závěru březosti už kvůli břichu skoro ani nemohla chodit:) Prckové se mají k světu, jsou to dva kluci Lump (rozeťák bílý s červenou a černou, 97 g, takový líbivý méďa s legračníma ušiskama po mámě), Louskáček (hlaďáček v barvě aguti zlatá s červenou a bílou, 69 g, celý táta...a má neuvěřitelně milý kukuč:) a holčička Lahůdka (černo- červená s bílou, 89 g, s ouškama jako slon.. a s velmi poťouchlým výrazem). No prostě radost pohledět:) Vše je naprosto v pořádku a maminka je vzorná. Všichni budou na prodej.

 Kromě výborných zpráv o narození miminek máme i jednu velmi smutnou- když jsem šla dát morčounům obídek, našla jsem mrtvou naši Nellinku. Ještě včera byla v pořádku.  Bylo to takové až nápadně veselé a čilé morčátko, o to víc je člověk jejím náhlým odchodem zaskočen. Že je zle jsem věděla okamžitě, protože jindy běží vždycky naproti.. Měla 4 roky, což není tolik, abychom byli připraveni na všechno.... jisté je, že se dlouho ničím netrápila.. na stáří to asi ještě svést nemůžeme, ale průjem, apatie nebo špatné dýchání jejímu konci nepředcházelo, takže to možná mohla být opět nedostatečnost nějakého orgánu. Necháme ji spočinout vedle Čerta... a Juráška který tak přišel o kamarádku si vezmeme k sobě domů, aby nebyl v kotci sám. 

27.1.2009- Nějak nám není souzeno mít chvíli klidu, dneska se o zábavu excelentním způsobem postaral desetidenní rexík Knedlík. Ráno při mých zoufalých pokusech stihnout se ještě něco naučit na zkoušku jsem si všimla, že Knedlík leží vedle misky. Vypadal, že odpočívá, nevěnovala jsem tomu valnou pozornost. Jenže po hodině jsem od skript ke kleci s miminama zvedla hlavu znovu, a byl tam pořád. Tak jsem šla zjistit, co se děje, a našla jsem Knedlíčka ,,v posledním tažení". Byl naprosto bez reakcí, jen ležel, vůbec se nehýbal, v ruce byl jako hadříček, padala mu hlava na stranu, odkapávala mu moč, byl úplně studený... no prostě stav, který by 99% chovatelů označilo za konečnou, obzvlášť u mláděte. Ležel s čumáčkem zabořeným do hoblin a nehýbal se, jen občas kvíknul. Tak jsem ho s obrovským smutkem dala do krabičky a vyrazila k veterináři na uspání, protože mrňousek vypadal opravdu příšerně. Bylo mi ho strašně líto, tak jsem ho cestou z krabičky vyndala a dala si ho do dlaně, aby mu aspoň nebyla zima. A co se nestalo, během cesty se začal probírat. Než jsme dojeli na veterinu, dokázal se již postavit na nohy. A v čekárně u veterináře už mi lezl do rukávu, olizoval ruku a hledal v mé dlani cecík.... Prohlídka neukázala žádný problém- v pořádku jsou plíce, srdce, páteř, střeva... vše funguje jak má. Důvod toho všeho je prý s nejvyšší pravděpodobností hypoglykemický šok- tedy stav, kdy vlivem ,,krátkodobě špatné metabolické konstelace" (nemusí to souviset s žádnou nemocí) náhle poklesne hladina cukru v krvi a tělo reaguje kolapsem (doufám, že to vysvětluji správně, kdyžtak mi někdo pošlete opravný mail:).... A že když prý tělo ustojí ten kolaps, je šance, že si znovu začne tvořit glukózu samo a jede se dál, i bez ošetření. Knedlíček si tedy začal tvořit glukózu v trolejbuse, když jsem ho zahřívala v dlani a téměř oplakávala.... u lidí tohle znám, ale u morčete jsem se s něčím podobným setkala poprvé. Nikdy jsem neslyšela, že by se toto mohlo stát. Takže dobrá rada- pokud se s vámi vaše morčátko začne znenadání a zdánlivě bez příčiny loučit, zkuste do něj nacpat cukr.

No není to skvělé? Jet s morčetem na poslední injekci a domů se vrátit s naprosto zdravým zvířátkem? Cestou  jsem ještě spolu s Knedlíkem stihla složit zkoušku, na kterou jsem se učila ráno. Takže Knedlík až vyroste odjede k novým majitelům jako odborník v oboru ekonomiky dřevařského podniku:)) Mám z něj radost, je super, že to ustál a je tu s námi... hned jak dorazil domů, přicucnul se k mámě a je mu dobře. 

25.1. 2009- Hlásíme, že dohledu nad chodem naší chovatelské stanice se po Čertovi od dnešního dne ujímá jeho mladá a ambiciózní dcera Grešle:)

A tady je ještě poslední fotka s Čertem, kterou jsme pořídili 18.1.09 (tedy tři dny předtím, než nás Čert opustil). Tehdy jsme ještě nic netušili.....

22. 1. 2009- Tak už máme zprávu z pitvy... Čert umřel na selhání jater. Doktor říkal, že játra byla v naprosto katastrofálním stavu- jako šutr. Kromě cirhózy měl Čert i vředy na žaludku (ty prý se ale udělaly až kvůli té cirhóze). Játra prý jela už delší dobu naprosto nadoraz. To jsme ovšem absolutně nemohli tušit, Čert až do poslední chvíle normálně jedl a choval se také úplně normálně. Což je tedy s vředama na žaludku dost s podivem. Nebyl to prostě žádný ufňukánek.... vůbec nám nedal šanci zjistit jeho problémy dřív.

21. 1. 2009- Neprožíváme zrovna dobré časy.... Babynce včera večer k jejímu trápení přibylo další- praskla jí kůže nad kyčlemi. Prostě jako když praskne nějaká slupka, jen tak a z ničeho nic. Rána je asi dvoucentimetrová.

 Ale to je ještě nic proti tomu, co se stalo dneska ráno. Šla jsem krmit a zjistila jsem, že s Čertem je to velmi špatné. Přitom ještě včera byl úplně v pořádku (při každém krmení morčata kontroluji, kdyby s ním bylo něco v nepořádku už dříve, rozhodně by mi to neuniklo.... a náš Čerťas mi ještě včera rval jablko z ruky). K veterináři jsem proto musela kromě Babynky přibrat ještě jeho. Bohužel ale už jen na uspání, jeho stav nedával valné naděje na zlepšení. Je nám to všem strašně líto, něco takového nikdo nečekal. Dřív jsme v legraci říkali, že až to Čert zabalí, můžeme naši chovatelskou stanici zrušit, protože CHS Matadel Bohemia bez Čerta, to by snad ani nešlo. Ale rozhodně nikdo netušil, že nám Čert odejde tak brzy.... nebyly mu ani čtyři roky.... Příčinu jeho rychlého konce snad objasní pitva. Ach jo:( Aspoň že nám po našem oblíbenci zůstala malá Grešle. 

A jinak.. Babynčina prasklá kůže je podle odborníka důsledkem jejího celkově horšího stavu, ale není to vysloveně vážná věc, budeme desinfikovat a vše se zpraví. Holka se zlepšuje, tak jí všichni držme palce, aby se z toho všeho už konečně dostala.

Všichni ostatní nám výborně prospívají a miminka krásně rostou, pobíhají po kleci jak pošuci a blbnou, nebo se nezřízeně cpou. Tak alespoň tohle nám může zvednout náladu:)

20. 1. 2009- Babynka sama pořád skoro nejí, cpu do ní jídlo stříkačkou.... jinak ale vypadá k světu, není nešťastná a naježená... tak jsem to dneska už nevydržela a zanesla ji k veterináři, ať se jí aspoň koukne na zuby, jestli není problém ještě tam, páč už opravdu nevím, proč nám holka nepapá. Cestou k veterináři mě chytil revizor a Babynce prý nic není (zuby v pořádku, střeva díky poctivému dokrmování také), jen na ni asi trochu spěchám. Takže zase parádně strávené dopoledne, člověk by si šel hodit mašli:))) Ale samozřejmě jsem ráda, že to s naším Bejbasem vypadá dobře.. dáváme antibiotika, probican a degan na nakopnutí střev. Bejbas to zvládá slušně. A dopravní podnik ať si užije mých sedm stovek.....:)) Hlavně zdraví. 

19. 1. 2009- Revoluce v přepravě našich morčat!!!!!! Zbyněk se nedokázal smířit s tím, že při každé cestě na výstavu táhneme v každé ruce dvě přepravky a strašně u toho nadáváme, a tak se rozhodl konat.... a pořídil super-extra morčecí kufr, do kterého se vleze hned osm kousků. Parádní, že?

17. 1. 2009- Tak zase nějaké dobré zprávy.... dneska ráno porodila Balara:) Má dva kluky a jednu holčičku. Další velikou holčičku jsem našla mrtvou, asi se kvůli své velikosti nemohla dostat dlouho na svět a udusila se. Ovšem tři prckové kteří měli více štěstí jsou překrásní a zdraví. Všichni mají kulaté hlavičky a kukadla jak zrcadla:) Jeden klučík je celý červený s pár chloupky bílé a jmenuje se Knedlík, druhý klučík Kabanos nezapře taťku- je červený s bílou lysinkou. Holčička Kotleta je červeno- bílá. Maminka Balara všechno zvládá a je v pořádku.

Babynka se drží, ale pořád nám nebaští tak, jak by bylo potřeba. Něco sní sama, něco do ní ještě nacpeme stříkačkou. Pořád nevím, co si o tom celém mám myslet. 

14. 1. 2009- Tak Babynka se drží statečně, ale trochu jsme uvízli na mrtvém bodě. Sice už nemá průjem, ale do jídla se moc nehrne. Včera byla ta troška sena co snědla úspěchem, ale dneska už by bylo dobré, aby se rozjedla víc. Zatím se k tomu moc nemá.. uvidíme, co bude.

A ještě jsem včera zapomněla žalovat na naši březí Balaru.... už několikrát jsem ji přistihla, že pije mléko od Bubbelisious.... že se nestydí, co? Bubbelisious má chudák čtyřčata, a ještě kojí Balaru, která je dvakrát tak velká jak ona sama:)) Už aby taky porodila, a mohla se Bubbelisious případně odvděčit:))

13. 1. 2009- Poté, co jsem dopsala včerejší nepříjemnou novinku, se stav Babynky ještě o mnoho zhoršil- ze zadečku šla krev, večer a v noci trpěla bolestmi, lehala si a v křeči se natahovala, popravdě jsem si myslela, že je konec. Když jsem se ráno probudila, bála jsem se do klícky pohlédnout... ale to neznáte naší Babynku- ustála to.. Ráno měla ještě poměrně silný průjem, ale už bez krve. Dokonce i párkrát kousla do sena. Nyní- odpoledne- už dělá i docela slušné bobky- mazlavé, ale už to není ta krvavá hrůza jako včera.... zatím jsem s radostí opatrná, přecejen příčinu neznáme a vyhráno zdaleka není... ale zdá se, že to je na dobré cestě. Babynka je velký bojovník.... už si pochutnává na senu:)

12. 1. 2009- A abychom se jen neradovali.... U Babynky se dnes objevil opravdu ošklivý krvavý průjem, jehož původ je naprosto nejasný. Nevíme čeho se chytit, musíme vyčkat, jak se to bude vyvíjet.... Babynka je v teple a na antibiotikách, držte nám všechny palce, nevypadá to moc dobře:(

11. 1. 2009- Hurááá, Bubbelisious porodila! Má 4 miminka, všechno chlapečky (v naší CHS, kde je převaha holčiček, naprosto nevídaný úkaz). Kluci jsou moc krásní, všechno rexíci- tři červení s bílou a jeden červeno- bílý. Radost pohledět, jsou to fešáci. Červení s bílou se jmenují Jožin (celý taťka Gregor, krásný okatý morčák), Jarda (skoro stejný, jen má bílou nožku) a Jenda (ohromně srandovní, má bílou hlavu a ponožky na všech čtyřech nohách), červenobílému klukovi říkáme Jirka (ten je ze všech nejčilejší, běhá jako torpédo).

10. 1. 2009- Nedá mi to, abych se nepochlubila s faktem, že naše morčata mají obrovskou kliku na nové majitele. V posledních dnech se tato skutečnost ukázala být obzvlášť nápadnou, protože miminek na prodej bylo hodně. A tak se u nás vystřídalo několik zodpovědných maminek, zvídavých tatínků a hlavně naprosto bezkonkurenčních dětí. A včera taky jedna slečna, se kterou jsem měla původně sraz na nádraží, ale kvůli zpoždění jejího vlaku si pro morčátka musela přijít do jedné brněnské kavárny, kde jsem zrovna včera večer hrála na trubku, a tím se vystavit asi tak dvouhodinovému poslechu špatného swingu a vysokým cenám kávy i čaje. Ale co by člověk neudělal pro morče, že.

Korunu všemu ale nasadil nový majitel našeho morčáka Huga, který se jmenuje Ríša. Dneska jsme mu Huga posílali do Karviné. Ríšova babička mi napsala, že pro Huga je vše dokonale připraveno, a že má ve svém bydlení dokonce i malou žárovku. Když jsem se zděsila, že snad chtějí morče zahřívat jako želvu, bylo mi řečeno, že Ríša tam malé světýlko umístil proto, že Hugo přijede večer. Tak aby viděl na jídlo. A taky proto, že po cestě bude Hugo dlouho potmě, tak aby ho prý nebolela hlava, kdyby najednou rozsvítili velké světlo.

Na sdělení, že bude Hugo chudák asi trochu vystrašený, protože byl zvyklý být s mámou, Ríša odvětil, že on by teda bez mamky rozhodně nikam nejel, a že Hugo je hrdina. A šel mu rozbalit adventní kalendář pro hlodavce, který mu koupil k Vánocům.

Kéž by všichni majitelé zvířátek přistupovali ke svým svěřencům s takovou empatií :)

 

1. 1. 2009- Máju jsme původně dali k Sušence, ale ukázalo se, že to není ideální kombinace, Sušenka byla na malou dost protivná.... tak se Mája dneska přestěhovala k Leticii, Roládě a jejím zbývajícím dvěma ratolestem (jsou podobné velikosti jako Mája, hezky mezi ně zapadla- viz foto). Roláda novou příchozí vůbec nezaregistrovala. (ale aspoň ji nezlobí)... ovšem Leticie se vyznamenala, zachovala se jako hodná teta, má u mne za to body:) Mája se k ní tulí jako k mamince. Pohled na tyto dvě nás nepřestává dojímat:) Tak se snad Májenka dá rychleji dohromady, když má takovou hodnou pečovatelku. Zatím je to bída, nožičky hodně bolí, chudák holka leží na boku a neví jak by si je dala, aby to bolelo méně. Brzo se jí snad uleví..

 

 

30. 12. 2008- Tak jsme si zase donesli domů drobka na vypiplání.... byli jsme nakoupit, a pak ještě ze zvědavosti kouknout do jednoho zverimexu, který se nám připletl do cesty (zoomarket v Brně na Staré osadě).... Obchod na mě působil opravdu dobře, všechno čisté a nakrmené, personál přiměřeně ochotný... bohužel morčátka zjevně nemají úplně vše, co by potřebovala. A tak jsme si domů odnesli jednu morčecí holčičku (říkáme jí Mája), která kvůli avitaminóze nemůže na zadní nožičky. Jinak je v pořádku, není hubená ani nemá kožní problémy, prostě jen neměla dostatek vitamínů, a tak jí otekly klouby a teď nemůže chodit.. Určitě se dá brzo do pořádku.. pak plánujeme, že vyrazí dělat radost někomu jinému. Je to mlaďounká trojbarevná hlaďanda (cca 6 týdnů), pokud takovou sháníte, mrkněte do prodeje, koncem ledna už bude určitě fit.

8. 12. 2008 ještě více večer:) Právě jsme se Zbyňkem dokončili důstojné bydlení pro vnitřní morčata.... nemá chybu, oproti klecím a plastboxům vypadá výtečně, a hlavně to bylo raz- dva hotové (jojo, když se dá dohromady dřevař a strojař...). Jen jsme si nechali blbě říznout sololit na záda celé morčecí skříně (jojo, když dřevař a strojař usnou na vavřínech...), tak budem muset pořídit nový (ale spíš se na to vykašleme, jak nás znám). Morčatárnička je moc prima, není to teda nic světoborného, ale o to je praktičtější. Potřebovali jsme jen dva boky+ strop+ mezistěnu (z laminované DTD), pásky na olepení hran, sololit na záda, dvanáct konfirmátů, dvoumetrový smrkový hranolek, pytlík hřebíčků a pár vrutů, za chvíli to bylo celé na světě:) Morčoskříň má 4 patra, každé je tvořeno "ikea vanou" (většina morčatářů jistě ví oč jde... vypadá to jak spodek od klece), takže čištění je nejbleskovější jaké může být. Celou naši kreaci možná časem doplníme plexiskly, uvidíme, jak moc budou lítat hobliny ven. První obyvatelé se zatím chovají velmi slušně, takže to možná ani nebude potřeba:)

V sekci "o nás" máme foto:)

Každopádně....... na jaře ty potvory zubatý (které mají teď to štěstí, že jsou to například prvorodičky, nebo že nutně potřebují zabřeznout a proto jsou s námi doma v teple a ne se zbytkem bandy venku) stejně pomažou ven do králíkárny:)))

8. 12. 2008 večer:) Ignác už ťapká normálně, byla to jen chvilková indispozice:)

8. 12. 2008- Tak jsem zkoumala Ignácovy nožičky a zjistila jsem, že trochu hůř našlapuje na pravou přední (nemá v ní tak dobrý cit jako v ostatních a má trochu tendenci našlapovat na hranu pacičky). Včera mi ale situace připadala horší. Celé bych to odhadla asi tak, že se kluk tak trochu ,,skřípl" při porodu, a že se to srovná. Už jsem viděla horší případy, které se taky srovnaly (u jiných chovatelů, my jsme zatím měli kliku). Tak mu budeme držet palce. Ale i kdyby se to nesrovnalo (ale já věřím, že ano), není to žádná tragédie, pozná to jen trochu zkušené oko, rozhodně to není nápadné ani vážné:)

7. 12. 2008- Juchůůů, Beruška porodila další várku drobků! Tatínkem je opět Ferda. Tentokrát, ačkoliv jinak tento pár neodděluji, jsem ho dala alespoň na dobu porodu pryč, aby Berušku neotravoval hned po porodu a nezapracoval na dalších miminech... zítra ho vrátím, aby chudák neuchřadl žalem... předpokládám totiž, že Beruška stejně přes zimu další mimina chtít nebude a povolí až na jaře:) No a čím se teda můžeme chlubit: prckové jsou 4 a všichni jsou pěkně velcí. Máme tři holky (krém-bílá skororozetka Inka- 111 gramů, červená s černou a bílou skororozetka Irma- 109 gramů a oranž- bílá fešanda se dvěma vírky na zádíčkách Izolda- 96 gramů) a jednoho kluka (skororozeťák kuní s krémem Ignác, 105 gramů). Holky mi během těch pár minut pozorování přišly naprosto v pohodě, u Ignáce se mi trošku nezdály jeho přední nožky. Ale nechtěla jsem ho dlouho zkoumat mimo vyhřátý domeček, aby nenastydl (mimča se narodila venku), ani ho tahat domů do tepla a působit mu tak teplotní šoky.... možná byl jen pomuchlaný po porodu a nožičky ještě nebyly pořádně rozhýbané, uvidíme zítra. Všichni drobečci budou na prodej.

6. 12. 2008- Vypravili jsme se na naši poslední letošní výstavu- do Olomouce. Svezli jsme se v autíčku Míši Sadecké a její drahé polovičky (CHS pod Stránskou skálou), kterým tímto za ušetřené dvě hodiny spánku ještě jednou děkujeme (nebo děkujeme spíš jejich dcerkám, které chuděry onemocněly, a proto na nás zbylo v autě místo.... přejeme brzké uzdravení.....;) Na zadní sedačku jsme přibrali ještě Mirku z CHS Grand Cavia. I když jsme pak na výstavě nedopadli bůhvíjak dobře, hodnotím ji velmi pozitivně- chtěla bych vyzdvihnout především volný výběr z bedny zákusků (tím jsi u nás Aničko opravdu zabodovala, jsme se Zbyňkem velmi žravý pár)..... organizace nevázla (a i kdyby vázla, věneček a čokoládový řez s mandlí by nám zacpal ústa), a Olomouc je pěkné město... zavítali jsme na vánoční trhy, kde bylo velmi rušno, v důsledku čehož jsem si vylila jeden punč na kalhoty a druhý do rukávu. Náladu mi spravil Zbyněk koupí nové krásné čepice, kterou mi na zpáteční cestě úspěšně počůral Mirky nový krásný potkan (malý, ale s nadprůměrně velkým močovým měchýřem)...... mno, takže já jsem dopadla politováníhodně.... a morčata takto: Ve standardu A nás reprezentovali kluci- Legolas a Jurášek. Juráškovi jsem konečně poměrně solidně vydrhla břicho, takže za zažloutlé břicho body výjimečně neztratil. Srst na břiše byla ale prozměnu příliš řídká (asi jsem to přehnala nebo co) :))))) S dalšími drobnými srážkami to dalo dohromady 94 bodů. Legolas si vedl lépe, s 96 body si odnesl čtvrté čekatelství na šampiona a diplom pro 3. nejlepšího rexe. Naši reprezentanti stadardu C nijak extra nevynikli- Čert 96 bodů a naše nerudná babizna Sisinka (která ma za sebou sedm vrhů a čtvrté narozeniny, a přitom stále vypadá opravdu dobře) pěkných 97 bodů. Škoda našich nedbale vyčištěných uší, do kterých posuzovatelka přísně nahlížela, mohlo to být lepší:))

27. 11. 2008- DALŠÍ ZPRÁVY OHLEDNĚ LESNÉ (viz novinky z 27.10. a 21.11.08): Dneska mi konečně dorazilo vyjádření veterinární správy.... v době kontroly v prodejně plesnivá morčata ještě byla, ale vzhledem k tomu, že nebyla určena k prodeji, jedná se rázem o mnohem menší problém, než kdyby je i prodávali. Což mi není až tak úplně jasné, protože míra utrpení je pořád stejná, a vezmu-li to z pohledu morčat, ta by jistě uvítala možnost se z toho koncentráku dostat pryč, než tam umírat prostě proto, že je majitelé odmítají komukoliv vydat. Kajmanka žijící v naprosto nevyhovujícím akváriu, na kterou jsem také upozorňovala, je dle vyjádření vedení v prodejně jen na přechodnou dobu a brzo bude vrácena majiteli (já vím, že už tam ta želva je minimálně dva roky, ale jak to někomu dokazovat, že). Nedostatky nebyly natolik závažné, aby se zahájilo nějaké správní řízení, ale mnou uvedené kritické připomínky prý byly s majiteli projednány (uvítala bych teda trochu konkrétnější vyjádření......) a  proběhne další neohlášená kontrola. No tak aspoň k něčemu to bylo, i když už jsou původní morčata po smrti.... protože s hrozbou kontroly v zádech si snad majitelé dají lepší pozor na to, jak se o zvířata starají. Moje nedávná návštěva to potvrdila, posun k lepšímu byl znát, tak doufám, že majitelům obchodu strach z kontroly a z toho plynoucí lepší péče o zvířata vydrží dlouho.

24. 11. 2008- Hurá hurá, přišla s obrovským napětím očekávaná exploze Roládčina břicha..... Porod proběhl naprosto bez potíží (přišli jsme už k hotovému:), máme pět rexíků oblečených do slušivých svetrů.. konkrétně holčičky Hašlerku (aguti stříbrná), Hoblovku (aguti stříbrná) a Hurdisku (aguti skořicová s bílou) a kluky Hochštaplera (aguti stříbrná) a Huga (aguti skořicová). Až na Huga mají všechna miminka pěkné porodní hmotnosti (78-95 gramů), Hugoušek má jenom 51 a vedle sourozenců se nedokáže moc prosadit, proto ho pro začátek asi trochu přikrmíme:) Všechna miminka budou na prodej!

21. 11. 2008- TAK KONEČNĚ NĚCO K PŘÍPADU MORČÁTEK Z LESNÉ (viz novinky ze dne 27.10.08): protože zpráva z veterinární správy ne a ne přijít, už jsem to nevydržela a jela se na vývoj situace podívat osobně, a to v ,,přestrojení" (prostě jsem doma nechala zářivě žlutou bundu co jsem měla minule při svém výstupu:)), kdyby mě majitelé poznali, vynesli by mě totiž v zubech. Mno, a teď tedy k tomu hlavnímu: v ubikaci, ve které posledně bylo cca 15 polomrtvých morčat s avitaminózou a plísní byla pouze zoufale špinavá podestýlka, morčata nikde (patrně podomácku utracená v nejbližším kontejneru, bohužel). V prostorách prodejny ale byla ještě jedna ubikace která tam dříve nebyla, úplně nová, větší, lépe řešená, s čistou podestýlkou a s čistou vodou v misce, domečky ne z počuraných krabic jako posledně, ale z MDFky.... a v tom celkem zdravě a normálně vypadající skupinka morčat. O pestrosti jejich stravy si nedělám valné iluze, ale na první pohled tato zvířátka opravdu nevypadala nemocně. Otázka je, jak dlouho v prodejně jsou a v jakém stavu budou třeba za 14 dní. Každopádně teď ale vypadají dobře. Je mi líto, že se původní morčata nepodařilo zachránit, už jsem vymýšlela karanténní opatření pro případ jejich případné adopce, ale jsem ráda, že se situace zlepšila a snad nějakou dobu vydrží. I obydlí ostatních zvířat působila udržovaněji než minule. Jen zatím nevím, zda se tak stalo kvůli tomu, že personál dostal po mém výstupu strach z kontroly, nebo díky kontrole jako takové. Snad se to dozvím. Až budu vědět, napíšu;)

20. 11. 2008- Nadešel den D a hodina H a na svět přišli malí Čertové:) Maminkou povedeného vrhu je Vincentka. Miminka měla být původně 4, ale jednu holčičku jsme našli udušenou- přes čumáček jí zůstal kus plodového obalu.Takovéhle neš´tastné náhody nás moc mrzí, škoda, že jsme porod nezaznamenali včas, mohla tu být s námi. Ale na zbylá tři miminka je radost pohledět:) Jsou to dva kluci a jedna holka. Kluk Gladiátor je fešák s jedním vírkem na zadku v barvě krémová aguti- krém- bílá. Kluk Gangster mne opravdu překvapil, kdyby neměl po tátovi Čertovi kratší srst, byl by to nejspíš zcela standardní peruánec v barvě stříbrná aguti- v pořádku je jak kresba aguti, tak vírky, hlava, uši... no prostě všechno:) Uši mají kluci perfektní oba a kukadla jakbysmet. Nejlepší kousek z celého vrhu je ale holčička v barvě sable s buff Grešle, která jako by z oka vypadla tatínkovi Čertovi....:))) Vincentka je po porodu také v pohodě, ačkoliv jsem o ni měla velký strach, krev z ní tekla proudem a měla jsem velmi vážné obavy, jestli už to přecejenom není moc (něco takového jsme při porodu opravdu ještě nezažili).... ale Vincka je frajerka, i přes velikou ztrátu krve se ihned o mimina začala příkladně starat a vypadá, že je v naprostém pořádku. Takže jí budeme jen podstrojovat, a s doktorem jí dáme pokoj.

A jen tak na okraj, co mne zaujalo.. Vincentku jsem ještě před porodem ubytovala s Aylin a jejími malými holčičkami... bála jsem se, co to udělá, přecejen vyjasňování pozic někdy bývá drsné, a když je jedna samička před porodem a druhá má dvoudenní mláďata, není dobré si zahrávat.... ale holky se teda vyznamenaly. Nedělo se prostě VŮBEC NIC. To jsme tu také ještě neměli. Řekly si jen naprosto formální "ahoj". Vůbec na sebe nejsou zlé, nikdo nikoho neutiskuje, vůbec není jasné, kdo je v hierarchii výš. A stále si vyměňují domečky, je to strašná sranda. Jednou chce Vincka s rodinou do jednoho, tak ho Aylin s malýma uvolní a jdou odpočívat do druhého. Potom si to rozmyslí zase Aylin, tak se prozměnu stěhuje Vincentka. A to všechno bez kousanců a cvakání zubama. Je radost je pozorovat, vypadají jak mámy někde na dětském hřišti, jak si tak pochodují s těmi svými ratolestmi a velice mírumilovně rozmlouvají o starostech mateřství:)

16. 11. 2008- Naše morčecí rodinka má o dva členy více:) Aylinka se stala maminkou. Začátek porodu byl ale dost dramatický, chudák holka strašně dlouho tlačila.... nebylo divu, první miminko bylo obrovské.... bohužel jeho porod trval moc dlouho a udusilo se. Snažila jsem se ho rozdýchat, ale marně. Zbylá miminka až byla menší (91 a 110 gramů), šla ven raz dva a jsou v naprostém pořádku. Jsou to dvě červenobílé rexičky Frfňa a Formule. Obě jsou nádherné, škoda, že nemáme nafukovací barák:) Budou tedy obě na prodej.

28. 10. 2008- Hurá hurá, je to tady! Vrh E2 je na světě! Dvě krásné coronetky TG bílo-červené Elpiniki a Emily a kluk coronet TG červeno- bílý Elvis. Poměry barev se povedly a flíčky jsou pěkně ohraničené, tak doufám, že nevyblednou a všichni tři prckové budou na výstavy:)

27. 10. 2008- Dneska jsem se zase jednou zdravě vytočila..... náhoda mne zanesla do zooprodejny v Brně-Lesné (nad zastávkou Halasovo náměstí.... Brňáci, pamatujte si to).... stav místních zvířat mi doslova vyrazil dech, bylo to opravdu mimořádně nechutné. Co se týče morčat, byla na tom ze všech živých stvoření patrně nejhůř.... opravdu fest pročuraná sláma, na ní zbytky suchého chleba jako nejspíš jediné krmivo.... morčata vykazují projevy avitaminózy, obtížně se pohybují.. a hlavně trpí plísní. Ale když píšu trpí, tak tím myslím TRPÍ, rozhodně nejde o ďubku plísně za uchem, kterou ve svém chovu asi někdy řešil každý. Nebožátkům odpadávají opravdu slušné kusy odumřelé tkáně z čumáčků a uší. Zaznamenala jsem i několik těžkých zánětů očí a další lahůdky.... v první řadě jsem chtěla odtamtud dostat morčata pryč, což se mi bohužel nepovedlo. Vedení obchodu (byl tam jakýsi pán a paní, kterým ta nádhera patří) jsem nabídla, že si celou skupinku nebo alespoň některá morčata odnesu. Vše bylo řečeno naprosto slušně, z mé strany šlo o normální nabídku, chtěla jsem zvířatům pomoci. To co se odehrálo po vyslovení tohoto mého přání byla opravdu šou... paní na mne vyjela, proč si ta morčata vůbec prohlížím a proč je vůbec chci. Tak jsem odpověděla, že si je prohlížím proto, že sama morčata chovám, a že je chci, protože jsou nemocná a já vím co s tím a jsem ochotná to řešit. Načež paní začala být sprostá, začala mi nadávat, ať vypadnu do školy a nestarám se.. tak jsem odvětila, že by měla být ráda, že ji zbavím problému a propadat se hanbou do země, a ne nadávat. Ale to byl jen začátek. Strhlo se to v impozantní divadelní kousek, pořádný řev, peprné nadávky ze všech stran (včetně mojí samozřejmě, blbce ze mne nikdo dělat nebude), pán mi celou dobu bezostyšně tykal, čímž mne nas.... ještě víc. Své nadávky jsem se pokoušela prokládat věcnými argumenty, ale nebylo to k ničemu. Dozvěděla jsem se, že o nemocích ví, ale řešit to nebudou, a že chov ruší (což znamená, že ho nechávají pozvolna vychcípat na špinavé podestýlce a ještě ke všemu všem na očích). Hádku jsem ukončila zvoláním, že na ně pošlu veterinární správu. A taky že jo. Okamžitě jsem šla vyřídit všechny formality a inspektor by měl obchod brzo navštívit- už proto, že je celá záležitost napadnutelná nejen z hlediska týrání zvířat, ale i z důvodu rizika přenesení nemocí na lidi. Pokud majitelé obchodu neusmrtí morčata ještě než tam inspekce dorazí a pokud veterinář nenařídí jejich utracení, měla by tato morčata skončit u mne, do práskačského protokolu jsem uvedla, že mám o ně zájem. Tak uvidíme, jak to celé dopadne....  

21. 10. 2008- Dneska jsme udělali "big PR action" a uspořádali malou výstavku pro místní dětičky přímo před domem:) Nadšení malých návštěvníků bylo obrovské, byla to legrace- kluci obdivovali hlavně poháry (pár jsme jich vystavili na parapet), holky zase trhaly kytičky pro hlavní hvězdu Juráška, který jim je nadšeně rval z ruky a požíral. Tak jsme ještě zatepla rozdali rodičům/prarodičům vizitky.... nejedno bílovické dítko asi najde pod stromečkem nějakého našeho odchovance:) A taky jsme se konečně zviditelnili něčím jiným, než troubením na trumpetu na celou vesnici ve tři hodiny ráno při jednom obzvlášť vydařeném večírku:)

A tady pár fotek..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11. 10. 2008- Vydrhli jsme několik mazových žlázek, vyčistili 14 uší, zastříhli 98 drápů, ověsili jsme se přepravkami, vypravili se na brněnskou výstavu..... a výsledek veškerý žádný:))) Ale nevadí, užili jsme si hezký den a popovídali jsme si s našimi morčecími známými, i bez pohárků to bylo pěkné.  Ještě před začátkem výstavy stihl solidně ,,zabodovat" náš Čert (kdo jiný). Když jsme čekali na zastávce na autobus, začal zdolávat dvě kartonové přepážky, které ho v přepravce dělily od Juráška. V obavách o Juráškovo zdraví jsem přepravku okamžitě otevřela... Čert však stihl ke svému kolegovi vlézt.... no napínavé a nervydrásající..... okamžitě jsem útočníka lapila, protože jinak bychom měli po Juráškovi, ale Čert už byl patřičně v ráži, takže mi málem ukousl ruku v zápěstí a odmítal se pustit. Do jiné přepravky jsem ho dopravila stylem ,,jeřáb"- zavěšeného za zápěstí. Ruka byla zralá na šití, ale hrdinsky jsem si nechala pazouru zafixovat unudlaným kapesníkem (díky Zbyňku) a místo na pohotovost pokračovala v cestě na výstavu. Celou cestu ze mne stříkala krev, což bylo v městské hromadné dopravě velice působivé. Na výstavě mi ruku odborně ošetřil člen pořadatelského týmu pan Šanda, který je veterinář, takže luxus. Slíbila jsem, že to zohledním v hodnocení celé výstavy....:)))) Takže: výstava byla prostě supeerrrrr!!!! (ale to by byla i bez toho obětavého dezinfikování a péče... opravdu se nám na ní líbilo).

Než mi byla ruka ošetřena, vyndal Zbyněk ze zakrvácených přepravek všechny naše závodníky a ubytoval je. A pak už zbývalo jen čekat, jak to celé dopadne. V rexích jsme měli dva závodníky mladé, a dva dospělé. Mladí nám neprošli (Bubbelisious opět kvůli barvě- už ji na výstavy brát nebudu; a saténová Zubejda kvůli příliš jemné srsti... nevadí, i s jemnou srstí je to naše zlatíčko a třeba se to trochu srovná, až vyroste...). Jurášek se moc líbil návštěvníkům, protože je zvědavec, ale od posuzovatelky si odnesl jen 93,5 bodu. Bod a půl tvořila ztráta za žluté břicho. Takže jestli časem přijdeme na nějakou zázračnou metodu jak udržet břicho bílého rexe bílé, tak bude Jurášek docela dobrej:) Legolas získal 95 bodů, takže si neodnesl ani další čekatelství na šampiona. Ostatní rexové na tom nebyli o mnoho lépe, posuzování bylo velmi přísné. I tak nám ale v konečném hodnocení Kroftovic rexí krasavci zase vypálili rybník, takže nic, no:)

V mazlících závodili Gregor, Čert a Ferda. Čert byl ještě rozjetý z rána, takže za přítulnost opravdu příliš bodů nezískal a skončil tak mezi mazlíky jako poslední. Ferda měl hezkých 97,5 bodu a Gregor 98. Na medaile to ale bohužel nebylo. Ale přecejen jsme si z výstavy něco odvezli- igelitku petržele (díky Ilono, morčoni už to drtěj!!) a společně s další taškou zeleniny taky našeho Damíka (alias Buvola), který se nám vrátil z krytí, kde chudák prodělal jakési průjmové onemocnění, takže je to teď takový náš plešatý kostlivec, ale cpe se jako prokopnutý a bobky už dělá pěkné, tak bude určitě brzo fit. 

7.-8. 10. 2008- Stala se nám opravdu velmi nepříjemná věc.... včera ráno jsem šla jako obvykle krmit potvory, a bylo mi divné, že si jinak komunikativní  Roládčin ženich Smokey, kterého jsme měli půjčeného na krytí z CHS Z Málkovic, nejde pro mrkev. Nadzvedla jsem domeček a ihned mi bylo jasné, že je moc zle. Odnesla jsem ho uspat (jeho stav byl natolik špatný, že nemělo smysl se pokoušet o nějaká vyšetření a léčbu) a nechala provést pitvu, protože jsem si byla opravdu naprosto jistá, že se z naší strany žádná chyba nestala. Pitva ukázala selhání jater. Z ničeho nic.... Je to pěkná rána pod pás, a ještě ke všemu u půjčeného zvířete :( Opravdu nic příjemného, a i když za to nikdo nemůže, tak jsme z toho já i Smokeyho majitelka pochopitelně dost přešlé... Morčák u nás nebyl dlouho, asi tři týdny, s jistotou stihl jen jednu Roládčinu říji.. tak teď ani nevíme, zda po sobě stihl ještě něco zanechat:(

5. 10. 2008- A aby těch výstav nebylo málo, vetřeli jsme se do reprezentačního vozu CHS Pod Stránskou skálou (děkujeme za dobrodružné svezení!) a nechali se dovézt na výstavu do Bohdalova. Čekali jsme klasickou venkovskou výstavu drobného zvířectva.... a tak jsme pak byli několika stovkami klecí s drůbeží a holuby a tisícovkou klecí s králíky trošičku zaskočeni:)) Aspoň bylo na co koukat. Kromě opravdu vydařeného guláše nás nejvíce zaujaly šibalské nutrie....(viz foto). A konečně k morčatům: vzali jsme stejnou reprezentaci jako do Pardubic. Legolas se tentokrát musel spokojit s třetím místem (neb dorazilo obávané družstvo Kroftovic rexů, a to výborně rozehřáté ze soutěže v Maďarsku), ale alespoň získal další čekatelství na šampiona a kokardu (ale jen takovou ošizenou- kolečko bez takových těch ocásků co mají viset dolu:) Jurášek se dnes na posuzovatelku asi nějak hezky usmíval nebo co, každopádně dostal o tři body více než včera (tj. 93 bodů). Bubbelisious zase vypadla kvůli barvě, což se dalo očekávat, protože posuzovatelka byla stejná jako včera. Čert opět získal pěkné body (celkově byl ale v mazlících až druhý) a Gregor zůstal tradičně půl bodu za ním.

Šikula Legouš:

 

A nutrie.....:)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4. 10. 2008- Zúčastnili jsme se výstavy v Pardubicích. Celkově ji hodnotím jako opravdu povedenou (až na to vstávání ve 4 hodiny ráno:). Reprezentovali nás rexové Jurášek, Legolas a Bubbelisious a v soutěži mazlíků pak Čert a Gregor. Celkově vzato jsme nedopadli bůhvíjak úžasně, ale Legolas to vytáhl, takže jsme odjížděli nadmíru spokojeni. Náš Legouš se totiž stal nejenom nejlepším rexem, ale i nejlepším krátkosrstým morčetem výstavy! Jsme na něj náležitě pyšní. Jurášek se svými 90 body byl naopak nejhorší obodované morče celé soutěže (pyšní jsme na něj taky). Bubbelisious nevyletěla za srst jako v Bohdalově, ale za malé množství červené (které v Bohdalově prošlo). Ještě ji mám přihlášenou do Brna, tak uvidíme, třeba budeme mít kliku a projde jak srst, tak barva. Nebo ji vyhodí za obojí (to spíš). Čert předvedl při posuzování vzteklý taneček, takže dopadl zcela originálně- za všechno měl plný počet bodů, akorát za přítulnost (což je kolonka, do které se většinou píše plný počet tak nějak zadarmo) měl strženy dva body:) Takže to na medaili nebylo. Gregor se též medailově neumístil, jen se dobře nažral a zase jel domů. No ale ten Legouš je prostě frajer, posuďte sami:

30. 9. 2008- Máme další skvělé zprávy- pod Beruškou jsem našla nějakou tu droboť:) Všechno jsou to nestandartní rozetky, sympaťáci jako hrom! Buff-bílá holčička Divizna, kluk černo- červený a bílou Drobek a kluk oranž s bílou Dalamánek. Všechna tři miminka jsou čilá a krásná:) Dalamánek má bohužel zákal čočky na obou očích, ale věříme, že se to spraví (už jsme se s tím u mimin v našem chovu jednou setkali.... a nejen my... a ve většině případů tento novorozenecký zákal čočky opravdu mizí). A jinak... nebudou to žádné bábovky, narodili se a vyrostou hezky venku na čerstvém vzdoušku:) Všichni budou k prodeji.

26. 9. 2008- Nellča už je doma, běhá po kleci, dává Madle pěknou čočku, žere ručník který má přes hobliny a tváří se jakoby nic:) Člověk by ani neřekl, že je chudák dočista rozpáraná a znovu sešitá. No šikovná holka, mám z ní radost:)

25. 9. 2008- Nellinku jsem dneska odvezla na kliniku na plánovanou kastraci kvůli velkým cystám. Tak doufám, že to dobře dopadne a nenastanou žádné komplikace.

18. 9. 2008- Hurá hurá, Madlenka je doma! Léky, vyhřívací dečka a injekce různých podpůrných látek pomohly.. ale co se vlastně před dvěma dny stalo nikdo neví. Doufáme, že se to už nebude opakovat..

K doktorovi jsme s sebou vzali i Nellinku, kvůli podezření na cysty na vaječníkách. To se bohužel potvrdilo. Cysty jsou dost velké, bude nutná kastrace:( Ach jo:(

16. 9. 2008- Držte palce, s Madlenkou je to takové nějaké všelijaké.... přitom z ničeho nic! Ještě včera byla úplně v pořádku, a dneska přestala jíst a zmodrala, opravdu to nebylo pěkné. Okamžitě jsme ji dopravili na pohotovost. Doktor jí změřil teplotu, která byla bohužel velice nízká- asi stupeň a půl pod běžnou morčecí teplotou.. proč se to stalo nikdo neví, podchlazená Madlenka určitě být nemůže (je jedním z mála mých privilegovaných morčat, která bydlí  námi v domě, a ne venku). Doktorovi se při poslechu nezdály ani Madlenčiny plíce, ale prý těžko říci, jestli zrovna plíce jsou ten hlavní problém. Takže milá Madlenka je na veterině na vyhřívané dečce, dostala antibiotika a bůhví co všechno ještě, druhý den se případně udělají nějaká doplňující vyšetření.... je to celé dost nejasné, uvidíme, jak se to bude vyvíjet.....

13. 9. 2008- Máme za sebou další výstavu, a to v Chvalnově. Výstava to byla pěkná, organizace nevázla, guláš byl vynikající:) Ovšem naše výsledky nebyly oproti úspěšné speciálce nikterak přesvědčivé..

Nicméně.... v rexí kategorii jsme soutěžili sami, takže jsme po napínavém souboji (mezi rexem z CHS Matadel Bohemia, rexem z CHS Matadel Bohemia, rexem z CHS Matadel Bohemia, rexem z CHS Matadel Bohemia a rexem z CHS Matael Bohemia) překvapivě v tomto plemeni vyhráli:)

Ale vezměme to pěkně popořádku. Naše barvy hájilo pět rexích závodníků- Aylin, Balara, Legolas, Jurášek a mladá rexička Bubbelisious (její kolegyňka Zubejda měla původně jet také, ale momentálně léčíme její pošramocené oční víčko, takže byla zdrcujícího hodnocení a následného vyhazovu od Andrey Kroftové ušetřena:)) Přihlášku jsme doplnili ještě hlaďačkou Nellinkou.

A dopadli- nedopadli jsme následovně:

Aylinka dostala nulu za příliš měkkou srst.. ale nemám jí to za zlé, až vyroste a přečká zimu v králíkárně, kožich se jí srovná a ještě to na výstavách podrtí, já jí věřím:)

Balara měla všechno tak nějak mírně špatně (mírně řidší břicho, mírně složené ucho, mírně neelastickou a mírně polehlou srst+ mírně zažloutlou bílou)..... takže z těch mírných bodových srážek nakonec vylezla srážka pořádná a Balarka si odnesla 92,5 bodu. Ale stejně jako Aylin má na pořádnou výstavní kariéru ještě čas.

Legolas to trochu vytáhl, ale že bychom měli nějaké důvody k oslavám, to ne.... každopádně opět zbytečně ztratil body za to, že se s oblibou vyvaluje v h...., a i přes koupel kterou chudák absolvoval několik dnů před výstavou a moje poctivé předvýstavní čištění si zase stihl fešácky zažlutit a zapařit podvozek. Naše čuňátko získalo 95 bodů a stalo se nejlepším rexem výstavy (resp. nejlepším rexem z těch našich pěti zoufalců).

Bubbelisious byla diskvalifikována, ale potěšilo mne, že vyletěla za lehlou srst a ne za nevyhovující poměr barev (nebyla jsem si jistá, zda její červená na výstavu stačí). Takže si snad někdy v budoucnu zlepší reputaci:)

Juráškův posuzovací lístek vypadal na jeho poměry docela slibně, ale za řídkou srst na břiše to pěkně schytal.. takže nic, no.

Hladkou Nellinku jsme brali tak nějak proto, že jsme ještě měli místo v přepravce..... a na to konto nám pěkně vytřela zrak a získala krásných 96 bodů a tím i čekatelství na šampiona. Škoda že se nevyhlašoval nejlepší senior, měla by určitě šanci uspět.

Mno, už se těším na nějakou výstavu, kde se bude soutěžit i v mazlících.... protože jediný, kdo naši chovatelskou stanici reprezentuje stabilně dobře, je náš Čert:))))))

 

8. 9. 2008- Tak jsme si dneska jeli pro jednu prima králíkárnu.. králíci v ní bydleli jenom dva roky, takže je pěkně zachovalá a ještě nám dobře poslouží. Dokonce jsme do ní dostali roztomilý bonus (kdybychom si snad nevystačili z vlastních morčecích zásob). Morčátka se jmenují Beruška a Ferda:) Je to hezký pár který už spolu vychoval slušnou řádku potomků. Po zralé úvaze jsem se rozhodla, že těm dvěma nebudu do jejich poklidného partnerského života zasahovat a nutit jim náš systém kontrolovaného připouštění a poporodních přestávek.... prostě se mi nezdá, že by to konkrétně těmhle dvěma morčátkům prospělo, jsou na sebe zvyklí a vypadají zdravě a spokojeně:) Nechám je tedy tak, jak byli dosud- spolu. Více o Berušce a Ferdovi v sekcích "morčáci" a "morčice".

1. 9. 2008- Sláva nazdar, tak nejenže jsme se úspěšně zotavili z příšerného debaklu v Kožlanech.... my jsme dokonce bodovali! A to přímo na nejprestižnější české výstavě- 9. pražské speciální výstavě morčat. Švýcarskému posuzovateli se naše morčátka moc líbila (až na Bubbelisious... ale neřikejte jí to, bylo by jí to líto:) A nám se zase moc líbil jeho způsob posuzování (rozhodně nejen proto, že bylo pro nás příznivé). Slovní hodnocení a vzájemné porovnávání více morčat na jednom stole je určitě objektivnější než tradiční české bodování, u kterého může prkotina typu natržené ucho+ trochu žluté břicho postavit vedle sebe špičkové a velmi průměrné zvíře.

Ve standardu A nás reprezentovala červenobílá rexí kolekce (Aylin, Balara, Lesley, Legolas), mladá rexička Bubbelisious a hladká veteránka Nellinka. V mazlíkovském standardu C bojovali Čert a Gregor. Potkali jsme se i s naší odchovankyní Yamahou, která závodila v barvách CHS Kammi.

A dopadli jsme více než dobře.

Stanovování pořadí nejlepších rexů, kteří se sešli v překvapivě hojném počtu, bylo dlouhé a opravdu napínavé, někteří členové naší výpravy se při něm potili víc než u maturity nebo hokejových penalt (viď, Zbyňo). 1. rexí místo jsme nakonec nezískali, ale zbylo na nás stříbro a bronz- Lesley byla vyhlášena 2. nejlepším rexem výstavy a Legolas se stal 3. nejlepším rexem výstavy. Aylin s Balarou jsou ještě mladé a tudíž v nevýhodě, ale jejich budoucnost by měla být dobrá:) Představila se i naše extra juniorka Bubbelisious, která posuzovatele nejdřív pobavila, a poté skončila poslední:)

Naši hladkou Nellinku, která si brousila zuby na titul Nejlepší senior, pan Brunner neposoudil kvůli možné březosti, nahmátl jí ,,cosi v břiše". Březost absolutně vylučuji (i když by to byla ta nejlepší možná varianta.. bouličky v břiše jiného druhu nevěstí nic dobrého..), takže se s nejvyšší pravděpodobností jedná o cystu. Budeme se s Nellčou muset podívat k veterináři a zjistit, co a jak.

V mazlících, klasicky bodovaných českou posuzovatelkou, se v početné konkurenci pěkně umístil Čert- třetí místo (98,5 bodu). Gregor měl jen o bod méně.

Dále jsme získali pohár za nejlepší krátkosrstý pár (Lesley+ Legolas) a za 2. nejlepší kolekci (Aylin, Balara, Lesley, Legolas). Takže jsme domů odjížděli nadmíru spokojeni:)

Děkujeme Míše Sadecké za to, že nám vzala do Brna autem naše výhry.... protože jinak bychom se se vším tím nákladem nedoplazili ani za nejbližší roh, natož na vlak.

A..... jako mnozí jiní jsme i my odjeli s více morčaty, než jsme přijeli:) na výstavě si naše kluky Legolase a Gregora totiž vyhlédly švarné morčecí slečny, které zatoužily po dětech, takže s námi pak odjely na rozmnožovací dovču. Ale odvezli jsme si i jedno nové morčátko-mazlíčka, které už nedáme.... je to milounký rypatý klučina Andy Micha Micha, hlaďáček zbarvený jako Čert, ale povahy vlídné. Více o něm v sekci "morčáci" :) Děkujeme Janě Maškové, že nám Andyho dovezla z Plzně.

Zde je reprezentační tým CHS Matadel Bohemia pro pražskou speciálku 2008 (kromě Čerta, který tradičně nespolupracoval a utekl ze záběru......): zleva Gregor, Lesley, Nellinka, Bubbelisious, Aylin, Balara a Legolas

 

a tady máme naše úspěšná morčata- zleva Legolas (3. nejlepší rex a spolu s Lesley nejlepší krátkosrstý pár), Balara, Aylin a Lesley (2. nejlepší rex, spolu s Legolasem nejlepší krátkosrstý pár), ti všichni dohromady tvoří 2. nejlepší kolekci... no a úplně vpravo je náš Čert (3. nejlepší mazlík)

 

14. 8. 2008- Bohužel, i přes včerejší zlepšení a tvrzení doktora, že dnes už Abdul půjde nejspíš domů, se všechno zvrtlo.... I když nedošlo k žádnému zásadnímu zranění, jeho tělíčko si bohužel nedokázalo poradit se svalovými zhmožděninami.. společně s šokem způsobily uvolnění velkého množství všemožných škodlivých látek do krve (jak ukázalo vyšetření), hodnoty u některých vyletěly až na desetinásobek.. situace byla neudržitelná, Abdulovi začaly pod tímto náporem odcházet ledviny. Večer veterinář jeho trápení ukončil. Je nám z toho pochopitelně hrozně.... tím spíš, že pes, který vše způsobil, zde byl jen dočasně a zítra se stěhuje pryč.. a že by nemuselo dojít na nejhorší, kdybychom z vycházky přišli o 5 minut dřív. Ztratili jsme tak další opravdu význačnou morčecí tvář naší chovatelské stanice.

PS: I když už nebezpečí nehrozí, všechnu perlinku jsme z výběhů strhli a na její místo jsme přisponkovali pořádné kovové pletivo. Jeden nikdy neví.... mrzí mě, že jsme to udělali až teď.....

13. 8. 2008- Abdul se ze šoku dostal, ale musí ještě zůstat pod dohledem.

12. 8. 2008- Potkal nás průšvih jako hrom....:( Do morčecího výběhu se nám úspěšně proboural pes, který s námi bydlí v domě (ne náš). Výběhy jsem dosud vždy měla potažené armovací sítí- tato tkanina je naprosto kočkovzdorná a kunovzdorná, mám s ní několikaleté dobré zkušenosti.. s nějakým razantnějším atakem většího psa se nepočítalo, protože na oplocenou zahradu se cizí raťafák nedostane, náš Cip je hodný a spolubydlícího čuba dosud po zahradě běhala jen pod dohledem svých pánů.. bohužel, dnes na ní výjimečně nikdo pozor nedával a potvora si dala za cíl, že se do výběhu dostane. Odnesl to chudáček Abdul:( Na všechno jsme přišli, když jsme s přítelem dorazili z vycházky a uviděli psa běhat kolem výběhu.. Abdul nemá žádné viditelné zranění, ale s těžkým šokem jsme ho okamžitě museli odvézt taxíkem na pohotovost. 

9. 8. 2008- Na výstavě v Kožlanech jsme dopadli tak, že bych se tím snad ani neměla chlubit, nicméně, v zájmu pravdy........

Vystavovali jsme 6 rexounů- červeno-bílou kolekci složenou z Holanďanů Legolase, Lesley, Aylin a Balary, dále se ještě jeli ukázat Abdul a Roládka.

Můj původní odhad našich šancí byl zhruba takový: velmi jsem sázela na Lesley, protože je to prostě dáma a nemá chybu. Jindy bych i hodně věřila Legolasovi, ten se ale do výstavy stihl patřičně zapařit (tlusťoch jeden línej), takže měl řidší břicho a vůbec nevypadal tak dobře, jak vypadat umí. U Aylin a Balary jsem nečekala bůhvíjaký výsledek, protože jsou obě ještě puber´tačky (jen těsně se nevešly do třídy mladých) a poněkud nedozrálé (jak známo, rexové jsou pěkní nejdříve v roce věku, nebo spíš ještě později, do té doby je to -hlavně co se týče srsti- bída). Od Abdula jsem též nečekala žádné zázraky, protože spíš než kvalitou oplývá charismatem. A ještě k tomu se nechal inspirovat Legolasem a také se pěkně válí zásadně tam, kde chodí čůrat (čemuž pak odpovídá kvalita srsti na břiše). U Rolády jsem pár dní před výstavou s hrůzou zjistila, že jí dokonale zčervenala podsada na bocích..... takže mi bylo jasné, že tohle prostě projít nemůže.. ale zajímalo mne, co na to posuzovatelka řekne. Suma sumárum, naším želízkem byla hlavně Lesley, moc jsem jí i sobě přála, abychom konečně jednou skončili před Kroftovýma:))))) Předpokládala jsem také, že bude ohodnocena celá naše kolekce (i když u těch mladých holek jsem opravdu nečekala žádné extra body) a tajně doufala, že všem ostatním někdo z kolekce vyletí, což bylo hodně odvážné přání:)))) a kdo jinému jámu kopá......

No a jak to tedy dopadlo? I když původní odhady byly dost střízlivé, dopadlo to ještě hůř  

Abdul se svýma malýma ušima, zapařeným břichem a prokvetlými barvami získal 92,5 bodu. Všem ale připadal velmi milý:)

Legolas utrpěl srážku bodů hlavně za kondici- stejně jako Abdul měl zapařené břicho a ještě k tomu hůře vydrhnutou mazovou žlázku, proto dostal pouhých 93,5 bodu, což je na něj dle mého názoru opravdu málo a doufám, že se příště polepší:) (a já budu žlázku drhnout lépe)

Roládka byla podle původních předpokladů za červenou podsadu diskvalifikována... ale tato její vada posuzovatelku opravdu velmi zaujala, zkoumala ji vážně dlouho a ani se jí nechtělo věřit, že to není obarvené např. injekcí.

Aylinku nám diskvalifikovali za zapomenuté všenčí hnidy na zadečku.. byly zcela jistě mrtvé, proti parazitům jsme ošetřovali poctivě.... ale hnidy bohužel z chlupů neodpadly a já si toho nevšimla......... měli jsme lépe vyčesávat.....  jinak se holka líbila. Škoda.

Balarka vybojovala stejně jako Legolas 93,5 bodu, což mi na ni připadá hezké, takže Balarku chválím:)

A naše největší naděje Lesley? Líbila se moc, dmula jsem se pýchou. Ale pozorná posuzovatelka Denisa Vítková jí na bříšku objevila malilinkatý třetí cecík, což je dle nového standardu vyřazující vada.... neměla jsem o něm ani tušení.... takže i přes všechnu chválu a vyzdvihované klady Lesley dostala nulu:)

Takže nás CHS AndyMar se svojí překrásnou dvoucecíkovou samičkou Ontarinou zase nechala úspěšně za sebou, což tentokrát bylo mimořádně trapné, neb jsme v rexí kategorii vyjma této vítězné samičky a jednoho morčátka z CHS Kammi byli sami:) Kdo umí, umí. Diplom jsme nedostali ani za druhé rexí místo, protože spodní hranice pro udělení ceny byla stanovena na 94 bodů:))) Možná jsme od pořadatelů výstavy mohli dostat aspoň lízátko útěchy za to, že jsme za těch 3,5 roku našeho chovu-nechovu konečně prokázali snahu někam se pohnout:))))) To by ovšem Aylin nesměla mít na zadku hnidy, že:)

Největším úspěchem dne bylo, že můj přítel Zbyněk trefil na kožlanské pouti vzuchovkou 3 papírové růže na 4 rány. Teda Zbyňo, fakt dobrý.

14. 7. 2008- Tak konečně máme zase velký důvod k radosti, Madlenka porodila 3 drobky! Jsou to dva rozetoví kluci jako buci- Celaskon (bílý s červenou a černou) a Cimrman (červeno- černo- bílý) a miniaturní hladká holčička Cecilka v barvě bílo-černo- červená. Všichni budou na prodej.

11. 7. 2008- Bohužel došlo na nejhorší, Adélka dneska ráno svůj boj vzdala. Velice jí přitížilo, že v ní kromě mláděte zůstaly ty dvě placenty a rozjela se již zmíněná ketóza jater. Ustát stav po operaci a ještě ketózu prostě holka nedokázala. Mrzí mne, že si poslední dny musela tolik vytrpět a je mi to celé opravdu strašně líto. Lituji smrti každého domácího mazlíčka.... ale k některým se prostě váže vzomínek a zážitků méně a k některým více- a Adélka rozhodně patří k těm druhým. Díky ní jsem se začala věnovat chovu morčat s PP, dělala mi radost na výstavách, povahou byla také skvělá..... bude tu prostě strašně chybět.

10. 7. 2008- S Adélkou je to pořád stejně špatné. Ale horší to prý není. Tak aspoň něco.....

9. 7. 2008- Stav Adélky je údajně dost špatný (úměrně složitosti prodělané operace). Nechce žrát, je vyčerpaná, nadopovaná léky. Dneska jsem několikrát volala na kliniku a během celého dne se bohužel nic k lepšímu (ale zaplaťpnbůh ani k horšímu) nezměnilo. Zítra se to celé patrně rozhodne, nějaký obrat už to vzít musí. Doufám, že to bude obrat k lepšímu....

8. 7. 2008- Provází nás neskutečná smůla, dneska potratila Adélka....:( Ještě včera při čištění jsem ji měla v ruce a všechno vypadalo v naprostém pořádku.. a dnes jsem v jejím domečku našla 3 mrtvé nedonošené prcky. I přes potrat Adélka vypadala, že jí nic netrápí, pěkně papala, komunikovala.... ale při detailní kontrole jsem zjistila, že jí čumáček smrdí jako ředidlo..... Takže se jedná s nejvyšší pravděpodobností o toxémii. Tak jsem na nic nečekala a utíkala s ní na veterinu. Tam zjistili, že v ní ještě jedno mládě zůstalo (toho jsem si nevšimla) spolu se dvěma placentami a potvrdili mi, že se jí již v játrech začínají tvořit ketony (proto ten acetonový zápach, kvůli kterému jsem ji na veterinu donesla). Okamžitě ji operovali. Je po kastraci na kyslíku a její stav je vážný:(

2. 7 2008- Tak jsme druhou abecedu nezačali vůbec šťastně:( Roládka porodila šest rexíků- stříbrných aguťáčků, ale při čištění všem bohužel potrhala bříška.... něco podobného už se jednou stalo naší Sisince, která též jedno ze svých miminek při čištění nechtěně roztrhla. Tehdy jsem to viděla na vlastní oči, miminko prostě během chvíle vykrvácelo. Roláda byla ještě nešikovnější a o život takto připravila všech šest svých drobečků:( Byl to její první porod, asi nevěděla, co a jak, i když u sebe měla jako asistentku Nellinku. 

29. 6. 2008- Je to tady!!!!!!! Z Holandska nám dorazila jedna opravdu speciální zásilka..... 5 krásných červenobílých rexů...... Nesmírně sympatický samec Legolas a 4 dámy Lesley, Aylin, Balara a Bubbelisious. Informace a fotky postupně doplním do sekcí "morčáci" a "morčice". Moc děkuju Líbě Urbaníkové z CHS Galaxie morčat za doručení a péči po cestě (kdy měla prý Líba přepravku s mými rexicemi na klíně a krotila obří samici Lesley, která vytrvale zalehávala své menší kolegyňky). A také za nápad..... přiznám se, že kdyby s tím Libuška za mnou nepřišla, nezašla bych ve svých myšlenkách na import dál než na Slovensko:) Děkujeeeeem! 

12. 6. 2008- Tak jsem na veterině vysypala peněženku i všechny kapsy a Abdulka už máme doma. Bříško už má v pořádku, srdíčko nešelestí.. je prostě naprosto fit a tváří se stejně hloupě (já nic, já muzikant) jako obvykle.

11. 6. 2008- Abdul si nejspíš uvědomil vážnost situace a přestal dělat blbosti.... jeho stav se stále lepší a operace nebude nutná.. zítra už půjde domů. Juchů! I tak to bude asi docela průvan v peněžence:) několik rentgenů, nedělní pohotovostní příplatek, léky..... zase budeme v červených číslech.... ale to jsme vlastně permanentně. Takže vážené samice, doufám, že vaše vrhy budou početné a pěkné, ať se aspoň trochu zalepíme:))))

10. 6. 2008- Stav Abdulka je poměrně dobrý... je prý chudák nadopován všemožnými léky a kontrolní rentgen ukázal, že se přebytečná tráva z žaludku lehce (ale ne úplně nejlépe jak by to šlo) pohnula správným směrem.. takže se s konečným verdiktem ještě den počká..

9. 6. 2008- Tak jestli jsem se včera divila faktu, že morče může mít šelesty na srdci, dneska se divím dvojnásobně.... Rentgen ukázal, že Abdulovi neodchází v dostatečné míře z žaludku potrava. V důsledku tohoto je žaludek až životunebezpečně zvětšen, zatěžuje cévní systém (proto ty šelesty na srdci) a přespříliš utlačuje některé střevní kličky.... ač mi selský rozum našeptává, že když se morčákovi dá pár dní půst, bude vše v pořádku, bylo mi řečeno, že zdaleka ne vždy se podobný stav dokáže upravit sám.. a v takovém případě se musí provést chirurgický zákrok- celé morče rozpárat a žaludek vyprázdnit.. Raději na to ani nemyslet..... rozhodne zítřejší rentgen.

8. 6. 2008- Abdul si dneska nešel pro chleba.... a když si Abdul nejde pro chleba.... je malér.... nelenila jsem a odvezla ho na pohotovost, kde mu byly zjištěny výrazné šelesty na srdci a poněkud tvrdší břicho. Dostal léky a zítra mu budou dělat další vyšetření......:(

2. 6. 2008- Tak tu máme červen.... klídeček a pohodička.... žádné průšvihy.... miminka se rozjíždí k novým majitelům, těhulky kulatí, Čert je vzteklej, Zrzečka tlustá jako dělová koule a Sisinka podmračená.... normálka:) Ale na konec června chystáme opravdu VELKÉ překvapení..... (nene, není to moje stěhování.... nervy pana domácího nevydržely, kalich přetekl... to se stává a žádným zvláštním překvapením to opravdu není...:) je to něco jiného.... no, však uvidíte sami ;-)

25. 5. 2008- Po delší době tu máme jeden průšvih.... přišli jsme o odrostlého prcka, který se již měl stěhovat do nového domova.... na vině je s nejvyšší pravděpodobností koupený salát, který byl patrně hnojen bůhvíčím a v míře větší než malé. Bohužel, ledviny a játra malého morčátka nápor chemie nevydržely. Je mi to moc líto, protože to byla naprosto zbytečná smrt:( To samé se mi v minulosti stalo nezávisle na sobě už dvakrát, ale u menších hlodavců- křečků a myší. Salát má prý obzvlášť velkou schopnost do sebe chemikálie z hnojiv natáhnout. Po dnešku už ho opravdu v obchodě nikdy nekoupím a i příděly kupované zeleniny u mláďat trochu zmenším. Všechna ostatní morčátka včetně zbylých mláďat (která měla to štěstí, že se narodila větší než zmíněný prcek, který byl nejen droboučký, ale ke své smůle i hodně žravý) to naštěstí přestála bez viditelné úhony.

2. 5. 2008- k Mirce do CHS Grand Cavia odjeli předávat geny Gregor a Jurášek. Narozdíl od jiných (žejo, Abdule....) jsou to kluci v tomto ohledu spolehliví, takže se těšíme, až se zase stanou tatínky.

Jupí jupí, když už tu tedy máme ten konec chovatelské abecedy (trvalo nám to tři a půl roku:), dovolte mi malé resumé:

*Narodilo se u nás 36 morčecích kluků a 32 morčecích holek.

*Za celou abecedu se nám nepodařilo odchovat pouhopouhá 3 mláďata, maminky porod a odchov mláďat v pohodě vydržely všechny.

*Všechny maminky vrhů A-Z u nás dosud spokojeně žijí (s výjimkou rexičky Zuzi, která u nás byla jenom na návštěvě -během které porodila Nanuka čili vrh N- a teď si spokojeně žije v CHS z Málkovic:)  a posílají srdečný pozdrav:)

*Příjmení Matadel Bohemia nese 19 rexů, 14 hladkých (většinou RG), 14 angor, 6 merin, 4 texli, 3 opravdu nezařaditelní kříženci, 2 peruánci, 2 merino-rexové, 2 texel-rexové, 1 rexcrested a 1 rozeta

Samochvála smrdí, ale myslím si, že vysoká úspěšnost při odchovu mláďat a úplná absence porodních komplikací (a v neposlední řadě i fakt, že naše mámy neposíláme o dům dál ani když jsou starší nebo z nich nepadají zrovna nejstandartnější mimča), jsou skutečnosti, kterými se opravdu pochlubit můžeme. Tak se tedy chlubíme:) A pracujeme na další abecedě...;)

25. 4. 2008- Wilsonovi byly dneska vyndány stehy. Vše je v naprostém pořádku, takže se bude již o víkendu spolu s bráškou stěhovat do nového.

19. 4. 2008- Hurá hurá hurá! Leticie dneska uzavřela abecedu, a to opravdu vydařeně- porodila tři krásné holky, až se sliny sbíhají:) Saténovou rexici (juchůůů, konečně!) bílou s červenýma očima Zubejdu, rexici SG lila- zlatou argente Zuzanku (původně jsem myslela že je to kluk a měla se jmenovat Zlatý hřeb, protože je opravdu povedená:) a krásnou hlaďandu RG čoko s oranž Zápalku, která má hlavičku kulatou jak pingpongový míček (po kom, to ví pánbůh....). No opravdu pěkná trojice:)

16. 4. 2008- Wilsonovo očičko se bohužel zachránit nepodařilo, zítra jde na operaci, při které mu ho vyjmou. Jinak se drží statečně, je to pašák. Až se uzdraví, bude se společně s bráškou stěhovat do skvělého nového domova k paní (slečně?) Jiřině H., která se Wilsonovy nehody ani na vteřinku nezalekla a bude ho mít ráda i s tímto handicapem. Lepší majitelku  jsme klukovi ani nemohli přát. Posíláme pozdrav (a přátelské kousnutí od Čerta)!

15. 4. 2008- Máme i špatnou zprávu- prcek po Sisince Wilson se píchl do oka o seno, bohužel tak strašně nešikovně, že si způsobil opravdu ošklivý úraz a musela jsem s ním tryskovou rychlostí letět na pohotovost. I přes včasný odborný zásah to vypadá, že o očičko přijde:( Zítra budeme vědět více....

15. 4. 2008- A aby toho rozplývání se nad miminky nebylo málo, Nellinka se nenechala zahanbit a porodila skutečně překrásná trojčátka. Toužebně očekávaný saténový rex mezi nimi sice není, ale i tak miminka opravdu stojí za to- rex v barvě skořicová aguti Yuppie (je trošku menší a slabší než sourozenci, tak mu držte palce ať všechno brzo dožene), moc pěkný hladký RG klučina Ytong (krémová aguti) a jako třešinka na dortu rexička Yamaha (též v krémové aguti). Včerejší i dnešní miminka budou na prodej. Bylo hodně předběžných rezervací, takže nejprve musím vyřídit ty.... ale třeba nějaký prcek nakonec zbyde.... tak sledujte prodej;)

14. 4. 2008- Dnes vykoukla na svět další miminka toho neřáda Abdula, který se nejprve tvářil jako neplodný, aby se nechal ubytovat se samicema........ a pak všem vytřel zrak.... nojo, stalo se.... takže co že se nám to narodilo? Mladá texlička Sušenka vyklopila dvě krásná miminka- rexotexlíky, holčičku Xsaru (červeno- bílá) a klučíka X-mana (též červeno- bílý, téměř holandská kresba). Vymyslet jména na X je docela oříšek... Oba prckové se mají k světu a jejich maminka je v pořádku, takže vládne plná spokojenost (ale Abdula bych stejně nejraději přerazila vejpůl:)).

5. 4. 2008- Zúčastnili jsme se výstavy v Ostravě, kde nás reprezentovali rexové Adélka, Roláda a Abdul. Ještě jsem vezla pár prodejných morčat své známé, při kteréžto příležitosti jsem v sobě objevila dosud netušenou schopnost přeprvovat devět morčat v pěti přepravkách za pomoci dvou rukou:) ...... A jak jsme uspěli? Výborně! Adélka získala ocenění nejlepší rex (zároveň byla druhým nejlepším krátkosrstým morčtem celé výstavy..... a to se teda neděje zrovna každý den, aby barevný rex nechal za sebou všechny ty zástupy jednobarevných hladkých.... no je prostě dobrá, zraje jako víno:), a pozor pozor, Roláda vybojovala prvenství v rexí třídě mladých... však jsem po jejím rychnovském neúspěchu říkala, že to všem natře, jen až trochu poporoste:) Na Abdula ocenění nezbylo, ale získal pěkných 94 bodů.

Tak takhle si to na výstavě užívala naše reprezentace- zleva Roláda, Adélka a Abdul:

  

Vítězky Roláda a Adélka a moje maličkost; oslavný hamburger po příjezdu do Brna:)

 

 

 

 

 

 

 

Evča z CHS Od Eviky, já a všichni naši závodníci

-------------------------------------------------------------->>>>

 

 

 

 

 

 

  

A nakonec... trofeje:

      

21. 3. 2008- Hurááá! Konečně máme zase důvod  k oslavám! Sisinka už konečně přestala dělat tajnosti a vyklopila neplánovaná miminka která si pořídila s Abdulem. To bylo totiž tak: Abdul byl přes půl roku za účelem krytí v CHS Z Málkovic.... podsouvali mu jednu babu za druhou.... nic.... tak jsme ho ocejchovali jako neplodného a já ho po navrácení pokojně ubytovala se Sisinkou (která už měla jít do důchodu).... Abdulovi bylo patrně trapně že mu říkáme ,,ten neplodnej", tak se pochlapil.. lásce poroučet nelze.... výsledek je kouzelný. Dva kudrnatí kloučci Wurst (červený s bílou) a Wilson (bílo- červený). Přemýšlela jsem, jak toto nové polodlouhosrsté  ,,plemeno" pojmenovat. REX-TEX? Nebo REXEL? Ale vzhledem k tomu, že mají kluci ještě na hlavách korunky, tak by to možná mohlo být spíš ME-REX-INO. No, to je jedno:) Hlavně že je to zdravý:)

6. 3. 2008- Bohužel, stalo se něco, co nikdo nečekal.... když jsem telefonovala na kliniku abych se informovala  kdy si můžu Verunku-Trojzubce vyzvednout, měli pro mne jen ty nejhorší zprávy.... I když to nebylo vidět (ani na chování morčinky, která do včerejška normálně papala a byla veselá, ani zvenku na té ráně), infekce se dostala víceméně do celého hrudníčku a zlikvidovala co se dalo, hnis obaloval velké cévy..... a Trojzubec ze dne na den zratil chuť bojovat.... Bylo mi řečeno, že operovat se to v žádném případě nedá, protože by museli morčince vzít snad půlku krku a hlavně by nedokázali nepoškodit velké cévy, a s něčím tak strašným si tělo samo neporadí. Veterinář měl jen jedno řešení.... Tak jen doufám, že alespoň těch pár měsíců života které jsme dokázali vybojovat bylo pro Verunku šťastných. Bude nám moc chybět. Zde si můžete prohlédnout pár fotek z Vrunčina života.... bohužel jsme jich ani nestihli moc udělat...:( http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=9810/

5. 3. 2008- Chtěla jsem Trojzubcovi otřít ránu vlhkým hadříkem, abych odstranila nečistoty které se na jizvu nalepily (mažeme mastí kvůli tomu hematomu, takže se na to semtam přichytne drobný úlomek sena apod.) a čekalo mne nemilé překapení.... kus zašité tkáně mi zůstal v ruce (ta kůže opravdu nepůsobila jako mrtvá, tak jsem se toho dost lekla) a ve vzniklém otvoru se mi naskytl ošklivý pohled na pastovitý hnis.... vyčistila jsem co se dalo a už jsme utíkali na veterinu. Tam byli také velmi překvapeni, protože ani jim se před dvěma dny nezdálo, že by něco mohlo být v nepořádku. Co jsem nevyčistila já, bude vyčištěno v narkóze a zítra uvidíme.

3. 3. 2008- Juchů, kontrola dopadla výborně, Trojzubec se navzdory očekáváním dává dohromady neuvěřitelně rychle.... veterinář dneska jenom vycucnul injekcí hematom který se vytvořil pod stehy, jinak je všechno v naprostém pořádku. V pátek půjdeme na vytažení stehů a tím by to už mohlo být za námi. Hurá!!!

27. 2. 2008- Trojzubce- Verunku už máme doma. Je chuděra solidně oholená a posešívaná, ale daří se jí lépe než se očekávalo- proto ji už můžeme mít v domácím léčení a na kliniku budeme pouze docházet. I když se snaží baštit, moc toho do sebe nedostane, tak tomu trochu pomáhám za pomoci mírného násilí. Jinak se ale všechno vyvíjí dobře- rána po operaci je úplně klidná a Trojzubec neztrácí optimismus a zájem o okolí. Vyhráno ještě nemáme, ale snad to bude dobré...

26. 2. 2008- Telefonovala jsem na kliniku jak se Verunce daří a pak doktor měl pro nás velmi špatné zprávy... Prý si stejně jako my myslel, že rozřízne a vyčistí absces, a za dvacet minut bude hotovo.... problém je ale mnohem závažnější, pan doktor byl po otevření abscesu velmi nemile překvapen... od kořene vypadlého zoubku se infekce nejprve nenápadně šířila krkem- prorostla krčními svaly až k trachejím. Až potom se vytvořil absces, který už byl vidět, a tak jsme to teprve začali řešit. Bohužel, kvůli tomu, že prvotní infekce absolutně nešla odhalit (Verunka se po celou dobu chovala úplně normálně a nikdo na ní žádnou nepohodu nezpozoroval), stihla toho strašně moc zničit. Verunce byly odebrány části krčních svalů, slinných žláz a kus štítné žlázy, operace prý byla velmi dlouhá a komplikovaná. Bohužel to nevypadá moc dobře. Ale první pooperační okamžiky náš Trojzubec ustál a nějaké šance má, tak doufáme.......

25. 2. 2008- Absces do rána ještě pořádně narostl.... Verunka bude dnes operována. Kvůli velikosti abscesu jí hrozí sepse, máme o ni velký strach. Snad to zvládne.

24. 2. 2008- Pirát už je narosto v pořádku..... ale abychom náhodou nezůstali bez starostí, zachráněné Verunce se pod krkem udělal ošklivý absces.... jeho původ bude bohužel v dírce po zoubku,  který už dlouhou dobu nemá. Což je průšvih, protože když jde absces přes kost, problematicky se trvale odstraňuje.... Hned zítra to budeme řešit u veterináře, držte palce...

18. 2. 2008- Sláva, Piráta- Klárku už máme z kliniky doma! Už se pěkně rozjedla a její stav se celkově zlepšil, tak máme velkou radost. Vyšetření dopadla dobře, jenom potřebovala trochu času.

16. 2. 2008- Po delší době jsme se zúčastnili výstavy. Tentokrát jsme se vypravili do Rychnova nad Kněžnou. Morčat bylo přihlášených tuším 230, ale určitě jsme se mezi nimi neztratili. Vyslali jsme bojovat Gregora a Čerta do kategorie mazlíků a Adélku a Roládu do rexů. V mazících bylo morčat opravdu hodně, takže nás velmi potěšilo, že jsme obsadili hned dvě medailová místa- Gregor byl třetí a Čert (pochopitelně) první. Jeho legenda opět posílila. Při posuzování se choval ještě celkem slušně (kromě toho, že pořád někam odcházel a dělal hrozné obličeje), ale při závěrečném focení už to nevydržel, utíkal, schválně dělal kolem poháru bobky a když se ho někdo snažil trochu poupravit, hrozil mu otevřenou pusou a cvakal zubama. Prostě mazlík k pohledání:) V rexích byla konkurence nepočetná, ale dobrá. Kroftovi přivezli svoji šedou agutku Zeldu, která nás tradičně nechává na druhém místě:) Takže Adélka byla v rexích druhá. Ale zároveň si odnesla titul "nejlepší morče- senior výstavy" který se uděloval morčeti staršímu tří let s nejvyšším počtem bodů, který získala s přehledem. Je to totiž krasavice i po čtyřech vrzích. Jediná Roláda si místo titulu odvezla akorát tak trauma, protože se jí tam vůbec nelíbilo a ještě ji diskvalifikovali za postavené uši.. ale já jí velmi věřím, do roka a do dne jí uši spadnou a pak to všem natře:)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naši reprezentanti- mazlíci.

Čert a jeho pohár za první místo, a vpravo Kevčík (Gregor), který skončil třetí.

Čert jako mediální hvězda:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 A zde naše šikulka Adélka (2. nejlepší rex a Nejlepší morče- senior výstavy) a naše poslední reprezentantka Roláda, kterou sice vyhodili za postavené uši, ale do budoucna (až jí spadnou) to všem nandá:)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14. 2. 2008- Klárka nám dává pěkně zabrat. Sice se tváří úplně normálně, komunikuje a vůbec nevypadá že by ji něco bolelo, ale pořád se nám nechce dostatečně rozjíst. Pro jídlo si vždycky běží, začne dlabat, ale po chvíli ji přestane zajímat a nechá ho být. Nic kolem pusy by ji bolet nemělo a jinak se chová jako vždycky.... bříško má také v pořádku, průjem nemá.... na veterině se dneska rozhodli udělat jí nějaká další vyšetření, tak uvidíme, kdy nám ji vrátí. Na náladě nám to moc nepřidává.

8. 2. 2008- Vytvořila jsem Klárčino album, kde najdete fotky z jejího dosavadního života, včetně těch pooperačních. Doufám, že tam už brzo přidám zase nějaké veselejší:  http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=9424/   Zatím je její stav docela dobrý, akorát moc nebaští, tak tomu občas musím pomoci násilím.. případně se plazím půl dne po zahrádce a snažím se natrhat trávu, která je zatím dost bídná, aby nám pacientka zdlábla alespoň něco.

6. 2. 2008- Vše šlo hladce, a tak už máme Klárku doma. Má oholenou hlavu, oko co jí zbylo (ale na které taky nevidí a které také není úplně v pořádku) zamatlané jakousi mastí, druhé oko pryč a víčka sešitá k sobě.... no, musím se přiznat, že jsem se docela lekla co mi to dali:) Ale když je to pro dobro věci.. tak doufám, že se dá holčina brzo do kupy a alespoň to druhé oko (jehož osud je také poněkud nejistý a rozhodne se za deset dní při kontrole) jí zůstane. Klárka je statečná, už je mezi svými a cpe se senem.

5. 2. 2008- Klárka se podrobila plánované operaci, při které jí bylo vyjmuto oko. Vše dopadlo jak nejlépe mohlo, protože se navzdory obavám jednalo opravdu jen o problém oka jako takového. Ufff.

31. 1. 2008- Nechutí k práci jsem trpěla i dnes, a díky tomu vzniklo Dráčkovo album: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=9371/

30. 1. 2008- Když jsem zas jednou přemýšlela, co bych dělala jiného místo nějaké smysluplné práce (asi ten pocit znáte:), tak mne napadlo, že bych každému morčeti mohla vytvořit takový fotoživotopis.... začala jsem u našeho Kevina.. http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=9368 Zabralo mi to tolik času, že už opravdu na nic smysluplného nezbyla energie, takže účel byl splněn:)

28. 1. 2008- Tak jsme byli u veterináře s Klárčiným okem.. dopadlo to jak jsem předpokládala- oko bude muset ven. Nejprve ale budeme dávat týden antibioika a analgetika. Na zákrok jsme objednáni na 5. 2.

Přítel mi se zaujetím vyprávěl, že by z mých samic bylo možné sestavit celou pirátskou loď. Pod vedením Jednooké Kláry by prý na palubě cenily zuby Madla Krátká Kost a Verunka Trojzubec.....:)) Jo, taková posádka by byla jistě nepotopitelná:)

24. 1. 2008- Jupííí! Naše velevýznačná morčecí dáma Babynka porodila silná a čiperná dvojčátka- kluka a holčičku! Klučina Vírkatý Vašík je sable- bílý s buff nestandartní peruánec (s pěšinkami) a holčička Vincentka je bílá se stříbrnou aguti taktéž nestandartní peruánec (vírek navíc). Oba jsou úžasně okatí a mají ohromné charisma (čímž se vyznačují všechna miminka po Babynce.... a ostatně i Babynka sama). Šťastným tatínkem vrhu je peruánec lila s bílou Kid Cavia Ania zapůjčený z CHS Fuerteventura.

Ale abychom se jen neradovali, máme tu i jeden průšvih, na který jsem přišla při večerní revizi morčounů. Naši slepou Klárku začalo jedno očíčko zlobit, tvoří se jí v něm jakýsi vřed, takže se oko zvětšilo a plní se krví.. Zítra to k veterináři bohužel nestíháme, tak se to pokusíme vydržet do pondělka. Kdyby to náhodou nabralo nějaké dramatické obrátky, tak samozřejmě zatnu zuby a zaplatím na pohotovosti tučný víkendový příplatek.. ale zatím se to netváří úplně extra akutně, tak to zkusíme směrovat na to pondělí....

8. 1. 2008- Dneska jsem se s těžkým srdcem rozloučila s dvojicí kluků zchráněných z Hornbachu (viz. níže) Piškůtkem a Sněhulákem. Oba se zbavili všech neduhů kterých se zbavit mohli a tak se vydali do světa:) Bude se mi po nich strašně stýskat, ale nemáme to tu nafukovací:)) Zde ještě poslední foto, které doporučuji porovnat se staršími fotkami. Změna je myslím patrná:)

 

Kolegyně kloučků Verunka u nás patrně zůstane, protože její stav je horší než se původně zdálo. Trpí extrémní lámavostí zubů (všechny 4 hlodáky najednou nikdy neměla a nedávno přišla o jeden spodní napořád), celé tělíčko má špatně stavěné, musí se na ní hodně dávat pozor s jídlem, protože spoustu věcí nedokáže sníst. Také poněkud ,,šmajdá" na zadní nožičky, ale nechutí k pohybu netrpí. Jak je stará ví jen pánbůh, když jsem si ji přinesla tak jsem jí tipovala tři měsíce, ale vzhledem k tomu že se po měsíci u mne její váha nějak extra významně nezměnila (teď má 375 g) a neroste, je možné, že je už dospělá, jen prostě dříve neměla z čeho vyrůst. Podobnou domněnku vyslovili i veterináři z VFU, kteří Verunku prohlíželi. Navzdory svým obtížím je to tvoreček hodný a čilý a moc jsem si ji oblíbila. Na fotce je v mojí posteli (a to se jentak nějakému morčeti nepoštěstí:)

7. 1. 2008- Hurá, tak jsem se konečně dostala k aktualizaci! Tímto děkuji neznámému dobráku, na jehož síť jsem se před chvílí bez jeho vědomí připojila (svůj internet nemám)... no co, má to mít zabezpečený:) Takže, co se událo? Hlavně to, že jsem si období mezisváteční zpestřila frakturou lebky a otřesem mozku, pročež jsem čas určený k návštěvám a bujarým oslavám nového roku strávila v nemocniční posteli a litovala se:))) Ale když nic horšího.. teď už jsem tedy doma (kde budu za horlivé asistence a péče okolí tvrdnout ještě sakradlouho) a jediné spojení se světem mi zajišťuje již zmíněná síť někoho koho vůbec neznám....:) Bohužel se ke mně do nemocnice donesla smutná zpráva o smrti Malého Kňoura. Podle mého krmiče Martina, který se o morčata staral v době mé nepřítomnosti byl morčák poslední prosincový den dopoledne ještě naprosto vpořádku, žral, běhal, byl aktivní, nic nenaznačovalo tomu, že by mu něco bylo. Odpoledne ho pak našel v domečku mrtvého s obrovskou tržnou ránou kolem ramene. Netušíme, co se stalo. V kleci není nic o co by se mohl takto zranit (alespoň si to myslíme), a že by mu tohle udělalo jiné morče.....?? To snad ne.. Takže nevíme, co se mohlo stát. Život už drobečkovi stejně nevrátíme:((

31. 12. 2007- Za naprosto nepochopitelných okolností (viz výše) nás dnes opustil Malý Kňour:(

19. 12. 2007- S radostí oznamuji, že jsem Malého Kňoura za pomoci dokrmovací kašičky a sáhodlouhých promluv do duše úspěšně postavila na nohy, a jmenovaný se už o sebe dovede postarat sám. Dokonce přibral na krásných 54 gramů, což je na tohohle cvrčka opravdu pěkné:) Pročež jsem celou rodinku z protekčního místa vedle mé postele přesunula zpátky do morčatárny, kde se netopí a kde je potřeba být v pohotovosti, nebo tetičky všechno sežerou:) Jen ať se prcek otužuje a zvyká si, jak to chodí:) Naše chovatelská stanice ostatně neprodukuje žádná choulostivá ,,máslíčka" ale rázné morčandy a tvrdé morčáky.....:))) Malý Kňour je na mámině cecíku přicucnutý takřka nepřetržitě, takže o jeho dalším zdárném vývoji nemůže býti pochyb.

 

 

16. 12. 2007- Pozor pozor, je to tady!!! Láska našich dvou super- extra- samorostů Madlenky a Čerta přinesla své plody:) Je to ten nejnestandartnější vrh co se u nás kdy narodil, dokonalá noční můra každého chovatele, který bere chov vážně (mezi tyto se já pochopitelně nepočítám).... Jsou to tři kluci, co kus, to originál (jinak to ani dopadnout nemohlo), hotové abstraktní umění. Jednotně jim říkám kňouři. Ostatně mají kňoura tatínka.... Vírkatý Kňour je ,,rozeťák" kuní- bílý, je po Madlence a dokonce je i docela roztomilý:) Flekatý Kňour je cosi (samá pěšinka, každý chlup jinam, ale rozety to fakt nepřipomíná ani vzdáleně) sable- bílý s buff a Malý Kňour je hladký kuní s krémem. O posledního jmenovaného mám trochu strach, protože je o polovičku menší než bráškové a je neustále utiskován a bohužel se zdá, že ani nepije mlíčko od mámy. Pokusím se ho nějak přemluvit že je na světě pěkně, tak mi držte palce, ať jsem úspěšná. A Malému Kňourovi ať to zvládne.

A ještě jednu novinku máme.. protože se mi nějak nezdál chrup naší zachráněné Verunky, zahrála jsem si na zubaře a všechny zuby jí ucvakla ,,co to dalo". Doufám, že jí pak narostou nějaké lepší a rovnější. Co tak pozoruji, tak to vypadá, že tenhle ,,řeznický" nápad byl opravdu dobrý, Verunka celou noc chroupala jablíčko a vločky. Tak uvidíme. 

13. 12. 2007- Dnes je tomu právě 14 dní od přinesení tří malých nešťastníků z Hornbachu. Výsledky usilovného piplání jsou uspokojivé, nicméně nevyvíjí se to úplně podle původních odhadů.... Během pár dnů se sem pokusím dát fotky. Jsou podstatně veselejší než ty níže.

A jak se tedy prckové mají?

Piškůtek nám přibral z 220 gramů na 255, ale jen se dostal na rozumnou váhu vzhledem ke své velikosti, nezdá se mi, že by nějak extra rostl, asi nebude moc velký, nebo to dožene později. Kožíšek už vypadá lépe. S vývojem jeho stavu jsem naprosto spokojená, příští týden už bude určitě naprosto v pohodě a připravený dělat radost někomu jinému.

Sněhulák dělá největší pokroky, z 220 gramů poskočil na 265, srst má nádhernou, chodí už skoro normálně (ještě se nepodařilo úplně natáhnout zadní nožičky, kolínka jsou ještě trochu zablokovaná) a hlavně dobrovolně, je to průzkumník. Rád panáčkuje (při pohledu na spodní fotku se tomu ani nechce věřit, že?) a roste před očima, myslím že z něj bude pořádný kus morčete. Do Vánoc už bude určitě k odběru.

Verunka mi bohužel dělá trochu starosti. Nepřibrala nic, dokonce ještě deko zhubla (z 320 na 310 g) a čím déle ji pozoruji, tím méně jsem si jistá diagnózou, co ji vlastně trápí. To co jsem měla původně za nepříliš rozvinutou avitaminózu akutního charakteru mi nyní připadá spíše jako nevratný důsledek opravdu dlouhodobého strádání. Celkově je velice prapodivně stavěná, buď od narození přežívala jentaktak, a nebo má nějaký dědičný problém. Je stočená jako ježek a i při chůzi se natáhne opravdu málokdy. Postavení zadních nožiček je velmi neobvyklé, vlastně stejně jako uspořádání celé zadní části jejího tělíčka. Spodní zuby má velmi daleko od sebe (ještě jsem nic podobného neviděla) a lámou se jí. Nicméně, posun k lepšímu (kromě váhy) tu určitě je. Verunka už se tolik nebojí, krásně jí zarůstá bříško, dobře baští a nevypadá tak nešťastně, je mnohem aktivnější než byla na začátku. Pohybu se nebrání, takže to nevypadá, že by jí něco bolelo. Uvidíme jak se to bude vyvíjet, pokud to vezme nějaký obrat, tak ji též nabídnu k adopci. Zatím ještě počkáme, pokud byste jí chtěli poskytnout domov, ozvěte se.. 

12. 12. 2007- Ze své neúspěšné půlroční mise v CHS Z Málkovic se nám vrátil Abdul.... jeho úkolem bylo nakrýt alespoň jednu jedinou morčecí ženskou (a že mu jich nenabízeli zrovna málo).... na to se ale vykašlal a místo toho si očividně  užíval jen žrádla, protože je pěkně obalený tukem:) Také má poněkud olysalé břicho (z důvodu nejasného- byl přeléčován na svrab i plíseň), takže mu dám zhruba týden pokoj a když se to nezlepší, vezmu ho na seškrab (to zas bude řev....).

29. 11. 2007- Dnešní novinka je poněkud závažnějšího charakteru.. byla jsem v Hornbachu (po více než roce) koupit vážené zrní a vojtěškové granule (ať je ten obchod jaký je, tak žrádlo tam mají levné a kvalitní), a bohužel mi nezbývá než konstatovat, že se v tomto řetězci co se péče o zvířata týče nezměnilo vůbec nic....  u mě se také nezměnilo nic, pročež jsem personálu udělala  (jako vždy) opravdu ostrou přednášku (tlumočit zde její průběh včetně naprosto neuvěřitelných odpovědí kterých se mi dostalo by bylo trošku nadlouho... každopádně to byla síla) a odnesla si domů hned tři morčecí chudáčky, protože jsem měkká a kdybych je tam nechala, měsíc bych nespala.  Jelikož ale  moje morčatárna není nafukovací, pokusím se jim  po vyléčení najít nové domovy. Takže pokud byste chtěli některému drobečkovi poskytnout přístřeší, určitě se ozvěte. Ručím za to, že v době odběru budou  prckové již 100% zdraví, morče se sebemenším zdravotním problémem z ruky v žádném případě nedám. Nejsou  to zdaleka první moji vypiplánci,  zkušeností už mám opravdu hodně, takže vím přesně co a jak.  Následující fotky opravdu nejsou pěkné, ale věřte, že náš Honzík, Čert, Madlenka, Jurášek, Klárka...... (a další morčátka, která jsem zachránila, ale nenechala si je) vypadala kdysi zrovna tak.

Takže představujeme:

Piškůtek ..

..je bílo- oranžový (nebo zlatý? oko je rubínové, takže nějak nevím) hladký  klučík. Je neuvěřitelně přítulný. Jeho jediným problémem je  (kromě opravdu  drsné podváhy a nápadně nekvalitní srsti,  což  na fotce kupodivu není vidět) jeho pravá  přední nožička.  Našlapuje na vrchní stranu zápěstí, protože došlo k posunutí záprstních kůstek a tím zkroucení celé tlapky. Buď se s tím už narodil, nebo se krátce po porodu nějak nešťastně zranil, každopádně o klasickou špatně srostlou zlomeninu nejde. Prcek se s tím ale bezvadně srovnal a  pohybuje se úplně normálně,  na první pohled nic nepoznáte.

Až Piškůtka trošku vykrmím a spraví se mu kožíšek, ráda ho do dobrých rukou daruji za pytlík zrní. Nejlépe dohromady se Sněhulákem, protože by si dobře rozuměli. S nožičkou už pochopitelně nic dělat nelze, ale jak říkám, Pišůtka tahle závada v ničem neomezuje.

 

Sněhulák..  

..je bílý tmavooký hlaďáček s pokročilou avitaminózou.    Což přeloženo do  češtiny neznamená nic jiného, než že se o něho tak strašně špatně starali, že se mu zanítily a otekly všechny klouby tak, že se nemůže vůbec hýbat. Na první pohled to vypadá příšerně (a také to příšerné je, protože to zvířátko pochopitelně bolí), ale dá se to  řešit.  A to dokonce tak, že morčík nebude mít žádné následky. Jen to zabere asi tři týdny podávání B- neuronu a stovkových tabletek celaskonu+ pečlivé masírování a rozhýbávání celého tvorečka. Povedlo  se nám to už hodněkrát (viz Čert, Honzík, Jurášek....), povede se to zase.  Není bázlivý, stejně jako Piškůtek žere od prvního dne z ruky, na ochočení ideální.

Už na Vánoce může být Váš. Bude naprosto vpořádku, nemoc nedošla tak daleko, aby nožičky zůstaly křivé (jako třeba u Honzíka), to už mám v oku ; )

 

Verunka..

..je crestedka v barvě  zlatá aguti. Je celkově ve velmi špatné kondici, vyhublá (má úplně propadlé bříško), hodně olysalá (viz foto), jeví i známky zánětu kloubů z nedostatku vitamínů (poměrně špatně a nerada chodí a občas je vidět že trpí bolestmi), jen to ještě nedošlo tak daleko jako u Sněhuláka. Stejně jako on se však ze všech svých neduhů dostane a bude úplně v pořádku.

Počítám že i ona bude na Vánoce již pěkně zakulacená, s pěkným kožíškem a radostí z pohybu. Můžete si o ní psát. Nejlépe bych si ji dovedla představit jako společnici k další samičce, samotné by jí asi bylo smutno, je trošku plašší povahy. Ale třeba se to změní, přecejen ji budu každý den brát do ruky a mluvit jí do duše, tak se aspoň trochu ochočí:)

 

Další fotky celé trojky naleznete na

http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=8778

 

 

 

 

 

24. 11. 2007- Čerta a Honzu jsem opět sestěhovala k sobě, a světe div se, ač byli oba u morčecích dam, tak se nesežrali a vychází spolu jako dříve. Možná i proto, že je Čert celkem často ,,mimo byt" . Rychle totiž pochopil, jak elegantně se dá vyskočit z jejich nové ubikace, tak toho notně využívá a chodí kecat přes mříže se ženskýma, případně jen tak na vycházku, a když má hlad, jde zase domů. Nemám to srdce mu jeho radost kazit.... tak častěji vytírám.

23. 11. 2007- Sláva!  Dlouho a s napětím očekávaný  rexí vrh T je konečně na světě! Adélka porodila krásného velikého kluka (bílo- černý s červenou) a ještě větší holčinu (bílá s červenou a černou). Jmenují se Trumpeta a Trombón (jakožto vystudovaný hudební nástrojář jsem opravdu nemohla odolat:)). Trumpeta je naprosto špičková v typu, oba pak mají krásná obří ušiska. Ale i kdyby měli hlavy do trojúhelníku a uši vůbec, hlavě že jsou veselí a že je máma v pořádku.. kupodivu to vypadá, že se bude tentokrát o svoje děti i docela starat (což u ní nebývá zrovna zvykem...). Oba mrňousci budou k prodeji (na holčičku mám nějakou předběžnou rezervaci, takže první musím vyčkat na vyjádření), o klučíka už se můžete hlásit:)

11. 11. 2007- Dnes k nám s velkou slávou z Trutnova dorazil úžasný ženich pro naši Babynku- peruánec lila s bílou Kid Cavia Ania. Role víkendového pěstouna a ohleduplného převažeče se nadšeně ujal náš nový kurýr na trase " severovýchodní Čechy- Brno a zpět" Bc. Martin Danzer. Je úžasný stejně jako morčák Kid (a to už je teda co říct:))) Tak Martine děkujem:)

Obrovský dík patří i Nikole Lencové z CHS Fuerteventura, která nám Kida nabídla k zapůjčení a vložila do našeho kurýra důvěru:))

Zdravíme do Trutnova a hlásíme že Kidovi se daří skvěle (na Babynku vášnivě bublá od rána do večera a od večera do rána).

 

                                    Kid a Martin⇒

 

28. 10. 2007- Honzíka už mám zpátky doma, na své dovolené se měl evidentně dobře, je poněkud těžší než býval...:) Což se mu bude v naší brněnské chladné morčatárně jedině hodit. Škoda jen, že se nemůžeme těšit na jeho potomky.. ale snad se ještě někdy nějaké nevěsty dočká a dopadne to lépe..

26. 10. 2007- Bohužel k nám dorazila velmi smutná zpráva, morčinka Čendulka, za kterou za účelem založení rodiny odcestoval náš Honzík začátkem září,  už není mezi námi  :(  Poranila si pusinku, přestala jíst a nejspíš vlivem léků a stresu dnes potratila a ztratila mnoho krve, což se jí stalo osudným.

20. 10. 2007- Všemožné veselé i smutné zprávy o mých odchovech mi chodí pořád a vydaly by na pořádně hutnou samostatnou složku, takže si je nechávám pro sebe.. ovšem o tuto se s vámi opravdu podělit musím, náš ,,chovný samec" Abdul (na kterého už několik měsíců zkouší v CHS Z Málkovic různé lsti, aby založil rodinu alespoň s některou z hromady nabízených morčecích krasavic) se má prý následovně: ,,Furt se válí pod napáječkou a držku má v misce." Tak Peťo děkujeme za zprávy, jiné jsme snad už ani nečekali:)))

17. 10. 2007- Dnes jsem byla zamčena spolubydlícími a nemohla se dostat z baráku (protože jsem lempl a někde jsem zašila klíče).... což bylo výborné, protože jsem  prostě  nemohla nikam jít  studovat  ani pracovat i kdyby se mi chtělo (ale mě se zrovna nechtělo ani trochu).... takže moje  mnohohodinové slastné popíjení kávy na vyhřáté verandě nebylo žádné flákání, ale jediné možné východisko z dané situace:))) Pochopitelně jsem vynosila ven i zvěř, aby si též užila možná posledního letošního krásně teplého dne.. setkalo se to s ohlasem, morčoni se popásali a průzkumničili, mají vycházky rádi.. akorát Čert se nám trochu nepohodl s Gregorem, kterýžto mu uštědřil opravdu dobře mířený kousanec.... Čertovi  vyrobil na bradě dlouhou ránu (skrz naskrz, takže z toho chudáčkovi Čertíkovi tekla nejen krev, ale i sliny a rozkousaná tráva). Co bylo horší, milý Čert z toho dostal šok, opravdu mě vyděsil, aby morče omdlelo, to člověk přecejen nevidí každý den.. ale probral se a tvářil se jakoby nic.... to by nebyl Čert:) Rána se zatahuje, tak se to snad zvládne jenom s antibiotiky, bez šití. Čert to bere tradičně sportovně, pokojně se láduje jako prokopnutý i s děravou pusou a moje obavy o jeho zdraví jsou mu absolutně ukradené.

13. 10. 2007- Sisinka nezůstala pozadu. Poté co mě napínala se svou dlouhou březostí přivedla na svět dvě mimča. Klučík je meriňák červený s pár chloupky bílé na hlavě a říkáme mu Senátor, holčička je nádherně rovnoměrná červeno- bílá texlinda a jmenuje se Sušenka. Naše Sisinka se tak stala maminkou už pošesté, a proto po odchování těchto dvou rošťáků půjde na odpočinek.... Senátor bude coby mazlík na prodej, Sušenku si necháme. Kromě špičkového rozložení barev má sice snad všechny vady které může morče mít, ale je to prostě láska........:))

07. 10. 2007- Nellinka taky boduje, ale jako máma:) Dneska porodila pěkná silná trojčátka, dvě holčičky (rexičku Roládu  skořicovou aguti a hladkou RG Raketu krémovou aguti s krémem, obě senzačně okaté a s kulatými hlavičkami) a nohatého  hladkého RG saténového (no nechápu kde se to v Nellince vzalo, to jsou mi novinky) kluka Radara v překrásné, leč nestandartní barvě coffee. Komu se nelíbí jména Raketa a Radar (s Roládou snad nikdo problém nemá),  nechť si uvědomí, že pocházím z podbrdska:)) tudíž mne v současné době ani jiná jména napadnout nemohla:)

06. 10. 2007- Hurá hurá, dnes jsme se zúčastnili celostátní výstavy morčat v brněnské ZOO, a úspěšně! Adélka získala skvělých 97 bodů a stala se druhým nejlepším rexem výstavy (škoda toho půl bodu který jsme ztratili na vítěze.....). Sponzoři byli štědří, takže jsme si za naše druhé místo odnesli kupu dobrůtek značky Vitakraft, o kterých si jinak moje morčata mohou nechat jenom zdát (doufám, že se teď nezmlsají a nebudou pak nad vším ostatním ohrnovat nos:)). V kategorii mazlíků jsem vystavovala Madlenku, která se též líbila.

PS: Čert už je zcela zdráv:)

03. 10. 2007- Čert už je po operaci, doktor naštěstí vyloučil souvislost se zuby, tak to snad bude brzo dobré..

26. 09. 2007- Zjevně mi není souzeno začínat den jinak než vymačkáváním hnisu z morčecího abscesu.. po peripetiích s Kevinem budou následovat peripetie s Čertem. Absces se mu udělal na horní čelisti, příští týden bude morčák uspán a operován. Tak se modlím, aby to bylo na čelisti jen shodou náhod a ne aby to mělo nějakou souvislost se zuby.... ach jo.

21. 09. 2007- Dneska se odstěhoval náš miniaturní angoráček Quinque. Na tom by nebylo nic zajímavého, ovšem: opravdu se vyznamenal, když jsme ho s novou majitelkou dali do klece k dospělému samečkovi, se kterým bude bydlet, začal na něj cvakat zubama a dokonce ho prohnal, něco podobného jsem viděla prvně v životě. No posuďte sami, ještě včera pil mlíko od mámy a je jedním z nejmenších morčat která se u nás kdy narodila, a dneska nabuší dospělému morčákovi. Je fakt dobrej:) Nicméně  věřím, že se vztahy brzo urovnají a kluci  spolu budou vycházet dobře. 

08. 09. 2007- Honzík dneska odjel do Prahy za morčecí ženskou, která se mu ozvala mailem. Prý se jí velmi líbí a chtěla by si s ním pořídit potomky. No a taková nabídka, která se jen tak nepoštěstí ani leckterému registrovanému chovnému samci, to se přece neodmítá! Takže jsem moc zvědavá, jak se úkolu zhostí. Doufám že ne tak jako náš lenoch  Abdul, který je stále v CHS Z Málkovic, kde odmítá jednu samici za druhou.

05. 09. 2007- Zjistila jsem, že ta obluda Damík stihla nešťastnou mámu Sisinku znovu nakrýt hned po porodu (který jsem očekávala  zhruba o týden později, a proto se přihodilo, že byli ještě spolu, když Pantofel s Poštmistrem přišli na svět). Radost z toho teda nemám, chuděrka neodpočinutá, a už to bude její šestý vrh.. Snad to zvládne. Až hezky odrodí a odkojí, dám už jí s morčecíma chlapama do smrti pokoj, slibuju.

04. 09. 2007- Sláva nazdar, Tomík je opět vyfouknutý a s přiměřeně růžovým jazykem.  Zaplaťpánbůh za ty dary. Akorát nikdo neví, co se vlastně přihodilo. 

03. 09. 2007- Tak se nám to nešťastné zvíře ještě nafouklo jako balón a má průjem, ani na veterině si s ním nevědí rady, na RTG se nic zvláštního neobjevilo.... tak dáváme antibiotika a léky na břicho, doufám, že to dobře dopadne.

01. 09. 2007- Tomík byl jako obvykle s ženskejma na vycházce, a snědl bůhvíco..  zrudl mu jazyk a začal  příšerně slintat. To ho už přešlo, ale od té doby moc nejí a nevypadá dobře.   

20. 08. 2007- Babynka má dvojčátka! Pochopitelně zase zazářila (je to opravdu neskutečný genetický materiál, co potomek -a že už jich bylo- to jiná barva srsti a očí...). Tentokrát se může chlubit chlapíky Quartzem (šafrán- bílý angoráček) a Quinquem (buff- bílý angoráček). Jestli to nevíte, tak Quartz jsou hodinky a Rolf Quinque je skvělý trumpetista, jehož nátiskovými cvičeními  se za účelem zlepšování své hry na trumpetu týrám již drahně let. No vymýšlejte jména na Q...Ale to jsme odbočili. Tatínkem kluků je výstavní peruánec, milovník kopru z CHS U Berta (díky Zdenko) Vuchur von den Cuburger Cobolden.  Asi se mnou budete souhlasit,  že takto se morče prostě oslovovat nedá... Protože je importovaný z Německa a má patku jako  člen Hitlerjugend, neřekli jsme mu jinak než Fricek. Takže  Fricku, posíláme pozdrav a gratulujeme k  povedeným synkům! 

19. 08. 2007- Tak se k nám zpátky přistěhoval Gregor, synátor hrdiny Kevina a krasavice Adélky.. vzal to obloukem přes několik majitelů, cestou se stačil zaregistrovat jako chovný samec a přivést na svět nějaké to potomstvo.. a teď tedy zakotvil opět ve svém rodném hnízdě:) Je to fešák, na své cestě po světě se měl evidentně dobře:) Děkuju kamarádce Markétě z CHS z Háje za vyzvednutí a doručení.

03. 08. 2007- Ráno mne čekalo milé překvapení. Sisinka porodila dvojčátka- kluky jako buky!! Jmenují se Pantofel a Poštmistr, oba jsou merinci. Pantofel je červeno bílý, Poštmistr spíše červený s bílou, i když má bílé taky dost. Oba klučíci budou na prodej. Škoda že to nepočkalo o den, kluci mohli mít narozeniny se mnou:)

30. 07. 2007- včera ráno Kevin ještě jedl a byl čilý, ale večer bylo jasné, že se s námi loučí. Do poslední chviličky ohromně bojoval a dnes ráno umřel. Krček už měl skoro zahojený, ale na tak malé tělíčko toho bylo moc- velmi pokročilá artróza, lepšící se, nicméně nevyléčený zánět v čelisti, oboustranně přerůstající, často krácené zuby, desítky (!) narkóz, několikanásobně překročené dávky léků (dva druhy antibiotik naráz dostával 2 měsíce a analgetika která se podle podle příbalového letáku nemají dávat déle jak 2 týdny bral 3 měsíce v kuse).. naše CHS tak přišla o opravdu výjimečné, nejen krásné, ale i obdivuhodně houževnaté morče.

Je to zvláštní, ale zrovna dneska se ke mě doneslo, že je Gregor (Kevinův syn) k prodeji.. a jestli si ho tedy nevezmu zpátky. Co na to říct? No hádejte.. V sekci morčáci se objeví v brzké době ; )

20. 07. 2007- Čert (kdo jiný..) přišel na to, že novodurové trubky (spojující jednotlivá podlaží třípatrového příbytku který obývá s Honzíkem) lze při troše šikovnosti rozpojit, a že když se pak seskočí půl metru na zem, je možné  vyrazit na bezva vycházku. Budiž mu to přáno, prevítovi.

Kevinovi jsem strhla strup z otlaku na zadní nožce (ten tam má kvůli artróze už delší čas), protože jsem měla podezření, že tam má zaseklou hoblinu. Naskytl se mi otřesný pohled na úplně rozpadlý patní kloub. Co bylo uvolněné jsem vyndala, zbytek jsem vydezinfikovala a zalepila. Ale tohle bylo teda pro silné žaludky. Ještě horší než někdejší hnisavé díry v krku.

19. 07. 2007- Kvůli stěhování jsme museli s Kevčou změnit kliniku, v Brně nám doporučili jednu v Praze na Hůrce, a -dovolte mi trochu reklamy- je to tam fajn. Paní doktorka neskrývala svůj údiv nad tím, jak to Kevin dobře snáší. Takže opět vyčištěno, už to vypadá o hodně lépe. Po zákroku jsme se ještě zastavili u Andrey Kroftovic v CHS AndyMar. To abych se zase po nějaké době mohla podívat, jak to vypadá, když je někdo opravdu CHOVATEL. Opravdu plno krásných rexíků. Jednoho, bílo- červeného fešáka Obelixe, jsem si zapůjčila k naší Adélce.

13. 07. 2007- Kevin se nám lepší, i podle pana doktora, který s ním byl dneska velmi spokojen, no zaplať pánbůh. Ale mohlo by to teda být i lepší. A aby toho stěhování nebylo málo -mám udělaných všech deset zkoušek a tudíž čisté svědomí- tak se dneska přesouvám (Felicií naloženou morčaty až po střechu) kvůli letní práci ve středních Čechách (povrchové úpravy nábytku:) z Brna za zbytkem rodiny, to jest do Příbrami. No to byla teda věta:) Asi jsem přepracovaná:)

12. 07. 2007- bohužel to nedopadlo dobře, stav Oříška se začal prudce zhoršovat, a i přes veškerou péči kterou jsem mu poskytla já i jeho maminka (Leticie je opravdu vzorná) nám dnes umřel. Podle všeho to vypadalo na nějaké neurologické potíže. Těžko říct, zda na něj třeba těsně po porodu nešlápla naše nemožně nemotorná Adéla, která s rodinkou bydlí,  nebo jestli to bylo vrozené.. ale to je jedno, líto je mi to úplně stejně. Zbylá dvě miminka mi ale dělají velkou radost,  lítají jako rakety. 

A jen tak na okraj, dost mě překvapil náš Ufon. Že žere jen aby přežil (u morčete nevídaná vlastnost), vůbec nepije a rád běhá a šplhá, čímž si stabilně udržuje štíhlou linii s váhou do třičtvrtě kila,  to je stará známá věc. Ale pozor, on dokáže bez mrknutí oka ,,vyjít" i normální lidské schody! Prostě na sobě maká.  

11. 07. 2007- Tak tu po delší době máme radostnou událost. Když jsem se ráno vyhrabala z postele a šla krmit obludy, zjistila jsem, že na mne pokvikuje o tři krčky více- naše Leticie přivedla na svět krásná miminka. Čokoládovou holčičku s bílou ponožkou a pár chloupky  oranž Olivu, bílého rexíka Ovara, a bílého hlaďáčka s  dokonale kulatou kebulkou (po kom to má ví pánbůh) Oříška.  Oliva je saténová, kluci  mají SG. Hladcí pochopitelně RG. Pokud vás to (hlavně teda ty  rexaře mezi vámi)   nějak zaujalo, dejte vědět, všichni budou na prodej:)  Oříšek mi ale zatím dělá velké starosti, už od porodu padá na pravou stranu  a celkově nevypadá dobře. Protože ho silnější sourozenci poněkud utiskují, dokrmuju ho.

10. 07. 2007- dlouho jsem se nedostala k aktualizaci, takže stručně vývoj dramatu s abscesem a zuby: během června byl Kevin na několika dalších čistících zákrocích, naneštěstí se mu dala infekce i do díry po vypadlém řezáku a začíná pomalu likvidovat kost spodní čelisti. Užili jsme si opravdu hodně, začátkem července měl klučina v krku dvě otevřené hnisavé díry, do kterých  jsem pohodlně strčila prst.. no a jak to vonělo, to raději ani nebudu popisovat. Ale já i doktoři z kliniky drobných zvířat při VFU (kterou můžu opravdu každému doporučit) děláme vše co se dělat dá, byly odstraněny nějaké části čelistní kosti a díry se pomalu zatahují, ale antibiotika (dávám dva druhy naráz) bohužel moc nezabírají a stále se tvoří hnis.. Kevin ale kupodivu neztrácí svůj  charakteristický životní optimismus. A to je základ. Dál se uvidí.

No a ještě jedna novinka, 30. 7. jsem se přestěhovala do domečku, kde nás sice bude devět lidí + dva psi, ale morčoni budou bydlet ve svém morčecím pokojíčku s půlkulatým okýnkem, ze kterého budou mít fajn výhled. Samozřejmostí je  veranda a zahrada, doteď bylo morčonům obojí k dispozici a já nehodlám nikterak snižovat jejich životní standard:)) Ze zahrady na verandu padají ze stromu meruňky, což, jak říkala naše Adélka, které obzvlášť chutnají, je prý také jedině dobře. Ach jo, to jsem to dopracovala. V koupelně a kuchyni se budu mlátit s osmi dalšíma lidma, do talíře mi budou věčně nahlížet (i když teda ohromně sympatičtí) psi,  ale hlavně že maj morčata výhled, meruňky a verandu:))))   

22.- 24. 06. 2007 jsme se po dlouhé době zúčastnili výstavy, a to Propetu. Původně nás měla reprezentovat 4 morčata, a to Jurášek, a kolekce flekatých rexů Adélka, Abdul a Diandra (rexička, která se k nám bude z CHS Caramel stěhovat v září). Jurášek se sešitým ksichtíkem by asi moc parády nenadělal a Abdul se vrátil od nevěsty poněkud olysalý (protože prý místo aby se jí dvořil, tak se jenom válel, jak mi bylo řečeno.... a protože Abdula znám, rozhodně se nepřu:))) -takže jsem ho obratem s domluvou odeslala zpátky, ať se snaží, a hlavně ať už se proboha neválí tam, kde chodí čůrat. Tím dostala naše kolekce pěkně za uši. Takže nám zbyla jen Adélka, která s krásným výsledkem 96 bodů byla  o půl bodu čtvrtá v rexích a o půl bodu druhá v barevných rexích, takže si narozdíl od minulého propetu žádný pohárek neodvezla:) To naštve. (ale stejně je nejhezčí, já to vim) No a Diandra se líbila konstrukčně, nicméně má prý moc lehlou srst (no má, no.... ale mě se líbí i tak). Chmmm. Tak snad příště:)   

19. 06. 2007- letěli jsme na veterinu s opravdu unikátním problémem... na tradiční vycházce po verandě, kde nechávám běhat i víc samců najednou, protože je veliká,  se Ufon rozhodl, že trochu zamachruje před ženskejma a Juráškovi během vteřiny rozsekal pusinu takovým způsobem, že  teklo krve jak na zabíjačce a pan veterinář musel vše přerovnat a posešívat jak to patří. Že už jsem teda řešila kdeco, ale morčecí plastika, to tu ještě nebylo:)) 

01. 06. 2007- přivezli jsme si domů elegána Vuchura (jeho příjmeni si nedokážu zapamatovat, takové hrozné německé). Je to překrásný výstavní peruánec. Naše zverimexová angora Babynka s ním jistě zplodí skvělá dítka:) Děkujeme Zdence Kupkové z CHS U Berta za zapůjčení!!

28. 05. 2007- dneska už jsme snad absolvovali poslední čištění.. při té příležitosti doktor Kevinovi zkrátil přerostlé zuby (úplně všechny i se stoličkami). Bohužel morčák od té doby skoro nejí, a proti všem předpokladům to vypadá, že ho bolí něco kolem řezáků (které měl zkracované už mnohokrát....).. takže pátráme po příčině a dokrmujeme jako diví, ale nevypadá to vůbec dobře:(

16. 05. 2007- Kevinova díra po abscesu začala nějak hnisat, kupodivu hlavně kvůli stehům, proto musel dnes Kevin opět pod narkózu na vyčištění. Stehy mu byly vyndány, takže to už snad nebude dělat takový nepořádek..

11. 05. 2007- Tak už máme Kevču zpátky doma, v krku má chuděra velikánskou díru a vypadá dost zdrchaně, nicméně se cpe jako blázen a nic si evidentně nepřipouští. Absces prý proti všem předpokladům skoro nezasáhl kost, což je dobré. Nechala jsem mu i zrentgenovat nožičky, aby se ukázalo, jak moc se kosti zhoršily, a konečný verdikt je dost překvapivý: osteodystrofie byla překlasifikována na pořádnou artrózu. Když jsem se konkrétně na artrózu ptala při prvním RTG na podzim (teda ne že bych to z rentgenu poznala, prostě mne to jen tak napadlo), tak to na ni nikdo netipoval.. a ejhle..

09. 05. 2007- Kevina jsem odvezla na brněnskou kliniku drobných zvířat při VFU, kde bude operován.

04. 05. 2007- Na absces sami evidentně nestačíme a Kevin bude muset opět pod narkózu, je objednán na příští týden.. Jeho celkový zdravotní stav teď bohužel celkově není moc dobrý, zdá se, že osteodystrofie se začíná ozývat mnohem více než dřív.. do toho všeho ještě ty jeho přerůstající kořeny stoliček a  chybějící hlodák.. snažím se aby neztrácel váhu, takže mu zbytek smečky (který vidí zrní tak jednou do týdne) tiše závidí plné mističky vloček.. Ale i přes bolející nožičky a problémy se zuby Kevin neztrácí zájem o okolí a  morčecí zvědavost a vydatným krmením se daří udržovat i jeho váha, takže doufám, že postup nemoci u něj nebude tak rychlý, jako obvykle bývá.

30. 04. 2007- Kevinovi se obnovil absces na spodní čelisti, se kterým jsme válčili na podzim :( Je malý a zatím se to (i na radu veterináře) pokouším řešit sama- pečlivým každodenním  vymačkáváním hnisu a poctivým dezinfikováním.   

18. 04. 2007- dneska jsme se rozloučili s rexičkou Zuzi, která se již plně zotavila jak ze všech svých nemocí, tak z porodu.  Strašně mi přirostla k srdci a loučení bylo velmi těžké, ale vzala jsem si ji k sobě s tím, že jí jen pomůžu a uzdravím a pak jí najdu nové bydlení.... a opravdu na tom nehodlám nic měnit, protože už bychom se doma nehli:)    Každopádně s jejím  ,,novým" bydlením to dopadlo přímo skvěle: vrací se zpátky do mateřské CHS z Málkovic, kde se určitě bude mít perfektně.   

14 .04. 2007- dneska odcestoval náš mazánek Nanuk.. s maminkou byl celých 7 týdnů, potom mu dal pár rad do života praděda Kevin, a teď už si bude muset poradit sám..

11. 04. 2007 - máme na ty zuby nějakou smůlu.. Kevin si jeden zoubek vyrazil před měsícem, a jak se zdá, už mu nevyroste:( Ale  je to starej ostřílenej chlap, takže nad tím jen mávl packou a pokojně chroupe třema:)

20. 03. 2007- našemu morčopraseti Čertovi se stala drobná nehoda- moc se mu nezdálo, že se s ním při čištění klece nějak manipuluje, takže se rozhodl vyřídit si to s těma troufalýma lidskýma rukama po svém- tedy pořádným kousancem (Čert je snad jediné morče co znám, které je opravdu divoké jak nějaké dravé zvíře z lesa).. bohužel při svém útoku trefil prstýnek za který se zachytil a vylomil si zuby.. což mu ovšem vůbec nevadí. Mříže  při každém pohybu v místnosti divoce hryže i bezzubými dásněmi a s jídlem taky nemá větší problém:)  Vsadila bych se  že by ve volné přírodě  (narozdíl od těch našich zbylých  tlustých morčecích povalečů)  existoval bez nejmenších potíží.     

11.03. 2007- dnes se k nové majitelce do CHS Ruticula odstěhovaly již zcela zdravé teddinky Quinta a Laskia. Tak ať se jim daří!

Dozvěděli jsme se, že budoucí ženich pro naší Leticii,   krásný rexík barvy béžový fox Sirius von den Naturburschen  (bydlel v  CHS Barrandia) dostal mrtvici a za tři dny jí podlehl:( Je nám to moc líto, těšili jsme se na něj. Sáhneme  teď do vlastních řad, k Leticii se nastěhuje náš Jurášek.

12.02. 2007- naše adoptovaná rexanda Zuzi (viz. 28. 01.) porodila morčecího chlapečka, rexíka Nanuka. Je červený s bílou a bude spíš na mazla, brzo se objeví v prodeji, tak neváhejte a rezervujte, je to fajn chlapík:)

08. 02. 2007- odcestovali angoráčci  Lukáš a Láďa. Vlastně Chip a Dale, jak si je pokřtili noví majitelé. Je bezva že zůstali spolu, je to sehraná dvojka. Prý už na ně čeká domeček s teráskou, takže o jejich pohodu opravdu nemám strach:)

02. 02. 2007- Dráček nás dnes večer opustil:( Po operaci odmítal jíst, nedokázali jsme ho zachránit ani rozmixovaným krmením které dostával přímo do tlamičky stříkačkou. Bude nám moc chybět....

31. 01. 2007- Dráček  šel na operaci, v močovém měchýři se mu totiž udělal veliký kámen,  který ho trápí. 

28. 01. 2007- z jedné rušící se CHS jsme si přivezli 3 morčecí slečny (jednu rexičku a dvě teddičky), jejichž osud byl poněkud nahnutý a zdraví ne zrovna ideální. Ale děláme co se dá, holky budou určitě brzy v pořádku a připraveny na cestu k novým majitelům (i když teda musím říct že bych si je nejraději nechala, jsou to sympaťačky:) Ale to už bych pravděpodobně našla svoje kufry za dveřmi, takže to raději nebudu pokoušet.... takže pozor, k mání jsou překrásné teddinky (šafrán-bílá  a zlato-bílá s béžovou) a stejně krásná rexička (červeno- bílá), která je mimochodem vnučkou našich rexošů Adélky a Kevina. Ta si asi na nový domov počká nejdéle, protože je březí.

12. 01. 2007- Myslivec se k pití od maminky moc neměl (a Sisinka je zrovna taková povaha, že svým potomkům rozhodně nikdy nic neusnadnila- co si neurvali to neměli.....), tak jsem hned brzo ráno začala s umělým dokrmováním osvědčenou kašičkou borisovkou. Bohužel Myslivec projevoval stále méně chuti do života a večer to vzdal úplně:( Tento vrh byl opravdu nešťastný. Taková smutná událost se v naší CHS stala úplně poprvé a moc mě to mrzí. Ale příroda to asi tak chtěla.

11. 01. 2007- Sisinka s Babynkou se na dnešek domluvily, že přivedou na svět potomky  ( vrh L a vrh M). měla jsem to štěstí být při obou porodech (protože mám zkouškové a nemám na práci nic lepšího než zírat na morčata:).  Babynka  porodila dva krásné silné chlapečky, Lukáše (bílý s oranž, má překrásné rubínové oči) a Láďu (červeno bílý, téměř holandská kresba). Sisince porod tak dobře nevyšel, také měla dvě miminka, ale byla moc razantní a jedno při vybalování nešťastně kousla do krku, takže bohužel okamžitě vykrvácelo.. zbylé mimi je klučina, texlík, barevně celý táta (bílo- červený), jmenuje se Myslivec. Je dost malý a slabý, ale má maminku pro sebe, tak snad bude v pořádku. 

07. 01. 2007- od Kevinovy diagnózy osteodystrofie uplynul právě měsíc a musím s potěšením  konstatovat, že se jeho stav výrazně zlepšil. Zlepšil se dokonce tak, že na  dotyčném morčákovi nepozoruji absolutně nic neobvyklého. Což je teda opravdu překvapení, tohle asi nečekal nikdo. Ale zaplaťpánbůh, že to tak je. Asi zabrala moje " terapie láskou a vybranými pochoutkami" :) 

15. 12. 2006- stará ohraná písnička.. šla jsem do zverimexu pro seno a odnesla jsem si mimořádně zbědované zvířátko. Naše nová ,,rozetka" Madlenka nemá skoro žádnou srst, je slabá, a čerstvě po mláďatech, což je při její váze (300 g) skoro k neuvěření. Ještě ke všemu má špatně srostlou zlomeninu zadní nožičky. Ale  je čilá a neuvěřitelně žravá, nemá problém sníst najednou celé jablko. Začínáme s léčbou (injekce proti svrabu atd.), až bude Madlenka v pořádku, může být Vaše, tak se hlaste:)   

07. 12. 2006- na Kevinovi mi stále spousta věcí nehrála a přecejen nelze všechno házet na oslabení po operaci a antibiotikách.. po prostudování nejrůznějších materiálů jsem došla k závěru, že by mohl trpět osteodystrofií (i když je tato nemoc kostí  popisována myslím výhradně u saténů, což Kevin není).. tak jsem s tímhle nápadem došla na veterinu, nechala udělat snímek Kevinových zadních nohou a bohužel máme jasno- moje obavy se vyplnily.  Podle  veterináře se jedná buď přímo o osteodystrofii, nebo ,,něco na ten způsob" . Řešit se to samozřejmě nedá, doktor se vyjádřil ve smyslu že takový nález je tedy opravdu hodně špatná zpráva a bude hůř.... Tak mi nezbývá než doufat, že Kevin vydrží bez bolestí co nejdéle a bude nám  ještě nějaký čas dělat radost.. 

14. 11. 2006- hurá, tak dneska už skutečně bez narkózy:)

07. 11. 2006- Kevin byl na kontrole a zase musel pod narkózu, aby se odtranily ještě poslední zbytky hnisu.. snad už to bylo naposled..

25. 10. - 3. 11. 2006- našemu Kevinovi se udělal pod bradou opravdu ošklivý absces, museli jsme na kliniku. Tam byl Kevin úspěšně operován a deset dní tam musel  zůstat. Obden mu byla prováděna kyretáž, takže byl chudák 5x v narkóze.   RTG ukázal, že příčinou abscesu byly  stoličky přerůstající ,,opačným směrem" (tedy do kosti). Pevně doufám, že se mu hned neudělá další absces.... a jinak chválím brněnskou kliniku drobných zvířat při veterinární univerzitě za bezva péči. Za ceny chválím méně, ale hlavně že máme Kevina doma a v pořádku:)

24. 10. 2006- k nové majitelce se odstěhoval náš zachráněný Vojtík.  Bude se mít očividně naprosto perfektně  (však si to zaslouží) a dokonce na něj čeká rozetová slečna! 

7. 10. 2006- zůčastnili jsme se výstavy v Brně. Aby byla trošku změna, vyslala jsem závodit našeho mazánka- neplodného vychovatele samiček   Tomíka a hlaďačky Nellinku a Leticii. Na Leticii nebylo ideální snad nic (tedy podle pana posuzovatele, nám se doma jinak tahle morčanda fakt líbí:), získala tedy 92,5 bodu. Nellinka se líbila, ta si z výstavy odnesla na aguťačku celkem hezkých 95 bodů. Chudák Tomík to schytal nejvíc a byl diskvalifikován za povislé víčko (a ani zbytek hodnocení teda nebyl dvakrát lichotivý). Ale  radost měl asi ze všech morčat největší, protože  není zas tak hloupý, aby si nedomyslel, že  už se nikdy žádné výstavy nebude muset zůčastnit :)   

1. 10. 2006- poněkud neplánovaně (víc neplánovaně už to nešlo) jsme se rozrostli. Zajela jsem se mrknout do Příbrami na zbytek rodiny, a když jsem se dnes vrátila do svého brněnského obydlí  a zamířila překontrolovat morčata, stála tam jedna klec navíc a z ní na mě šibalsky pokukoval rypatý hlaďáček. Ohromeně jsem zůstala zírat na svou spolubydlící a říkám: ,,Lenko, tak ty taky?" . A ona zase zůstala ohromeně zírat na mne a povídá: ,,Cože, to neni tvoje?" Tak jsme tam stály a zíraly obě:)  Prostě k nám odněkud přistálo morče i s klecí. Vysvětlilo se to až mnohem později, když za mnou přišel syn paní domácí a ptal se, jestli jsem si všimla toho morčete (dobrý dotaz, že?).. Že se nějaký jeho kamarád stěhoval a nemohl si ho vzít s sebou, tak mi ho tam prostě přidal, a jestli to teda neva. No, co na to říct....? :):):) No a protože tam morčík  přistál tak  neplánovaně a z ničeho nic, dostal jméno Ufoun.

28. 9. 2006- Vrh K je na světě! Adélka tentokrát nebyla skoupá jako v předešlých případech a obdařila nás hned čtyřmi krásnými miminky, a to ve dvou barevných provedeních- divoce černo-červeno pruhovaném (Kapusta a Klakson) a červeném s bílou lysinkou (Karotka a Kaštánek). Kaštánek má pouze 40 gramů, ale je to frajer, pořád něco kutí a baští a jistě vše brzy dožene:)

21. 9. 2006 -tak jsem se v Brně šla poohlédnout po  plastboxu a nohy mne zanesly do Hornbachu.. tam jsem zůstala věrná své tradici (nebyl to záměr, ale prostě nic jiného dělat nešlo, kdybych se jentak otočila, tak bych neměla klidné spaní..) a po sprosté přednášce adresované personálu  oddělení se zvířaty jsem si odnesla polomrtvého  vychrtlého morčecího chudáčka s oteklými nepohyblivými klouby. Je to malý rozetový kluk a navzdory svému příšernému stavu a rozbolavělým nožičkám projevuje opravdu ohromnou chuť do života a nadšení z  mazlení. Takže až se uzdraví (což bude tak za  tři týdny), může být  třeba právě Váš. Já si ho už nechat nemohu, moje možnosti nejsou neomezené.. Tak doufám, že se nějaká dobrá duše najde.     

20. 9. 2006 -stěhuji se do Brna..:)

1. 9. 2006 -z prázdnin u nevěsty se vrátil náš Jurášek.  

27. 8. 2006 -pro Jarunku si přijeli noví majitelé

26. 8. 2006 -do Rakovníka odcestoval náš odchovanec Jánošík

14. 8. 2006 -dnes si přijela nová majitelka pro našeho saténového Ivánka. Bude mít rozetového kamaráda a určitě bezva péči od sympatické majitelky:)

12. 8. 2006 -zůčastnili jsme se výstavy v Kožlanech, kam nás dopravila Felicie řízená neohroženou řidičkou Ilonou Mohelskou z CHS Elegans (děkujeme!). Účastnil se manželský pár Adélka + Kevin. Na Adélce byla objevena ďubka plísně (hanba mě fackuje ještě teď.. ale pro nápravu již bylo uděláno maximum, vydrhnuta byla Adélka i její příbytek), pročež nebyla posouzena. Kevina jakožto naprostý unikát jsem vzala spíše pro osvěžení posuzovatelky (opravdu jsem byla přesvědčená o tom, že mě i s ním požene z Kožlan holí), ale drama se nekonalo a Kevin se líbil, získal hezké bodové ohodnocení 94,5 bodu. Kdybych ho před výstavou nějaký ten den nekrmila (je hodně velký a tudíž těžký- v tomto držel prvenství, byl nejtěžším morčetem výstavy) a ustříhla mu nůžkama zálomek na uchu, měl by ještě o celé dva body více:)

5. 8. 2006 -a dnes jsme se zase rozloučili s holčičkou Izabelkou, cestou na chalupu jsme jí vysadili v CHS Budweiz.

4. 8. 2006 -tak jsme o pár morčat lehčí:) Ke své majitelce do CHS Argoni se vrátil zapůjčený ženich Hubert Dvůr Obora, k novým majitelům se odstěhovali mrňouskové Ivanka (do CHS Od Chity) a Chlupáček (k angorské nevěstě). A mimochodem mám narozeniny:)

24. 7. 2006 -hladký vrh J je na světě! Dva krásní velcí kluci  (oba šedí aguti, jeden trošku tmavší) a dvě krásné velké holky (čoko s bílou a skořicová aguti).

29. 6. 2006 -dneska odjel na prázdniny za nevěstou náš rexík  Jurášek, a k nové majitelce angoráček Chlupík.

10. 6. 2006 -tak už je na světě s napětím očekávaný vrh I od naší milé Leticie! Miminka jsou prostě nádherná, plemen rozličných (rexcrested, rex, hladké RG). Rexcrested je saténový čokoládový himík, rexička je SG slate blue-zlatá argente a hlaďačka RG SG je slate blue-zlatá argente se zlatou. Fotky zde: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=4096

27. 5. 2006  -Babynka nám porodila roztomilá tr ojčátka- angory TG. Jsou miniaturní, ale skáčou jako pružinky a mají se k světu, jsou to dva klučíci a holčička, barvičky jsou následující: bílá s černou a červenou, bílo- červená a červeno- bílá. 

21. 5. 2006 – kromě výstavy máme ještě jednu skvělou novinku: Sisinka přivedla na svět dvě krásné silné holčičky, merinku Harmoniku   (červeno-bílá) a texličku Hokejku (červená s bílou), jednoznačná převaha holčiček nad kluky (heč:) u miminek nar ozených v naší CHS tak byla opět posílena:) Fotografie zde: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=3911

21. 5. 2006 -zůčastnili jsme se morčecí výstavy v Českých Budějovicích, stejně jako v Hradci bojovali Adélka a Jurášek. Adélka podala svůj tradiční výkon, takže žádné překvapení. Juráška paní posuzovatelka Skopalová připravila o sebevědomí které získal v Hradci. Sepsula ho jak mohla (malé oči, neelastická srst, nevyh o vující hlava, sražený zadek, nekompaktní, dlouhý,.. dokonce i za barvu a kresbu měl bod dolu, a to je u albína opravdu co říct:)))) No co, není každý den posvícení:))))

20. 5. 2006 -dnes jsem vrátila zapůjčeného Neptuna do jeho rodné CHS Barrandia, jeho povinnost je zjevně dokonale splněna (Leticie má břicho jako balón). Měla jsem nějak nabitý den, takže se mnou Neptun dělal zkoušky na vysokou školu a pak jsem ho teprve vezla na Barrandov. Ze všech lidí co zkoušky skládali jsem tímpádem měla bezkonkurenčně nejlepší talisman:) Doufám, že mi Neptun přinese štěstí.

14. 5. 2006  -dnes jsme si v CHS Argoni zapůjčili pro naši Nellinku ženicha Huberta Dvůr Obora. Je úplně stejný jako ona, akorát má ještě větší oči. Těšíme se na potomstvo!

6. 5. 2006 -vytvořila jsem nové album http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=3730 (fotky z  každodenního života, kde se můžete podívat, jak mým svěřencům chutná).

3. 5. 2006  -tak jsem předala Jádara, už bydlí v Krásné u Kraslic. Posílám pozdrav do CHS Ze Zbraslavi, radost byla veliká! I Jádar vypadal velmi spokojeně.

2. 5. 2006 -Klárku jsem přestěhovala k našemu vychovateli Tomíkovi a jeho kamarádce Nellince.   Už se plně zotavila a je čilá a aktivní, tak jí bude ve společnosti dalších morčat určitě dobře. Překvapilo mne, jak si skvěle poradila. Všechno si během chvíle očuchala a ohmatala, a když bylo při seznamování veselo, bravurně se vyhýbala všem překážkám a po kleci lítala naprosto suverénně. Nevím jak vy, ale já bych to teda se zavázanýma očima nezvládla. Dokonce si začala sama zjednávat pořádek, Nellinka se chudák nestačila divit. Jojo, naše Klárka se nezdá.. Také už během posledních tří dnů začala konečně jíst to co ostatní (do té doby byla ochotná pozřít jen seno, trávu a jablíčko, maximálně malý ko u sek okurky ale jinak nic jiného, asi nebyla zvyklá), konečně pochopila že je to všechno taky dobrý:) I když jablíčko u ní asi stále vede.

1. 5. 2006 -dnes jsem v CHS Ze Zbraslavi vyzvedla pro své známé čoko-krémového meriňáčka Jádara Při té příležitosti jsem měla možnost pokochat se skutečně nádhernými morčátky, jedno hezčí než druhé:) Jádar je taky krasavec, akorát jsem doma zjistila, že je teprve dva týdny starý, není to přecejen trochu mál o na tak dlouhou cestu… ?? Každý to holt děláme trochu jinak. Každopádně Jádárek je kus čilého chlapa a velký je dost, tak to určitě zvládne. Než ho předám, bude se mnou snídat jogurt:)

25. 4. 2006 -Klárce dneska nebylo celý den dobře (asi jí zlobila ta její minijátra a střeva), seděla načepýřená s hlavičkou do rohu. Jedla málo, ale přecejen jedla, tak mi bylo divné, že za celý den neudělala ani jeden bobeček. Vzala jsem ji k veterináři aby jí p í chl degan (lék který ,,nakopne" střeva k činnosti), ale ani tři hodiny po aplikaci se nic nedělo, bobek žádný a Klárka vypadala pořád hůř.. bála jsem se abychom nedopadli jako s Forejtkou, tak jsem do morčinky nemilosrdně nalila olej ( n ení to na játra nic moc, ale přišlo mi rozumnější toto risknout a raději řešit průjem, než se dívat jak mi morčátko s ucpaným bříškem umře).. za chvíli byla v rohu hromada bobků a Klárka z ničeho nic začala pochodovat po kleci, pečlivě se č i stit a cpát se jako prokopnutá, nestačila jsem dodávat jídlo:) Nevím jestli ji prohnal ten olej nebo čím to vlastně bylo, ale hlavní je, že se sebrala a už je jí dobře:)

22. 4. 2006 -Kevin dnes odjel za nevěstou, kterou si našel přes inzerát.. Je sice neurozeného původu, ale sympatická:) A její majitelé ještě víc. Myslím, že i když je jejich idea jen ,,půjčit si k naší samičce samečka, samečka pak vrátit a k samičce si nechat jednu z    jejich dcer, aby byla morčátka dvě“ , můžeme se těšit na nové chovatele. Nápadem se samičkou a její dcerou začíná spousta lidí (včetně mě:))))

21.4. 2006   -po maratonu po doktorech máme konečně kompletní Klárčinu diagnózu. Oči už se zachránit nedají (i když se původně jednalo o léčitelné mechanické poškození), trávení je rozhozené, v kožíšku byly nejen všenky, ale i dravčíci. K tomu všemu trpí Klárka ještě nedostečností jater (má je příliš malá). Nicméně doufáme, že se dá trošku dohromady a bude z ní přes to všechno veselé morče. Klárčiny fotky si můžete prohlédnout zde:  http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=3626

19. 4. 2006 – byla jsem na kávě ve zverimexu, kde jsem si dříve přivydělávala. Objevila jsem tam učiněnou hromádku neštěstí. Angorku, kterou do zverimexu přinesla slečna, kterou už morčátko prostě přestalo bavit. Klárka (tak jsem si ji pojmenovala)  je zanedbaná a nemocná.   Má špatné oči, nemá ucho, je okousaná od parazitů a tak slabá, že odmítá jakýkoliv pohyb. Ani k jídlu se moc nemá. Rozhodla jsem se, že jí pomůžu.

15. 4. 2006  -zůčastnili jsme se výstavy v Hradci Králové, kam jsme se naším starým hladovým autem vypravili ve složení já+ přítel + Ilona Mohelská (CHS Elegans) + Markéta Jankovská (CHS Z Háje) + nepočítaně (doslova, byli jsme zavaleni) morčat. Některá byla prodejná (a prodala se), ale i tak jsme zpátky jeli v širší sestavě než cestou tam (je to prokletí.. mně se ale tentokrát podařilo odolat:) Ve výstavních klecích Matadel reprezentovali Adélka (94,5 bodu) a Jurášek (95 bodů). 95 bodů byl nejlepší rexí výkon, o který se Jurášek dělil ještě s rexem Colombem z CHS Velvet. V rozstřelu Jurášek bohužel prohrál, a tak jsme si odvezli druhé rexí místo, ale i tak jsem na něj pyšná, je to šikula. Společně s naším Kevinem byl zaregistrován. 

 

26. 3. 2006  -k naší Leticii se přistěhoval zapůjčený rexcrested SG Neptun Barrandia, protože si z vlastních zdrojů nevystačíme (Tomík se zkrátka rozhodl, že potomky v žádném případě nechce. . a zrovna by se k naší Leticii tak hodil!). Sehnat bezpigmentového SG rexe byl téměř nadlidský výkon, ale podařilo se. Takže se moc těšíme na saténové rexoše!

19.3. 2006 -dnes byla na členské schůzi klubu předána novým majitelům naše " Géčka" .  Rexík Gregor (červený s bílou) a rexička Galadriel (stejného zbarvení) se rozjeli do Brna, Gregor do CHS Caramel a Galadriel do CHS Z Málkovic. Fotky Gregorka a Galči  zde: http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=3176

11. 3. 2006 -tak jsme prohráli, Forejtka nám dnes ve věku šesti let na následky komplikací po narkóze umřela:( Bude nám moc chybět, bylo to výjimečné, věčně dobře naložené morčátko a až do té nešťastné narkózy velmi čiperný tvoreček.

10. 3. 2006  -bojujeme, ale Forejtce je čím dál tím hůř, střeva ne a ne fungovat, léky nezabírají.

 

9. 3. 2006  -Damien se seznámil se svými nevěstami, merinkou Sisinkou a angorou Babynkou. Na pochybách že by z tohoto spojení snad nic nebylo mne nenechal ani minutu, holky p r oháněl dokud nepadl vyčerpáním. Sisinka i Babynka už mají za sebou dva vrhy, takže ví co a jak, tak jsem zvědavá, s čím se vytasí tentokrát..

9. 3. 2006 -Forejtka jde na jednoduchou operaci   -má na nose bouličku nejasného původu, kterou je třeba otevřít. Není to nic zhoubného. Větším problémem se ale ukázala být narkóza- Forejtce po ní ,,zlenivěla” střeva, nepracují, jak mají. 

3. 3. 2006  -přicestoval k nám meriňák Damien z Panelbergu (za vyzvednutí děkujeme Pavle Černákové z CHS Hathor). Přesně na tohohle samečka jsem dostala tip a chtěla si ho PŮJČIT na krytí. Když už jsem se chystala majitelku kontaktovat, objevila jsem Damiena úplně náho dou v inzerci a u jeho fotky “ daruji” . Nu což, prostě jsme si ho MUSELI nechat:) Je bezva.

1.3. 2006  -začínám s psaním novinek :)

 

 

 

TOPlist